Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 26.05.2018 08:40:54 

Má víra - domov mé duše

» Myšlenky na květen 2018 »

   
 
Sebrané myšlenky dne - květen 2018
 

 

 

Myšlenky na úterý 1. 5. 2018:

 Základem svatosti je hluboký, osobní, důvěrný vztah s Ježíšem Kristem.
 Láska není to co mě baví, vzrušuje nebo uspokojuje moje citové rozpoložení. Láska není jako milovat čokoládový dort, televizní seriál, nebo fotbal. Milovat někoho znamená usilovat o jeho blaho a dávat tomu prioritu. Láska se vždy nejprve ptá: "Naplní to, co chci udělat, partnerovy potřeby?" Pokud tomu tak není - nebo pokud to dokonce způsobí opak - pak to není láska.
 Chci nově pochopit, co znamená postava Josefa-dělníka pro dnešní svět. Tento "spravedlivý muž" provázel a utvářel skrytý život Ježíšův. Kéž stejně dnes chrání Kristovu církev!

(Komentář: Mt 13,54-58)

Myšlenky na středu 2. 5. 2018:

 Dokonalý je ten, kdo dokonale dělá každodenní práci.
 Všichni jsme od narození sobečtí. Tvou největší výzvou lásky tedy vždy bude, abys nestavěl své zájmy nad zájmy svého partnera(rky), abys byl ochotný pro ni, nebo pro něj obětovat svůj vlastní program.
 Evangelium nezná hranice. Proto se Pavel „úporně pře“, proto se apoštolové scházejí spolu se staršími. Dokážeme i dnes vést dialog, popřípadě se i přít o správnou interpretaci Ježíšových slov?

(Komentář: Sk 15,1-6)

Myšlenky na čtvrtek 3. 5. 2018:

 Člověk je stvořen, abych chválil Boha, vzdával mu úctu a sloužil mu, a takto spasil svou duši. Ostatní věci na světě jsou stvořeny pro člověka, aby mu pomáhaly k dosažení cíle, pro který je stvořen.
 Musíme trénovat, jak být citliví. Zamysli se nad tím, jak rychle zaznamenáš bolest nebo jiné potřeby svého těla a stejný princip pak porovnej s citlivostí na potřeby svého partnera(rky).
 Otázky apoštolů svědčí o tom, že Krista před jeho zmrtvýchvstáním často nechápali. Jeho odpovědi však byly pro jejich další život určující. Právě s pomocí církve a „nástupců apoštolů“ bych měl Ježíšova slova chápat tak, aby pro mě byl opravdu Cestou…

(Komentář: Jan 14,6-14)

Myšlenky na pátek 4. 5. 2018:

 Nikdy nám nesmí scházet ani moudrost, ani láska. Moudrost má oči, láska má nohy.
 Bible říká: „Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni … Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe.“
 Radost z toho, že křesťanům „nemá být ukládáno žádné další břemeno“, kéž povzbudí i nás. Ale: nemáme snahu dělat z radostné zvěsti „vědu“ a prezentovat ji jako soubor pouček, příkazů a zákazů?

(Komentář: Sk 15,22-31)

Myšlenky na sobotu 5. 5. 2018:

 Ježíš má nyní mnoho milovníků svého nebeského království, ale málo těch, kdo nesou jeho kříž. Mnozí jej následují až po lámání chleba, ale málokteří až k pití z kalicha utrpení. Mnozí velebí jeho zázraky, málokteří jdou s ním křížovou cestu.
 Dáváš si za vinu, že se ti nevyvedl potomek, a žiješ v temnotě sebeobviňování? Nemusíš! I Bible učí, že děti někdy prostě neposlouchají své rodiče. Šalomoun s tím měl pravděpodobně osobní zkušenost, když napsal: „Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však neslyší ani na hrozby“ (Přísloví 13:1, B21)
 Skrze neúspěchy v Malé Asii došlo k nové expanzi do Makedonie, a tím do Evropy! I dnes se evangelium a církev šíří o to rychleji na nová území, když je v těch „starých“ odmítáno. Právě v tom je jeho život!

