† † †




Sebrané myšlenky dne - říjen 2012


Myšlenky pro pondělí, 1. 10.

     Básník se pozná podle toho, jak z životní empirie umí začínat stále znovu.
     Ježíš chce, abychom byli svatí, jako je svatý jeho Otec.
     Věrnost a vděčnost Hospodinu v dobách dobrých i v časech zlých – to je Jobova výzva i pro můj život.

(Komentář: Job 1,6-22-50)

Myšlenky pro úterý, 2. 10.

     Dobří badatelé studují jen nejdůležitější z těch problémů, které podle svého názoru mohou řešit.
     Nemůžete dokonale milovat dva lidi? ale můžete dokonale milovat všechny lidi, pokud ve všech milujete jediného Ježíše..
     Nepovyšovat se, nehrát si na něco, nestavět na svých úspěších, spravedlnosti, vědomostech či dokonalosti..., ale být jako dítě, které je závislé na svých rodičích, být závislý na svém Otci.

(Komentář: Mt 18,1-5.10)

Myšlenky pro středu, 3. 10.

     Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm.
     Ježíš je Světlo, Ježíš je Pravda, Ježíš je Život. I my musíme být světlem lásky, pravdou pokory, životem svatosti.
     Job poznává Boha jako toho, který jej ve všem převyšuje, „v čem by mohl mít člověk u Boha pravdu?“. Přesto se Bůh k Jobovi sklání a všechny „velkolepé a neprobadatelné věci, divy, které nelze sečíst,“ koná pro něj – i pro tebe.

(Komentář: Job 9,1-12.14-16)

Myšlenky pro čtvrtek, 4. 9.

     V knihách určených absolutní pravdy nehledej! Záleží nejen na tom, co známe, ale co s tím umíte udělat.
     Nevidím především chudé, ale Ježíše, který v chudých trpí a říká: Měl jsem hlad, a dali jste mi jíst…
     Poslání přinášet pokoj se týká každého Ježíšova učedníka. Buď zprostředkovatelem Božího požehnání, jeho přijetí a lásky.

(Komentář: Lk 10,1-12)

Myšlenky pro pátek, 5. 10.

     Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.
     Ne já jsem musela Ježíše najít. Ježíš našel mě.
     Před Boží velikostí, před jeho mocí a dokonalostí umlkají Jobova ústa. Bůh však s ním nepřestává vést dialog, dává mu stále svoji milost a lásku. A to se děje i mně.

(Komentář: Job 38,1.12-21; 40,3-5)

Myšlenky pro sobotu, 6. 10.

     Misantropický paradox: Čiň pro lidi to nejlepší – odplatí se ti tím nejhorším.
     Nikdy nebudeme vědět, kolik dobra může přinést prostý úsměv… Přináší do našeho života něco z Boží skutečnosti.
     Tváří v tvář Boží velikosti si Job uvědomuje svoji malost, opovážlivost i nedokonalost a přiznává se k nim. A Boží odpovědí je (další) požehnání pro jeho život.

(Komentář: Job 42,1-3.5-6.6-12)

Myšlenky pro neděli, 7. 10.

     Víra je úvěrem pro dobré skutky.
     Podáte-li žíznivému sklenici vody, podáte ji Ježíši. To je malá, prostá nauka, ale díváme-li se na to správně, je to nauka nejdůležitější.
     Ptejte se po našem vztahu mezi ideálem a naší vlastní praxí. Bez ideálů se jen obtížně buduje kvalita. Platí to ale i naopak! Ideál neznamená, že kdo ho nedosáhl v plnosti, je vyloučen, ponížen, odsouzen… Farizeové Ježíše zkouší, chtějí Ježíše osočit z odhození zásad. Ale Ježíš celou otázku staví do zcela jiné roviny. Nejde o normy a zásady, jde o „srdce“. Z praxe víme, že „tvrdost“ má nejen rozměr neochoty slyšet a porozumět druhému, ale také neochoty budovat vztah. Zkusme dnes pozvat Ježíše do partnerských vztahů našich vlastních či do vztahů našich blízkých a prosit o dar otevřeného milujícího srdce.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 8. 10.

