† † †




Sebrané myšlenky dne - červenec 2012


Myšlenky pro neděli, 1. 7.

       Zamiluj si pokoru – zaštítí tě před hříchy.
       Kdo stojí na zemi, tomu připadá kříž na zvonici malý. Kdo je ve zvonici, tomu připadá malá země pod ním. Stejně tak světští lidé nechápou nebeské věci. Kdo je v ráji, dobře chápe, jak malou cenu mají věci na zemi.
       Smrt vstoupila do světa v důsledku hříchu (Řím 6,23). Bůh je však mocnější než smrt. Jeho moc je dána vítězstvím nad hříchem člověka. To ale znamená, že smrt v prvotním plánu nebyla. Je důsledkem, nikoli chtěným záměrem. Dnes je pro křesťany okamžikem, který dostal kladný význam. Skrze smrt vstupujeme před Boží tvář. Umíráme spolu s Kristem, budeme také s ním vzkříšeni! Bůh má nad smrtí moc, on nás vede k životu. Každá nemoc, slabost a smrt jsou s otcovskou láskou sledovány a Bůh touží člověka vysvobodit od této bolesti, jak nádherně ukazuje příběh o krvetoké ženě. Bůh nehledí na společenskou korektnost, ale touží dát plnost života každému, kdo s vírou a odevzdaností přichází.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 2. 7.

       Jen ten zápas je ztracen, který je ztracen v naší mysli.
       Ptejte se sami sebe: co ve mně nejvíce vzbuzuje strach – především když přemýšlím o tom, že se něčeho vzdám a vykročím ve víře?
       I mně by mohl Hospodin připomínat své dobrodiní vůči mně – a také moje falešné cesty, prázdné skutky, mou vlastní hříšnost… Je to pro mne výzva – vnímat i dnes jeho milosrdenství a odpovídat na ně svým jednáním.

(Komentář: Am 2,6-10.13-16)

Myšlenky pro úterý, 3. 7.

       Nejtěžším ze všech provinění je zajisté popírat život.
       V jaké oblasti života se vzdáváte plné a odvážné důvěry Bohu? Strach vám řekne, co je vaší lodí. Opustit ji může být tou nejtěžší věcí, jakou kdy v životě uděláte. Pokud však chcete kráčet po vodě, musíte vystoupit z lodi.
       Vyznej spolu s Tomášem „Pán můj a Bůh můj“. Vyznej Ježíše jako Pána ve všem svém konání, myšlení a usilování. A skutečně ho jím učiň – ať je opravdu Pánem celého tvého života.

(Komentář: Jan 20,24-29)

Myšlenky pro středa, 4. 7.

       Topit se ve vlnách není největším selháním. Největším selháním je nikdy z lodi nevystoupit.
       Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí; v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.
       „Hledejte dobro“ – hledej dobro v jednání druhých, hledej dobro v jejich činech, hledej je i v sobě. Nezaměřuj se jen na to špatné, zlé a negativní, ale snaž se vidět tak, jak vidí Bůh. Vidět i to, co dobrého do tebe i do druhých Bůh vložil, kam ty i ti okolo tebe můžete dorůst…

(Komentář: Am 5,14-15.21-24)

Myšlenky pro čtvrtek, 5. 7.

       Selhání je nezbytná, nenahraditelná součást učení a růstu. Princip je následující: neutváří vás selhání, ale to, jak na ně odpovíte.
       Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.
       Otevřenost (v mém životě, v mých slovech) je důležitá – ukazuje pravdu, přináší světlo, dává poznávat Boží velebnost. V tom mohu navazovat na „služebníky kvůli Ježíši“ – Cyrila a Metoděje.

(Komentář: 2 Kor 4,1-2.5-7)

Myšlenky pro pátek, 6. 7.

       Musíme se naučit čekat na Pána, abychom dostali moc kráčet po vodách. Musíme čekat na Pána, aby bouře ustala. Někdy je čekání na Pána nejtěžším projevem důvěry.
       Bůh ni žádnému nebude milosrdný, jedině tomu, kdož bude milosrdný.
       „Hlad po slyšení Hospodinova slova“ – je i mým hladem? Nebo jsem zcela pohlcen svými vlastními úsilováními a záměry?

(Komentář: Am 8,4-6.9-12)

Myšlenky pro sobotu, 7. 7.