(Komentář: Sk 16,1-10)

Myšlenky na neděli, 6. 5. 2018:

 Když zapomeneme, že potřebujeme pokání, sebezapření a oběť, zapomeneme na skutečnost vlastní hříšnosti. Když zapomeneme, že jsme hříšníci, zapomeneme, že potřebujeme Krista.A když zapomeneme, že potřebujeme Krista, ztratili jsme všechno.
 Ježíš také nedával vinu otci, jehož marnotratný syn zbloudil. Pokud jsi jako rodič udělal, co bylo v tvých silách, nic si nevyčítej. Pravdou je, že i špatní rodiče mají občas vyvedené děti, naopak dobrým rodičům se někdy děti nevyvedou. První dvě Boží děti dokonce vyrůstaly v dokonalém ráji, a přesto se vzbouřily. Každý má totiž svobodu volby, kterou nám přenechal Bůh.
 Ježíš zve učedníky, aby „zůstali v jeho lásce“. Snadno se lze ptát, co to znamená. Z dalších Kristových slov vysvítá, že jde o napojení na Ducha svatého, tedy na toho, který tvoří nejužší propojení Otce a Syna. Jistě lze říci, že o vnitřním životě Boha víme málo. Přesto se zdá, že nás Ježíš zve k účasti na tomto tajemném vnitřním životě Hospodina. Je postaven na vzájemné lásce Syna a Otce a tato láska se rozlévá také k učedníkům, kteří Boha přijali, tedy i k nám! Stačí otevřít své srdce tomuto Rytíři Boží lásky a dovolit mu, aby jednal i v našem životě.

» Nedělní čtení »

Myšlenky na pondělí, 7. 5. 2018:

 Chudoba člověka se posuzuje podle dispozice srdce, ne podle počtu truhlic.
 Všechny děti jednou vyrostou a musí převzít odpovědnost za své jednání. Pokud jsi svému rodičovství dal vše, co jsi dát mohl, nedovol ďáblu, aby tě svedl na cestu sebeobviňování. Pokud jsi jako rodič selhal, není to neodpustitelný hřích. Bůh ti nejen může odpustit, ale dokonce si můžeš přivlastnit jeho nádherné zaslíbení: „Neplač už, zadrž slzy, neboť tvá námaha dojde odměny, praví Hospodin: oni se ti z nepřátelské země vrátí! Je tu naděje pro tvé potomky, praví Hospodin: tvé děti se vrátí do vlasti!“ (Jeremjáš 31:16-17, B21). Nelámej nad svými dětmi hůl, protože Bůh ji také nezlomil. Neochabuj v modlitbách, věř a dovol mu, aby s nimi pracoval.
 Přímluvce, utěšitel, obhájce, zachránce. Tak představuje náš Pán slíbeného Ducha. Poodhalení láskyplného prostupování v trojičním životě. Může být však i vzorem vztahů ve společnosti.

(Komentář: Jan 15,26 – 16,4a)

Myšlenky na úterý 8. 5. 2018:

 Odpírání si dovolených příjemností nás učí odepřít si i ty nedovolené. Umím-li například zkrotit svou chuť na zmrzlinu, pak možná dokážu zkrotit i jazyk, až budu chtít říct něco nemilého.
 Je pošetilé kupovat nepotřebné věci nebo věci, na které nemáš, zvláště když včas nezaplatíš ani nájem a neušetříš ani korunu. Tvoje finanční jistota se odvozuje od toho, kolik dlužíš, ne od toho, kolik vyděláš! Potřebuješ-li léta pracovat, abys splatil dluh, představuje to pro tebe zcela vážné omezení možností.
 Příslib konečného vítězství: vládce tohoto světa je již odsouzen. Děkuji dnes, že přijímám nabídku záchrany – víru v Ježíše!

