† † †




Sebrané myšlenky dne - květen 2015

Modlitba měsíce května:

     „Zpívejme Aleluja zde na zemi, kde jsme ještě plni starostí, abychom je jednou mohli zpívat ´tam´ v jistotě...
     Zpívejme Aleluja dnes ne proto, abychom se radovali z klidu, ale abychom našli útěchu v trápení.
     Tak jako zpívali poutníci: Zpívej, ale kráčej dál! Zpěvem se těš v nouzi, nebuď rozmrzelý! Zpívej a kráčej dál“! (Sv. Augustin)

Amen.

Myšlenky na pátek, 1. 5. 2015

     Každý má v druhých to, co sám neobdržel.
     Žádná lidská láska neexistuje bez bolesti. I Boží láska dosahuje svého dovršení v bolesti a proto miluje-li Bůh člověka, činí tím sám sebe zranitelným.
     Ježíše vychovával ten, od něhož nemáme zaznamenané ani slovo. Nemají i dnes právě ti mlčící větší vliv na Církev, než si myslíme?

(Komentář: Mt 13,54-58)

Myšlenky na sobotu, 2. 5. 2015

     Kříž symbolizuje lásku Boha k člověku i Boží utrpení způsobené lidskou uzavřeností.
     Pohledem na kříž jsme zasvěcováni do tajemství Božské lásky. U kříže tušíme, že ani naše láska k Bohu se neobejde bez bolesti, že ve chvíli, kdy milujeme Boha, zároveň trpíme svou omezeností. Když nás láska otevírá Bohu, bolí to.
     Pohané, tedy ne-židé přijímají ochotně radostnou zvěst. Ti „pravověrní“ však štvou „zbožné ženy“ proti apoštolům. Jen minulost?

(Komentář: Sk 13,44-52)

Myšlenky na neděli, 3. 5. 2015

     Ježíš se ve své lásce dotýkal lidí a objímal je. Věnoval jim svou blízkost a lidé se v ní cítili dobře. Zřejmě z něho vycházelo teplo lásky, které druhým říkalo, že jsou akceptováni a Bohem milováni.
     Kříž není ztroskotáním Ježíšovy lásky, ale jejím dovršením. Vypovídá o tom Ježíšovo gesto na kříži. V jeho rozpažených pažích nesmíme vidět jen projev bolestného zápasu, nýbrž i výraz lásky. Sám Ježíš o tomto gestu říká: „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). Ježíš rozpřahuje paže, aby nás pozval do své laskavé náruče.
     Obraz ratolestí, které budou spáleny, protože nezůstaly na kmeni, může až vyděsit. Janovo evangelium často staví skutečnosti do černobílého protikladu „buď – anebo“. Buď budeme spojeni s Pánem se vším, co to obnáší, anebo se od Boha odloučíme. Zní to velice vyhroceně. Je to skutečně jen nadsázka? Podstatná v celém úryvku jsou však jiná Ježíšova slova: „Zůstaňte ve mně!“ O to přeci běží! Jak toho dosáhnout? Není to nic složitého, stačí jen dovolit Bohu, aby směl v našem životě působit. Pozvat Ježíše, aby jednal v našem životě. Dovolit mu, aby „suché větve“ našeho života pročistil. A Bůh to umí učinit s elegancí a láskou.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 4. 5. 2015

     Široce rozpažené paže symbolizují lásku, která ponechává volnost, která nesvírá, která nás nechává svobodně dýchat.
     Ježíš se nechává přibít na kříž, ve své lásce se nechává spoutat. Ukřižovaná láska Boží se za nás vydává.
     Vzájemná láska a spolupráce Tří Božských Osob ať je odrazem naší kooperace, našich mezilidských vztahů!

