† † †




Sebrané myšlenky dne - září 2015

Modlitba měsíce září:

    Otče náš, naše děti jsou ve škole, nebo venku a my je nemůžeme chránit. Čím jsou větší, tím méně můžeme být s nimi. Jdou si svými vlastními cestami a nám nezůstává než je svěřit Tobě a snažit se jim rozumět a radit. Dej jim dobré kamarády a přátele a také dobré dospělé kolem nich, kterým by na nich záleželo. Chraň je, aby se jim nestalo nic zlého, a samy aby nezavinily neštěstí. Ochraňuj je, aby nedělaly nic nesprávného, když jsou samy mezi sebou. Především dej jedno: aby se rády vracely domů, aby se těšily na domov rodičů a aby ho milovaly. Dej, aby se mi dařilo vytvořit tento domov a náš rodinný krb milým a takový ho zachovat co nejdéle. Jim dej, aby nemyslely na své rodiče se strachem ani tehdy, když udělaly něco špatného. Zachovej jim důvěru, že tento dům je pro ně stále otevřený i přes všechny hlouposti, které udělaly. Dej nám všem, aby jim náš domov ukazoval, co znamená být doma, být u Tebe tam, kde Ty jsi doma, u stolu v tvém věčném království.

Amen.

Myšlenky na úterý, 1. 9. 2015

     Kdo vidí jako hlavní cíl své realizace úspěch, bude mu chtít obětovat nejlepší část sebe samého: stane se cynickým, všehoschopným jedincem, ochotným „jít přes mrtvoly“, aby dosáhl svého.
     Bůh je dobrý a každému připravuje cestu.
     Ježíš ať je mým vzorem v přísné nekompromisnosti, pokud se setkám s opravdovým zlem!

(Komentář: Lk 4,31-37)

Myšlenky na středu, 2. 9. 2015

     Člověk objevuje sám sebe nikoli ve chvíli, kdy si uvědomí, že se chce stát lékařem, ale teprve tehdy, kdy pochopí, jakým lékařem chce být.
     Nejvíc se naučíš věřit, když víru přinášíš druhým.
     Petrova tchyně po svém uzdravení vstala a sloužila druhým. Neuzavíráme se po uzdravujícím setkání s Ježíšem do sebe?

(Komentář: Lk 4,38-44)

Myšlenky na čtvrtek, 3. 9. 2015

     Bude-li vnímání našich problémů pravdivé a moudré, máme naději, že budeme schopni svoje těžkosti řešit.
     Nedokážu-li na otázku utrpení dát zásadní odpověď, mohu přesto zkoumat svůj život: Kde mohu něco vykonat, aby nastal obrat k lepšímu?
     Jen lidé pokorní, schopní padnout k Ježíšovým nohám, mohou být posláni „lovit lidi“.

(Komentář: Lk 5,1-11)

Myšlenky na pátek, 4. 9. 2015

     První a rozhodující moc, kterou máme, je pojmenování nepřítele.
     Láska vychází z tajemství, že nás Bůh bere vážně, jako partnery. Na své odpovědi na Boží lásku musíme tvrdě pracovat.
     Mladé víno má energii, která může měch roztrhnout. I Ježíšovo učení vyžaduje stále nový, mladý „obal“. Přestaňme komicky „záplatovat“.

(Komentář: Lk 5,33-39)

Myšlenky na sobotu, 5. 9. 2015

     Budeme-li házet kameny do studny, dříve či později se zanese a vyschne. Stejné je to i s naší duší.
     Důvěra vychází ze srdce.
     Úryvek vybízí k otázkám: neomezuji já sám Ježíše a „nepodvazuji“ jeho učení? Uznávám Jeho panování nad nedělí? Jak vypadá neděle moje a těch, kdo jsou mi svěřeni?