(Komentář: Jan 16,5-11)

Myšlenky na středu 9. 5. 2018:

 Nemůžeme polevit v bdělosti a sebekázni. Když si pomyslíme, že jsme silní a máme svou hříšnou přirozenost pod kontrolou, v ten okamžik si koledujeme o pád.
 Přizpůsob svůj životní styl raději skutečnému příjmu než takovému, jaký sis vysnil, nebo po jakém toužíš. Když ti náhodou přidají na platu, neznamená to automaticky, že tím více můžeš utratit. Bible říká: „Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří“
 Příslib uvedení do celé pravdy. Nahlédnutí do láskyplného života v Trojici! Radost a vděčnost, že jsem součástí tohoto „bytí“… Dokážu si však najít čas, abych si tuto radost uvědomil?

(Komentář: Jan 16,12-15)

Myšlenky na čtvrtek 10. 5. 2018:

 Čím více toho máme, čím lépe je náš život zajištěný, uvelebený v pohodlí a příjemnostech, tím méně spoléháme na Boha, že nám dá to, co skutečně potřebujeme.
 Pokud si z finančních prostředků, které nemáš, pořizuješ věci, které nepotřebuješ, přestaň s tím! Než si něco koupíš, ptej se sám sebe, jestli to opravdu potřebuješ. A kdyby sis nakrásně myslel, že ano, ptej se znovu sám sebe, zda bez toho můžeš ještě chvíli žít; jinak se vydáváš cestou otroka dluhů.
 Dva muži v bělostných šatech obracejí pozornost užaslých učedníků dolů, na zem. V očekávání toho, který „přijde zase právě tak“, se chci také já porozhlédnout, co zde mám ještě udělat!

(Komentář: Sk 1,1-11)

Myšlenky na pátek 11. 5. 2018:

 Křesťanství člověku ze života těžkosti neodstraní, ale prostě dá člověku důvod k tomu, aby je snášel.
 Neustálé porovnávání se s druhými tě bude deprimovat.
 Sám Pán povzbuzuje Pavla, že má ve velkém přístavním městě „mnoho svých lidí“. Půldruhého roku tedy Pavel v Korintě zůstává, aby mohl působit hlouběji. Budu prosit za naše velkoměsta, za každou křesťanskou menšinu…

(Komentář: Sk 18,9-18)

Myšlenky na sobotu 12. 5. 2018:

 Protože milost zdokonaluje naši přirozenost, Hospodin může pracovat jenom s tím, co mu předložíme.
 Chamtivost má vždy neblahý vliv na celý tvůj život i celou tvou rodinu.
 Apollos využil své dary k tomu, aby přiléhavě vykládal o Ježíšovi. To, že se „vyznal v Písmu“, dokázal předat jiným. Přemýšlím, čím mohu být užitečný já, po tolika letech v církvi?

(Komentář: Sk 18,23-28)

Myšlenky na neděli, 29. 4. 2018:

 Svatost stojí na každodenní modlitbě. Živit ji a rozvíjet ji je náš celoživotní úkol.
 Negativní řeči ti vždy ublíží. „V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů“ (Přísloví 18:21).
 Ježíšova modlitba na závěr poslední večeře je velkým zakončením celého dosavadního díla. Nejen, že zde odhaluje, co znamená, že Syn oslavil Otce (17,4), ale také vystupuje síla lásky, jakou chová k učedníkům. Tato modlitba se netýkala jen apoštolů, ale Kristova slova dopadají i do dnešní doby, na nás a současnou církev. Pán se modlí za naši radost, za naše posvěcení a ochranu! Tato modlitba dostane zvláštní sílu až s darem Ducha svatého, který je odpovědí na Ježíšovu modlitbu.

» Nedělní čtení »

Myšlenky na pondělí 14. 5. 2018:

 Tři zásady pro účinnou modlitbu jsou trpělivost, neodbytnost a vytrvalost. Dávejme si proto pozor na pokušení být netrpěliví a nechat se odradit, když je naše modlitba frustrující a vyprahlá.
 Když odmítneš, nebo nedokážeš někomu odpustit, jako bys měl na krku pověšený mlýnský kámen.
 Doklad o starostech a o péči prvotní církve: snaha doplnit počet apoštolů po Jidášově zradě a důraz na svědectví o zmrtvýchvstání. Matěj byl připraven.

