† † †




Sebrané myšlenky dne - prosinec 2017

† † †



Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na prosinec:

    Všeobecný úmysl: Senioři: Za seniory, aby našli v rodinách a v křesťanských společenstvích oporu a mohli se moudrostí a zkušeností podílet na předávání víry a výchově nových generací.
    Národní úmysl: Za vytrvalost v modlitbě (EG, č. 281,282).

† † †

Myšlenky na pátek, 1. 12. 2017

 Přežehnání se je nádherným symbolem, důmyslnou zkratkou Kréda. Při doteku čela žádáme Otce o moudrost, při doteku prsou Syna o lásku, a když se dotýkáme ramen, prosíme Ducha svatého o sílu.
 Když Nehemjáš poprvé spatřil zříceniny Jeruzaléma, zaplakal. Poté si vyhrnul rukávy a pustil se do práce. Navzdory ohromující nepřízni a neúnavné opozici obnovil hradby za pouhých padesát dva dnů. Jak je to možné? Protože to byla jeho vize a jeho vášeň!
 Již novozákonní závěr tohoto úryvku ať mě naplní radostí. Vždyť mohu prožít celý den v přítomnosti toho, kterému byla dána moc, sláva a království! On, Syn člověka, se stal jedním z nás.

(Komentář: Dan 7,2-14)

Myšlenky na sobotu, 2. 12. 2017

 Z nedůvěry ve vlastní síly se v nás rodí důvěra ve všemohoucí sílu Boží.
 Když se Jeremjáš pokoušel přestat mluvit o Hospodinu, dopadlo to tak, že řekl: „Jeho slovo mi ale hoří v srdci, je jako oheň v mých kostech zavřený; nemohu ho v sobě zadržet, neovládnu se!“
 Na závěr církevního roku vzbudím předsevzetí být věrný tomuto Kristovu vybídnutí. Každý další den mohu spolu s jeho Matkou plnit svoje povinnosti a děkovat, že o něm vím…

(Komentář: Lk 21,34-36)

Myšlenky na neděli, 3. 12. 2017

 Radost patří k životu křesťana zásadním způsobem. Je-li v nás ještě mnoho smutku, je to známka, že je v nás ještě mnoho nekřesťanského.
 Máš strach říct: „Pane, udělám vše, co ode mne chceš,“ když tě Bůh posílá někam, kam se ti nechce, nebo po tobě chce, abys udělal něco, k čemu se necítíš být připravený nebo kvalifikovaný? To je špatně! Bible říká, že to, co je Boží vůle, je dobré, Bohu milé a dokonalé
 Když člověk dobře nespí, stává se nerudným a může to přinést i velké zdravotní komplikace. Proč tedy Ježíš volá po bdění? Jeho výzva je poukazem na pozornost, kterou nesmíme ztratit. Množství úkolů a podnětů, které přináší běžný život, spolu se snahou využít aktivně odpočinek, velmi snadno odvádí pozornost od závažných témat, jako je věčnost, smysl života, orientace na základní hodnoty,… Je však třeba rozlišit život v trvalém napětí a strachu, že něco jsme udělali nedostatečně, od lhostejnosti, lenosti a sobectví. Víra nás vede k vědomí Božího vítězství a tedy i pokoje, jestliže vydáváme svůj život do Boží náruče, učíme se žít v souladu s Bohem a Bůh pro nás není prázdnou skutečností. Kristovo „bděte“ je radostné nasměrování našich vlastních kroků tak, aby šlapaly stejným směrem, kterým kráčí Pán.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 4. 12. 2017

 Modlitba je neviditelnou rukou, kterou se dotýkáme Boha. Modlitba, kterou nás naučil Ježíš, je rukou, kterou objímáme Otce.
 Přestože je Boží vůle dobrá, nemusí nutně být snadná. Bůh ti ale pro ni dá vášeň.
 Mír mezi národy je závislý na přijetí nebo nepřijetí Jeho slova. Takový mír je tedy jeho darem. Letošní advent chci prožít s vědomím, že právě jeho slovo má dopad na osudy celé společnosti.

