† † †




Sebrané myšlenky dne - únor 2015

Modlitba měsíce února:

    Dobrý Bože, smíchem překonáváme to, co se nás snaží stahovat ke dnu, cítíme se jím povzneseni nade vše, co se nad námi snaží získat moc. Dovol nám smát se často smíchem osvobozených. Uděl nám zkušenost, že problémy, které si v sobě nosíme, nad námi nemají moc, ale že se svým veselím podílíme na vykoupení, na překonání všeho temného prostřednictvím tvého syna Ježíše Krista...

Amen


Myšlenky na neděli, 1. 2. 2015

     Čím víc křesťan proniká do Kristova světla, tím víc je schopen chápat cestu každého člověka k Bohu a doprovázet ho na ní.
     Křesťanství není snadné, ale je radostné. Je totiž založeno na nekonečné radosti Boží.
     Ježíš koná zázraky proto, aby lidé uvěřili Bohu. Nejde o cirkusový kousek, který pobaví diváky. Jde o Boží slovo, které promlouvá k člověku tehdy, stejně jako dnes. Co nám Bůh říká skrze své slovo, které právě dnes zaznívá v textech Písma? Jeho moc není dnes o nic menší než tehdy a také dnes Bůh touží člověka zachránit.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 2. 2. 2015

     Boží Syn přijal naše tělo, abychom ho mohli poznat, přijmout a následovat.
     Život vítězí pouze tam, kde je radost.
     Ve svátek všech, kdo se Pánu zasvětili, pochovej v tiché chvíli ve svém náručí malého Ježíška jako Simeon. A kdykoli o něm budeš vyprávět – což je tvým úkolem – pamatuj, že je znamením odporu.

(Komentář: Lk 2,22-40)

Myšlenky na úterý, 3. 2. 2015

     Kdo se vydá na cestu, aby konal dobro, už se přibližuje Bohu a dostává se mu jeho pomoci.
     Bůh je radost a svatost spočívá v přebývání ve stálé radosti.
     Znamením odporu může být i pro tebe. Běž o závod s očima upřenýma k Cíli. Množství diváků v tomto závodě ať je pro tebe motivující!

(Komentář: Žid 12,1-4)

Myšlenky na středu, 4. 2. 2015

     Pravá víra vede rozum k tomu, aby se otevřel světlu přicházejícímu od Boha a mohl tak Boha hlouběji poznávat.
     Krása radosti je stejně důležitá jako krása lásky.
     Bůh s námi jedná lépe, než (mnohý dnešní) otec se svými syny. Opravdu nerozmazluje. Má na nás čas. Spoustu času. Dovedeme takového „tátu“ ocenit?

(Komentář: Žid 12,4-7.11-15)

Myšlenky na čtvrtek, 5. 2. 2015

     Kdo se otevřel Boží lásce, slyšel její hlas a přijal její světlo, nemůže si tento dar nechat pro sebe.
     Bůh nemůže jinak než milovat. A nemůže jinak než z této lásky čerpat radost.
     Snažím se v duchu tohoto úryvku o pravdivý obraz Boha? Uvědomuji si, že falešné představy o Bohu jsou často překážkou pro přijetí víry?

(Komentář: Žid 12,18-19.21-24)

Myšlenky na pátek, 6. 2. 2015

     Ten, kdo věří, není nikdy sám, proto se víra šíří a zve do této radosti druhé.
     Velkou mocí bylo vše stvořeno z ničeho, s velkou moudrostí bylo vše stvořeno krásné, s velkou laskavostí bylo vše stvořeno užitečné.
     Vrať se pozorně k přečtenému úryvku; nepředstavuje „zpovědní zrcadlo“ dokonalejší než v mnohých modlitebních knížkách? Děkuj za návrat k Pramenům, k mučedníkům a vyznavačům, kteří se osvědčili v totalitě…

(Komentář: Žid 13,1-8)

Myšlenky na sobotu, 7. 2. 2015

     Staví-li člověk víru na Bohu, který je Bůh pravdy, sám se stává pevným.
     Abychom získali radostný dar Ducha svatého, je nezbytné milovat církev.
     Opravdu bdím i já nad dušemi, které jsou mi svěřené? Uvědomuji si, že se za ně budu odpovídat?