(Komentář: Sk 1,15-17.20-26)

Myšlenky na úterý 15. 5. 2018:

 Nenechte se rozrušit svými nedokonalostmi, vždy statečně povstávejte z pádů.
 Za tmy vidíš světlo dříve než jeho zdroj. Také platí, že první dojem je nejsilnější a vydrží nejdéle.
 Ježíš se obrací ke svému Otci a zahrnuje nás do této důvěrné rozmluvy. Budu se snažit skrze jeho slova spočinout v klidu v tomto společenství.

(Komentář: Jan 17,1-11a)

Myšlenky na středu 16. 5. 2018:

 Kristův kříž je největším příkladem a inspirací trpělivosti.
 Ať už řečníš, prodáváš, vedeš rozhovor nebo máš schůzku, tvoje vystupování, tvůj postoj a přístup ovlivňuje svět kolem tebe. Aniž si to uvědomuješ, vysíláš verbální a neverbální signály, které určí, jak tě budou druzí vnímat. Za sedm vteřin si toho lidé dokáží sdělit hodně. Mohou tě přestat vnímat, nebo je naopak do té míry nadchneš, že přitáhneš jejich zájem.
 Platnost Písma potvrzená životem a smrtí tohoto generálního vikáře! Náš „druhý Jan Křtitel“ (viz mešní preface) povzbuzuje paradoxně mlčením.

(Komentář: Řím 8,31b-39)

Myšlenky na čtvrtek 17. 5. 2018:

 Nemějte starost o to, co máte, ale o to, kým jste.
 Charles Swindoll vypráví příběh o stromu, který chtěl rozdávat: „Když byl chlapec mladý, houpal se ve větvích stromu, jedl jeho jablka a spal v jeho stínu … Ale jak rostl, trávil se stromem stále méně a méně času. ‚Pojďme si hrát,‘ řekl strom. Ale mladý muž se zajímal jen o peníze. ‚Tak si vezmi všechna má jablka a prodej je,‘ řekl strom. Muž to udělal a strom byl šťastný. Pak se dlouho nevracel, až jednoho dne prošel kolem a strom se zase smál. ‚Pojďme si hrát!‘ Ale muž, zestárlý a unavený ze světa, chtěl utéct pryč od toho všeho. ‚Poraz mě. Vezmi můj kmen, udělej si loď, pak můžeš odplout někam daleko,‘ řekl strom. Muž to udělal a strom byl šťastný. Prošlo mnoho ročních období – a pahýl stromu čekal. Nakonec se muž vrátil; byl příliš starý, aby si hrál nebo usiloval o bohatství, natož aby se plavil po mořích. ‚Je ze mě docela dobrý pařez. Posaď se a odpočiň si,‘ řekl strom. Muž to udělal a strom byl šťastný.“ Swindollův příběh pokračuje: „Hleděl jsem do ohně a hodnotil svůj život – jako bych stárnul s tím stromem a chlapcem. Ztotožňoval jsem se s oběma – bolelo to. Kolik stromů dárců v mém životě bylo? Kolik lidí se obětovalo, abych mohl vyrůst, splnit si své plány a dojít naplnění a spokojenosti? Děkuji ti, Pane, za každého z nich. Ten večer jsem se dovlekl do postele a plakal, ač teď už se zase usmívám. ,Dobrou noc, Pane,‘ znělo tehdy z úst pokořeného muže plného vděčnosti, kterému byl dán drahocenný čas na zhodnocení svého života.“
 Ježíš zde prosil konkrétně za mě: vždyť i já jsem uvěřil skrze ty, od kterých jsem o víře slyšel. Dokážu ji odpovídajícím způsobem předat dál? Záleží mi na jednotě, o kterou Pán tak usilovně prosil?

