† † †




Sebrané myšlenky dne - září 2014

† † †

Myšlenky jsem posbírala na těchto stránkách:

   
Modlitba měsíce:
    S Pánem Bohem začínám
    S Pánem Bohem dokonám
    Člověk v světě nic nezmůže
    Jestli Pán Bůh nepomůže.
Amen
 
 
    Pane Bože pomáhej
    K práci chuť i sílu dej
    Až my dílo dokonáme
    Potom Tobě díky vzdáme.

     

† † †

Myšlenky na pondělí, 1. 9. 2014

     Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
     Modlitba je bytostné setkávání se s Bohem ve víře, důvěře a lásce.
     Otevři se Duchu Božímu a nech si dnes znovu ukázat, co všecko ti dal Bůh darem...

(Komentář: 1 Kor 2,10b-16)

Myšlenky na úterý, 2. 9. 2014

     Umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše.
     Mějte odvahu každý den postupovat krok za krokem blíž k Bohu.
     Svoji víru nemohu stavět na Pavlovi či Apollovi, ale pouze na Kristu. Stejně tak spory mezi příznivci jednotlivých osobností (apoštolů, kazatelů...) jsou projevem nezralosti, kterou mám opustit a vrůstat více do Krista...

(Komentář: 1 Kor 3,1-9)

Myšlenky na středu, 3. 9. 2014

     Nesvoboda je podřízenost cizí vůli.
     Bůh miluje originály. Každý z nás musí jít svou vlastní osobní cestou.
     „Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu“ – z této základní skutečnosti má vyrůstat moje identita, moje „moudrost“, moje vědomí obdarování („všecko je vaše“).

(Komentář: 1 Kor 3,18-23)

Myšlenky na čtvrtek, 4. 9. 2014

     V umění nic není tak těžké jako snadnost.
     Modlitba vyžaduje pravdivost. Když nejsem v modlitbě pravdivý, potom je má modlitba stále povrchnější a ztrácím k ní víc a víc chuť, protože nevědomky pociťuji, že lžu.
     Tak snadno posuzujeme a odsuzujeme, tak jednoduše máme lidi přečtené, víme, kam kdo patří – do jaké „krabičky“. U Boha tomu však může být zcela jinak...

(Komentář: 1 Kor 4,1-5)

Myšlenky na pátek, 5. 9. 2014

     Bez velké vůle neexistují velké talenty.
     V duchovním životě nejsou žádné lanovky, kde člověk dole zaplatí, nastoupí a nechá se vytáhnout nahoru. Při určitých stupních obtížnosti je třeba průvodce.
     Tak snadno posuzujeme a odsuzujeme, tak jednoduše máme lidi přečtené, víme, kam kdo patří – do jaké „krabičky“. U Boha tomu však může být zcela jinak...

(Komentář: 1 Kor 4,1-5)

Myšlenky na sobotu, 6. 9. 2014

     Moudrost a vtip jsou internacionální.
     Naslouchejme stále víc tomu, o kterém tak často mluvíme.
     Sebeuspokojení je nebezpečím pro život křesťana. Už mám všeho dostatek, jsem bohatý duchovními dary, už mám patřičnou duchovní úroveň, jsem (mnohem) dokonalejší než všichni ostatní farníci... Cesta evangelia vede jinudy, jak nám ukazuje apoštol Pavel…

(Komentář: 1 Kor 4,6-15)

