† † †




Sebrané myšlenky dne - únor 2017

† † †


Přímluvy na měsíc únor:

Pane Ježíši, smiluj se a vyslyš naše prosby.

     Za církev, aby sjednocovala lidi s Bohem i mezi sebou navzájem
     Za všechny, kdo mají moc, ať se jim daří nacházet moudrá a spravedlivá řešení problémů společnosti.
     O pokoj ve všech srdcích, v kterých se rozmáhá násilí a nenávist.
     Za stvoření svěřené do našich rukou za ty, kdo se snaží lépe zacházet s přírodou.
     Za nemocné, opuštěné, chudé a jakkoliv trpící a také za nás, abychom jim dokázali podle svých možností pomáhat.
     Za lidi bez práce a také za mladé, kteří stojí před volbou školy a povolání.
     O odvahu k dobrému pro ty, kdo v důsledku minulých hříchů propadají strachu a beznaději.
     Za všechny, kdo přišli o život v nehodách, katastrofách a válkách a za jejich rodiny a přátele.
     O požehnání pro naše vztahy a naši práci.
     Za ty, kteří v Tebe nevěří a za nás, abychom jim uměli posloužit k víře.

Amen.

† † †


Myšlenky na středu, 1. 2. 2017

     Bůh nám nabízí mnoho dobrot. My se ale raději spokojíme jen s kouskem suchého chleba, protože se bojíme, že by nás z těch dobrot mohl rozbolet žaludek.
     Když Hospodin slyšel Mirjam, jak kritizuje svého bratra Mojžíše kvůli ženě, kterou si vybral, ranil ji malomocenstvím. Kritizovat definujeme jako zaměřovat se na vnímání chyb druhých a při tom nemyslet na jejich dobro. Říkáš-li si tedy: „Jak mohu někomu pomoci, když se nebudu zabývat tím, co dělá?“ uvědom si důležitý závěr definice „při tom nemyslet na jejich dobro“. Probírat něčí chyby tedy mohu pouze tehdy, pokud tím druhého nesoudím, ale chci mu pomoci. Znamená to také, že může být přínosné mluvit o tom s někým třetím a i to pouze tehdy, snažíme-li se pomoci a uchováme-li vše v důvěrnosti.
     Předpojatost, odsuzování, aniž bych jeho dotek prožil. Důvody, které mnohým brání v následování Ježíše. Kdo je takto zablokovaný, těžko přijme radostnou zvěst.

(Komentář: Mk 6,1-6)

Myšlenky na čtvrtek, 2. 2. 2017

     V čem spočívá svátost? Umět se neustále, celý život poučovat ze svých pádů.
     Mnohý by kritičnost zařadil mezi slabosti, Bůh ji ale považuje za skutečný, i když v dobré víře spáchaný hřích. Proto existuje jen jeden způsob, jak se s hříchem kritičnosti vypořádat - činit pokání a přestat s ním. A pokud jsi kritizován ty sám? Ani Mojžíš, ten nejpokornější ze všech nebyl imunní vůči zraněním ze strany kritiků a s tebou to nebude jiné. A vždy budou existovat ti, kdo na tvém jednání najdou chyby. Hoď to za hlavu a jdi dál.
     Žena vysokého věku, prorokyně Anna, stojí v příběhu jaksi v pozadí. „Přišla tam právě v tu chvíli…“ Není to snad životním cílem každého z nás? Ona je jakoby obrazem našeho evropského (starého a možná unaveného) křesťanství.

(Komentář: Lk 2,22-40)

Myšlenky na pátek, 3. 2. 2017

     Církev je velký symfonický orchestr a každý z nás v něm hraje svůj důležitý part. Teprve spojením všech nástrojů dohromady vzniká nádherná hudba, kterou diriguje Bůh.
     Kritický postoj naruší tvou schopnost zakoušet Boží lásku, blízkost a požehnání. Proč? Protože když se rozhodneš pro hřích, volíš si k němu i utrpení a úplně všechno, co Bůh nazývá hříchem, je pro tebe bolestivé. A jestliže Bůh říká: „Nekritizuj,“ nepokouší se tě připravit o zadostiučinění opravit něčí nedbalost. Říká tím pouze, že tvůj kritický postoj bude v rozporu s tím, proč tě stvořil a povolal. Stvořil tě, abys měl obecenství s ním,a kritický duch toto obecenství narušuje. I ateisté jsou si vědomi toho, že zlozvyk kritičnosti je sebedestruktivní. Nikdy se proti touto cestou nevydávej.
     Mocný Herodes měl před Janem strach! Jen tam, kde se Církev (tedy i já sám!) odvážně zhostí svého prorockého úkolu, získá respekt.