     Žena je klid, teplo ustrnulé na místě.
     Veškeré naše úsilí je malé, ale dáme-li je Bohu, stane se nekonečně velkým.
     Pavel si stojí nikoli na svém, ale na tom, co je Boží, na evangeliu, které od něj pochází a jehož je Pavel služebníkem. A zve mne ke stejnému postoji, nesnažit se získat si přízeň u lidí, ale vytrvat ve věrnosti Kristovu evangeliu.

(Komentář: Gal 1,6-12)

Myšlenky pro úterý, 9. 10.

     Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi.
     Jsem Božím perem. Může mnou psát, co chce.
     Slož i ty dnes všechny své starosti k Ježíšovým nohám, pohlédni na jeho tvář a naslouchej jeho slovům...

(Komentář: Lk 10,38-42)

Myšlenky pro středu, 10. 10.

     Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě.
     Radost vyzařuje z očí, z tváře a z každého pohybu. Nemůžete ji zadržet, protože se tlačí ven.
     Vezmi si jednu prosbu z Lukášovy verze Otčenáše do své dnešní modlitby a do všeho svého konání.

(Komentář: Lk 11,1-4)

Myšlenky pro čtvrtek, 11. 10.

     Věc jejíž podstatu nechápeme, klade odpor.
     Všude žijí lidé, kteří jsou nemilovaní, nechtění, kterým nikdo nepomáhá, kteří jsou zavržení nebo zapomenutí. Jejich chudoba je větší.
     Ježíš tě zve k vytrvalosti – v hledání, v prosbách, v touze po vejití. I tebe zve k důvěře, že tvůj nebeský Otec tě chce znovu obdarovat svým Duchem.

(Komentář: Lk 11,5-13)

Myšlenky pro pátek, 12. 10.

     Laskavý je ten, kdo neváhá hovořit o věcech, které zná s někým, kdo je ignoruje.
     Chudobu nestvořil Bůh. Tu jsme způsobili my, já a ty, svým sobectvím.
     „Rozdvojené království zpustne“ – kde v mém životě není Kristus králem? Kam jsem ho ještě zcela nepustil, kde jsem mu zcela neotevřel?

(Komentář: Lk 11,15-26)

Myšlenky pro sobotu, 13. 10.

     Diplomacie beze zbraní je jako hudba bez hudebních nástrojů.
     Na každou nemoc existují léky a způsoby léčení. Ne však pro člověka, který je osamělý, kterého nikdo nechce.
     Mariinou zásluhou není to, že Krista počala, ale že odpověděla na Boží pozvání a jeho slovo zachovávala. V tom je pro mne vzorem i výzvou.

(Komentář: Lk 11,27-28)

Myšlenky pro neděli, 14. 10.

     Skutečnou velikostí je umění ovládnout sám sebe.
     Je těžké bojovat proti chudobě, ale těžší než utišit hlad, je utišit hlad po lásce.
     Modli se za dar pravé moudrosti. Ne za chytrost, či intelekt, ale za pravou moudrost, tedy i za schopnost žít vlastní život v pravé chudobě, tak, aby vedl k pravému cíli. Tedy za schopnost vzdát se všeho, co nás ve skutečnosti svazuje a znemožňuje nám svobodně dýchat. Člověk však nachází svá pouta, svou nesvobodu teprve tehdy, jde-li za Kristem. A tuto nesvobodu, za kterou stojí strach, násilí a bezohlednost, která místo k životu, vede ke smrti, je možné rozlamovat jen v Kristu a s Kristem. Dost důvodů k modlitbě za situaci v naší zemi.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 15. 10.

     Rozednívající se den je jako hudební nástroj. Probouzející tvorové rozeznívají jednu strunu po druhé.
     Uvidí-li lidé štěstí ve vašich očích, uvědomí si, že jste Boží děti.
     Kristus mi získal svobodu, v té mám žít a z ní se radovat; nenechat se ničím svazovat a od ní odvádět („nenechte se zapřáhnout do toho otrockého chomoutu“)

(Komentář: Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1)

Myšlenky pro úterý, 16. 10.