Myšlenky na neděli, 7. 9. 2014

     Déšť je někdy jako hudba, taková tichá, ta ani nezní, ta jen z dálek vzdychá.
     Bez usebranosti, bez soustředěnosti se trvale žádná modlitba nedaří. Nejprve se musíme soustředit na Boží tajemství v nás. A ponořen do tohoto tajemství pak hledám slova
     Kajícník potřebuje zažít odpuštění a ve vážných momentech se pak svátost smíření jeví jako nesmírně cenný dar Boží lásky. Odpuštění, milosrdné přijetí kajícníka, je uzdravením našeho vztahu s Bohem. Ale i v lidském životě je řada okamžiků, kdy nás lidé okolo rozčilují svým přístupem, slovy, drobnostmi, občas se stane událost, která zásadně otřese základy našeho vztahu. V takové chvíli je velice důležité odpuštění. A každé společenství, rodinou počínaje, může žít, jen když je odpuštění přítomno. Proto Ježíš apoštoly učí nejen milovat bližního, ale také odpouštět. Protože my nedokážeme žít bez zraňování druhých, dokážeme si však vzájemně odpouštět a tak si nepřetržitě projevovat lásku. Proto se odpuštění posouvá do zcela nové roviny. Je výrazem, či dokonce vrcholem lásky.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 8. 9. 2014

     Každý strom se pozná po ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží víno.
     Proč v modlitbě nerosteme? Protože nejsme vytrvalí.
     I my jsme vyvoleni a ospravedlněni, to ale neznamená, že máme „vyhráno“ a že nemusíme o nic usilovat. Naopak, máme milovat Boha a naplňovat své poslání, které jsme od něj dostali – tak jako Panna Maria.

(Komentář: Řím 8,28-30)

Myšlenky na úterý, 9. 9. 2014

     Štěstí plyne z přibližování se k dobrému, k cestě k dobrému.
     Odevzdanost do Boží vůle znamená: plně s Bohem souhlasím.
     Byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni pro jméno Pána Ježíše Krista“ – jak budu dnes žít z tohoto velikého daru?

(Komentář: 1 Kor 6,1-11)

Myšlenky na středu, 10. 9. 2014

     Neděláme podobu světa, spíše oslavu a podobenství jeho.
     Modlitba je ve své největší hloubce klaněním, a to i když prosíme. Je to naprostá odevzdanost. Ve vytrvalé prosbě se náš postoj mění v odevzdanost.
     „Čas je krátký“ – co ve svém životě odkládám, co bych už dlouho měl udělat a nemám na to čas nebo odvahu?

(Komentář: Komentář: 1 Kor 7,25-31)

Myšlenky na čtvrtek, 11. 9. 2014

     Láska je jediná síla, která dokáže změnit nepřítele v přítele.
     Když jste vyprahlí, nemodlete se méně, spíše více, déle. Věnujte Bohu více času, i když ze sebe nemůžete dostat žádná slova. Zůstaňte jednoduše zde – před Bohem!
     „Láska vzdělává“ a nezraňuje ty, jejichž svědomí je slabé. Je tomu tak v mém životě? Nevede mne někdy mé poznání k domýšlivosti a k po¬horšení „maličkých“?

(Komentář: 1 Kor 8,1b-7.10-13)

Myšlenky na pátek, 12. 9. 2014

     Každá ctnost má svůj čas.
     Opravdové obrácení spočívá v tom, že již sami nechceme vůbec nic.
     Jaká je má vytrvalost, jaký je můj trénink? – V hlásání evangelia, ve službě potřebným, mým bratřím a sestrám?

(Komentář: 1 Kor 9,16-19.22b-27)

Myšlenky na sobotu, 13. 9. 2014

     Nikdo, zdá se nám, nemá tolik chyb jako nepřítomní.
     V trápeních, jež provázejí moji modlitbu, vidím, co je teď pro mě potřebné. Je důležité se jim nevyhýbat.
     „Tvoříme jedno tělo“ – děkuj Pánu za ty, s kterými máš vytvářet jednotu – to znamená za všechny bratry a sestry ve tvé farnosti.