(Komentář: Mk 6,14-29)

Myšlenky na sobotu, 4. 2. 2017

     Cílem života křesťana není úspěch a síla, ale spolehnout se na Boha.
     Kritika je často sebestředná. Chraň se všeho, co by tě vyvyšovalo nad druhé, to přesně ale kritika činí. Staví tě do pozice „znalce“ a poskytuje ti pocit uspokojení, žes druhé odhalil. A tebe pak nelze vidět v pravém světle, protože všem neustále svítíš do očí světlem kritiky.
     Po každé aktivitě a práci s lidmi je krásné vyhledat opuštěné místo. Nebojme se i my vydat se na odpočinek s Ježíšem. Nic nám neuteče!

(Komentář: Mk 6,30-34)

Myšlenky na neděli, 5. 2. 2017

     Sebezapření nás má vést k tomu, abychom nebyli otroky vlastního těla a nebyli vůči sobě tak zhýčkaní.
     Kritika může zlomit srdce, navíc na kritiku našich nejbližších jsme mnohem citlivější. Přesto někdy i my, jako rodiče, upevňujeme ve svých dětech nejistotu, protože jim vytváříme domov prosycený kritikou. Možná při čtení těchto slov slyšíš hlas svého nejtvrdšího kritika – tvého rodiče – který tě soustavně srážel a jehož slova ti dodnes znějí v srdci: „Nestojíš za nic! Nikdy z tebe nic nebude!“
     Ježíšova slova o světle a soli nejsou pobídkou k sebeprezentaci za každou cenu, ale na banálních příkladech ukazují, že nežijeme každý sám pro sebe ve své ulitě. Naše životy ovlivňují svět okolo nás! Jsme sůl a světlo. Bez nich bude svět tmavý a bez chuti. Ne, nejde o namyšlenost, že jsme více než jiní. Jde o výzvu, abychom byli co k čemu ve společnosti platní. Jsme nositelé světla, jestliže žijeme z evangelia. Jsme nositelé chuti, pokud z nás nějaká chuť a radost evangelia září. Ale platí to také jako povzbuzení pro všechny, třeba docela obyčejné lidi. Kdo přijme a realizuje evangelium, bude světlem a chutí pro ostatní!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 6. 2. 2017

     Všechno to, co nevyřešíme na zemi, budeme řešit v očistci.
     Jak reagovat na kritiku? Pavel odpovídá: „Kdybych se … chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým“ (Galatským 1:10). Nenaslouchej svým kritikům, soustřeď se na to, co si o tobě myslí Bůh, a tvůj život dostane křídla. Při konečném zúčtování záleží stejně jen na jeho soudech.
     Bůh tvoří to, co jednou dá do správy člověku. Ten pak bude dobré Boží dílo opatrovat.

(Komentář: Gn 1,1-19)

Myšlenky na úterý, 7. 2. 2017

     K lidské zralosti nutně patří otevřenost názoru druhého a schopnost uznat, že můj vlastní názor nemusí být nutně ten jediný správný.
     Pokud máš nálepku věčného kritika, začnou se ti vyhýbat právě ti lidé, které nejvíc potřebuješ.
     Člověk, správce všeho, na čem Bohu záleží. Tím se stává spolupracovníkem samotného Boha. Ne jeho konkurentem, ani kopií, ale obrazem; ovšem s možnou „tolerancí odchylky“.