      Musíme se naučit čekat na Pána, abychom dostali moc kráčet po vodách. Musíme čekat na Pána, aby bouře ustala. Někdy je čekání na Pána nejtěžším projevem důvěry.
       Není nic těžšího než se vyvarovat překážky..
       Hospodinovo zaslíbení obnovy země, znovuvybudování toho, co bylo zpustošeno, je zaslíbením i pro mne, pro můj život, pro mé usilování – je to Boží milost, nezávislá na mých skutcích, která jedná jako první, která přináší spásu i pro můj život…

(Komentář: Am 8,4-6.9-12)

Myšlenky pro neděli, 8. 7.

       K zdokonalení naší schopnosti důvěřovat Bohu využívá Bůh problémů v našem životě více, než když nasloucháme skvělému kázání nebo čteme báječnou knihu.
       Bože, dej mi víru pramene, který tryská v naději, že dojde k cíli
       Modleme se za dar víry, prosme o citlivé srdce a odvahu uvěřit.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 9. 7.

       Společně s dárkem dostáváme možnost výběru – zda to, co nám bylo dáno, otevřeme a použijeme, nebo ne. Jednáte ve svém životě podle prvního nebo druhého způsobu?
       Čisté svědomí je pro mě vyšší karta než strach.
       Víra představeného synagogy (stejně jako ženy dvanáct let trpící krvácením) je vírou, ke které jsem zván – spoléhat se na Ježíše v celém svém životě, i v beznadějných situacích.

(Komentář: Mt 9,18 - 26)

Myšlenky pro úterý, 10. 7.

       Je jeden, před kterým budeme všichni stát. Je milující, svatý, milostivý a spravedliví, ale chce, abychom pochopili, že mu ze svých životů budeme opravdu skládat účty. Jeho soud nebudeme moci obelstít.
       Životem vládne štěstěna, ne moudrost.
       „Hlásal radostnou zvěst“ – je pro mne evangelium o mé záchraně stále ještě radostnou zvěstí? Naplňuje můj život? Je pro mne zdrojem síly a naděje?

(Komentář: Mt 9,32 - 38)

Myšlenky pro středu, 11. 7.

       Služebník není souzen z toho, že dělal věci špatně, ale že nedělal nic.
       Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.
       Opouštění není prostředkem, jak si získat Boží přízeň, jak si zajistit spásu, ale cestou, která otvírá mé srdce k hlubšímu přijetí tohoto Božího daru.

(Komentář: Mt 19,27-29)

Myšlenky pro čtvrtek, 12. 7.

       Musíme nelítostně odmítnou srovnávání svých talentů s talenty kohokoliv jiného. Srovnání povede k pýše a falešnému pocitu nadřazenosti, pokud jsem dostal více než jiný, a k utrpení, pokud mám méně. Či ještě hůře, budu podceňovat a zakopu nenahraditelný poklad, který dal Pán Daru pouze mně.
       Božské je především to, co vyznávají.
       „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ – Boží spása je dar, který jsem nezaslouženě dostal, a mou odpovědí má být darování sebe sama Bohu a obdarovávání svého bližního.

(Komentář: Mt 10,7-15)

Myšlenky pro pátek, 13. 7.

       Nikdy není příliš pozdě, pokud tady stále žiji – protože mám dnešek
       Kdo je vždy trpělivý, má nemalé zásluhy.
       Představa, že pravda a láska jednou definitivně zvítězí, je iluzorní, nepočítá s povahou člověka.

(Komentář: Oz 14,2-10)

Myšlenky pro sobota, 14. 7.

       Dary, které jsem dostal, musím rozpoznat, rozvíjet, investovat, oceňovat a používat. Pán vám svěřil vše, co potřebujete, abyste naplnili cíl svého stvoření. Pán se nás nakonec nezeptá: co jsi udělal s tím, co jsi neměl? Ale: co jsi udělal s tím, co jsi měl?
       Člověk nepíše, nemaluje, nesochaří pro sebe, nýbrž sděluje své poznání druhým a pomáhá jim takto formovat jejich vlastní poznání a zkušenosti.
       Být jako můj učitel, jako můj Pán – napodobovat jej, jeho jednání, vydávat o něm svědectví, přinášet jej do našeho světa…

(Komentář: Mt 10,24-33)

Myšlenky pro neděli, 15. 7.

