† † †




Sebrané myšlenky dne - říjen 2015

Modlitba měsíce říjen:

     Pane, smíšená manželství nesou kříž tvého rozděleného křesťanstva. Pomoz jim, aby se ve svém soukromém životě spolu setkávali tak, aby se nemoc oddělení nezhoršovala. Tato manželství vyžadují silné křesťany. Dej, ať se jejich manželství silou lásky, kterou si jim dal, stane obrazem jednoty, jednotou, ke které směřujeme my všichni.Pomoz jim i nám..
     Pane, přijmi naši modlitbu za manželství v krizi a za jejich děti. Nenech je samotné v této těžké zkoušce jejich života. Pane, ty umíš psát rovně také na křivých linkách. Prosíme, udělej to.
     Maria, útočiště v každé tísni, řekni Ježíši, svému Synu: Pane, už nemají lásku. Pane, už nemají věrnost. Pros ještě jednou - jako v Káně - o zázrak, neboť z lidského hlediska je situace bezvýchodná. Maria, Matko milosrdenství, pros za nás.

Amen.

Myšlenky na čtvrtek, 1. 10. 2015

     Každé ráno dostáváme z Božích rukou celý den. Bůh nám dává den, který pro nás sám připravil.
     Pojďme s láskou přinést skrze naše svědectví tomuto světu naději, která je dána vírou!
     Znalec Zákona Ezdráš předčítá z knihy na vyvýšeném místě. Dá se srovnat zvěstování Božího slova při liturgii s úctou a pozorností starozákonního lidu? Oč jej převyšuje?

(Komentář: Neh 8,1-4a.5-6.7b-12)

Myšlenky na pátek, 2. 10. 2015

     Právě proto, že žijeme jen jednou, že jak jednou uzavřeme toto pozemské dobrodružství, nebude už čas napravovat chyby a všechno předělat v novém, správném a vylepšeném vydání, musíme věnovat maximální pozornost tomu, zda plníme dobře svůj úkol.
     Misionářství Církve neobrací na novou víru, ale svědectvím života osvětluje cestu, která přináší naději a lásku.
     Mnozí z nás jsou zvyklí někoho vést, postrkovat, možná nutit. Hospodin však posílá někoho, kdo jde přede mnou. Jak úlevné a inspirující!

(Komentář: Ex 23,20-23a)

Myšlenky na sobotu, 3. 10. 2015

     Ticho si musíme vydobýt sami s odvahou a svobodou i v pekelném rachotu města. A žárlivě je střežit a nést je v sobě, kamkoli půjdeme.
     Církev je společenství lidí oživené Duchem svatým, které žilo a žije zázrak setkání s Ježíšem Kristem a chce sdílet tuto zkušenost hluboké radosti, zprávu o vzkříšení, kterou nám dal Pán.
     Právě radost ze záchrany po všech našich poklescích by nás měla motivovat k vděčnosti a tím k hlubšímu prožívání Jeho lásky, kterou mám rozdávat dál.

(Komentář: Bar 4,5-12.27-29)

Myšlenky na neděli, 4. 10. 2015

     Kde není Bůh, propuká peklo, a peklo spočívá jednoduše v nepřítomnosti Boha.
     Následování Ježíše není neutralitou, nýbrž zapojením, protože víra není ozdobou, nýbrž duševní silou!
     Otázka rozvodu je vlastně chybně postavena. Mnohem důležitější je otázka, jak s manželstvím nakládáme, než nastal nějaký problém. Velmi často se neodvažujeme prohlubovat vztah otevřenou komunikací, řešením problémů. Někdy podceňujeme sílu pokušení. Ježíšova slova o tvrdosti srdce jsou poukazem na to, že někde mnohem dříve vstoupil do srdcí manželů problém. Jestliže partnerem z nějakého titulu pohrdáme, nedokážeme otevřeně mluvit… je to zásadní signál, že je třeba začít něco dělat. A řešení jsou! Jen najít odvahu. Možná oslovit nejbližší přátele, možná kněze. Někdy je třeba hledat pomoc u odborníka či využít manželská setkání a další programy. Pán manželstvím velice fandí!

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 5. 10. 2015

     Studené srdce rozhodně nemůže rozumět řeči ohně.
     A dveře, jimiž je Ježíš, nejsou nikdy zavřeny. Jsou otevřeny vždy a všem bez rozdílu, bez vylučování a bez privilegií, protože, jak víte, Ježíš nikoho nevylučuje.
     „Jdi a stejně jednej i ty!“ Kéž alespoň neodsuzuji a nekritizuji ty, kteří k tomu mají sílu!

