† † †




Sebrané myšlenky dne - srpen 2015

Modlitba měsíce srpna:

     Pane, děkujeme ti za naději, kterou máme díky spáse kterou jsi nám vydobyl, děkujeme ti za jeho péči a sílu kterou nás obdařujš každý den.
     Pane,prosíme za děti a studenty o prázdninách, Pane střež je od všeho zlého. Přejeme požehnání evangelizačním a křesťanským akcím a táborům vedoucím k poznávání a oslavení Pána mezi dětmi, mládeží i dospělými.
     Pane, prosíme se za prožití prázdnin a dovolených dle Boží vůle, aby osvobození od každodenních starostí přinášelo opravdové spočinutí v Boží lásce a blízkosti. Prosíme o ochranu při cestování, na silnicích i při letních aktivitách.
     Pane, prosíme o mocné požehnání a radost pro ty, kteří čas dovolených věnují službě Pánu na misijních cestách, festivalech, kurzech a jiných aktivitách pro Jeho království.

Amen.

Myšlenky na sobotu, 1. 8. 2015

     Skutečný dialog od nás vyžaduje, abychom se druhého účastníka rozmluvy snažili pochopit a poznat.
     Ježíš zve každého svého učedníka, aby s ním zůstal, aby v něm našel posilu, oporu a útěchu.
     Starověká nařízení; ale v moderní době nás mohou provokovat svou praktičností. Vždyť oddlužení chudých zemí je na pořadu dne. Lze litovat, že náš Svatý rok se nemůže víc projevit i v hospodářské oblasti. Vězí za tím i naše sobectví?

(Komentář: Lv 25,1.8-17)

Myšlenky na neděli, 2. 8. 2015

     Boha potkáváme na cestě, když kráčíme, když ho hledáme a on hledá nás. Tak se naše cesty protnou.
     Jediná "jistá" a "spolehlivá" naděje je v Bohu.
     Zázrak nasycení zástupu vyvolal reakci. Lidé očekávají, že muž z Nazareta může zastavit hlad a povinnost práce. Ježíš ale pozornost posluchačů vede dál. Vede je k víře, která je klíčová pro setkání s Bohem. Víra v běžném lidovém chápání označuje něco nezvyklého, nadpřirozené zázraky, kejkle… Z takového omezeného pojetí víry je Ježíš ihned vyvede. Skutečné zázraky jsou jen odkazem na nebeského Otce. O něj jde v první řadě! A teprve v takto správně postaveném pojetí víry se můžeme znovu soustředit na Ježíše. Již nejen na jeho zázračnou moc proměnit chléb, ale na jeho mesiánskou roli: zachránce člověka, který může každého, kdo uvěří, přivést k Otci.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 3. 8. 2015

     Modlitba musí být hlubokým ponořením do sebe sama, při kterém člověk rozmlouvá s Bohem.
     Historická zkušenost ukazuje, k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání.
     Reptající lid trápí Mojžíše, který cítí zodpovědnost. Zůstává mu jediný partner: Hospodin. Jeho dialog v modlitbě ať je vzorem i nám, kteří zažíváme obtíže při duchovním doprovázení.

(Komentář: Nm 11,4b-15)

Myšlenky na úterý, 4. 8. 2015

     Skutečné přátelství spočívá v tom, že můžeme druhému odhalit pravdy svého srdce.
     Vidíme, že není snadné vytvořit společnost založenou na dobru, spravedlnosti a bratrství, protože lidská bytost je svobodným tvorem a jeho svoboda zůstává křehkou.
     Přirozená autorita Mojžíšova je ohrožena. Hospodin jej však podrží. A Mojžíš? Podpořen Božím zásahem prosí za ty, kdo jej pomlouvali. Kéž dovedu i já být velkorysý!

(Komentář: Nm 12,1-13)

Myšlenky na středu, 5. 8. 2015

     Roztěkanost je prasklinou v nitru každého člověka, která mu znemožňuje setkání se sebou samým, zabraňuje mu pohlédnout do svého srdce jako do zrcadla.
     Musíme svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru.
     Nedostatek odvahy! Nemáme i my výmluvy, abychom nemuseli dělat víc? Co vše nám Bůh v zaslíbené zemi – Církvi – dává! Nechtějme po něm méně, než nabízí!