(Komentář: Gn 1,20 – 2,4a)

Myšlenky na středu, 8. 2. 2017

     Skutečná modlitba za ty, kteří nám ubližují, nás vede k tomu, abychom se neřídili jen svými emocemi - tedy svým hněvem a antipatií, ale také svým rozumem - tedy abychom měli vůli podívat se na své problémy s odstupem.
     Někdy je kritika zbrklá. Kdybys měl lepší den, kdyby ses nechal vést Božím Duchem, kdyby ses zaměřil na pozitivní věci, nikdy bys ji nevyslovil. Uvědom si svou chybu, čiň pokání a nechej toho, protože kdykoliv jsi v kritickém postoji, nemůžeš vejít do obecenství s Bohem. Stojí ti ta chvilková úleva, kterou kritikou získáš, za ztrátu vědomí Boží blízkosti?
     Genetické manipulace, nové technologie hromadného ničení – to jsou dnešní stromy, které nesou ovoce utrpení. Bůh varuje, člověk, obdařený svobodnou vůlí, přestupuje. Dědičná vina.

(Komentář: Gn 2,4b-9.15-17)

Myšlenky na čtvrtek, 9. 2. 2017

     Naše svědomí je třeba neustále vychovávat. K tomu patří poctivá modlitba, čtení Písma, pravidelná zpověď…
     Chceš-li Boží přítomnost opět vnímat, vyznej svůj kritický postoj, opusť ho a nahraď milosrdenstvím a láskou. Poklekni na kolena a modli se: „Pane, odpusť mi mou představu, že můj názor je vždy správný a pro druhé potřebný. Uznávám, že je to pýcha. Dej mi dar umět jednat s druhými se stejnou milostí, jakou jsem já dostal od tebe. Pomoz mi přijmout rozdílnosti mezi lidmi a nemyslet si, že všichni musí vnímat věci přesně tak, jako já. Dej mi zvítězit nad mým kritickým postojem. Ve jménu Ježíše Krista. Amen.“
     Krásně symbolicky vyjádřeno: Bůh tvoří ženu od srdce muže. Radost ze života s blízkou osobou je Božím darem! Chci za něj děkovat s vědomím, že ne každému se ho dostává.

(Komentář: Gn 2,18-25)

Myšlenky na pátek, 10. 2. 2017

     Skutečné křesťanství vede člověka k tomu, aby plně rozvíjel své lidství, aby se stával lepším člověkem, aby se stávali vnímavějším pro potřeby svých bližních a hlavně - aby lépe rozuměl sám sobě a tomu, proč zde na světě je.
     Abys porazil „Goliáše“ svého života, musíš se mu postavit. Každý problém, který se budeš snažit omlouvat, nebo před ním uhýbat, totiž poroste.
     Společným jmenovatelem světových válek i totalitních režimů je snaha odstranit Boha a postavit pyšně sebe na Jeho místo. I já mohu tomuto pokušení podléhat…

(Komentář: Gn 3,1-8)

Myšlenky na sobotu, 11. 2. 2017

     Ježíšovi nejde o to, abychom byli fackovacími panáky, kteří si musí všechno nechat líbit. Ježíšovi jde o to, abychom nebyli spoutaní vnitřní zlobou. Ježíš nás vede k pravé svobodě.
     Když si budeš připomínat, jak ti Bůh pomohl zvládnout včerejší boje, dá ti to sílu k vítězství v každém dnešním zápase.
     Zajímavé: člověk má ostych před Hospodinem, když cítí, že udělal něco špatného. Tato odtažitost pak může vztah k Bohu nadobro zničit. Svátost smíření – nedoceněný poklad, který se nám nabízí!

(Komentář: Gn 3,9-24)

Myšlenky na neděli, 12. 2. 2017

     Očistec je jakýsi předstupeň nebe. Abychom v nebi mohli být se všemi ostatními - i s těmi, se kterými jsme si na zemi nerozuměli, musíme si s nimi nejprve podat ruce, případně si vzájemně odpustit to, co mezi námi zůstalo zraněné.
     Musíš znát svého nepřítele, studovat jeho taktiku a být připraven bojovat se stejnou intenzitou jako on. To, co se naučíš, pak musíš použít proti jeho slabým místům. A nezapomeň, že tvá síla nepochází z tebe, ale od Boha.
     Ježíš komentuje Desatero tak, že rozšiřuje jeho význam nejen na doslovné chápání starodávného příkazu, ale požaduje, aby posluchač domýšlel důsledky, které souvisí s příkazem. Nejen zabití, ale i hněv a potupa jsou na stejné rovině. Ježíš očekává úctu k člověku. Podobně je to u šestého přikázání. Nejen vlastní smilstvo, ale vše, co činí z druhého člověka pouze předmět požitku, je překročením Božího pohledu na člověka. Možná nás napadne, zda lze vůbec Ježíšův nárok splnit. Kristus nepředkládá nemožné, dobro však nepřichází jen tak samo od sebe. Je třeba pro něj nasadit své síly. A to od nás Bůh očekává.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 13. 2. 2017