(Komentář: Žid 13,15-17.20-21)

Myšlenky na neděli, 8. 2. 2015

     Víra není útočiště pro lidi bez odvahy, nýbrž povznesení života.
     Člověk je skutečným člověkem jen díky radosti, stejně jako potok je potokem jen díky prameni.
     Ježíš vstupuje do obyčejných událostí lidí, které ale proměňuje v prorocká gesta a naopak - jeho prorocké jednání směřuje do velmi konkrétních událostí lidí. Bůh tak nejen „zachraňuje lidstvo“, ale jde mu o každého konkrétního člověka. Bolest lidí není ale posledním a jediným důvodem příchodu Ježíše. Jde o zvěstování Boží záchrany. Bůh proměňuje bolest tak, aby se stala nástrojem, který v konečném důsledku slouží k záchraně člověka.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 9. 2. 2015

     Utrpení nemůže být odstraněno, může však dostat smysl, stát se úkonem lásky, svěřením se do rukou Boha, jenž nás neopouští, a tak se stát etapou růstu ve víře a lásce.
     Neodkládejte odhodlání vydat se po cestě svatosti, až budete starší!
     Za deset dní budeme již v době postní. Až budeš stát ve frontě ke svátosti smíření, zkus vnímat tváře těch, kdo odcházejí od zpovědi. Buď opět svědkem četných uzdravení!

(Komentář: Mk 6,53-56)

Myšlenky na úterý, 10. 2. 2015

     Svatost znamená z lásky žít obyčejné věci s Bohem, pro Boha.
     V jednom úsměvu je víc kilowattů než ve všech elektrických proudech světa (a navíc zadarmo).
     Nestává se nám naopak, že opouštíme přikázání lidská a namlouváme si, že se držíme zákona Božího? Novost Ježíšova učení spočívá ve schopnosti najít smysl zákona. Nového Zákona!

(Komentář: Mk 7,1-13)

Myšlenky na středu, 11. 2. 2015

     Napájej se po celý život z pramene Trojice, aby ses díky tomuto prameni stal naplněnou nádobou, jež přetéká, a nikoliv řečištěm, které se nešetrně vyprázdní.
     Když člověk dosáhne pokoje, může vylévat na ostatní světlo, které osvěcuje jeho ducha.
     Když se ucpe kanalizace a odpad jde zpět, je to víc než nepříjemné. Nehrozí mi při nedostatku psychohygieny podobná odporná havárie?

(Komentář: Mk 7,14-23)

Myšlenky na čtvrtek, 12. 2. 2015

     Je třeba se stále namáhat, po celý náš život až do smrti, pro budoucí štěstí, pro sjednocení se s Bohem.
     Radost se nedá zadržet, nedá se žárlivě střežit. Nemůže než se rozdávat, rozlévat, stejně jako světlo nemůže jinak než zářit.
     Ježíš prochází „pohanským“ krajem. Snad by i nám mohly být vzorem pokorné modlitby lidí, kteří si myslí, že stojí mimo Církev.

(Komentář: Mk 7,24-30)

Myšlenky na pátek, 13. 2. 2015

     Jestli chcete být krásní, milujte.
     Když se radost nesdílí, postupně vyschne a zmizí. Buďte apoštoly radosti!
     V Desetiměstí, stále na pohanském území, se otvírá nebe. Kéž jsme i my otevřeni, aby Ježíš mohl skrze nás vejít do neznámých oblastí…

(Komentář: Mk 7,31-37)

Myšlenky na sobotu, 14. 2. 2015

     Desatero přikázání je darem Božím
     Neusiluj než o věci, kterými uděláš radost Bohu.
     Jako tenkrát, i dnes se Ježíš podobně rozdává. Mimo jiné i v Eucharistii. Podobně jako tenkrát dokázal Ježíš nasytit množství, působí velké věci i dnes. Je potřeba jediné: nebát se mu předložit to málo, co máš.