(Komentář: Nm 13,1-2a.25 – 14,1.26-29.34-35)

Myšlenky na čtvrtek, 6. 8. 2015

     Živý Bůh je ten, kterého vidíme očima uvnitř svého srdce.
     Nesnadné hledání "správných zřízení lidských věcí" je úkolem pro všechny generace.
     Nahlédnutí do Boží slávy, které prožili apoštolové, je nyní, po Ježíšově vzkříšení, poskytnuto i nám. V každé tiché chvíli, kdy je nám s Ním dobře. Vždy, když si můžeme říci: „…je dobře, že jsme tady“.

(Komentář: Mk 9,2-10)

Myšlenky na pátek, 7. 8. 2015

     Člověk by nikdy neměl být lhostejný k druhému člověku, vždyť celá Bible možná není nic jiného než volání: nebuď lhostejný k duchovním věcem, Bohu a svému bližnímu.
     A proto, milí přátelé, jsme zde hlavně proto, abychom naslouchali slovu, jež nám ukazuje cestu vedoucí k naději; ba dokonce nasloucháme Slovu, které jedině nám může dát pevnou naději, protože je Slovem Božím.
     Když si uvědomím, co znamenala Hospodinova péče a pozornost mým „otcům“, získá můj vztah k Bohu osobnější rozměr. A pomyšlení, co vše pro mě v mých osobních dějinách udělal, ať mě probudí k odpovědi!

(Komentář: Dt 4,32-40)

Myšlenky na sobotu, 8. 8. 2015

     Každý člověk má k Bohu jedinečný vztah. Lišíme se přece svou povahou, zálibami, zkušenostmi.
     A toto je poselství spásy, starobylé a vždy nové, jež Církev hlásá od pokolení do pokolení: Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, Naděje lidstva!
     A odpovědí na to, co pro mě Bůh dělá, je víra a láska „celou duší a celou svou silou“. Z toho pak vyplyne jaksi mimovolně dělat jen to, co se Mu líbí.

(Komentář: Dt 6,4-13)

Myšlenky na neděli, 9. 8. 2015

     Modlitba znamená mluvit a naslouchat. Zažíváme během ní chvíle hlubokého ticha, úcty a očekávání.
      Toto slovo spásy zaznívá silně i dnes v našem shromáždění.
     Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‘Sestoupil jsem z nebe’?“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‘Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 10. 8. 2015

     Vina bez nápravy nedovoluje člověku růst.
     Ježíš se s láskou obrací k vám, synové a dcery této požehnané země, v níž už před více než tisíci lety bylo zaseto semínko evangelia.
     Bůh miluje radostného dárce. Poklad církve se množí právě darováním. To věděl dnešní mučedník, jáhen Vavřinec. Dovedu se já dělit?

(Komentář: 2 Kor 9,6-10)

Myšlenky na úterý, 11. 8. 2015

     Věřící je bytost, která vychází vstříc bližnímu, ať už věřícímu, nebo nevěřícímu, aby mu podala pomocnou ruku.
     Dnešní svět se nachází v kulturní situaci, která je často radikální výzvou pro víru, a tedy i pro naději.
     Čím víc se budu snažit být nepatrným a maličkým, tím víc na mně bude mému Pánu záležet. A právě tato skutečnost mě může naplnit sebevědomím.

(Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14)

Myšlenky na středu, 12. 8. 2015

     Pokora je zárukou Hospodinovy přítomnosti. Kdykoliv je někdo samolibý a zná odpovědi na všechny otázky, dokazuje to, že Bůh s ním není.
     Jak víra v Boha, tak naděje byly totiž v moderní době "přemístněny," byly odsunuty na rovinu pouze soukromou a pozemskou, zatímco v běžném veřejném životě se prosadila víra ve vědecký a ekonomický pokrok.
     Zkusil jsem někdy při bratrském napomenutí postupovat podle Ježíšova návodu? Uvědomím si, že „svazování a rozvazování“ se týká nejen odpouštění hříchů, ale má uzdravující dopad i na naši svobodu.