(Komentář: Jan 14,21-26)

Myšlenky na úterý, 5. 5. 2015

     Ježíš říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13). Ježíš miluje své přátele bezpodmínečně. V tom mu nemůže zabránit ani smrt.
     Vrchol každé lásky spočívá právě v tom, že miluje druhého až k smrti.
     Vazba mezi Ježíšem a Otcem je zárukou, že proti němu nepřítel nic nezmůže. Zárukou je vztah založený právě na lásce, ne na síle. Vzor pro naše vztahy: neustálé předávání lásky teprve vytvoří sílu!

(Komentář: Jan 14,27-31a)

Myšlenky na středu, 6. 5. 2015

     Ježíš nás miluje až k smrti, až za smrt. Pravá láska přemáhá smrt. Vytváří vztah, který nemůže být zničen ani smrtí.
     O cokoliv budeš Boha žádat, dostaneš to, byla-li tvá prosba obrácena k Boží slávě a k dobru bližního. Bůh totiž neodděluje dobro bližních od své slávy. Buď si tedy jist, že bůh vyslyší tvé prosby, pokud je jejich cílem rozvoj a dobro tvého bližního.
     Strážci Zákona pečlivě dbali na jeho přesné dodržování. Nenecháváme si my kazit radost z toho, co Bůh svobodně koná? Nestavíme mu do cesty naše plány, „přikázání“ a obyčeje?

(Komentář: Sk 15,1-6)

Myšlenky na čtvrtek, 7. 5. 2015

     Kdybys prosil Boha o něco, co ty sám potřebuješ, co se ti hodí nebo co slouží k tvému osobnímu dobru, jestliže to skutečně potřebuješ, Bůh ti to dopřeje. Vždyť on miluje ty, kdo ho milují, je dobrý ke všem a jeho milosrdenství se rozprostírá i k těm, kdo nevzývají jeho jméno. Čím spíše tedy splní vůli těch, kdo k němu mají úctu! Vyslyší všechny jejich prosby a neodmítne je pro jejich pevnou víru v Krista Spasitele.
     Kdybys však Boha prosil o něco, co nepotřebuješ, může se tě zeptat, proč jej bez důvodu vyrušuješ a proč od něj žádáš to, bez čeho by ses klidně obešel.
     Popsaný sněm apoštolů a starších může být vzorem současným poradám, koncilům, synodám. Ani my nenakládejme zbytečná břemena…

(Komentář: Sk 15,7-21)

Myšlenky na pátek, 8. 5. 2015

     Býváme nervózní, kdykoliv se ztišíme k modlitbě, protože máme pocit, že by bylo třeba dělat cokoli jiného, ale nakonec se nám čas drobí pod rukama.
     Mnohdy děláme pořád něco, ale nemáme pocit, že je náš čas naplněný.
     V čem spočívá povýšení Ježíšova služebníka v jeho spolupracovníka? Zdá se, že v tom, že zná jeho záměry, cíle a metody!

(Komentář: Jan 15,12-17)

Myšlenky na sobotu, 9. 5. 2015

     Ježíš, který byl na roztrhání, mnohdy neměl čas ani se najíst nebo se v klidu vyspat, si klidně odcházel na celé hodiny, aby byl sám s Otcem v modlitbě. A nelitoval toho času, ačkoli mohl kázat nebo uzdravovat či vymítat démony. Nikdy nelitoval času stráveného modlitbou.
     Je tu nepřítel, který lidem závidí jejich štěstí a snaží se je odvést od naslouchání Božímu slovu a vytrhnout je z Božích rukou. Tento odvěký lhář podsouvá člověku falešné myšlenky, pochybnosti a podezření. Pokud člověk neuchovává ve svém srdci Boží slovo, svítilnu pro jeho kroky a ve dne v noci o něm nerozjímá, nedokáže správně rozlišovat a riskuje, že zbloudí.
     Pokud následujeme našeho Pána věrně, musí zákonitě dojít k okamžikům, kdy budeme nenáviděni. „Svět“ není schopen ocenit, co není z něho.