     Půst a sebezapření nám dovolují si vůbec všimnout všeho, co máme.
     Nekontrolovaný hněv je, jako když skočíš do auta, nastartuješ, šlápneš na plyn a příliš pozdě zjistíš, že nefungují brzdy. Nezůstávej v hněvu, nechoď s hněvem spát. Nepodporuj tím ďábla ve svém životě.
     Pravá víra, pramenící z lásky, přece nepotřebuje důkazy! Nepídím se i já po rozličných zjeveních a úkazech? Nepovzdechl by si Ježíš nad mou senzacechtivostí?

(Komentář: Mk 8,11-13)

Myšlenky na úterý, 14. 2. 2017

     Naše životní cesty mohou mít různou formu, ale důležité je, že směřujeme ke stejnému cíli a tím je Bůh.
     Nekontrolovaný hněv otvírá dveře satanovi a všechno jde s kopce! Než tedy řekneš něco, čeho bys později litoval a nemohl to vzít zpět, ptej se sám sebe,zda stojí úleva, kterou získáš ventilací hněvu, za ty následky? Ještě dlouho poté, co půjdeš dál, si totiž tvá ostrá slova zachovají moc zraňovat a rozdělovat.
     Kvas farizejský a kvas herodovský dokáže zničit celou mísu pečlivě připravených surovin k přípravě těsta. Před jakým kvasem by nás asi dnes Ježíš varoval?

(Komentář: Mk 8,14-21)

Myšlenky na středu, 15. 2. 2017

     Apoštolové jsou svatí, protože se dokázali ze svých chyb poučit a jít dál. Nemaskovali svoje chyby a nezmenšovali je. Dokonce nám je nechali sepsané v Novém zákoně jako příklad pro nás, aby nás ubezpečili, že být s Ježíšem neznamená nehřešit, ale reálně si své hříchy přiznávat a poučit se z nich.
     Hněv nutně působí na okolí a člověk pak má tendenci postavit se na tu či onu stranu. Takovým i nechtěným zatahováním jiných do tvého problému obvykle krmíš své ego a ospravedlňuješ své špatné chování.
     I dnes probíhá uzdravování postupně. Může být i zkouškou naší trpělivosti. Kéž po příkladu našeho Pána dotahuji do konce úkoly, které mi svěřil.

(Komentář: Mk 8,22-26)

Myšlenky na čtvrtek, 16. 2. 2017

     Bůh z nás v našem životě nesejme naše trápení, ale dává nám sílu umět je zvládnout.
     Jen přiměřený a konstruktivní hněv vede ke zdárnému výsledku. Ale je tvůj hněv přiměřený? Hněv se totiž vždy stupňuje, proto je nutné ovládat své reakce a mít své reakce pod kontrolou.
     Nejsem i já někdy v pokušení Pánu radit, čeho by se měl vyvarovat, jak by měl věci řídit „po lidsku“ úspěšněji? Jeho námitka: jdi mi z očí, odpůrče! By jistě zabolela i mě…

(Komentář: Mk 8,27-33)

Myšlenky na pátek, 17. 2. 2017

     Když si člověk přizná vlastní bolest a dovede nad ní truchlit, pak si především přizná, že potřebuje Boha.
     To, co odlišuje skutečně šťastné lidi od méně šťastných, jsou bohaté, hluboké, smysluplné vztahy, které přinášejí radost a proměňují život. Nejde tedy o to, kolik máš peněz, nejde o zdraví, bezpečí, přitažlivost, IQ nebo úspěch v kariéře, ale o vztahy.
     Je přirozené, že každý má snahu život zachránit. Ale pokud jej ztratím ve službě pro Krista, jeho věc, mám vyhráno! Kéž mě to naplní horlivostí. A kéž nelpím za každou cenu na životě podle svých představ.