     Umění člověka zkrášluje a brání mu být špatný.
     Nedávejte lidem jenom svou péči. Dejte jim i své srdce.
    † Láska k bližnímu je cestou, která vede k čistotě srdce, která je proměňuje, „rozšiřuje je“, aby bylo vnímavé pro potřeby bližních.

(Komentář: Lk 11,37-41)

Myšlenky pro středu, 17. 10.

     Kdo se dotazuje na Boží vůli, okřeje v srdci.
     Buďte živoucím znamením Boží dobroty: ať se zračí ve vaší tváři, ve vašich očích, ve vašem úsměvu, ve vašem srdečném pozdravu.
     Který skutek těla z Pavlova seznamu tě v současnosti nejvíc ohrožuje? A o které z ovoce Ducha budeš dnes usilovat?

(Komentář: Gal 5,18-25)

Myšlenky pro čtvrtek, 18. 10.

     Být překvapen, udiven, je začátek porozumění.
     Milujte se navzájem, jako nás miloval Ježíš. Dal za nás svůj život. Ne méně. Proto bychom měli i my dávat to, co je pro nás nejcennější.
     V nejrůznějších problémech a starostech vnímá Pavel Boží přítomnost a pomoc. I ty je vnímej v dnešním dni, otevři se pro Boží požehnání a pomoc.

(Komentář: 2 Tim 4,9-17b)

Myšlenky pro pátek, 19. 10.

     Zarputilost je energií hlouposti.
     Chceme-li skutečně milovat, musíme dávat, až to bolí. Pak je naše láska oproštěna od nás samých a je pro ostatní věrohodná.
     Nebýt pokrytcem, nehrát si na něco, nedělat se před druhými lepším – Ježíšova výzva je zároveň spojena s ujištěním o Boží pomoci a péči o ty, kteří ho následují.

(Komentář: Lk 12,1-7)

Myšlenky pro sobotu, 20. 10.

     Dějiny se sice neopakují, ale lidská hloupost je věčná a všudypřítomná.
     Co děláte vy, nemohu dělat já? a co dělám já, nemůžete dělat vy. Všichni však děláme to, co nám uložil Bůh. Někdy však trávíme svůj čas tím, že se díváme na druhé a přejeme si, abychom dělali něco jiného.
     Být Kristův a nebát se o tom svědčit svými činy i svým slovem. Jak se mi daří naplňovat to, k čemu mne Ježíš povzbuzuje?

(Komentář: Lk 12,8-12)

Myšlenky pro neděli, 21. 10.

     Mám rád dialog – potřebuji znát názory těch druhých.
     Potká-li nás utrpení, přijměme je s úsměvem. V tom spočívá největší Boží dar: moci s úsměvem přijmout všechno, co nám dává a co od nás vyžaduje.
     I my se potřebujeme setkat se smrtí a vzkříšením Ježíše, abychom naplno porozuměli evangeliu a tím ho také naplno přijali. Prosme za dar poznání, objevení skutečného obsahu, velkolepé zvěsti evangelia záchrany pro sebe i pro všechny okolo nás.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 22. 10.

     Přehnaná dobrosrdečnost hraničí s urážkou.
     Protože Krista nemůžeme vidět, nemůžeme mu říci do očí, jak ho milujeme. Ale svého bližního vidíme, a pro něho můžeme učinit, co bychom tak rádi učinili pro Krista, kdyby byl našim očím viditelný.
     Ježíš přišel, aby každého z nás obnovil a uzdravil, aby posbíral střípky mé zraněné osobnosti a znovu je složil dohromady. To koná mocí Ducha svatého.

(E. Vela)

Myšlenky pro úterý, 23. 10.