(Komentář: Mk 8,1-10)

Myšlenky na neděli, 15. 2. 2015

     Desatero přikázání je zákonem lásky a pouze láska dává životu smysl.
     Skutečná radost je výhra, které nedosáhneme bez dlouhodobého a těžkého boje. Tajemství vítězství vlastní Kristus.
     Nemoc je skutečnost, která lidstvo doprovází od počátku hříchu. Skrze její osten zakoušíme, že nejsme bohy a nemáme moc nad vším děním ve světě. Nemoc se také v určité chvíli stává symbolem zobrazujícím stav člověka propadlého hříchu. Potřebuje očištění a uzdravení. A proto přišel náš Pán, on nás vysvobozuje z pout smrti a dává nám svého Ducha, který vlévá život.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 16. 2. 2015

     Desatero přikázání ukazuje cestu svobody, která se naplňuje v zákonu Ducha vepsaného nikoli do kamenných desek, ale do srdce - tady je Desatero vepsáno!
     Buďte odleskem Božího světla na zemi!
     Krev Ábelova a později krev Ježíšova. Není právě ona vypovídajícím znamením? Nad odpouštějící láskou si „kladu ruku na ústa“. Opravdu, jiná znamení nepotřebuji.

(Komentář: Gn 4,1-15.25)

Myšlenky na úterý, 17. 2. 2015

     Nesmíme vidět v Desateru meze svobody. Musíme je vidět jako ukazatele svobody.
     Nestanete se zítra dospělými, kteří jsou šťastní, pokud nebudete dnes dětmi, které si, jak vyrůstají, dokážou uchovat tajemství radosti.
     Vnímavé srdce těší Ježíše víc než svědomité přípravy a uvažování, co všechno si vzít na palubu jeho lodičky.

(Komentář: Mk 8,14-21)

Myšlenky na středu, 18. 2. 2015

     Desatero nás učí unikat otroctví, do něhož nás uvrhují modly, které si sami vytváříme - zakusili jsme to v dějinách mnohokrát a zakoušíme to také dnes.
     Boží radost nám byla dána do vínku při křtu, ale musíme si ji pomalu osvojovat. Po celou dobu svého života.
     Zkusme letošní půst myslet a jednat „sociálněji“. Středozemní moře, kam se jezdíme většinou rekreovat, je jedním velkým hrobem uprchlíků. Dokážeme „svolat obec“ a projevit solidaritu?

(Komentář: Jl 2,12-18)

Myšlenky na čtvrtek, 19. 2. 2015

     Desatero nás učí otevírat se širší dimenzi než je ta materiální, žít úctou k lidem, přemáhat chtivost moci, majetnictví, peněz, být poctiví a upřímní ve svých vztazích, opatrovat celé stvoření a sytit naši planetu vznešenými, ušlechtilými a duchovními ideály.
     Abych mohl svůj život prožít v Duchu svatém, musím ho znát, objevit ho, milovat ho. Jak bychom mohli žít s někým, koho nemilujeme.
     Dennodenní nesení mého břemene je tedy cesta k Životu.

(Komentář: Lk 9,22-25)

Myšlenky na pátek, 20. 2. 2015

     Následovat Desatero přikázání znamená být věrní sami sobě, svojí nejautentičtější přirozenosti a kráčet k opravdové svobodě, které učí Kristus v blahoslavenstvích.
     Snadněji se světlo stane tmou, než aby skutečný křesťan přestal zářit.
     Ano, Pán tě obdaří ujištěním: „Tady jsem“. Ale teprve tehdy, až když se ty sám obrátíš k potřebám druhých.

(Komentář: Iz 58,1-9a)

Myšlenky na sobotu, 21. 2. 2015

     Objevme a žijme znovu Desatero Božích slov! Přisvědčme těmto „deseti cestám lásky“, které Kristus přivedl k dokonalosti, aby bránil člověka a vedl jej k opravdové svobodě!
     Ticho a modlitba nám dávají Boží odpověď na tolik starostí dneška.
     A teprv tehdy, když pomůžeš druhým, objevíš pravou radost z Boha. Staneš se mu totiž (konečně!) podobným!

(Komentář: Iz 58,9b-14)

Myšlenky na neděli, 22. 2. 2015

     Syn Boží se snižuje, sestupuje do našeho lidství, aby nám ukázal hluboký smysl těchto deseti slov: Miluj Pána celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou a svého bližního jako sám sebe. Nejhlubším smyslem Desatera přikázání je přikázání Ježíše, který v sobě nese všechna přikázání, přikázání Lásky.
     Bůh chce štěstí každého člověka. Osvobozuje svůj lid a shromažďuje ho v radosti. Křesťanský život je povoláním k opravdovému slavení.
     Postní doba nás vrací k počátkům naší víry. Dokážeme se ohlédnout a vidět, jak vypadá naše cesta víry? Postní doba je časem návratu k „první lásce“. Je to období, kdy hledáme, jak v roztěkaném světě neztratit svůj poklad uložený hluboko v srdci, naději, kterou jsme vložili do Boha, jenž zachraňuje člověka. Proto Ježíš volá: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ Neznamená to jen, že se obracejí pohané a stávají se křesťany, i když postní doba je primárně časem intenzivní přípravy katechumenů na křest. Je to čas našeho sestoupení do nitra našeho srdce uprostřed všedního života. Nejde tedy o dobu smutnou, ale o čas niternosti.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 23. 2. 2015