       Nebe bude místem, kde konečně zažijeme plnost dobrodružství, tvořivosti a úrodnosti, pro kterou jsme byli stvořeni.
       Člověk účtuje osudu vždycky to, co mu schází, dvojnásob tak vysoko jako to, co má.
       I nás Pán posílá, byť dobový kontext, prostředky či znamení jsou jiné. Jde o to, jestli chceme uvěřit a necháme se poslat. Když dovolíme Bohu, aby skrze nás jednal, pak se může naše srdce rozeznít chválou, jakou zpívá apoštol v hymnu na začátku Listu Efezanů. Vždyť Boží dary jsou obrovské.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 16. 7.

       Protože jste byli stvořeni k obrazu Božímu, byli jste stvořeni také k práci. Byli jste stvořeni, abyste tvořili, vedli, studovali, organizovali, uzdravovali, pěstovali nebo vyučovali.
       Studium bylo duší poezie.
       Všechny zbožné skutky, modlitby či oběti mají smysl jen tehdy, jsou-li nerozlučně spjaty s úsilím o vlastní proměnu a se službou potřebným.

(Komentář: Iz 1,10-17)

Myšlenky pro úterý, 17. 7.

       Dary, schopnosti, touhy a přání vám byly dány jako klíčová součást vašeho povolání. Jejich jasné rozpoznání, obratné rozvíjení a radostné a pokorné užívání ve službě Bohu je základním důvodem toho, pro jste byli stvořeni.
       Život stojí za všech okolností žít!
       „Jestliže neuvěříte, neobstojíte.“ I já mám všechno své konání postavit na Hospodinu, na nikom či na ničem jiném.

(Komentář: Iz 7,1-9

Myšlenky pro středu, 18. 7.

       Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
       Své povolání můžu brát na lehkou váhu. Ale na tom, co děláme, nesmírně záleží. Je důležité, abychom tomu věnovali veškerou svoji energii. Máme Boží úkol.
       Pýcha a chlouba bez rozpoznávání Božího vedení (či Božího dopuštění) i jeho požehnání jsou nejlepší cestou k pádu a prohře.

(Komentář: Iz 10,5-7.13-16

Myšlenky pro čtvrtek, 19. 7.

       Pokud mám odvahu přiznat si svá omezení a přijmout je, mohu prožít ohromnou svobodu. Pokud mi tato odvaha schází, budu jimi uvězněn.
       Nic není tak snadné a zároveň tak nedůstojné člověka, jako klamat v lásce.
       „Pojďte ke mně všichni“ – se svými trápeními, svými otázkami, se svými nejistotami, se svými zraněními, se svými prohrami – „a naleznete pro své duše odpočinek“.

(Komentář: Mt 11,28-30)

Myšlenky pro pátek, 20. 7.

       Bůh je věrný, čím lépe ho poznáte, tím více mu budete důvěřovat. Jeho důvěryhodnost poznáte tím, že se odvážíte ho poslechnout.
       Knihy mají stejné nepřátele jako lidi: oheň, vlhkost, zvířata, počasí a svůj vlastní obsah.
       Ezechiášova modlitba přináší změnu, přivádí krále ze smrti zpět do života. I já dnes mohu zakusit, že Bůh slyší mé modlitby a odpovídá na ně!

(Komentář: Iz 38,1-6.21-22.7-8)

Myšlenky pro sobotu, 21. 7.

       Začněte svůj den tím, že poprosíte Boha o moudrost.
       Účelně a logicky žije jen ten, kdo využívá každý okamžik k prohloubení intelektu.
       Postavit se na stranu chudých, být proti těm, kteří utlačují, „myslí na nepravost a na svých ložích osnují zlo“ – to není úkol jen pro politiky či policisty, ale i pro mne, Kristova učedníka.

(Komentář: Mich 2,1-5)

Myšlenky pro neděli, 22. 7.

       Bůh nás bude velice často žádat, abychom vystoupili z lodi v okamžicích, kdy máme strach – právě proto, že chce, abychom ho překonali.
       Člověk bez modlitby se podobá zvířeti bez rozumu.
       Dovolme dnes Bohu, aby naplno rozezvučel své poselství pokoje a záchrany. Jeho evangelium nemluví jen o námaze či kříži. Bůh zná své učedníky a stará se o ně! On nás vede k pokoji.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 23. 7.

       Možná vás Bůh volá k tomu, abyste mu důvěřovali v nějaké věci, která vás v životě frustruje. Důvěřujte mu. Nikdo nikdy nelitoval toho, že Kristu více důvěřoval – nikdy.
       Všechny barvy ti slušely, jak obloze duha po dešti.
       Uvědom si sílu Ježíšova slova, které tě očišťuje a uschopňuje k nesení ovoce. Jak můžeš prohloubit své napojení na kmen (a skrze něj i spojení s ostatními ratolestmi)?