(Komentář: Iz 2,1-5)

Myšlenky na úterý, 5. 12. 2017

 Co je Boží vůle a co po nás Bůh chce, to nám jasně říkají Boží evangelia: "Boží vůle je, abychom se stali svatými…" Co dnes vykonám pro své posvěcení a pro posvěcení jiných?
 Bohem daná vize ti roznítí srdce. Začneš vidět věci, které jsi nikdy dříve neviděl, a budou tě vzrušovat. Možná jsi v minulosti selhal, ale Bůh může vzít kapitoly o tvém selhání a napsat příběh o úspěchu. Nestane se to ale, jestli se budeš jenom držet stranou.
 Popsaný soulad můžeme závidět. Ve světě, kde je často člověk člověku spíš vlkem! Ano, tato harmonie je konečným cílem, ke kterému i já mám přispět.

(Komentář: Iz 11,1-10)

Myšlenky na středu, 6. 12. 2017

 Moderní křesťan se nemůže vyhýbat kříži - vždyť kdo se kříži vyhýbá, vyhýbá se Tomu, který na něm umřel.
 Bible říká: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači…“ (Jakub 1:22).
 Obraz Hospodina jako hostitele, jako toho, který otře slzy… Nepokřivil jsem tento obraz svými falešnými představami? Dokážu se těšit z jeho příslibu a povzbudit druhé?

(Komentář: Iz 25,6-10a)

Myšlenky na čtvrtek, 7. 12. 2017

 Není šťastný ten, kdo má mnoho, ale ten, kdo se umí spokojit s potřebným málem.
 Vášeň pro Boží vůli dostaneš, jakmile ji začneš konat! Až se to stane, budeš říkat: „To je to, k čemu jsem byl stvořen.“ Jestliže máš pádný důvod, abys něco dělal, a víš, že tě Bůh sleduje a usmívá se, přinese to do světa změnu. Proto buď zapálený, aktivní a vytrvalý!
 Po nepřístupném městě budou šlapat „nohy chudých a kroky ubohých“. Takoví budou mít tedy poslední slovo. Právě ti budou mít podíl na Jeho vítězství! Nebudu překvapen?

(Komentář: Iz 26,1-6)

Myšlenky na pátek, 8. 12. 2017

 Bůh je nekonečně milosrdný, proto ani jedna slza upřímné lítosti neskane nadarmo.
 Bůh některé věci ve tvém životě odřezává. Které to jsou? Jednak věci, které sice nejsou špatné, ale zpomalují tvůj růst a Bůh je pro tebe neurčil. Dále pak věci, které by ti přinesly problémy, anebo věci, které odmítáš změnit. Nakonec jsou to věci, které již posloužily svému účelu.
 Mistrný a umělecký popis, s jakou urputností mění člověk Boží plán. Až prostá dívka tento osud navždy změní!

(Komentář: Gn 3,9-15.20)

Myšlenky na sobotu, 9. 12. 2017

 Bůh miloval lidi, a proto se jim stal podobným - stal se člověkem. Láska totiž sbližuje. Z lásky k nám opustil nebe a přišel bydlet do chléva.
 Bůh některé věci ve tvém životě prořezává, čistí. Jako právě prořezaný rozhodně nevypadá nejlépe, ani pro tebe to nemusí být nejlepší období, ale usměrní to „mízu tvé energie“ správným směrem. Někdy to znamená rozloučit se s věcmi, o kterých sis myslel, že je máš navždycky, jindy změnu životních priorit, či spokojení se s málem, nebo pokus vysvětlit svým blízkým, proč procházíš procesem tříbení. Je však plýtváním nechat proudit životodárnou mízu do postranních výhonků, které nikdy plodit nebudou! To samé platí, pokud budeš tříštit svůj čas, pozornost a energii na záležitosti druhé či třetí kategorie, místo na prvořadé.
 I dnes je Ježíšovi líto těch, kdo jsou „vysílení a skleslí“, kdo se v tomto období stresují aniž by si uvědomili, čí narození se vlastně oslavuje. Právě do takového prostředí nás dnes Pán posílá…

(Komentář: Mt 9,35 – 10,1.5-8)