(Komentář: 1 Kor 10,14-22)

Myšlenky na neděli, 14. 9. 2014

     Nejstarší a nejbolestnější bída je samota a pocit, že tě nikdo nepotřebuje.
     Na naší duchovní cestě je nejvíce rozhodující větší láska, ne větší poznání. Kdo hledá v prvé řadě poznání, přijde lehce k touze být jako Bůh
     Kříž zdobí snad každý kostel a každou domácnost křesťanů přesto, že jde de facto o nástroj k zabíjení. Bůh však proměňuje lidskou zrůdnost vedoucí ke strašné smrti v cestu záchrany. A platí to nejen o kříži, ale i o člověku samotném. Bůh nás vede k životu a když my sami jsme nestačili na vlastní rozhodnutí se pro Boha, on sám bere na sebe naše selhání a otevírá cestu záchrany. Z mučicího nástroje se rázem stává symbol života, protože Ježíš smrt překonal. Nikoli bolestí a utrpením, ale poslušností Otci, která, ač tvrdě zkoušena bolestí, Nebeského Otce nezklamala. Ježíš Boží mocí vstává z mrtvých a nástroj smrti ztrácí svůj hrůzostrašný obsah. Proto je dnes znamením radostného vítězství Boha.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 15. 9. 2014

     Učme se všude jen od toho, v kom ctíme dobro, lásku a moudrost.
     Mějte odvahu denně přijmout vše, co se teď ve vašem životě děje- žít svůj život.
     Jan se ujímá Marie, plné bolesti, opuštěné… Nemám být pro někoho ve svém okolí Janem, nepotřebuje někdo utěšit, pomoci, povzbudit?

(Komentář: Jan 19,25-27)

Myšlenky na úterý, 16. 9. 2014

     Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti.
     Čím dál nás Bůh chce vést, tím víc musí rozbíjet naši ješitnost.
     „Všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo“ a každý z nás dostal dar k prospěchu druhých, ke službě svým bratřím a sestrám. Usiluji o růst ve službě, usiluji o „dary lepší“?

(Komentář: 1 Kor 12,12-14.27-31a)

Myšlenky na středu, 17. 9. 2014

     Divadlo a nejenom divadlo, se ruší, nebo boří mnohem snadněji, než se zakládá, či staví. A nejenom divadlo.
     Proste každý den o trpělivost. Tato prosba o trpělivost nesmí nikdy umlknout, smí a má se osvědčit vytrvalostí.
     Kde v mém životě, kde v mém jednání, v kterých situacích mi schází láska, která musí být nade vším?

(Komentář: 1 Kor 12,31 – 13,13)

Myšlenky na čtvrtek, 18. 9. 2014

     Žij prostě, důvěřuj Bohu a plně se odevzdej jeho vůli.
     Když se Bohu odevzdáme, dopouští na nás utrpení, aby nás postupně očišťovalo. Bůh ví, co je právě pro mne potřebné, aby se mé srdce osvobodilo od svého sobectví a aby se připodobňovalo jemu.
     „Boží milostí jsem to, co jsem“ – spolu s apoštolem Pavlem vyjádři Pánu svou vděčnost a přemýšlej, jak dnes jednat, aby jeho milost nezůstala ležet ladem…

(Komentář: 1 Kor 15,1-11)

Myšlenky na pátek, 19. 9. 2014

     Někdy potřebujeme pomoc, abychom odmítli dobré a přijali nejlepší. Andělé nám pomáhají a šeptají nám do ucha. Je ale jenom na nás, jak se rozhodneme.
     Kdo zůstává věrný ve vyprahlosti, obdrží trvalé štěstí.
     „Ale Kristus z mrtvých vstal“! V této jistotě vnímej nejrůznější situace dnešního dne, své otázky, tápání, hledání, svá trápení…

(Komentář: 1 Kor 15,12-20)

Myšlenky na sobotu, 20. 9. 2014

     Anděl se pohybuje na domácí půdě, cílová čára v dohledu a závod na nejvyšším vrcholu slávy. I my bychom měli na naše životy nahlížet tímto způsobem, zvolit si důležitý cíl a plně se věnovat tomu, abychom ho dosáhli.
     Boží vedení je zcela individuální, zcela osobní. Nezáviďte sousedce, která „září“ jako jarní den, zatímco vy bojujete o vzduch. Řekněte si: „To je moje osobní cesta a ty, Pane, chceš jít touto cestou se mnou.“
     Náš původ je v nebi a tam směřujeme. Jsme Boží děti, koruna jeho stvoření. Děkuj za dar života, za dar spásy, za „otevřené nebe“, do kterého směřuje tvoje cesta.