(Komentář: Jan 15,18-21)

Myšlenky na neděli, 10. 5. 2015

     Může se nám stát v mnoha směrech, v osobní, rodinné či společenské etice, že přestaneme cítit v souladu s evangeliem, které se nám začne zdát příliš tvrdé, nesoučasné a neschopné držet krok s dobou. Tak nás mnohé, zdánlivě naprosto okrajové situace mohou nepozorovaně přivést k některé ze skrytých forem pohanství. Půjdeme-li touto cestou dál, ztratíme „chuť“ Božího slova.
     Naše víra kolísá mezi nadšením a pochybnostmi. Ježíš nás svým příkladem učí, čím se máme chránit před nebezpečnými záchvěvy svých citů a duševních stavů a před nejrůznějšími projevy skepse.
     Bůh pracuje s člověkem, jeho slabostí i jeho omezenými představami. Bůh je dost mocný na to, aby nás vedl a tak nakonec i pohané přijali k Petrovu údivu Ducha svatého, aniž by byli nejprve židy. Petrovi ovšem nelze upřít, že Boha poslechl a vydal se tam, kam ho Bůh povolal. Možná to platí i pro nás. Není důležité, zda všemu rozumíme do posledního detailu. Důležité je nechat se Bohem vést. A on už ví, jak zajistit slávu svého jména.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 11. 5. 2015

     Má-li křesťanská víra zakořenit v hlubinách naší duše a odolat všem bouřím, které se odehrávají na povrchu, musí být pevně zakotvena v Písmu svatém, jehož dovršením a naplněním je Nový zákon.
     Jedině neúnavný kontakt s Božím slovem upevňuje naši víru v toto Slovo, které se stalo tělem v Synu, jenž je jedno se svým Otcem.
     Slíbený Duch bude vydávat svědectví spolu s apoštoly. Spolupracujme s ním! Nebraňme jeho vydechování.

(Komentář: Jan 15,26 – 16,4a)

Myšlenky na úterý, 12. 5. 2015

     Uvěřit Božímu slovu je totéž jako otevřít dveře do naprosto nové skutečnosti. Uprostřed noci utrpení a zkoušky je Boží slovo světlem na naší cestě. Toto slovo se současně stává modlitbou, kterou je třeba neúnavně opakovat.
     Respektovat každé Boží stvoření i prostředí, ve kterém žijeme, znamená chránit lidi, pečovat o lidi, o každého člověka s láskou, zvláště o děti, o staré lidi, o ty, kteří jsou nejkřehčí a kteří se často ocitají na periferii našeho srdce.
     Místo fyzické přítomnosti Ježíšovy bude bude nyní v Církvi – tedy i s námi – Duch svatý (řec. Paraklétos), obhájce, zastánce. Hlavu vzhůru!

(Komentář: Jan 16,5-11)

Myšlenky na středu, 13. 5. 2015

     Respektovat Boží stvoření znamená vzájemně o sebe pečovat v rodině, kde se manželé vzájemně ochraňují, potom pečují o děti a postupně pak děti začínají ochraňovat rodiče.
     Respektovat Boží stvoření znamená upřímně prožívat přátelství, které je vzájemně poskytovanou ochranou v důvěrnosti, v úctě a dobru.
     Uvedení do pravdy, vzájemné dávání, komunikace. To jsou prvky života v Trojici. Sdílení, prolínání, prostupování má být i našim štěstím.

(Komentář: Jan 16,12-15)

Myšlenky na čtvrtek, 14. 5. 2015

     Všechno je člověku svěřeno do ochrany. Proto respektovat Boží stvoření je odpovědnost, která se týká nás všech.
     Péče a ochrana vyžaduje dobrotu, je třeba žít ji s něhou.
     Vyjdeme-li třeba jen „ze sebe“, bude i dnes Pán působit s námi, skrze nás. To je Jeho přítomnost ve světě.