Myšlenky na neděli, 10. 12. 2017

 Kalvárie zůstává i dnes jediným vrchem, ze kterého se dá vystoupit na nebesa, a kříž jediným žebříkem k věčné slávě.
 Pochop, že Bůh nejlépe ví, co je třeba ve tvém životě odřezat, a ví, co je třeba prořezat. Nemusíš plně rozumět jeho vůli, ale modli se: „Ať už mi podle své vůle cokoliv dáš nebo vezmeš, budu tě chválit, protože mou odměnou je tvé přijetí a smyslem mého žití je poznat tvůj záměr pro můj život.
 Jan Křtitel je v církvi po staletí velkým symbolem. Je prorok, který však patří ke Starému zákonu, alespoň do té míry, že také on „pouze“ očekává mesiáše. Plody jeho záchrany ještě nezažije. Přesto je jeho slovo stále platnou výzvou: „Připravte cestu Pánu.“ Jde o zásadní burcování: Pán přichází – dnes, teď, na toto místo… A jestliže k nám přichází Mesiáš, pak je nanejvýš moudré vydat se mu naproti. Jak v podmínkách dnešních dní, našeho běžného života vypadá toto „vydat se naproti“?

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 11. 12. 2017

 Jsi tak svobodný, že můžeš Boží pomoc přijmout i odmítnout. Ale věz, že nejsi tak silný, že bys mohl odmítnout a přitom nezahynout.
 Když někdo přijde, začne se svěřovat a hledat u tebe útočiště, může být užitečné naučit se pozorně naslouchat, protože tak lépe rozeznáš, koho máš před sebou a proč za tebou přišel. Prevence je lepší než léčba!
 Jásot přírody kontrastuje s naším vztahem k ní. Často ji ničíme, aniž bychom si uvědomili, že i ona je pramenem poznání Jeho slávy! Z jejího souladu a harmonie můžeme mnoho vyčíst.

(Komentář: Iz 35,1-10)

Myšlenky na úterý, 12. 12. 2017

 Dobro nadělá málo křiku a křik málo dobra. Proto tě prosím, Ježíši tichý a pokorný srdcem, učiň mé srdce podle svého.
 Ne vždy dokážeme pozorně naslouchat. Někdo začne mluvit o svých těžkostech, potřebuje pomoc a my mu mnohdy skočíme do řeči soucitným přitakáním. Dáváme mu signál, že ho chceme doprovázet. Musíš se ale naučit umění naslouchat bez takového skákání do řeči. Pokud to dokážeš, ušetříš si mnohá zklamání a negativní zkušenosti. Musíš vědět, že člověka těžko změníš svým optimistickým a přesvědčivým přístupem jen proto, že to tak chceš a že tomu věříš. Nemůže „jet na tvůj benzín“! Tvůj charakter a vyzrálost nemůže nahradit to, že on je nemá.
 I já jsem vyzván, abych volal! Okolí mám beze strachu upozornit: můj Bůh je šetrný ke slabým, jako pastýř k březí ovečce.

(Komentář: Iz 40,1-11)

Myšlenky na středu, 13. 12. 2017

 Učiň nějaký pěkný skutek lásky bližnímu z lásky k Ježíši s láskou Veroniky a budeš bohatý. Sbírej poklady, které mol nežere a rez nekazí - mince s královským obrazem Kristovým.
 Když nebudeš pozorně naslouchat a brát toto na lehkou váhu, stanou se pro tebe mnohé vztahy „černou dírou“, která tě bude po léta jen unavovat a vysávat. Je jedno, zda jde o vztahy soukromé nebo profesní, pokud jsi musel svůj protějšek hodně motivovat již na počátku, budeš muset stejnou míru motivace vydávat i na to, abys ho držel nad vodou. Na druhou stranu, pokud hned na počátku vztahu nasloucháš, pozoruješ, modlíš se a vnímáš, můžeš se rozhodnout, zda má cenu v takovém vztahu vůbec pokračovat. Poraď se s Bohem, on tě v tom povede; ve svém slovu přece říká: „… pozorně se dívej, bedlivě poslouchej a dobře si všímej všeho, co ti ukážu, neboť právě proto jsi sem byl přiveden“ (Ezechiel 40:4, B21).
 Ti, kdo doufají v Hospodina, získávají též jeho vlastnosti: nabývají sil, jak orli dostávají křídla, neumdlévají. Úkol i pro mě – vždyť jsem stvořený k Jeho obrazu!