(Komentář: Lk 6,1-5)

Myšlenky na neděli, 6. 9. 2015

     Vyrovnaný člověk se nesnaží využívat slabostí svého protějšku. Kdo je sám zralý, hledá rovnocenný vztah, podporuje vzájemnou svobodu, nikoli podrobenost či závislost toho druhého.
     Bůh chce, abychom věděli, že je na naší straně. Může nám dát sílu.
     Ježíšovo uzdravení v Desetiměstí je více než jen zázrak. Věnuje pozornost pohanovi. Symbolicky je jeho postižení takové, že neumí slyšet Boží hlas, a tedy Hospodina nemůže dobře chválit. Ale Ježíš mu zázrakem navrací možnost chválit Boha správně! Z našeho hlediska nás obklopují lidé, kterými pohrdáme, protože jsou špinaví nebo vyznávají divné hodnoty či jde o imigranty… Ježíš netoleruje špatnost, ale otevírá Boží království všem. A to nikoli tím, že by se dotyčný polepšil. Asi těžko mohl svoji hluchotu nějak sám měnit. Ježíš zasahuje svojí mocí. Dnešní texty nás povzbuzují k naději v Boží moc, ale také jsou velkou výtkou uzavřenosti do vlastních zvyklostí a řádů, které jsou jen dočasné a tedy je občas potřebné je změnit.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 7. 9. 2015

     „Vybarvit se“ neboli vyslovit svůj soud či názor znamená nést následky.
     Zakoušení Boha je tím nejsnazším a zároveň tím nejdůležitějším v životě. Mohu ho nalézt v přírodě, při pohledu na hvězdnou oblohu, v lásce, v hudbě a literatuře, ve slovech Bible a mnoha jinými způsoby.
     Možná právě za nás sváděl kruté boje někdo, koho jsme nikdy neviděli na vlastní oči. I my se máme v těžkostech obětovat za ty, které neznáme. Spojení s Kristem znamená vzájemnost s druhými!

(Komentář: Kol 1,24 – 2,3)

Myšlenky na úterý, 8. 9. 2015

     Nepřítel nás často zasahuje zbraněmi, které mu sami vkládáme do rukou: Zaslepí nás svou nabídkou, že budeme dobře přijímáni druhými, nebo aspoň že s námi nebudou nespokojeni. Na oplátku požaduje naši duši.
     V hledání Boha jde o umění pozorně vnímat, a tomu je třeba se učit stejně jako umění milovat či umění odvádět kvalitní práci.
     Josefovo soužití s Ježíšem předcházela nejistota, tápání, podezření z nevěry. I v rodokmenu jsou postavy „těžko zařaditelné“. Možná i nás někdy bolí, že Bůh přichází jako člověk…

(Mt 1,1-16.18-23)

Myšlenky na středu, 9. 9. 2015

     Máme-li druhé milovat, musíme být vnitřně svobodní. Potřebujeme svobodu, abychom nebyli vláčeni svými strachy.
     Co musím a mohu udělat? Kdo se takto ptá, stává se Božím spolupracovníkem ve světě, zakouší, že ho Bůh potřebuje, nese a provází.
     Toto čtení jsme mohli slyšet o Velikonoční neděli. Zanechalo na nás stopy? Dokážeme ze sebe svléci předsudky vůči jiným národnostem?

(Komentář: Kol 3,1-11)

Myšlenky na čtvrtek, 10. 9. 2015

     Nikdo neunikne odpovědnosti za svůj život, protože vnitřně pocítěnou pravdu o sobě není možné vůbec neřešit.
     Bez umírání bychom nebyli s to odevzdat se zcela Bohu. Nechávali bychom si pro jistotu otevřená zádní vrátka, a to není žádné sebeodevzdání.
     Vnitřní život s Kristem se musí projevovat navenek. Úryvek listu Kolosanům dává konkrétní podněty. Nemám (falešný!) strach, že bych se před druhými odhalil? Ale vždyť láska předpokládá zranitelnost…

(Komentář: Kol 3,12-17)

Myšlenky na pátek, 11. 9. 2015

     Odmítnutí být sebou samým znamená zároveň zradu pravdy, toho, co je dobré a správné.
     Víra probouzí lásku a ta vede k tomu, že se ujímáme druhých. Z oběti povstává naděje – navzdory utrpení.
     Náš život zřejmě není tak dramatický jako život Pavlův. Ale dovedu i já tak upřímně poděkovat Ježíšovi za to, že o Něm vím, za to, že jsem pokřtěn? Ačkoli jsem (zde vyjmenuji své horší stránky)…

(Komentář: 1 Tim 1,1-2.12-14)

Myšlenky na sobotu, 12. 9. 2015

     Ďábel nás rád nechává, abychom se považovali za chytřejší, než je on. Rád vytváří iluzi, že podepisujeme smlouvu, která je pro něho nevýhodná.
     Bůh obdařil člověka svobodou. Nechce žádné roboty ani otroky, nýbrž partnery. Partneři odpovídají na nabídky buď ano, nebo ne, milují anebo nemilují, nic se od nich nevynucuje.
     Právě přiznáním vlastních hříchů vynikne Jeho velikost. Není příčinou vlažnosti, že mnohý hřích, poklesek, chybu ani nevidím?