(Komentář: Sk 22,30; 23,6-11)

Myšlenky na pátek 18. 5. 2018:

 Uvědom si, kolik ti Bůh dál, vezmi si z toho, co potřebuješ; to, co zbude, potřebují druzí.
 Bible říká: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Víra je základ poznání toho, v co doufáme, důkaz pro to, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím“ (Židům 11:1-2). Hrdinové víry, kteří jsou v jedenácté kapitole Židů vyjmenováni, nebyli zdaleka dokonalí. Noe věřil Bohu, proto postavil archu a zachránil tak lidský rod. Ale když z ní vystoupil, opil se. Abraham je znám jako „Boží přítel“, aby si však zachránil vlastní krk, lhal a zašel tak daleko, že vydal všanc počestnost své manželky. Když Bůh řekl Sáře, že ve věku devadesáti let porodí dítě, vysmála se mu – pravděpodobně bys reagoval stejně. A co Josef? Otrok, který neměl čistý trestní rejstřík, a přesto se stal po faraónovi druhým nejmocnějším vládcem Egypta. Pak je tu nevěstka Rachab; ve sboru bychom ji pomalu nedovolili ani sloužit, ale Bůh ji označil za ženu velké víry. A co Jákob, který podvedl bratra i svého tchána ve firmě, jen aby se obohatil? Obchodovali byste s takovým člověkem? Pak tam je král David, jehož chtíč ho svedl až k vraždě a národnímu skandálu. Nakonec dva duchovní velikáni, Gedeon a Samuel, jejichž potomci dokonce odpadli od víry. Každá z těchto postav byla stejnou lidskou bytostí, jako jsi ty. Chybovaly, dělaly špatná rozhodnutí a selhávaly. Jediným důvodem vyzdvižení těchto lidí bylo to, že věřili Bohu; a on jejich víru ocenil – to samé se pokaždé stane tobě, kdy mu budeš důvěřovat.
 Základní podmínkou pro svěřený úkol je láska. Trojí odpověď Petrova dokáže „smazat“ jeho zapření. Petrovo prvenství mohu zažít tak trochu i já po svátosti smíření… A kéž nepřeslechnu: Následuj mě!

(Komentář: Jan 21,15-19)

Myšlenky na sobotu 19. 5. 2018:

 Duše bez pravidelné modlitby je duše bez domova.
 Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? Starostmi nic nevyřešíš. Přinesou ti však nepokoj a neklid a mohou přerůst v dokonalou bouři emocí. Stačí jen trocha fantazie a tvořivosti a hned si představíš svoje nejhorší obavy v tom největším rozlišení. Stres ze starostí odčerpá tvoji energii a zaplní mysl, připraví tě o pokoj … Pak tě rozčílí cokoliv, velké problémy i drobnosti.
 V očekávání daru Ducha svatého, onoho Přímluvce a Utěšitele, se můžeme radovat, že svědectví milovaného učedníka je pravdivé. Přestože není zapsáno tolik jiných věcí, které Ježíš vykonal. Chci být otevřený a vnímavý k tomu, co Ježíš koná dnes!

(Komentář: Jan 21,20-25)

Myšlenky na neděli, 20. 5. 2018:

 Radost je nejspolehlivějším znamením Boží přítomnosti.
 Někteří před sebou hrnou dokonce celý seznam nesplněných úkolů, jež jen přikrmuje jejich závislost na dělání si starostí. A co horšího, předáváme ji svým dětem. Když z našich tváří čtou ustaranost a slyší ji z našich úst, zasvěcujeme je do tohoto umění také.“
 Praxe křesťanů není postavena jen na jejich osobních schopnostech, vytrvalosti či snažení se. Bůh jim dává zvláštní sílu. Nejde o vitamíny ani vesmírnou energii, ale o někoho! Duch svatý chce a může s člověkem úzce spolupracovat. Duch Boží člověka posiluje, dává mu moudrost, odvahu či sílu. V jeho moci mohou lidé konat velké věci, i když jsou obyčejní a slabí. Podmínkou je přijetí Ježíše do svého života a otevřenost pro působení Ducha.