(Komentář: Mk 8,34 – 9,1)

Myšlenky na sobotu, 18. 2. 2017

     Skutečná svoboda je snaha nenechat se spoutávat okolnostmi, které nás svazují - penězi, slávou, úspěchem, postavením, majetkem nebo mocí. Ježíš nás vede ke svobodě.
      Staráš se o své vlastní fungování? Pokud ne, začni, než vyhoříš. Nedělej si iluze, že lidé poznají, kdy už máš všeho nad hlavu. Ozvi se, jinak na tebe budou valit další problémy a odpovědnosti. Nemusíš se zapojovat do všech aktivit, neignoruj své limity. Pokud se zhroutíš, nikomu nepomůžeš, naopak, sám budeš pomoc potřebovat!
     Vzpomínka na Jeho slávu, která měla apoštoly podržet při Jeho ponížení. Vybavím si i já okamžiky, které měly pro můj život z víry podobný význam?

(Komentář: Mk 9,2-13)

Myšlenky na neděli, 19. 2. 2017

     Odříkání a posty jsou pro nás dobré. Vedou nás k tomu, abychom si uvědomili, že není běžné mít co jíst, mít možnost se radovat a žít pohodově.
     Co myslíš, zakusil Ježíš nepochopení, když propustil zástup? Pravděpodobně ano. Ty budeš muset udělat někdy stejné rozhodnutí. Lidé, kteří neuznávají tvé potřeby a nerespektují tvé záměry, tě vyčerpají, svedou z cesty a nedovolí ti vzlétnout. Proto dávej pouze tolik, kolik můžeš, a uč se, kdy máš říct „dost“. I když pak budeš muset zakusit nepochopení.
     Od doby, kdy Izraelité přijali Desatero na Sinaji, uplynulo více jak dvatisíce let. Za tu dobu se národ posunul a zkulturněl. Již není třeba vysvětlovat, že za vyražené oko se nemá platit vyvražděním celého kmene, ale že platí oko za oko, zub za zub. Základní spravedlnost tito původně kočovníci pochopili. Boží výchova však směřuje dál. Nesmíme jednat se zlým člověkem stejně jako on s námi a to i za cenu, že to něco stojí. Úkolem je šířit dobro a nikoli rozšiřovat království zla. Zlem se království zla nezmenší. Nejde o naivitu či hloupost. Ježíš je velmi náročný! Jde o přetržení řetězce pomsty a zla. Boží dokonalost spočívá jistě v jeho nekonečných schopnostech, ale největší dokonalostí Boha, kterou Zlo nedokáže opětovat, je schopnost milovat. Především v této věci máme být stejní jako Bůh.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 20. 2. 2017

     Bůh nás někdy nechává "podusit" v našich obavách a v našem strachu. Ale nechme na Bohu, ať on uzná za vhodné, kdy naše problémy začne řešit. On to přece ví lépe než my.
     Když se satanovi podaří tě oddělit od jiných věřících v době, kdy je nejvíc potřebuješ, může ti uloupit to, co má pro tebe Bůh připraveno. Jistě, můžeš zůstat doma, číst si Bibli nebo si pustit nějaké křesťanské vysílání v rozhlase nebo televizi. Ale obklopen svou duchovní rodinou dostaneš odpovědi, zakusíš radost a přijmeš povzbuzení, která nikde jinde nenajdeš.
     Možná je množství Boží moudrosti vylité na člověka přímo úměrné jeho lásce k Bohu. Tato jednoduchost může být zdrojem radosti.

(Komentář: Sir 1,1-10)

Myšlenky na úterý, 21. 2. 2017

     Mnozí možná do kostela přicházejí proto, aby splnili povinnost. Mnozí možná přicházejí proto, že je v kostele dobrá atmosféra. Ale je otázkou, kdo se vrátí domů proměněný. Kdo se Ježíše dotkne s vírou, že on může pomoci.
     Když jsi na dně, je společenství církve tím posledním místem, kde by tě chtěl satan vidět. Ví, že když tam půjdeš, Pánova přítomnost se tě dotkne a ty budeš schopen vyškrábat se z jámy, kam jsi spadl. Takže, běž do společenství církve.
     První věty úryvku jsou dokonalou výbavou do života: připrav se, vytrvej, přijmi, co tě potká. On se tě ujme! I já si mám vybavit všechna pokolení (třeba i z mé rodiny), která v Něj doufala.