(Komentář: Mt 18,15-20)

Myšlenky na čtvrtek, 13. 8. 2015

     Musíte přijmout výzvu žít v tomto světě, čelit všem těžkostem a co nejpevněji se držet neměnných hodnot.
     Víme všichni, že tento pokrok je dvojznačný: otevírá možnosti pro dobro, zároveň má však i negativní dopady.
     Odpouštění je mnohem víc, než prosté zapomenutí. Jsem-li stvořen k Božímu obrazu, musím mít přece podíl na jeho velkorysosti!

(Komentář: Mt 18,21 – 19,1)

Myšlenky na pátek, 14. 8. 2015

     Nejhorší, co se ve vztahu k Bohu může stát, není, že se s ním budeme přít, ale že budeme k němu lhostejní.
     Technické vynálezy a zdokonalení společenských struktur jsou důležité a jistě potřebné, leč nestačí k tomu, aby se zachránil před zlem, které postihuje ducha.
     Jako šťastná dvojice tvoří jedno tělo, tak ten, kdo se tohoto spojení odřekne, má s nebeským královstvím úplně splynout vjedno. To je smysl celibátu, který právě takovýmto spojením obohacuje církev. A tím ji tvoří plodnou!

(Komentář: Mt 19,3-12)

Myšlenky na sobotu, 15. 8. 2015

     Vše, co Bůh učinil, učinil pro dobro.
     A kdo jiný jej může chránit, ne-li Bůh, který je Láska a zjevil svou tvář všemohoucího a milosrdného Otce v Ježíši Kristu?
     Církev, která přivádí na svět Krista, je tolik podobná popisované ženě! A na děti, které rodí, čeká tolik nebezpečí. Ovšem i jedno, kterému se vzdoruje zvlášť obtížně. Lhostejnost.

(Komentář: Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab)

Myšlenky na neděli, 16. 8. 2015

     Modlitbou je také dívat se někomu do očí, dotýkat se něčích rukou, abychom si uvědomili, že trpící je naším bratrem a že se musíme snažit o to, aby nikdo nežil v nouzi.
     Naší pevnou nadějí je tedy Kristus: v něm nás Bůh miloval až do krajnosti a dal nám život v hojnosti, život, po kterém každý člověk, někdy třeba nevědomě, prahne.
     Kristus jde se svými slovy za hranice běžných teologických disputací. Již nediskutuje, ale mluví o sobě jasně a přímo. Ukazuje, jaká cesta vede k záchraně. A jde o kroky mezi životem a smrtí. Asi nejlépe může opsat celou tuto stať evangelia pojem „vydanost“. Vydanost Krista, která otevírá cestu člověku. Jíst, přijímat tuto vydanost znamená mít fyzický podíl na spáse. Pít krev nese sebou hlubokou účast na Ježíšově oběti. Přijímat znamená stávat se součástí oběti kříže. Nejde o žádná estetická vyjádření. To se vzápětí stalo kamenem úrazu nejen pro farizeje, ale také pro učedníky. Ježíš mluví skutečně velmi drsně. Ono však není možné stále jen opisovat události kříže poetickými slovy. Je třeba porozumět, že tu jde o všechno!

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 17. 8. 2015

     Provinění nás činí pokornými před Bohem a vede nás k tomu, abychom prosili o odpuštění.
     "Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím."Tato slova, napsaná velkými písmeny nad vchodem vaší brněnské katedrály, nyní Ježíš adresuje každému z nás a dodává: "Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek."
     Úryvek připomíná pohnuté dějiny dvacátého století. S jeho odklonem od Boha ke zhoubným ideologiím. Nikdy nekončící nabídky k záchraně ať jsou naším povzbuzením.

(Komentář: Sd 2,11-19)

Myšlenky na úterý, 18. 8. 2015

     Pokání znamená předstoupit před Boha, přiznat se ke všem hříchům a pokořit se.
     Můžeme zůstat neteční vůči Jeho lásce?
     Gedeon viděl Hospodinova anděla tváří v tvář. My jsme svědky Ježíšovy tváře a jednání. Působí podobně překvapivě. Podobně mírně: „Hospodin je pokoj“.

(Komentář: Sd 6,11-24a)

Myšlenky na středu, 19. 8. 2015

     Bůh je vždy život. Dává člověku život vezdejší i na onom světě. Je to Bůh života, ne smrti.
     Zde jako jinde v minulých staletích mnozí trpěli pro věrnost evangeliu a neztratili naději.
     Oliva, fíkovník, ani réva – kdo se pyšní svými plody, nebude kralovat. Zato neužitečný bodlák! Vládne a tím slouží: jeho trny budou jednou vraženy na svatou Tvář.