(Komentář: Mk 16,15-20)

Myšlenky na pátek, 15. 5. 2015

     Nesmíme se obávat dobroty, něhy - velká něha, není ctností slabocha, ba naopak, pojí se k síle ducha a všímavosti, k soucitu a opravdové otevřenosti vůči druhému, ke schopnosti milovat.
     Prorok Izaiáš vykresluje Boha obrazem plným něhy a mateřské lásky: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!“
     Pocit radosti z Kristova vzkříšení může ustoupit do pozadí tlakem všedních dní. Pokud si však najdu opravdu „tichou chvilku“, dám Pánovi za pravdu: mou radost mi nikdo nevezme!

(Komentář: Jan 16,20-23a)

Myšlenky na sobotu, 16. 5. 2015

     Bůh nezapomíná, na nikoho z nás. Každého z nás má rád a chová jej ve své paměti podle jména.
     Ježíš říká: „Podívejte se na ptáky. Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí… Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a ani Šalomoun nebyl tak oblečen jako jedna z nich!“.
     Svědectví vydané mlčením je výmluvnější. Kéž si uvědomím, kdy mám mluvit a kdy raději mlčet. A vzpomenu dnes na ostatní umlčené i umučené kněze v Čechách.

(Komentář: Mt 10,17-22)

Myšlenky na neděli, 17. 5. 2015

     Když myslíme na množství lidí, kteří žijí v nuzných podmínkách či přímo v bídě, která uráží jejich důstojnost, mohla by se pobídka k důvěře v Boha iluzorně. Tato skutečnost nám však říká, že nelze sloužit dvěma pánům: Bohu a majetku. Dokud se každý bude snažit hromadit pro sebe, nebude nikdy spravedlnost. Pokud však budeme v důvěře v Boží prozřetelnost společně hledat Jeho království, pak nebude nikomu chybět to, co je třeba k důstojnému životu.
     Srdce zaujaté touhou po majetku, srdce, které je plné této žádosti, postrádá Boha.
     Jak to učinit, abychom neodbočili z kolejí, které sledují Boží vůli? Odpověď nemusí být tak těžká! Bůh dává svého Ducha, jako vodítko, jako signál, který pomáhá k orientaci. Ba co víc, tento Duch je Boží láskou, která proměňuje srdce! Už tedy nejednáme jen v úzkostné obavě o zachovávání předepsaného. Ale naše srdce samo přetéká touhou, nápady a odvahou, jak Boží lásku do světa přinášet. To je Duch svatý v člověku.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 18. 5. 2015

     Ježíš mnohokrát varoval boháče, neboť jsou ve velkém nebezpečí, že budou svoji jistotu vkládat do věcí tohoto světa. A jistota, definitivní jistota je jen v Bohu.
     V srdci, jež je posedlé majetkem, již není mnoho místa pro víru.
     Pavel po příchodu do Efezu asi ustrnul nad touto odpovědí z neznalosti. Snažím se já o doplnění vědomostí i prohloubení víry? Prvním krokem může být připomínka data, kdy jsem přijal plnost Ducha svatého, kdy jsem byl biřmován!

(Komentář: Sk 19,1-8)

Myšlenky na úterý, 19. 5. 2015

     Pokud Bohu ponecháme první místo, které mu náleží, potom Jeho láska vede k dělení se o majetek a k jeho sdílení ve službách solidarity a pokroku.
     Boží prozřetelnost prochází naší službou druhým, naším sdílením s druhými.
     Namísto Ježíše zůstáváme my nyní zde, ve světě. Je to jeho vůle a dává nám k tomu svého Ducha, svůj dech. Jaká zodpovědnost, abychom jej dobře reprezentovali!

(Komentář: Jan 17,1-11a)

Myšlenky na středu, 20. 5. 2015

     Do nebe si vezmeme jenom to, oč jsme se rozdělili s druhými.
     Nehromadíme-li majetek pouze pro sebe, ale dáváme jej do služby druhým, stává se Boží prozřetelnost viditelnou.
     Z jeho vůle jsme posláni do světa, ve kterém nejsme tak úplně doma. Nemáme se tedy chovat spíš jako na návštěvě? Duchu svatý, duchu Ježíšův, provázej mě!