» Nedělní čtení »

Myšlenky na pondělí, 21. 5. 2018:

 Nadpřirozený život darovaný ve křtu je nutno rozvíjet, je třeba o něj pečovat. K tomu slouží modlitba, úsilí o ctnostný život a svátosti.
 Ač závislost na "dělání si starostí" není zrovna moc atraktivní, přesto o ní kolují vtipy. Jeden z nich se mezi lidmi šíří jako bonmot: ‚Pokud nebudu mít žádné starosti, mám starost, že se nebudu mít o co starat.‘ Ustaranost se stala oblíbenou hrou, kterou „rádi“ nenávidíme.
 Tím, že budu usilovat o pokoj, budu rozsévat semeno, ze kterého vyroste spravedlnost. Pak budu odrazem, zrcadlem Božího života!

(Komentář: Jak 3,13-18)

Myšlenky na úterý 22. 5. 2018:

 Poznávací znamení katolíka je jeho ochota hledat božství v nemluvněti v jeslích a vidět Krista v podobě chleba a vína na oltáři.
 Nikdo tě nemůže poznat a posoudit podle toho, co o tobě říkají druzí, lidé tě ale mohou poznat a posoudit podle toho, co o druhých říkáš ty.
 Na první pohled jednoduché: čím rozhodněji se postavím proti zlu, tím víc se přiblížím Bohu. On, který mě má „žárlivě rád“, si mě nenechá ze své ruky nikým vytrhnout.

(Komentář: Jak 4,1-10)

Myšlenky na středu 23. 5. 2018:

 Náš Pán nepřichází z nebe každý den jen proto, aby zůstal ve zlatém ciboriu. Přichází, aby našel jiné nebe, nebe našeho srdce.
 Aby klevetník cokoliv spáchal svou klevetou, potřebuje vždycky komplice – toho, kdo naslouchá. Proto pomluvy neopakuj, ale ani neposlouchej.
 Při svém plánování si chci uvědomit svoji vlastní omezenost. Ono to prospěje i těm, se kterými spolupracuji. Budu totiž pokornější.

(Komentář: Jak 4,13-17)

Myšlenky na čtvrtek 24. 5. 2018:

 Pán po nás nechce, abychom byli úspěšní, ale žádá, abychom byli věrní.
 Když šíříme pomluvy, házíme špínu na jiné, protože doufáme, že je stáhneme dolů na svou úroveň. Šalomoun varoval: „Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob“
 Odevzdal jim své tělo… Kéž i já mám odvahu spolu s nástupci apoštolů se víc a víc odevzdávat Kristu!

(Komentář: Mk 14,22-25)

Myšlenky na pátek 25. 5. 2018:

 Každá matka projevuje lásku k dítěti třemi způsoby: krmí je, čistí je a napravuje. Podobně i Matce Církvi udělil vzkříšený Spasitel mandát, aby své syny a dcery ve křtu očišťovala, v Eucharistii sytila a v pokání napravovala.
 Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti - nezaplétej se tedy nikdy s mluvkou“ (Přísloví 20:19).
 Dnes, kdy si mnozí zvykli mluvit nejasně, může rozhodnost „ano – ne“ opravdu zapůsobit překvapivě svěže! Chci si to vzít k srdci.

(Komentář: Jak 5,9-12)

Myšlenky na sobotu 26. 5. 2018:

 Pokorné uznání naší vlastní hříšnosti a přijetí Božího milosrdenství je začátkem růstuke svatosti.
 Je jedno, zda máš upovídané rty nebo chtivé uši, Bůh ti říká: "Nedělej to!"
 Záchrana a uzdravení, při kterém hraje významnou roli společenství církve. Kéž víc docením právě společenskou stránku uzdravování: společné udílení svátosti nemocných, ale i kající bohoslužby.

(Komentář: Jak 5,13-20)

 

Myšlenky jsem posbírala na těchto stránkách:


 

   

 

 

 

TOPlist