(Komentář: 1 Tim 1,15-17)

Myšlenky na neděli, 13. 9. 2015

     Kdo žil je pro to, aby „dělal dobrý dojem“, zjistí, že je vyhořelý a zklamaný. Kdo stále jen mlčel, i když by bylo třeba zaujmout postoj, nakonec zjistí, že ho v rodině pokládají za vzduch.
     Bohatství je nebezpečné; musíme dbát na to, abychom je užívali k růstu štěstí a spravedlnosti a aby se z něho nestávala přítěž.
     Lze často objevit několik očekávání, která je přivádějí k diskusi o Bohu. Tím prvním je zvědavost, resp. touha po nějakém zajímavém zážitku. Jiní lidé očekávají, že Bůh vyřeší jejich problém. Další se k němu připojí, protože je to velký vůdce a oni se mohou schovat se ve stínu někoho mocného. Ale ani jedna ze skupin nehledá Boha pro něj samotného. Jenže právě o to jde. A má to také svoje překážky. A právě tyto bariéry dělící člověka od Boha Ježíš odstranil svojí obětí. V tom spočívá mesiášství, abychom my měli otevřený přístup k Bohu. A Ježíš ukazuje, co znamená být blízko Bohu: je to sebevydání do absolutní míry. Toto sebedarování dělá nejen člověk, ale především Bůh! Ač to na první pohled vyznívá jako strašlivá oběť smrti, ve skutečnosti je to jediná cesta k plnosti života.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 14. 9. 2015

     Nepřítel většinou nevyklízí dobrovolně pozice, z nichž po léta ovládal něčí osobnost. Vyžaduje vysoké výkupné.
     Když ubývá sil, když něco nechápeš, pak se třeba naučíš modlit.
     Opravdu, již pohled na kříž může být lékem proti uštknutí zlého hada. Proti tak častému jedu lhostejnosti, kterému jsme v naší relativně bohaté společnosti vystaveni.

(Komentář: Nm 21,4b-9)

Myšlenky na úterý, 15. 9. 2015

     Je těžké přijmout, že v životě se nelze vyhnout chybám ani situacím, kdy narážíme na vlastní limity a na své špatné stránky.
     Nesmíme se jen ptát: Bože proč se děje zlo? Měli bychom se ptát: Jaký je můj podíl a jak mohu já situaci změnit? Jak jsem já sám ochoten omezit se a čeho se vzdát, aby se něco změnilo?
     Vroucnost Kristových slz, o kterých se list Židům zmiňuje, byla dovršena slzami jeho Matky. Každá matka, která své dítě přežila, dokáže pochopit. Spolu s Janem ji vezměme od teď k sobě!

(Komentář: Žid 5,7-9)

Myšlenky na středu, 16. 9. 2015

     Kdo zůstává vězněm vlastních strachů a nedělá nic pro to, aby si je uvědomil a překonával je, snáší zbytečnou bolest jen proto, že se snaží vyhnout dobrému a konstruktivnímu utrpení.
     Štěstí je tu proto, abychom se o ně dělili.
     Neodráží se tu i náš postoj k reprezentantům Krista? Nehodnotíme se často vzájemně v těchto extrémních polohách? Kéž je dnes moudrost opravdu uznána ode všech (rozumných, uvažujících) lidí!

(Komentář: Lk 7,31-35)

Myšlenky na čtvrtek, 17. 9. 2015

     Možná se každého z nás při posledním soudu zeptají: „Co jsi udělal se sebou samým, abys mohl naplnit dané poslání?“
     Bůh po nás chce, abychom měli důvěru, abychom důvěřovali jemu i sobě navzájem.
     Projevená láska ke Kristu i služba druhým dokáže odpustit hříchy i dnes. Kéž na to myslíme, než přistoupíme ke svátosti smíření, jejíž proces jsme často zredukovali na pouhou „zpověď“

(Komentář: Lk 7,36-50)

Myšlenky na pátek, 18. 9. 2015

     Každá proměna vyžaduje určitý proces, často dlouhý a namáhavý, který se uskutečňuje ve skrytosti.
     V mlčení, v tichu, v naslouchání je Bůh na dosah ruky.
     Pavlova přesnost vyjadřování, charakteristika: „chorobný šťoural, hádající se o slovíčka“, kéž námi otřese! Podobně odhalení „kořene všeho zla, lásky k penězům“. Rozjímejme v dnešní tiché chvíli o sklonech, které jsou v každém z nás.