(Komentář: Iz 40,25-31)

Myšlenky na čtvrtek, 14. 12. 2017

 Existence nebe musí být z mého života zjevná, jako klíček z pučícího zrna.
 „Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí“ (Přísloví 25:21–22).
 Příslib právě pro dnešní dobu: neboj se, červíčku, neboj se, ustrašený „starý světadíle“. S vírou, že nás Hospodin drží za ruku, můžeš i ty kráčet.

(Komentář: Iz 41,13-20)

Myšlenky na pátek, 15. 12. 2017

 Snaž se získat osobní, důvěrný styk se svatými. Je jich dost i na zemi, ale kdybys neměl štěstí, obrať oči nahoru k nebi. Tam je jich plno.
 V dávných dobách se vytápěl dům a připravovalo jídlo na něčem, jako gril na dřevěné uhlí. Člověk musel často běhat pro nové uhlí. Tehdejší uhlák se běžně nosil na hlavě. Když dotyčný chodil kolem oken dobrých lidí, kteří už měli zatopeno, podělili se s ním o nějaký ten řeřavý uhlík a podávali mu jej oknem do nádoby, kterou nesl na hlavě. Díky přejícnosti pozorných sousedů tak mohl dotyčný rychleji zatopit a připravit jídlo. „Nahrnout vrchovatou měrou žhnoucí uhlíky na něčí hlavu“ byl tedy populární výraz pro spontánní laskavé jednání člověka, který dobrovolně něco udělal pro druhého.
 Toho, kdo se drží Pánovy cesty, potká štěstí jako „mořské vlny“. Krásné přirovnání. S Pánem nevstupuji do klidné, stojaté vody.

(Komentář: Iz 48,17-19)

Myšlenky na sobotu, 16. 12. 2017

 Hůl má dva konce. Když s ní někoho zlovolně udeříš, způsobíš mu jedním koncem ránu na těle, ale druhým koncem ránu na své vlastní duši. Nemůžeš vědomě ublížit bratrovi, aniž bys tím neublížil víc sobě.
 Když laskavě jednáš s nepřítelem, Bible zaslibuje, že ti „Hospodin odplatí“. Máš tedy na výběr. Můžeš zažít krátkodobé uspokojení ze msty a mít s Bohem kvůli tomu problém, nebo projevit milosrdenství a laskavost a získat odměnu od Hospodina. Proto s nepřítelem jednej laskavě.
 Ježíš přibližuje učedníkům osud proroka Eliáše. Nepoznaného, mnohými nepřijatého. Sám náš Pán, na kterého čekáme, je dodnes mnohými odmítán…

(Komentář: Mt 17,10-13)

Myšlenky na neděli, 17. 12. 2017

 Naše vlast je v nebi. My, věřící, nemůžeme život ztratit, my ho můžeme jenom změnit.
 Strach je věřit v negativní věci, věřit v nepříjemnosti, ujišťovat se v katastrofách a věřit v porážku. Je to magnet, který negativní okolnosti opravdu přitahuje. Skutečná víra je daleko mocnější silou vytvářející pozitivní okolnosti. Zoufalství ti krade dnešek a naplňuje zítřek včerejšími problémy.
 Jana Křtitele je na první pohled velmi drsný člověk, žijící poustevnickým stylem života. Ale nejde jen o jeho pokoru a plnou podřízenost úkolu, který přijal. Jde o vlastní zvěst, kterou přináší. Evangelista Jan říká: Druhého dne spatřil Ježíše… a řekl: „Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa“. Bůh skrze postavu nepřehlédnutelného Jana připravuje lid na příchod záchrany. Bůh nezapomněl, neopustil, není plný hněvu a výčitek. Je připraven nás zachránit. Přes množství starostí běžného dne můžeme a smíme vidět radost z Boha, který na nás nezapomněl. Ví o nás a přichází, aby byl s námi.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 18. 12. 2017

 Ježíš vstal a i my vstaneme. Pro tuto krásnou naději je křesťanství nejradostnějším náboženstvím.
 Téměř 99 % věcí, se kterými si děláme zbytečné starosti, se nikdy nestanou. Věděl jsi, že hustá mlha, která se válí po celém sídlišti, by naplnila sotva jednu sklenici vody? Jedna jediná sklenice vody sníží prakticky veškerou viditelnost. Šálek zbytečných obav může způsobit totéž.
 Tím, že Josef vzal svou Marii v požehneném stavu k sobě, riskoval z lásky k ní svou pověst a byl připraven vzdorovat mnoha řečem z okolí. Náš Pán vstupuje do života i dnes mnohdy „neregulérně“. Kéž tím nejsem pohoršen!