(Komentář: Lk 10,25-37)

Myšlenky na úterý, 6. 10. 2015

     Někdo si možná dokáže dát předsevzetí: dnes nechci ztrácet čas. Bylo by ale zapotřebí dodat: …a budu se snažit, aby ho kvůli mně neztráceli ani ostatní.
     Mír nemůže být budovaný jinak než na dialogu založeném na pokoře.
     Je skutečností, že chvíle strávené u Ježíšových nohou mi nikdo nikdy nevezme. Ale naslouchat jeho hlasu mohu třeba i při škrábání brambor, v tichém čekání na poště nebo v čekárně ordinace…

(Komentář: Lk 10,38-42)

Myšlenky na středu, 7. 10. 2015

     Jestliže nechceme, aby naše slova byla prázdná, staly se z nich dunivé, otravné a prázdné bubny, musíme do nich vrátit mlčení.
     Víra není něco dekorativního, nebo okrasného … ne, víra spočívá ve volbě Boha jako centra svého života … A Bůh je láska.
     Nevíme, jakým způsobem učil Jan modlitbě své učedníky. Ale u modlitby, kterou nás naučil náš Pán, je podstatná 1. osoba množného čísla. Kdykoli se k Otci obracíme, myslíme na druhé. Spojujeme „nebe“ se „zemí“.

(Komentář: Lk 11,1-4)

Myšlenky na čtvrtek, 8. 10. 2015

     Žijme přítomný okamžik. Každý den má dost svých starostí.
     Měřítko velikosti dané společnosti se nachází ve způsobu, jakým zachází s těmi nejpotřebnějšími, kteří nemají nic kromě své chudoby.
      Výzva k vytrvalé, neodbytné modlitbě. Zárukou jejího vyslyšení je ovšem jediná podmínka: prosit o jeho Ducha!

(Komentář: Lk 11,5-13)

Myšlenky na pátek, 9. 10. 2015

     Vždy se najde nějaká radost, která dokáže vyvážit nějakou starost a nastolit rovnováhu. Stačí si jí všimnout.
     Kde je tvůj poklad? Mohu odpovědět, že to je vůle činit druhým dobro? Žít pro Pána a pro své bratry? Každý si odpovězme ve svém srdci.
     Tolik úsilí nás stojí vzdorovat Zlému; ale může nás uklidnit skutečnost: sám Pán je to, kdo zlo vyhání!

(Komentář: Lk 11,15-26)

Myšlenky na sobotu, 10. 10. 2015

     Kdybychom mohli prohledat svět a vidět, jak se tvoří den a vzniká v hlubinách staletí, pochopili bychom, jakou má každý jednotlivý lidský den hodnotu.
     Přijímejte všechny, zejména ty nejchudší, nejslabší, nejmenší … jsme povoláni starat se o každého … o ty, kteří jsou křehcí i ty, kteří jsou na okraji našeho srdce.
     Po souboru blahoslavenství, kterým nás Kristus učí na hoře, připojuje dnes další, když zaslibuje Království těm, kdo slyší a zachovávají slovo. Jak jsme na tom my? Dokážeme to také?

(Komentář: Lk 11,27-28)

Myšlenky na neděli, 11. 10. 2015

     Čím víc kdo dělá rámusu, tím větší má v sobě prázdno.
     Marie říká: Má duše velebí Pána… Tato slova jsou obzvláště silná tam, kde Kristovo Tělo trpí chudobou, pronásledováním…
     Ježíš odkazuje na Boha, který je jediný dobrý! Pokud člověk nevěří v dobrotu Boží, pak se bude neustále více či méně snažit Boha nějak koupit či si bude snažit naklonit Boží přízeň nějakými skutky. Bohatství nemusí ani tolik znamenat množství peněz, ale jistoty, o které se opíráme více než o Boha. Jsou pro nás „více dobrými“ než Bůh. Podstatou je tedy odvaha svěřit Bohu svůj život i se vším, co máme. V tom tkví pravá moudrost. Je zřejmé, že jde v posledku o vztah s Bohem a živý vztah není myslitelný jinak než skrze Ducha svatého. Bez Boha není možné do nebe vstoupit. Jen s jeho pomocí. Bohatý muž byl přesvědčen o své dokonalosti. Chtěl spoléhat na sebe. Ježíš ho ale usvědčil, že jeho dokonalost je velmi křehká. Bez Ježíše do nebe nedojde!