(Komentář: 1 Tim 6,2c-12)

Myšlenky na sobotu, 19. 9. 2015

     Milovat je možné jen svobodně, jsou- li pro oběti a odříkání opravdu dobré důvody. A právě proto, že taková láska je svobodná, neživí v sobě vztek a skryté výčitky.
     Dobrého křesťana vyznačuje, že věří v Boha, že má důvěru; že zná Krista, poznává ho stále lépe a poslouchá ho.
     Semeno slova v dobré, vlhké půdě vyžaduje čas, zklidnění a ztišení.

(Komentář: Lk 8,4-15)

Myšlenky na neděli, 20. 9. 2015

     Ten, kdo miluje málo, snaží se zlehčovat výpovědi druhého o bolesti, čím působí, že vypadají jako hloupé, přehnané a hlavně nebezpečné.
     Když nalezneš svůj úkol, úkol, který pro tebe připravil Bůh, budeš mít život bohatší, napínavější.
     Iluze bezproblémového života, který zařídíme sobě či druhým, je často velkým pokušením, jež přinese mnoho bolesti. Problémy mají svoji cenu! Jsou praktickou ukázkou, že nejsme sami sobě bohem a že bez Boha se dobré řešení hledá obtížně. Správná cesta má několik podmínek: Dobra se nedosahuje zlem. Lhostejnost nevede ke štěstí. Bůh je součástí našeho rozhodování a hledání optimálních řešení. A konečně - pohodlí a zajištění není poslední cíl lidského života. Tím je plnost vztahu s Bohem a tomu by měla být podřízena všechna velká rozhodování.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 21. 9. 2015

     Řešení problémů přichází často díky něčemu, co jsme mylně považovali za méněcenné, nedůležité, nehodné povšimnutí.
     Chceš-li pomoci nevěřícímu příteli, modli se. A přítel po mostě přátelství dospěje k Bohu.
     Žasneme nad odvahou vyvolit právě Matouše, představitele nenáviděné třídy. Ježíš však v něm „viděl člověka“. A jeho osobní výzva: „pojď za mnou“ má dnes nadzvednout i mě!

(Komentář: Mt 9,9-13)

Myšlenky na úterý, 22. 9. 2015

     Vlastním slabostem je třeba se postavit s rozhodností, musíme opravdu chtít bojovat se svým vnitřním nepřítelem.
     Duch vane, kudy chce – nech se Bohem překvapit.
     Být členem Ježíšovy rodiny je na první pohled snadné. Kolik lidí ale stojí i dnes venku a rádi by jej viděli? Představme Mu je alespoň v modlitbě!

(Komentář: Lk 8,19-21)

Myšlenky na středu, 23. 9. 2015

     Má-li nastat změna, je třeba nejprve vstoupit do své bolesti, pocítit ji, nechat se jí proniknout, umožnit jí vstoupit do vědomí, aby bylo možné ji pojmenovat.
     Mši potřebuje každý, kdo chce živý vztah k Ježíši a k ostatním křesťanům, vždyť ji ustanovil sám Ježíš. Je to nejdůležitější způsob, jak se s ním setkat.
     Ezdráš trpí se svým lidem tím, že vztah k Hospodinu prožívá niterněji. Jeho vztah je základem kněžství jako spojnice mezi nezdárným lidem a Bohem. Ani mě modlitba nemusí vždy oblažovat, někdy může být velmi těžká; vždyť i já mám ze křtu podíl na Kristově kněžství!

(Komentář: Ezd 9,5-9)

Myšlenky na čtvrtek, 24. 9. 2015

     Aby se housenka stala motýlem, nejprve se uzavře do kukly a mění se uvnitř zámotku, který ji chrání před cizími zraky. To se děje i lidem, když se z ustrašených mění v sebejisté a z vězňů v lidi svobodné.
     Svědomí nás otevírá směrem k Božím cílům, z nichž se do našeho života vlévá odvaha.
     Nezdary, těžkosti, prostě smůla – může být i dnes důsledkem toho, že jsme se zaměřili moc na sebe. Nedařilo by se mi lépe, kdybych víc investoval do vztahu k Hospodinu, víc se zaměřil na službu druhým?