     Jádrem Desatera je Láska, která přichází od Boha a dává smysl životu, láska, která nám umožňuje žít nikoli jako otroci, nýbrž jako pravé děti, láska, která oživuje všechny vztahy: k Bohu, k nám samým – na což často zapomínáme – a ke druhým.
     Je-li prvním darem Ducha svatého láska, pak z toho logicky vyplývá, že žít v Duchu svatém znamená prostě žít v lásce.
     Doprovodným znakem přijetí (ale i nepřijetí!) do Jeho království je údiv. Dokážu se divit? Dokáže mě křesťanství překvapit? Pokud ano, je ve mně živé…

(Komentář: Mt 25,31-46)

Myšlenky na úterý, 24. 2. 2015

     Pravou svobodou není následování vlastního egoismu, našich slepých vášní, nýbrž láska a volba toho, co je dobré v každé situaci.
     Je potřeba pořádné dávky svatosti, abychom dělali všechny věci z lásky.
     Společenství s otcem je ve zdravé rodině samozřejmostí, jako třeba dýchání. Zde mohu být s Otcem sjednocený v Duchu svatém v mém dechu.

(Komentář: Iz 55,10-11)

Myšlenky na středu, 25. 2. 2015

     Desatero přikázání není chvalozpěvem na odpírání, nýbrž na přitakání; je přisvědčením Bohu, Lásce a pokud přitakáváme Lásce, odpíráme nelásce. Toto odepření je důsledkem přitakání, které přichází od Boha a umožňuje nám milovat.
     Pokud pokání není radostným pokáním, čistota radostnou čistotou, chudoba radostnou chudobou, poslušnost radostnou poslušností, modlitba radostnou modlitbou, pak už to nejsou křesťanské hodnoty.
     Král v Ninive se k pokání přidal, byl pro druhé vzorem. Pro koho mám být vzorem v následování já?

(Komentář: Jon 3,1-10)

Myšlenky na čtvrtek, 26. 2. 2015

     Učte se milovat a učte se nechat milovat. Pak je tu ještě jedna výzva týkající se integrity a to nejenom proto, že naši zemi hrozí, že bude silně postižena klimatickými změnami.
     Bůh je tichý. Utišuje vše. Pokojně na něj hledět přináší pokoj do duše.
     Shrnutí Zákona i Proroků dokáže Ježíš vtělit do skutků, činů. My postupujeme opačně: skutky a činy dokážeme často nahradit planými řečmi.

(Komentář: Mt 7,7-12)

Myšlenky na pátek, 27. 2. 2015

     Myslíte na chudé? Cítíte s chudými? Děláte něco pro chudé? Žádáte chudé, aby vám dali něco z moudrosti, kterou mají?
     Duch svatý spočine jen v radostném srdci. Pouze když přinesete své dary s radostí a když žádná znepokojivá myšlenka nezkalí vaši radost.
     Služba v církvi je tedy podmíněna usmířením s těmi, kdo proti nám něco mají. Nebojme se podat ruku, i když bude možná odmítnuta.

(Komentář: Mt 5,20-26)

Myšlenky na sobotu, 28. 2. 2015

     Nejdůležitější věta, kterou Ježíš říká, zní: něčeho se ti nedostává. Naslouchejme mlčky tomuto Ježíšovu slovu. Něčeho se ti nedostává. Co to je? Vás všech, které má Ježíš tolik rád, se ptám: dovolíte druhým, aby vám dali z bohatství, které nemáte?
     Duch svatý spočine jen v radostném srdci. Pouze když přinesete své dary s radostí a když žádná znepokojivá myšlenka nezkalí vaši radost.
     Toto spojení, toto přátelství Hospodina s izraelským národem je předobrazem mého důvěrného spojení, které jsem získal křtem.

(Komentář: Mt 5,43-48)