(Komentář: Mt 1,18-24)

Myšlenky na úterý, 19. 12. 2017

 Pověz Ježíši vždycky všechno, jednoduše a důvěrně - a budeš šťastný. Vždyť není nikoho, kdo by lépe pochopil naši duši, naše radosti a bolesti a kdo by měl větší soucit s našimi prohrami než Přítel Ježíš.
 Víme, že nikdo nemá svou cestu v moci a že člověk po ní jdoucí své kroky neřídí. Přestaň si proto dělat starosti, jak může všechno dopadnout. Život vypadá lépe, když se rozhodneš stát na Božím slovu a důvěřovat Bohu, že se o tebe postará.
 S příchodem dítěte ukazuje Hospodin svou sílu a moc. Můžeme rozjímat, proč počet dětí na našem kontinentě klesá… Bůh se projevuje i dnes nejraději tam, kde jde lidské „já“ stranou. Boží přítomnost se nesnáší s lidským sobectvím.

(Komentář: Sd 13,2-7.24-25a)

Myšlenky na středu, 20. 12. 2017

 Děkujme Pánu, že naší duši dal ve svaté zpovědi tak krásnou možnost po každém pádu do hříchu zase vstát, učinit pevné předsevzetí a růst zase do výšky, kde svítí a hřeje slunce Jeho milosti.
 Někteří raději zůstanou ve špatném vztahu než v žádném. Mít kolem sebe lidi však neznamená, že se nebudeš cítit osaměle. Žít ve společnosti špatných lidí ve skutečnosti znamená skončit v pocitu prázdnoty a zneužití. Dokud nepřekonáš strach ze samoty a nepočkáš na Boha, který ti připravuje ty správné vztahy, budeš se nadále cítit osaměle.
 Zastínění mocí Nejvyššího. Pokaž-dé, když i nás on zastíní, pokaždé, když naše představy a plány jdou stranou, mohou se dít veliké věci…

(Komentář: Lk 1,26-38)

Myšlenky na čtvrtek, 21. 12. 2017

 Svatí byli lidé jako my, jen o něco lepší. Mezi nimi a námi je nepatrný rozdíl, kousek dobré vůle znásobovaný milostí. Jde jen o jeden krok, o dobrou vůli být stále lepší v každém ohledu.
 Samota je někdy více o tom, že se nelíbím sám sobě, než o tom, že nemám kolem sebe lidi, kterým bych se líbil. Proč bys jinak vydával tolik energie, abys předcházel pocitu odmítnutí, místo abys budoval zdravé vztahy?
 Setkání a jásot nad dětmi, dosud nenarozenými. Radostné vítání klíčícího života. Máme právo slavit advent tam, kde je těhotenství bráno jako přítěž?

(Komentář: Lk 1,39-45)

Myšlenky na pátek, 22. 12. 2017

 Potřebujeme učitele, stálého asistenta, který by znal hnutí našeho srdce a naší mysli a uměl včas vhodně upozornit a poučit. Ježíš nás znal a velmi dobře věděl, co potřebujeme, proto nám poslal Ducha svatého.
 Možná si myslíš, že čím méně budeš nápadný, tím více se snižuje pravděpodobnost, že tě někdo zraní. Bojíš se sdílet cokoliv osobního, aby ses nevystavil případné kritice. Takové obavy jen přispívají k pocitu izolace.
 Mariina služba u Alžběty předzname-nává přípravu Jana Křtitele na příchod Ježíše mezi lid. Skutečná, všední „preevangelizace“!