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 12. 10. 2015

     Proto, že chci dojít k cíli, musím se umět zastavit, musím si udělat pravidelné zastávky. Právě proto, že mám spoustu práce, spoustu povinností, musím „ztrácet čas“ rozjímáním.
     Skutečná síla křesťana je síla pravdy a lásky, která vede k vzdání se veškerého násilí … víra a násilí jsou neslučitelné.
     Nebudou nám, kteří žijeme ve svobodě a hojnosti, vyčítat naši nevíru a vlažnost naši bratři a sestry ve víře, kteří právě procházejí útlakem, bídou a pronásledováním?

(Komentář: Lk 11,29-32)

Myšlenky na úterý, 13. 10. 2015

     V každé době je nutné, aby křesťané odložili starou kůži, starou slupku, a znovu nalezli hluboký smysl svého přilnutí k Bohu.
     Setkání s živým Ježíšem v jeho velké rodině, jíž je církev, naplňuje srdce radostí, protože je naplňuje pravým životem, hlubokým dobrem, které se neztrácí a nepomíjí.
     Ježíš přijal pozvání ke stolu, ač mohl tušit, že si s hostitelem neporozumí. Nemáme my snahu sdílet křesťanství jen s těmi, kdo jsou našimi přáteli? Nebyl by Kristův styl, jakým poučoval hostitele, na můj vkus příliš netaktní?

(Komentář: Lk 11,37-41)

Myšlenky na středu, 14. 10. 2015

     Bůh je jedině a pouze tam, kam ho necháš vejít.
     Láska, která přichází od Boha, působí, že se o ni dělíme a vzájemně si pomáháme. Kdo s ní má zkušenost, nemá strach ze smrti a v jeho srdci vládne pokoj.
     Ježíš se zastává těch, pro které je plnění Zákona neúnosné. Nejdu já někdy spíš ve stopách oněch „znalců“ Zákona?

(Komentář: Lk 11,42-46)

Myšlenky na čtvrtek, 15. 10. 2015

     Na starém dubu seděla stará sova. Čím víc věděla, tím víc mlčela, čím víc mlčela, tím víc věděla.
     Z rozjímání, ze silného vztahu přátelství s Pánem, se v nás rodí schopnost žít a nést Boží lásku, Jeho milosrdenství a něhu druhým.
     U znalců Zákona, kteří vše vědí, ale druhým brání vejít, stála na počátku jejich viny pýcha. Neodrazujeme i my druhé tím, že dáváme najevo jistotu naší víry, která nepřipouští pochybnosti, ale kterou tímto zbavujeme přitažlivosti, tajemství?

(Komentář: Lk 11,47-54)

Myšlenky na pátek, 16. 10. 2015

     Bůh má ve světě jen sílu naší lásky, a ta může dělat zázraky.
     A také naše práce pro bratra v nouzi, naše charita v dílech milosrdenství, nás vede k Pánu, poněvadž hledíme na Pána v bratrovi a sestře, kteří jsou v nouzi.
     Ježíš neříká, co chceme slyšet, ale pravdu a varování, která bolí. Snad proto byl tak početný zástup jeho posluchačů: tisíce lidí, takže šlapali jedni po druhých. Není úbytek křesťanů v našich končinách způsobený tím, že Jeho slova dokážeme rozmělnit, „učesat“?

(Komentář: Lk 12,1-7)

Myšlenky na sobotu, 17. 10. 2015

     Chceme-li jít rychleji, než co noha nohu mine, potřebujeme jiskru, otřes, který by změnil rytmus tlukotu našeho srdce.
     Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé.
     Ježíš staví do popředí Ducha svatého. Nechce být sám na prvním místě. Každá osoba z Trojice má radost a naplnění, když poukazuje na druhou.