(Komentář: Jan 15,1-8)

Myšlenky pro úterý, 24. 7.

       Vzdát se je vždy jednodušší než vytrvat. Rostete, když usilujete a uplatňujete kontrolu tam, kde můžete, spíše než když se za nepříznivých okolností vzdáte.
       Futurologie je umění poškrábat se dřív, než tě začne svědit.
       Modli se dnes spolu s Micheášem, pros abys mohl vidět, jak Hospodin pase svůj lid (i tebe), jak ukazuje divy své moci (i na tobě).

(Komentář: Mich 7,14-15.18-20)

Myšlenky pro středu, 25. 7.

       Někdy Bůh přichází v okamžicích, kdy jsme na dně, zranitelní a plni strachu, ne když se vznášíme. Někdy přichází v bouři, ne na vrcholku hory.
       Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo.
       I Jakub se nakonec naučil, že posláním Kristova učedníka je sloužit a dávat svůj život. Zve tě k napodobování, vždyť i za tebe dal Syn člověka svůj život.

(Komentář: 2 Kor 4,7-15)

Myšlenky pro čtvrtek, 26. 7.

       Nejzhoubnější věcí, kterou můžete udělat v jakékoliv oblasti, v níž vás trápí neúspěch, je nedělat nic.
       Nevědomí je příroda a příroda nikdy nelže.
       Kde v mém životě jsou místa, kdy v mém životě jsou chvíle, kdy opouštím „pramen vody živé“ a kopu si „cisterny, které nemohou udržet vodu“?

(Komentář: Jer 2,1-3.7-8.12-13)

Myšlenky pro pátek, 27. 7.

       Bůh nikdy není Bohem sklíčenosti. Selhání může být ohromným stimulem. Když dovolím, abych prožil bolest selhání, může mě to povzbudit ke změnám, které povedou k novému učení.
       Kdo řekne dvaceti slovy, co lze říci i deseti slovy, ten je schopen i všech ostatních špatností.
       Na Hospodinovu výzvu k návratu (která je určena celému národu) musí odpovědět každý sám za sebe, jen tak lze návrat uskutečnit. Pros za sebe i za ty kolem tebe, kteří potřebují prohloubit svoji víru, udělat další krok či zcela se navrátit ke svému Pánu.

(Komentář: Jer 3,14-17)

Myšlenky pro sobotu, 28. 7.

       Utrpení přináší vytrvalost; vytrvalost charakter; charakter naději.
       Žena je tenkrát lákavá, když činí ze svého těla tajemnou říši snů.
       Nemohu se spoléhat na svého Pána, že jsem jeho, že mu patřím, pokud se nesnažím naplňovat jeho přikázání lásky v každodenním životě, pokud neuplatňuji ve svém životě spravedlnost, pokud chodím za cizími „bohy“.

(Komentář: Jer 7,11-11)

Myšlenky pro neděli, 29. 7.

       Utrpení přináší vytrvalost; vytrvalost charakter; charakter naději.
       Každý může být zdráv; kdo není může si za to sám.
       Dnešní neděle nás uvádí do tématu církve shromážděné kolem eucharistie. Všimněme si však, že Kristus v evangeliu nesytí jednotlivce, které náhodně potká na cestě, ale zástup! Bůh dává prostředky, ba dokonce zázračné prostředky, pro dosažení cíle, avšak současně vyžaduje, abychom putovali jako jeho lid, jako společenství, které je nějak kompaktní a nikoli rozdělené na množství spolu nekomunikujících jedinců. Eucharistie není jen posilou, ale je i pojítkem jednoty a úkolem k budování společenství.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky pro pondělí, 30. 7.

       Se zákony je to podobné jako s párky. Je lepší, když nevidíme, jak se dělají.
       I mne si Hospodin připoutal k sobě, abych patřil k jeho lidu, abych byl jeho „jménem, chválou a slávou“. Jak to dnes mohu uskutečňovat, jak o tom dnes budu svědčit lidem kolem sebe?

(Komentář: Jer 13,1-11

Myšlenky pro úterý, 31. 7.

       Příliš často chceme Boží východiska, už ale nechceme jeho načasování.
       Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde.
       Připoj se ke kající modlitbě Jeremiášově, uznej hříchy své i svého lidu, svého společenství a pros o pomoc, pros o to, abyste ty i tvá církev, tvůj lid obstáli v tomto světě a dostáli svému úkolu.

(Komentář: Jer 14,17-22)