(Komentář: Jan 17,11b-19)

Myšlenky na čtvrtek, 21. 5. 2015

     Nelze sloužit Bohu i penězům. Moc peněz je tak velká, že tě odvede od víry.
     Nejdůležitější pro náš život je rozvinout osobní vztah k Bohu. A ten se vyjadřuje v modlitbě.
     Když mám někoho rád, chci mu být nablízku. Kristus výslovně chce, abychom byli tam, kde je on, a tak viděli jeho slávu. Uvědomuji si tuto jeho lásku ke mně? Nestavím jí nic do cesty?

(Komentář: Jan 17,20-26)

Myšlenky na pátek, 22. 5. 2015

     Peníze oslabují myšlení a také víru, kterou vychylují jiným směrem.
     Bůh mluví, naslouchá i odpovídá svou vlastní přirozeností.
     Kristus nesvěří své ovce kdekomu; nejlépe pase Kristovy ovce ten, který je miluje více, než ostatní.

(Komentář: Jan 21,15-19)

Myšlenky na sobotu, 23. 5. 2015

     Nikdo se nemůže spasit penězi! Nemůžeš sloužit idolu peněz i živému Bohu. Buď jednomu, nebo druhému…
     Máme a můžeme se „modlit bez přestání“.
     Tajemství Janovy citlivosti vůči Mistru spočívá v jeho poloze na Pánově hrudi, u srdce, při poslední večeři. Ztiším se, abych zítra vnímal Pánův dech.

(Komentář: Jan 21,20-25)

Myšlenky na neděli, 24. 5. 2015

     K Bohu se obracíme v modlitbě a jeho prostřednictvím jedni k druhým.
     Prostřednictvím modlitby se obracíme k těm, kdo žijí na okraji společnosti, i těm, kdo sledují jiné než Boží cesty.
     Končí velikonoční doba. Více jak tři měsíce jsme putovali k dnešní slavnosti. Bůh vedl Izrael a posléze první učedníky složitou cestou až k dnešnímu dni, aby postupně krok za krokem objevili, kým Bůh je a jaký dar člověku nabízí. Přes všechna lidská selhání Bůh zůstává vášnivě milujícím a člověka neopustí. Duch svatý bude mocným průvodcem církvi na cestě za Bohem.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 25. 5. 2015

     Existuje ještě jeden aspekt modlitby, na který musíme pamatovat: mlčenlivé rozjímání.
     Neztratili jsme umění naslouchat, necháváme si prostor pro naslouchání šepotu Boha, který nás volá, abychom postupovali směrem k dobru?
     Základním smyslem života a mým úkolem je chvála Pána. Čas, který zde na zemi k tomu mám, chci co nejlépe využít!

(Komentář: Sir 17,20-28)

Myšlenky na úterý, 26. 5. 2015

     Nemějte strach z mlčení a klidu, naslouchejte Bohu, adorujte ho v eucharistii!
     Dovolte, aby Boží slovo utvářelo cestu vaší svatosti.
     Sirachovec předznamenává novozákonní liturgii. Než předstoupím v bohoslužbě před Pána, mám mu být podobný ve spravedlnosti a solidaritě s druhými.

(Komentář: Sir 35,1-15)

Myšlenky na středu, 27. 5. 2015

     Tváří v tvář Bohu se každé odsouzení mění v pokornou prosbu o odpouštění pro všechny, neboť všichni jsme spoluzodpovědni za zlo.
     Jenom pravidelné setkání s Bohem mění způsob, jakým vidíme dějiny svého života i celého světa.
     Touha, aby pohané poznali Hospodina, je hnací silou této starozákonní modlitby. Společenský rozměr, kdy si nechci nechat Boha jen pro sebe, ať je pro nás, Boží lid Nového zákona, inspirující!