(Komentář: Lk 12,8-12)

Myšlenky na neděli, 18. 10. 2015

     Mlčení je neomylnou známkou moudrosti. Mlčením tedy narůstá náš kapitál moudrosti.
     Nebuďte nikdy smutní, křesťan nemůže být smutný. Nenechte se ovládnout bezmocí.
     Náš úryvek evangelia se odehrává krátce před vstupem Ježíše do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Ví, co ho čeká. Ale učedníci jako by vůbec neposlouchali Ježíšova slova. Před jejich očima se změní dějiny kosmu, ale oni „si nevšimli“ této události. Někdy se dostáváme do situací, které jsou tomu podobné. Skoro je mineme, zahleděni do našich běžných a často malicherných věcí. Teprve, když nám někdo zemře či přijdeme o velký majetek, jsme překvapeni. Ježíš nechce, aby učedníci byli stále vyděšeni, co se stane… Ale chce, aby svoji pozornost upnuli na Boha a nikoli na sebe sama. Nejde o to, jak významného postu dosáhnou, ale jak mnoho přispějí ke spáse lidí okolo sebe. Proto jsou služebníky a nikoli vládci. Platí to nejen o apoštolech, představitelích církve, ale také o každém z nás.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 19. 10. 2015

     Boží ruce jsou ruce, které hladí. Jeho ruce podpírají, tisknou, dávají sílu, útěchu a uklidňují.
     Pravé bohatství nespočívá ve věcech, nýbrž v srdci!
     Máme-li věřit jako Abrahám, nemusíme se stěhovat z Uru chaldejského. Ale musíme vyjít ze svých představ, zvyklostí. Pak bude naše víra ve Vzkříšeného autentická, radostná a přitažlivá pro druhé.

(Komentář: Řím 4,20-25)

Myšlenky na úterý, 20. 10. 2015

     Kolikrát se nám stalo, že by nás četba evangelia radikálně proměnila? Máme-li dojem, že na těch stránkách je pořád to stejné, musíme si přiznat, že ve skutečnosti je to tím, že jsme pořád stejní my.
     Pouze schopnost sdílení nás skutečně obohacuje.
     Skrze svou lásku vtělenou do Krista dokáže Bůh hřích obrátit k dobrému. Kéž hledím na zlo a hřích Ježíšovýma očima. Tak budu všem ukazovat jeho Tvář. Tvář milosrdenství!

(Komentář: Řím 5,12.15b.17-19.20b-21)

Myšlenky na středu, 21. 10. 2015

     Nelze se vydat na cestu za Bohem, pokud nezačneme u Boha. Chceme-li Boha skutečně poznat, musíme ho uznat.
     Je nezbytně nutné, abychom nyní z nitra církve samé oznamovali a svědčili o dobrotě Evangelia.
     Dávat se Bohu, jako On se daroval nám. Dávat se mu jako „živí“, tedy se všemi projevy, které k životu patří. I když poklesnu, hřích nebude panovat nikdy. Jsem Jeho!

(Komentář: Řím 6,12-18)

Myšlenky na čtvrtek, 22. 10. 2015

     Slovo dosahuje svého cíle, když nejprve zapálí svého nositele, a pak skrze něj rozžehne jiskru v nějakém dalším srdci.
     Všichni jsme pozváni chodit po ulicích světa se svým bratry a sestrami, hlásat a svědčit o naší víře v Krista a být hlasateli Evangelia.
     V dobrovolné podřízenosti Bohu je pravá svoboda. Osvobození od následků hříchu, od smrti, se mi dostalo zdarma Ježíšovou láskou. Chci i já osvobodit druhé tím, že budu Jeho lásku dál zprostředkovávat?

(Komentář: Řím 6,19-23)

Myšlenky na pátek, 23. 10. 2015

     Když mluví nula, potřebuje mnoho slov, aby nic neřekla.
     Síla naší víry na osobní i společenské úrovni se dá změřit schopností sdělit ji ostatním, šířit ji a žít ji v lásce, svědčit o ní těm, které potkáváme a se kterými sdílíme naši životní cestu.
     Nejsme zachráněni vlastním úsilím, skutky zbožnosti, projevy „duchovní atletiky“. Jen a jen milostí Ježíšovou! (Pokud v ní mám ovšem zalíbení…)

(Komentář: Řím 7,18-25a)

Myšlenky na sobotu, 24. 10. 2015

     Ten, kdo miluje, se otevírá stále novým obzorům, jaké dosud neviděl.
     Misijní přesah je jasným znamením dospělosti církevního společenství.
     Bez spojení s Kristem by dějiny světa nebyly dovršeny! I můj osobní příběh by postrádal smysl. Budu přemýšlet, co všechno vyplývá z tohoto napojení na Krista: navrácení Boží přízně každému, kdo o ni stojí. Život Ducha, když mé tělo zanikne. Toto vědomí ať mě žene k plnému prožití všech chvil…