(Komentář: 1 Kor 15,35-37.42-49)

Myšlenky na neděli, 21. 9. 2014

     Vpřed můžeme hledět s nadějí a zpět s uspokojením. Vpřed můžeme hledět s obavou a zpět s lítostí. Ale ani jedno nesmíme nikdy přehnat natolik, abychom propásli dnešek.
     Následování Ježíše je připravenost k cestě. Je to protiklad k pohodlnému sezení za pecí.
     Ježíš se opakovaně v evangeliu obrací nejen na ty, kdo patří mezi hříšníky, ale na „věrné“, „spolehlivé“ či „dokonalé“, k nimž se mohli přičítat i blízcí učedníci Pána. Text evangelia můžeme vztáhnout i na sebe, jako slovo k těm, kdo plní křesťanské závazky… Jak se sneseme v Božím království s těmi, kteří byli z našeho pohledu nevěrnými a obrátili se doslova na poslední chvíli? Bude Bůh počítat naši dlouholetou věrnost? Bůh dává všem, kdo budou spaseni, plnou míru. Ti, kdo spočinou před Bohem, zakusí plnou míru Boží blízkosti. V Boží přítomnosti již není rozdílů. Klíčem k pochopení je totiž nesrovnatelnost Boží odměny s tím, co my můžeme sami nabídnout. Ač se třeba cítíme dobrými křesťany, pokud nechápeme tento princip Božího království, jsme teprve na začátku cesty.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 22. 9. 2014

     Andělská píseň v průběhu noci, kterou trávíme sami, je jako sladký polibek přítele.
     Musím Bohu dát svůj život. Nesmím být pouhým samozásobovatelem, který chce i u Boha jen čerpat, ale nic nedávat.
     Jak dnes mohu prokázat dobrodiní (z toho, co mohu poskytnout)? Kdo v mém okolí je potřebuje?

(Komentář: Př 3,27-35)

Myšlenky na úterý, 23. 9. 2014

     V tichu, které narušuje jen jejich dobrořečení, Boží andělé přicházejí a hladí duše, tiše sedící ve stínu velkého soužení!
     Místo abychom se trápili, máme své slabosti prostě přijmout z Otcových rukou. Tak to také dělali svatí.
     Žít spravedlivě a čestně – těžký úkol pro každý den mého života – je to však cesta, která vede k Hospodinu…

(Komentář: Př 21,1-6.10-13)

Myšlenky na středu, 24. 9. 2014

     Buď statečný, buď silný, věř ve své anděly. Rozdej se. Přijímej lásku, kterou ti nabízejí.
     Kdo není připraven zříci se všeho, co vlastní, svého hmotného majetku, svých zvyklostí, svých úspěchů, nejde po cestě následování Ježíše.
     Pros spolu se Šalamounem, abys mohl v dnešním dni zakoušet, že Hospodin je tvůj štít, že tě provází a chrání na tvých cestách.

(Komentář: Př 30,5-9)

Myšlenky na čtvrtek, 25. 9. 2014

     Víra je dar, který si nemůžeme nechat pro sebe, musí se sdílet.(Svatý otec František)
     Když nám Bůh něco bere, je to jen proto, že nám chce dát něco většího.
     Pomíjivost, marnost, lidská omezenost, zapomnění – s tím vším se potkávám ve svém životě. Ale je tady ten, který nepomíjí, trvá, není omezený, nezapomíná… a ten mne stvořil a počítá se mnou!