(Komentář: Sir 2,1-13 (řec. 1-11))

Myšlenky na středu, 22. 2. 2017

     Bůh miluje každého člověka a hledá k němu cestu. Kéž je nám radostným poselství, že Bůh k nám bude hledat cestu i tehdy, když se od něj vzdálíme.
     Kritik upozorní na to, co děláš špatně, a dál se nestará o tvoje poraněné sebevědomí. Trenér ti také ukáže, cos udělal špatně, naučí tě, jak se to má dělat správně, ale dál vše nechává na tobě. Kouč pozvedne tvého ducha, nabídne doprovázení a povzbuzuje tě, abys trpělivým růstem dosáhl kýženého výsledku. Ke kterému z oněch tří typů patříš ty?
     Petrovo vyznání povzbudilo Pána k předání klíčů. A jejich užívání musí provázet láska a odvaha jít občas proti zaběhlým zvyklostem, jak to dovedl Pán. Dnes se mohu zvlášť modlit za římského biskupa.

(Komentář: Mt 16,13-19)

Myšlenky na čtvrtek, 23. 2. 2017

     Nikdo z nás není dokonalý. Jsme zraněni hříchem, který nás neustále sráží k zemi. Důležité je, abychom usilovali o dokonalost a abychom dělali to, co je v našich možnostech.
     Slovo „pokání“ znamená uznat svůj hřích, odříci se ho, hledat Boží odpuštění a snažit se žít jinak. Někdy pokání znamená, že musíš postižené dokonce odškodnit. Bůh ochotně odpouští, ale někdy ti dá zakusit bolestivé důsledky tvého hříchu, aby tě motivoval k poslušnosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.
     Moudrost, která nabádá k zakotvení ve správných hodnotách! Pak nebudu zklamán. Vhodný úryvek před dobou svatopostní, která za týden začíná…

(Komentář: Sir 5,1-10 (řec. 1-8))

Myšlenky na pátek, 24. 2. 2017

     Kéž bychom si dokázali přiznat, že když něco skutečně chceme, tak si na to čas uděláme. A kéž bychom si v tomto duchu dokázali najít čas a aspoň si přečetli občas kousek z Bible.
     Zhřešil-li jsi, pak se ti Satan bude snažit namluvit, že ses dostal mimo dosah Boží milosti. Ale není to pravda. Marnotratný syn promrhal dědictví a skončil v prasečím chlívku. Ale v den, kdy se rozhodl pro návrat domů, mu otec běžel vstříc a plně obnovil jeho synovství v rodině. Totéž Bůh udělá i pro tebe..
     Vzpomínáš si na některé citáty psané do památníčků v době mládí? Každá věta z tohoto úryvku by se znamenitě hodila právě tam! Ano, věř: sám Bůh Ti je píše…

(Komentář: Sir 6,5-17)

Myšlenky na sobotu, 25. 2. 2017

     Pokud ns víra vede k tomu, abychom se nechávali zasáhnout Božím slovem, abychom na sobě pracovali a snažili se být lepší, pak jsme na dobré cestě.
     Naše vnímání je často nepřesné; vždy jsou zde okolnosti, kterým nemůžeš porozumět. Posuzovat, soudit, kritizovat, se proto nemá. Ale říkáš si: „Jak mohu někomu pomoct, když se nebudu zabývat tím, co dělá?“ Kritizovat však znamená zaměřovat se na chyby druhých a při tom nemyslet na jejich dobro. Upozorňovat na něčí chyby tedy není špatné, pokud tím druhé nesoudíš, ale chceš-li jim pomoci najít řešení. Znamená to taky, že může být i přínosné mluvit o tom s někým třetím, ale pouze tehdy, končí-li váš rozhovor slovy: „Pojďme se za to modlit, uchovejme to v důvěrnosti a snažme se pomoci.“
     Zákon života a smlouva s Bohem není přítěží, ale ulehčením. Pro tvé vztahy, pro tvůj vnitřní život; a což teprve jako výzva k přemýšlení!