(Komentář: Řím 8,1-11)

Myšlenky na neděli, 25. 10. 2015

     Země je opravdu zřejmě slzavým údolím. Ale Bůh nám dal smích proto, abychom ji alespoň trochu osušili.
     Hlásání Evangelia je součástí bytí učedníky Kristovými a je to trvalý závazek, který oživuje život celé Církve.
     Bartimaios je v překladu syn Timaia, tedy člověk nemající ani vlastní jméno. Poslední z lidí. Ale Pán ho slyší. Otevírá mu oči, aby viděl nejen věci kolem, ale viděl i srdcem. Proto se uzdravený vydává okamžitě za Ježíšem. Klíčová je zde víra, že Ježíš má moc ho zachránit. Jako uzdravený se hned vydává, aby následoval svého mistra. Kde jsme v tomto procesu my? Jsme již uzdraveni a následujeme Pána? Možná stojíme na okraji cesty a nevěříme, že máme ještě šanci. Ale právě dnes prochází kolem nás Ježíš…

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 26. 10. 2015

     Dovolte tělu, ať se stane modlitbou, nechejte tvář, ať se naplní smíchem před Pánem.
     Víra je dar, který si nemůžeme nechat pro sebe, musí se sdílet.
     Ve všech těžkostech ať mě pronikne přesvědčení: jsem Jeho dítě, jsem dědic (proto možná ty těžkosti), jsem dík jeho Duchu Boží.

(Komentář: Řím 8,12-17)

Myšlenky na úterý, 27. 10. 2015

     K nápravě chyb a pádů je někdy účinnější žert než rozumování.
     Bůh nás miluje! Víra však musí být přijata, což znamená, že potřebuje naši osobní odpověď, odvahu svěřit se Bohu, žít jeho lásku a být vděčný za jeho nekonečné milosrdenství.
     Jsme součástí celého tvorstva. Ani my „v tom“ nejsme sami. Sounáležitost s okolím je výzvou k šetrnému zacházení s přírodou a k prostému životnímu stylu!

(Komentář: Řím 8,18-25)

Myšlenky na středu, 28. 10. 2015

     K moudrosti nelze dojít zkratkou, nelze se vyhnout bolestnému hledání a námaze. Neslučuje se s triky a chytračením.
     Bůh s námi chce vstoupit do vztahu a umožnit nám podílet se na jeho vlastním životě, aby učinil náš život smysluplnější, lepší a krásnější.
     Spoluobčané ostatních křesťanů v Evropě. V dnešní svátek si mohu uvědomit důsledky. To není „politikum“. Členství v rodině je něco, co mě určuje!

(Komentář: Ef 2,19-22)

Myšlenky na čtvrtek, 29. 10. 2015

     Chceme-li držet krok s dobou, musíme udržovat vztahy nikoli s pomíjivým světem, ale hlavně s věčností.
     Víra je vzácným Božím darem, který otevírá naši mysl poznání a lásce k Bohu.
     Co mě tedy může odloučit od Jeho lásky? Uvědomuji si, že jsem to pouze já sám…

(Komentář: Řím 8,31b-39)

Myšlenky na pátek, 30. 10. 2015

     Pravda se dá zradit nejen lží, nýbrž i zakrýváním pravdivých, ale nepříjemných věcí.
     Chci ujistit o své blízkosti v modlitbě ty, kteří trpí násilím a netolerancí a opakuji Ježíšova slova útěchy: ,,Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět."
     Kristovo „sebezmaření“ je inspirací pro totální Pavlovu lásku, která připouští i vlastní zatracení, jen aby získal druhé.

(Komentář: Řím 9,1-5)

Myšlenky na sobotu, 31. 10. 2015

     Jestli chcete skutečně žít, musíte přestat žít ve spěchu.
     Na Kristově kříži leží utrpení, lidský hřích, také náš hřích, a Ježíš přijímá toto všechno s otevřenou náručí, nese na svých ramenou naše kříže a říká nám: „Odvahu! Svůj kříž neneseš sám! Já ho nesu s tebou. Já jsem zvítězil nad smrtí a přišel jsem proto, abych ti dal naději a život.
     Záchrana Izraele, ale i každého jiného národa je v tom, že přijme zvěst o Boží lásce. Pokud se snad příjemce zatvrdí, spása se šíří dál… avšak mimo něj!

(Komentář: Řím 11,1-2a.11-12.25-29)