(Komentář: Lk 1,46-56)

Myšlenky na sobotu, 23. 12. 2017

 Na světě jsme proto, abychom Boha poznali, milovali Ho, sloužili Mu, a tak byli spaseni, to znamená, abychom přišli do nebe.
 Rosteš jenom do té míry, do jaké dáváš. Tím, že dáváš, vytváříš prostor pro vnitřní růst. Dávej, dokud to neubližuje, a pokračuj, dokud z toho budeš mít dobrý pocit. Vždy se snaž, aby ten, s kým ses setkal, na tom byl při loučení lépe, než když jste se potkali, a bude ti také lépe. Šalomoun řekl: „Štědrý člověk bude jen vzkvétat, kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen“ (Přísloví 11:25, B21). Tento náhrobní epitaf mluví za všechny: „Co utratil jsem, nemám více. Co podržet chtěl, ztraceno. Zbylo jen to, co rozdal jsem.
 Zachariáš opět získal řeč, jakmile dal jméno svému dítěti. Když nevěříme v Boží zaslíbení, můžeme mluvit v církvi sebevíc, ale druzí nám nerozumí.

(Komentář: Lk 1,57-66)

Myšlenky na neděli, 24. 12. 2017

 Betlémský chlév před Ježíšovým narozením je výstižným obrazem mého srdce před svatým přijímáním. Chlad, tma a prázdnota…Chlév po narození je zase ukázkou, jak by mělo vypadat mé srdce po Ježíšově příchodu.
 Obraz, který si vytvoříme ve své mysli, se bude snažit naše mysl zrealizovat. Pokud změníme své představy, automaticky změníme svoji realitu.
 „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova…“ Tento text je velkou výzvou k obdivu nad Mariiným přijímáním Božích záměrů. Bůh někdy jedná opravdu nejasně, vždy není patrné, kam svými kroky míří. Zvláště, když se komplikují naše představy o budoucnosti nejen naší, ale i našich blízkých. Lze se na Boha hněvat, lze odmítat i vzbouřit se. Ale přijmout nejasný Boží záměr? Řecké slovo „dulos“ označuje služebnici i otrokyni. Maria sebe sama chápe jako člověka zcela odevzdávajícího se Bohu. A on její život propojí s nejzásadnějším plánem záchrany. Ona služebnice, otrokyně, se stane nejvyšší mezi svatými – Matkou Božího syna.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 25. 12. 2017

 Kde je otec, tam je domov. A náš Otec je na nebesích.
 Cítíš se v duchovní oblasti, ve vztazích, v práci nebo v rodině jako by ses nemohl pohnout z místa? Nikdy se ale nepohneš z místa, když se soustředíš pouze na vnější změny; například, že změníš zaměstnání, opustíš rodinu nebo změníš církevní společenství. Nestrhává tě nikdo jiný než ty sám. Ty sám si určuješ strop svého života. Pokud máš tedy vážně problém hnout se z místa, tak místo krátkozrakých úprav nejprve důkladně pohleď sám na sebe, přijmi zodpovědnost za to, co spatříš, modli se a rozhodni se, co s tím uděláš.
 Bůh se sděluje člověku tím nejsrozumitelnějším způsobem. Slovo, Moudrost, bere na sebe lidskou přirozenost. To, že jej „vlastní nepřijali“, mu chci vynahradit větší láskou!

(Komentář: Jan 1,1-18)

Myšlenky na úterý, 26. 12. 2017

 Jako křesťané bychom měli z lásky k jiným trápit sebe, avšak my trápíme jiné z lásky k sobě.
 Nestačí jen snít, chce to jednat. Tatarské kmeny ze střední Asie vyslovovaly nad svými nepřáteli zvláštní kletbu. Nepožadovaly, aby jim zrezly meče nebo aby zemřeli na neznámou chorobu. Jejich kletbou bylo: „Kéž zůstanou navždy stát jednom místě.“ Pokud přestaneš soustavně pracovat na svém zdokonalení, bude to i tvůj osud. Zůstaneš stát na místě, budeš dělat pořád stejné chyby, snít pořád stejné sny a nikdy se nikam nepohneš.
 Nenávist, kterou Kristus předpověděl, dochází každoročně vrcholu v 90 tisících umučených křesťanů. Vážím si toho, že ode mě není požadována oběť nejvyšší? Snažím se tím víc plnit jeho vůli a snášet drobné obtíže?