(Komentář: Sir 17,1-13)

Myšlenky na neděli, 26. 2. 2017

     Celý život se budeme opakovaně snažit o to, aby v nás byla v rovnováze láska k Bohu, bližnímu i k sobě samému. Pokud se totiž jedna z těchto tří "lásek" dostane do extrému, může způsobit mnoho škody.
     Kolikrát se ti v životě přihodilo něco, o čem sis později uvědomil, že to bylo nutné? Kdybys neprožil to nebo ono, nebyl bys připraven na požehnání, ze kterého se nyní těšíš. Když se v tom naučíš spatřovat Boží ruku, pochopíš, že to, čím tě chtěl nepřítel zničit, použil Bůh pro tvůj růst.
     Stará se Bůh skutečně o člověka či nikoli? Jistě lze vzpomenout nejednu historku o tom, jak se dotyčný modlil a nic se nestalo… Dnešní evangelium ale poukazuje na jiný směr uvažování. Ježíš neodpovídá na otázku, které typy proseb Bůh vyslyší a jak konkrétně. Ale přesvědčuje posluchače, že je Bůh neopustí. Otázkou ovšem zůstává, zda se my sami o Boha ve svém životě opíráme. Do jaké míry s ním počítáme ve svých plánech, aby Bůh vůbec mohl odpovědět nějakým vyslyšením. Bůh je v prvním čtení přirovnáván k mamince, která pečuje o nemluvně. V evangeliu je nazýván nebeským Otcem, pro kterého máme velikou cenu. Všimněme si, jak Ježíš potřebuje vypíchnout zbytečnou starost člověka o sebe sama. Svazující úzkost o svůj život je často mlhavým výhledem do daleké budoucnosti, která vzbuzuje nejistotu a úzkost. Pán neslibuje zodpovězení neznámých otazníků budoucnosti. Neříká, jak to přesně bude. Ale ujišťuje, že nezůstaneme bez pomoci!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 27. 2. 2017

     Bůh má pro náš život plán, který je krásný. Jenže my tomu nevěříme, děláme si své plány, vytváříme si falešné představy o sobě - a Ježíšovi nejde o nic jiného, než abychom se těchto falešných představ zbavili.
     Bůh použil vše, čím jsi prošel, aby z tebe udělal to, čím jsi, a naučil tě to, co víš. Proto odmítej sebelítost a hořkost a spoléhej se na Boží věrnost více než dřív. A pokud ti víra nepřenese horu, dá ti sílu vytrvat do zítřka, do pozítří, věř, že Bůh tu moc má, a důvěřuj mu, dokud to neudělá. A jestli víš, o čem je tu řeč, pak jsi „více než vítěz“.
     Život a zdraví, tyto dary jsou mi svěřeny právě proto, abych Boha chválil. Ale i mnozí nemocní, trpící, mi mohou být svým obrácením k dobrému a snášením svého údělu opravdovým příkladem a vzorem!

(Komentář: Sir 17,20-28)

Myšlenky na úterý, 28. 2. 2017

     Pravda se nedá uchopit jednou provždy. Pravda totiž znamená hledání, kterým člověk prochází celý život.
     Můžeš vstát a říct: „Vidím to takhle: Bůh použil vše, čím jsem prošel, aby ze mě udělal to, čím jsem, a naučil mě to, co vím. Proto se rozhoduji pro růst a odmítám sebelítost a hořkost. Spoléhám na Boží věrnost více než dřív. Naučil jsem se, že pokud víra nepřenese horu, dá mi sílu vytrvat do zítřka. A nestane-li se to zítra ani pozítří, budu stále věřit, že Bůh tu moc má, a budu mu důvěřovat, dokud to neudělá.“ Jestli víš, o čem je tu řeč, pak jsi „více než vítěz“. Tvé kroky připravuje Hospodin. On od tebe ani na okamžik neodvrátil svůj pohled ani ruku! Když projdeš zkouškou, pochopíš, že i o tom nejhorším, co se mohlo stát, platí: „… Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích“.
     Plnění Jeho vůle, spravedlnost, podoba s ním – i v dávání s veselou tváří! A hlavně: ON se podplatit nedá…

(Komentář: Sir 35,1-15)