(Komentář: Sd 9,6-15)

Myšlenky na čtvrtek, 20. 8. 2015

     O svou životní cestu se musíme starat. Na ní objevujeme veškeré své nadání a uskutečňujeme práci, kterou proměňujeme tento svět.
     Mnozí se obětovali, aby vrátili důstojnost člověku a svobodu národům, když ve velkorysém přilnutí ke Kristu našli sílu budovat nové lidstvo.
     Ukázka oběti, jakou Hospodin nechtěl. Slib byl učiněn Jiftáchem ve stavu krajní nouze. Poslušnost jeho jediné dcery nás uvádí v úžas. Cenila si více otcovy cti, než svého vlastního života. Předobraz Božího Syna?

(Komentář: Sd 11,29-39a)

Myšlenky na pátek, 21. 8. 2015

     Neztrácejte ze zřetele, kam jdete, a nesnažte se si cestu příliš ulehčovat, neboť byste se pro ni příliš nadchli a zapomněli byste na cíl.
     Mnohé formy chudoby vznikají z osamělosti, z nedostatku lásky, z odmítání Boha a z tragédie člověka, který si myslí, že si může stačit sám nebo naopak, že je pouhým bezvýznamným a pomíjejícím jevem.
     Rút, pohanka, vstoupí do Betléma – domu chleba – právě v době sklizně ječmene. Skrze svou tchyni a lid poznává pravého Boha Izraele. Jak působím na širší rodinu já?

(Komentář: Rt 1,1.3-6.14b-16.22)

Myšlenky na sobotu, 22. 8. 2015

     Moc je něco, co dal Bůh člověku. Je to Boží dar, který umožňuje mít účast na jeho stvoření.
     V tomto našem světě, který se ztrácí, "když důvěřuje pouze lidským plánům," jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí. To je zvěst, kterou my křesťané jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat.
     Boaz se ujímá Rút. Ta bude mít díky jeho přístupu místo v rodokmenu našeho Pána. Dodnes je poznávacím znamením a charakteristikou Jeho církve, že bere sílu k životu, kde by mnozí nečekali…

(Komentář: Rt 2,1-3.8-11; 4,13-17)

Myšlenky na neděli, 23. 8. 2015

     Naší pravou mocí musí být služba. Nemůžeme uctívat Boha, jestliže nemyslíme i na potřebného.
     Hlásejte víru, milí kněží, tím, že zůstanete niterně sjednoceni s Ježíšem a budete konat s nadšením svou službu, s jistotou, že nebude mít nedostatku ten, kdo mu důvěřuje.
     Velmi často přistupujeme k eucharistii, často i bez hlubšího spojení s Bohem. Snadno lze přehlédnout, jak dramatická skutečnost se v nepatrném kousku chleba odehrává. Přijímat Kristovo tělo neznamená jen radostnou událost podobnou večírku s přáteli. Bůh nám nabízí účast na svém vlastním dramatu lásky, vydanosti Boha člověku, která odráží nejvnitřnější Boží život. Bůh sám sebe znovu a znovu daruje, když se jedna osoba Trojice vydává druhé. Kde jinde lze „ochutnat“ tuto vydanost, než právě v eucharistii. Petr správně reaguje: „Nemáme jinou cestu ke spáse“.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 24. 8. 2015

     Právo na život je nejdůležitějším lidským právem.
     Buďte Kristovými svědky, vy milí řeholníci a řeholnice, když budete radostně a důsledně uskutečňovat evangelní rady, a tím budete ukazovat, jaká je naše skutečná vlast: nebe.
     „Pojď a podívej se“, koho bych mohl takto pozvat k Ježíšovi já? Kdo čeká pod fíkovníkem na moje svědectví?

(Komentář: Jan 1,45-51)

Myšlenky na úterý, 25. 8. 2015

     Každý, kdo se považuje za věřícího a dopouští se skutků, které jsou v rozporu s morálkou, je dvojnásob vinen, stejně jako soudce, který nesoudí spravedlivě.
     A vy, milí laici, mladí i dospělí, vy, milé rodiny, opřete o víru v Krista své rodinné, pracovní a školní plány, jakož i aktivity v každé oblasti společnosti.
     Nezlobil by se Ježíš podobně na některé „zažité praktiky“ v naší Církvi? Dovedu oddělit podstatné od toho, co se může měnit? Nebo dokonce nesnáším ty, kdo to dovedou?