(Komentář: Ag 1,1-8)

Myšlenky na pátek, 25. 9. 2015

     Proměna přichází v okamžiku, když člověk svou bolest přestane umlčovat a rozhodne se ji přijmout. Pojmenování bolesti vyprovokuje změnu, je to první krok, který je třeba vykonat.
     Přítel dopomáhá druhému k velikosti. Odhaluje jeho nadání a pomáhá mu, aby je využíval a zdokonaloval.
     Ageus povzbuzuje přesvědčivě: jeho ústy mluví totiž Hospodin! My, kteří už slávu Boží – Ježíše – máme jako Přítele, přestaňme být šiřiteli poplašných zpráv, neukazujme už konečně na druhé, ale vzhůru, nad sebe!

(Komentář: Ag 1,15b – 2,9)

Myšlenky na sobotu, 26. 9. 2015

     Láska vyžaduje obětavost, nikoli sebezničení.
     Mám-li rád někoho, kdo trpí nebo s kým se zachází nespravedlivě, začnu být vynalézavý. Tato potřeba podněcuje působení Ducha, ducha rady a síly, ducha útěchy.
     Zachariáš v 6. století před Kristem pozoruje snahu o změření šířky, délky Jeruzaléma. My, Boží lid Nového zákona, si stále nemůžeme zvyknout na nezměrnost, neměřitelnost jeho lásky k Církvi, která je oním městem bez hradeb…

(Komentář: Zach 2,5-9.14-15a)

Myšlenky na neděli, 27. 9. 2015

     Vnitřní rozhodnutí milovat pravdu dodává lidem pokornou odvahu a rozhodnost.
     Kdo se odvažuje, dělá chyby. Pouze odvážní mění svět k dobrému. Odvážným se dostává daru v podobě přátel. Zakoušejí, že síla přichází z Božích rukou.
     Nejednou narážíme na nezralost svou i druhých. Ale ani církvi se nezralost nevyhýbá. A tak je možné narazit na lidi, kteří nám dávají najevo svoji povýšenost. Ba co více, svěřenou funkci si vyhrazují jako vlastní majetek. Ale Bůh nerozděluje své dary podle věku, znalostí či podle společenského postavení. Volá všechny bez rozdílu. Možnou odpovědí může být také, že máme být solí. Sůl bez chuti však není na nic, stejně, jako ten, kdo místo vnitřního obsahu svého poslání, dává najevo jeho vnější znaky. Prosme tedy Pána, aby naše životy proměnil a naplnil chutí, která je skvělá, ať již máme či nemáme nějakou roli či funkci.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 28. 9. 2015

     Vyhýbáme-li se zkouškám, často se za tím skrývá to, že se bojíme případného odhalení, že máme své limity, že jsme nedokonalí, zkrátka že nejsme takoví, jací bychom chtěli být nebo jak si to namlouváme.
     Nikoli povinnost, nikoli naléhání, ani nouzová situace nemohou vést k životnímu rozhodnutí, pouze láska.
     Jako legendární sluha Podiven kráčel ve šlépějích svatého Václava a bylo mu na sněhu teplo (anglická koleda o dobrém králi Václavovi), podobně i my jsme vyzváni jít v Kristových šlépějích. Neslibuje nám pohodlí, ale i v Jeho stopách se můžeme ohřát. A ledy – i v Čechách – roztají…

(Komentář: 1 Petr 1,3-6; 2,21b-24)

Myšlenky na úterý, 29. 9. 2015

     Láska bez pravdy neexistuje.
     Křesťan se vyznačuje odvahou, odvahou pramenící z víry. Ví, že ho vede a nese Bůh.
     Ochránce vyvoleného národa (i církve!), síla Boží, Bůh, který uzdravuje: poslové, kteří ukazují na Syna člověka. Jeho království nebude zničeno. Představím si: v tomto království žiji už nyní; začalo totiž jeho příchodem!

(Komentář: Jan 1,47-51)

Myšlenky na středu, 30. 9. 2015

     Jsme to, čemu věříme a stáváme se tím, v co věříme.
     Spravedlnost znamená zastávat se těch, kdo jsou bez ochrany, a zachraňovat život, bojovat proti bezpráví.
     Boží království, které už začalo, není zde dosud ve své plnosti. Brání tomu i moje liknavost a otáčení se zpět; pozor, pokud se při orbě ohlížím dozadu, mohu „vyjet z řádky“!

(Komentář: Lk 9,57-62)