(Komentář: Kaz 1,2-11)

Myšlenky na pátek, 26. 9. 2014

     Hlásání Evangelia je součástí bytí učedníky Kristovými a je to trvalý závazek, který oživuje život celé Církve.(Svatý otec František)
     Ve fázi vyprahlosti se stává zřejmým, zda Boha milujeme pro něho samého. Utíkáme-li od toho, protože nám Bůh nedává žádné sladkosti, nejsme Boha hodni.
     „Zvěst o věčnosti“ byla vložena i do tvého srdce, zároveň je ale Bůh a jeho konání zahalené rouškou tajemství a neproniknutelnosti. Bůh blízký, přítel a zároveň Bůh mocný, s kterým se nemohu srovnávat a stavět mu na roveň. Oba tyto rozměry jsou důležité v mém vztahu k němu.

(Komentář: Kaz 3,1-11)

Myšlenky na sobotu, 27. 9. 2014

     Misijní přesah je jasným znamením dospělosti církevního společenství.(Svatý otec František)
     Otec skrze mne miluje Syna. Skrze mne miluje Syn Otce. Poutem lásky je Duch svatý. A já jsem vztažen do vnitřního života trojjediného Boha.
     Radost patří k životu, i když důvody k ní často pomíjí. Nikdy by ale neměla zmizet radost z Hospodina, radost ze života a z království, které nám byly Kristem získány.

(Komentář: Kaz 11,9 – 12,8)

Myšlenky na neděli, 28. 9. 2014

     Síla naší víry na osobní i společenské úrovni se dá změřit schopností sdělit ji ostatním, šířit ji a žít ji v lásce, svědčit o ní těm, které potkáváme a se kterými sdílíme naši životní cestu. (Svatý otec František)
     Cíl znáte, neztrácejte ho z očí. Dělejte vědomě své kroky víry. Bůh jde s vámi a rychle vás povede kupředu, jste-li ochotni se mu přenechat.
     Svatý Václav, vévoda české země, je postavou, která dnes hluboce symbolizuje českou státnost, historii, národní sebevědomí. Takové symboly jsou velmi obtížně srovnatelné s obyčejným lidským životem. A přeci nelze popřít, že sv. Václav byl ve srovnání s našimi podmínkami mužem z velice chudých poměrů. Církev neidealizuje žádného člověka. I on byl člověk jistě v mnoha ohledech hříšný či slabý. Církev ale vnímá věrnost Bohu, zvláště jestliže položil život pro Krista. Takový člověk stojí před Bohem. A pak se také může přimlouvat za nás, kteří ve stejné zemi dnes žijeme a snažíme se o věrnost evangeliu...

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 29. 9. 2014

     Všichni jsme pozváni chodit po ulicích světa se svým bratry a sestrami, hlásat a svědčit o naší víře v Krista a být hlasateli Evangelia. (Svatý otec František)
     Následování Ježíše znamená nasazení se pro Ježíše, nasazení se během celého Ježíšova života, od narození až po oslavení.
     Zastav se u významu jmen andělů: Michael – Kdo je jako Bůh?; Gabriel – Bůh ukázal svoji sílu a Rafael – Bůh uzdravil. S kterým „andělem“ (s kterou z těchto výpovědí o Bohu) už ses setkal ve svém životě a můžeš za ni Boha chválit?

(Komentář: Jan 1,47-51)

Myšlenky na úterý, 30. 9. 2014

     Je nezbytně nutné, abychom nyní z nitra církve samé oznamovali a svědčili o dobrotě Evangelia. (Svatý otec František)
     Bůh na cestě mého obrácení jasně požaduje moje rozhodnutí. Nechce žádné otroky. Chce, abych mu sloužil ve svobodě. Jakmile řeknu „ano“, začne mě ihned vést jeho milost. Díky této zkušenosti je nám pak umožněno pomáhat druhým.
     Job bojuje s Hospodinem, jeho srdce je plné hořkosti, klade otázky po smyslu jeho utrpení. I toto vše patří k víře v Boha, k víře člověka, který hledá Boha ve svém neštěstí a utrpení...

(Komentář: Job 3,1-3.11-17.20-23)