(Komentář: Mt 23,23-26)

Myšlenky na středu, 26. 8. 2015

     Zdrav lidi, když jdeš nahoru, protože je potkáš, až půjdeš dolů. Nebuď namyšlený.
     Ježíš nikdy své přátele neopustí.
     Další Ježíšovo varování pro tehdejší „zbožné“. I dnes platí: vyčistit nitro zevnitř je mnohem pracnější, než obílit zvenčí, „aby to hezky vypadalo“. Nenavádí mě vlastně „zbožnost“ k jistému zjednodušování?

(Komentář: Mt 23,27-32)

Myšlenky na čtvrtek, 27. 8. 2015

     Ježíš je v každém trpícím. Vlastním utrpením doplňujeme Kristovo umučení.
     Ujišťuje o své pomoci, protože nic nelze konat bez Něho, zároveň však vyžaduje, aby se každý o sobně nasadil a šířil jeho univerzální poselství lásky a pokoje.
     Bdělost je zde připravenost ke službě. I schopnost dávat sobě i svěřeným včas jídlo! Bdělost totiž neznamená u Ježíše „nicnedělání“.

(Komentář: Mt 24,42-51)

Myšlenky na pátek, 28. 8. 2015

     Oprávněná sebekritika je jediný způsob, jak se posunout kupředu.
     Budiž vám povzbuzením příklad svatých Cyrila a Metoděje, hlavních patronů Moravy, kteří evangelizovali slovanské národy a svatých Petra a Pavla, kterým je zasvěcena vaše katedrála.
     Olej do lamp pro nás představuje život s Kristem. On pomůže hlídat hladinu, abychom svítili na cestu. Ke každému, kdo bude pozorný k zásobě oleje, se on, ženich, přizná.

(Komentář: Mt 25,1-13)

Myšlenky na sobotu, 29. 8. 2015

     Proč musel Bůh stvořit svět jako kouli? Protože všechny body ležící na povrchu koule jsou si rovny. Neexistuje lepší postavení, vše je rovnocenné.
     Pohleďte na zářivé svědectví svaté Zdislavy, matky, jež vynikala skutky zbožnosti a milosrdenství; na svatého Jana Sarkandra, kněze a mučedníka; na svatého Klementa Maria Hofbauera, kněze a řeholníka, narozeného v této diecézi a svatořečeného před sto lety, či na blahoslavenou Restitutu Kafkovou, řeholnici narozenou v Brně a zavražděnou nacisty ve Vídni.
     Předchůdce Jan, po něm náš Pán Ježíš, dále všichni ti, kdo vzali hlásání vážně. Tento řetězec pokračuje do našich dnů. Vzpomenu i na ty, kdo se zalekli. Asi bych byl mezi nimi.

(Komentář: Mk 6,17-29)

Myšlenky na neděli, 30. 8. 2015

     Dělej jen to, co je dobré v Hospodinových očích.
     Jedině kristus může být naší spolehlivou nadějí. to je zvěst, kterou my křesťané jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat.
     Víra vyžaduje skutky, ale skutky nejsou důvodem spásy. Bůh sám skrze Kristovu oběť zachránil člověka. Naše skutky jsou odpovědí na Boží pomoc. Podobně je tomu se „skutky Zákona“, tedy s náboženskými předpisy. Mají být odpovědí, obsahovat vnitřní smysl, který člověka motivuje k tomu, aby je dělal. Pokud skutek spojený s náboženskou praxí není nesen vírou, ale jen nařízením či bezduchým „vždycky to tak bylo“, pak sotva může sloužit ke vzdání úcty Bohu.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 31. 8. 2015

     Náboženský život v sobě nese závazek, nikoli únik.
     Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.
     Pokud „radostná zvěst“ v našem pojetí bere do zajetí, spoutává, deptá svědomí – nedivme se a nezazlívejme nezájem druhých. Buďme pozorní, aby Ježíš jen neprošel naším středem a neubíral se dál…

(Komentář: Lk 4,16-30)