(Komentář: Sir 36,1-2a.5-6.13-19)

Myšlenky na čtvrtek, 28. 5. 2015

     V setkání s Bohem se můžeme učit objevovat stopy Boží přítomnosti a skrytá, avšak živá semena dobra.
     Jen v setkání s Bohem můžeme s vírou a trpělivostí čekat, až setba dobra a lásky vykvete do své plné krásy.
     Připomínat si Boží skutky a rozpomínat se na ně je neoddělitelná část modlitby. Anamnetická (vzpomínající, rozpomínající) složka je důležitá především pro nás. Dokážeš se rozpomenout na Jeho doteky a znamení v tvém životě?

(Komentář: Sir 42,15-26)

Myšlenky na pátek, 29. 5. 2015

     Připodobnit se Bohu znamená milovat tak, jak miluje on, mít radost a potěšení z dobra, které prožívá náš bližní, a trpět a naříkat nad zlem, které na něj doléhá.
     Duše, která v Boží lásce vnímá svět, je otevřená dobru a touží jedině po dobru. A při pohledu na hříchy lidí neupadá do pýchy, nikoho nesoudí a nikým nepohrdá.
     Úryvek vyzdvihuje ty bezejmenné, po kterých nezůstala žádná památka ani významný čin – jen věrnost! Uvědomíme si my poklad, jaký máme v mučednících a vyznavačích doby totalit dvacátého století?

(Komentář: Sir 44,1.9-13)

Myšlenky na sobotu, 30. 5. 2015

     Pýchu, která člověka vede k posuzování, v ní ničí právě vědomí duše naplněné Boží láskou, která vidí nejen morální zlo svého bližního, kterým sama trpí a které si přivlastňuje, ale všímá si i tělesných bolestí, které sužují lidstvo a v síle lásky, která ji zcela naplňuje, je považuje za své bolesti. (Anděla z Foligna, Istruzioni, Florencie)
     Dar víry jde skrze ženy, jako Ježíš přišel skrze Marii.“
     Moudrost nespadne do klína bezpracně: „O moudrost bojovala má duše…“ Po přečtení úryvku si polož otázku, jaký je rozdíl mezi moudrostí (od Boha) a chytrostí (získanou od lidí).

(Komentář: Sir 51,17-28)

Myšlenky na neděli, 31. 5. 2015

     Pokud každý den nepečujeme o víru, pak slábne, rozřeďuje se a stává se jen kulturou.
     Živé víře odporují dvě věci, jak říká sv. Pavel, totiž duch bojácnosti a ostych.
     Bůh nechtěl toto tajemství Nejsvětější Trojice člověku skrýt, nýbrž odhalit. Proto Ježíš volí přirovnání tajemství vnitřního božího života ke vztahu uvnitř rodiny, což velmi dobře známe! Bůh tedy ve svém nitru žije vztahem tak důvěrným, jako je vztah dítěte k rodiči? Ale to je ještě mnohem intenzivnější vazba, Boží Syn totiž stojí před apoštoly dospělý! Jaký je vztah dospělého milujícího dítěte ke svému rodiči? Syn dává vše, co má, aby učinil Otce šťastným. A Otec mu dovolí snad nejstrašidelnější výpravu, jaká se dá představit. Cílem je záchrana ztraceného člověka. Bůh Otec i Bůh Syn ho nesmírně milují. A tak Syn dává život a člověk může skrze Syna k Otci. Ale jedno zde chybí. Kde vezme člověk sílu k lásce stejné intenzity, jakou má Bůh ve svém vlastním nitru? Otec a Syn dávají tuto lásku člověku sami – dávají mu svého Ducha svatého. Tak Kristus odhaluje největší tajemství: Láska není jen cit či pocit, ale jedna z osob Nejsvětější Trojice.

(Komentář nedělního čtení)