(Komentář: Mt 10,17-22)

Myšlenky na středu, 27. 12. 2017

 Kdo umí konat dobro, a nekoná ho, dopouští se hříchu.
 Požádat o pomoc vyžaduje moudrost, zralost a pokoru. Je to projev síly, nikoliv slabosti. Ale pro ty, kdo se pyšníme postojem „já to zvládnu sám“, je těžké se s tím vyrovnat.
 Svědek Kristova vzkříšení vrchovatě naplnil svůj dlouhý život. I já jsem svědkem Kristova působení. Využívám svůj čas ke svědectví o Něm?

(Komentář: Jan 20,2-8)

Myšlenky na čtvrtek, 28. 12. 2017

 Láska je dvojí: afektivní a efektivní. První se projevuje slovy a city, druhá skutky. Obě jsou dobré. Ale autentickou láskou je pouze ta druhá.
 Když se v soukromí bavíš myšlenkami s nevhodným obsahem, můžeš být v pokušení si namlouvat, že ti to nemůže nijak uškodit. Ale jsi na omylu, nadělá to více škody, než si myslíš! Stáváš se tím, čím se zabýváš.
 Smrt tolika dětí kvůli zvrácené ctižádosti! Chlapci z Betléma nemohli ještě ani mluvit, a přesto vydali svědectví o Kristu. Chci se vyvarovat zbytečných slov…

(Komentář: Mt 2,13-18)

Myšlenky na pátek, 29. 12. 2017

 Jakmile pochopíš a prakticky životem dokážeš, že ne tvoje já, ale Bůh je tvým středem, okolo něhož se má všechno točit, tvůj objev nebude menší než Galileův.
 Bible říká: „… odhoďte … to staré já … a oblékněte se do nového člověka…“ (Efezským 4:22–24, B21). Možná si bojíš přiznat, že stále někde máš některý z těch „starých svršků“ (postojů, zábavy nebo zvyklostí), ale pravdou je, že nové šaty se dost těžko přes ty staré oblékají. Navíc, staré šaty přece neskladujeme, ani nenecháváme ležet, aby nám překážely. Zbavujeme se jich, ne? Proto: „… odhoďte … to staré já, které je … plné klamných tužeb … oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu
 Kéž jsou letošní vánoční svátky zlomem; odteď chci, aby se můj vztah k Bohu promítl do mého vztahu k okolí!

(Komentář: 1 Jan 2,3-11)

Myšlenky na sobotu, 30. 12. 2017

 Když padneme, je nutné se ihned zvednout. Jinak z nás nebude úrodné zrno.
 Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá … užitečná těm, kdo je uslyší. Nezarmucujte svatého Božího Ducha … Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští. Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:22–32, B21).
 Janův vzkaz otcům, mládeži, dětem – shrnuje vše, co jsme v uplynulém roce skrz působení Boží milosti mohli zakusit. Ale může být i poselstvím do nového roku!

(Komentář: 1 Jan 2,12-17)

Myšlenky na neděli, 31. 12. 2017

 Křesťan podle Boží vůle musí kráčet ke svatosti. Jak moc mu na jeho křesťanství záleží, to ukazuje počet a vroucnost jeho svatých přijímání.
 Necháš se snadno vyvést z míry? Dokonce i maličkostí? Zkus věnovat více času modlitbě a čtení Bible. Je až s podivem, jak rychle nás vyvede z míry, když někdo naruší naše zvyklosti. Křesťanský život je popsán jako „nebeské povolání“, protože to znamená myslet více na druhé a na to, jak jim sloužit, než myslet na sebe a sloužit svému egu.
 Starozákonní kontext evangelia je nám dnes již vzdálený. Avšak události spojené s příchodem Panny Marie do chrámu svědčí o tom, že Bůh neponechal Marii a Josefa jen jejich vlastnímu úsilí o výchovu maličkého dítěte. Bůh jde s nimi, provází je a postupně je také bude uvádět do tajemství spásy. Možná i my můžeme mnoho skutečností ze života víry naší a našich blízkých objevit až v průběhu let. Tento den je výzvou k odvaze nabídnout Bohu život svůj i naší rodiny. Oběť je zároveň prosbou o požehnání, ochranu, provázení a naplnění láskou.

(Nedělní čtení)