     Když snášíme chyby svých přátel, proč nesnášíme chyby svých dětí?
     Není důležité, co říkáme my, ale co skrze nás říká Bůh.
     Když se zcela podřídíme Bohu a obětujeme mu vše, co máme, v té chvíli se náš život stává bohoslužbou.

(E. Vela)

Myšlenky pro středu, 24. 10.

     Přítel miluje v každém čase, zrodil se bratrem pro doby soužení.
     Lidé nehledají vaše nadání, nýbrž Boha ve vás. Veďte je k Bohu, nikdy k sobě.
     V eucharistii a skrze eucharistii jsme pozváni, abychom si navzájem odpouštěli a milovali všechny lidi, vůči nimž cítíme zášť, zahořklost či jakýkoliv jiný nedostatek lásky.

(E. Vela)

Myšlenky pro čtvrtek, 25. 10.

     To všeobecně platí pro ženy, že jdou tam, kam jde přízeň štěstěny.
     Kdo je naplněn radostí, káže, aniž by kázal.
     Liturgie nemá pouze připomínat minulost, ale zpřítomňovat všechna požehnání, která Bůh v minulosti udělil. Tak se minulost zpřítomňuje a aktuálně prožívá.

(E. Vela)

Myšlenky pro pátek, 26. 10.

     Vzpomínání je ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni.
     Stromy, květiny, byliny rostou v tichosti. Tiše se pohybují hvězdy, slunce, měsíc. Ticho nám umožňuje dívat se na věci novým pohledem.
     Ježíš během svého pozemského života naplňoval tři hlavní poslání: být knězem, prorokem a králem a každý pokřtěný člověk je povolán k tomu, aby na těchto posláních měl podíl.

(E. Vela)

Myšlenky pro sobotu, 27. 10.

     V manželství je třeba lásku spojovat s přátelstvím.
     Modlitba očišťuje srdce? a čisté srdce je schopné hledět na Boha.
     Rozvíjením křestní milosti se každý pokřtěný aktivně podílí na jediném Kristově kněžství.

(E. Vela)

Myšlenky pro neděli, 28. 10.

     Lepší je špatný nápad nežli žádný.
     Pokoj vychází od toho, kdo seje lásku a nechává ji uzrát k činům. Narodili jsme se proto, abychom milovali a byli milováni.
     Na naší cestě jsou různé události, které představují jakési stupně poznání, víry. Děkujme za všechny tyto předěly a prosme Boha, aby nás skrze ně vedl k rozmnožení naší víry, naděje a lásky.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 29. 10.

     V boji se rozumy bystří, pozornost se obrací k věci a zájem o ni roste.
     Nevedete-li lidi k Bohu hledáte sami sebe a lidé vás budou mít rádi kvůli vám samotným,ne proto, že jim připomínáte Ježíše.
     I tebe chce Ježíš napřímit, narovnat tam, kde tě ohýbá hřích, nemoc, bolest, smutek... Vylej před ním své srdce...

(Komentář: Lk 13,10-17)

Myšlenky pro úterý, 30. 10.

     Láska a nadšení není pravou láskou, tou je láska z poznání.
     Jak veliká je láska, kterou nám Ježíš ukazuje v eucharistii! Sám se stává chlebem života, aby utišil náš hlad po lásce. A sám se stává tím, kdo hladoví, abychom my mohli utišit jeho lásku k nám.
     Ježíšovi stačí málo, ale potřebuje mé přispění, potřebuje moji akci (zasadit, zadělat), aby mohl působit. Potřebuje moji víru, aby rostlo Boží království.

(Komentář: Lk 13,18-21)

Myšlenky pro středu, 31. 10.

     Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.
     Ježíš je slovo, které chci vyslovovat, je pravda, kterou chci zvěstovat, cesta, kterou chci jít, světlo, které chci zažíhat, život, který chci žít, láska, kterou chci vyzařovat, radost, kterou chci dávat, pokoj, který chci přinášet.
     Co v mém životě by (spolu se mnou) neprošlo úzkými dveřmi? Co bych měl odložit, čeho bych se měla zbavit?

(Komentář: Ef 6,1-9)