† † †




Sebrané myšlenky dne - červen 2016

Modlitba měsíce června:

     Svatá Rodino Nazaretská, nauč nás tvoje ctnosti a daruj nám schopnost rozpoznat dílo Prozřetelnosti v každodenní realitě života.
     Svatá Rodino Nazaretská, obroď v nás úctu ke ztišení, učiň z našich rodin večeřadla modlitby a přetvoř je na malé domácí církve a obnov v nás touhu po svatosti, naslouchání, vzájemnému porozumění a odpuštění.
     Svatá Rodino Nazaretská, probuď v naší společnosti vědomí posvátného charakteru rodiny jako nedocenitelného a nenahraditelného dobra. Každá rodina ať je přívětivým příbytkem dobroty a pokoje pro děti a pro staré, pro nemocné a osamocené, pro chudé a potřebné.
     Ježíši, Maria a Josefe, s důvěrou vás prosíme a s radostí se vám svěřujeme.

    Amen.

Myšlenky na středu, 1. 6. 2016

     Začne-li člověk ze strachu vytěsňovat pocit křivdy do podvědomí, nedokáže tím svůj problém vyřešit, ale právě naopak.
     Tajemství úspěchu spočívá v poznání, kam tě Bůh povolal a k čemu tě obdaroval.
     Ježíšova odpověď na vykonstruovaný příběh je pádná: budoucí život bude mít úplně jiné, nové dimenze. Ježíšovo „velmi se mýlíte“ je tvrdou reakcí na naše domnělé jistoty.

(Komentář: Mk 12,18-27)

Myšlenky na čtvrtek, 2. 6. 2016

     Jenom Bůh sám může soudit člověka, protože jen on ví, "co je v člověku."
     Jakmile objevíš, kam tě Bůh povolal a k čemu tě obdaroval, předej všechno ostatní jiným nebo to nech být.
     Musel to být krásný pocit; Před samotným Ježíšem odpovědět rozumně! Tomuto učiteli zákona se to podařilo, protože skloubil znalost s přirozeným citem. Do odpovědi vložil i kus životní zkušenosti. A to má Pán rád…

(Komentář: Mk 12,28b-34)

Myšlenky na pátek, 3. 6. 2016

     Ten, kdo žije ve smíru se sebou samým, zpravidla není schopen závažněji ublížit druhým.
     Není snadné jít tam, kam tě Bůh povolal, protože lidé si budou činit nárok na tvůj čas a energii v oblastech, které neodpovídají tvému povolání.
     Dobrá pastva, odpočinek, znovunalezení ztracených. Nepředstavuji však křesťanství spíš jako soubor příkazů a nařízení? Alespoň v Roce milosrdenství chci svůj pohled poopravit.

(Komentář: Lk 15,3-7)

Myšlenky na sobotu, 4. 6. 2016

     Ježíš spasil člověka tím, že na sebe vzal každou lidskou nepravost a všechna s ní spojená ublížení: ta, která jsme způsobili my svým bližním, i ta, která jsme utrpěli od nich.
     Zjisti si, které činnosti tě od tvého povolání odvádějí a pokud nejsou zásadně důležité, opusť je. Potom si zjisti, které ti dodávají energii a nabíjejí tě a z těch učiň podstatnou součást svého života.
     Co bolesti se vešlo do Mariina srdce už za jejího života! Kéž uchová ve svém srdci i naše starosti, zklamání a strachy! Svým čistým srdcem je může „přefiltrovat“, aby byly pro nás únosné, nebo dokonce povzbuzující…

(Komentář: Lk 2,41-51)

Myšlenky na neděli, 5. 6. 2016

     Odpuštění je jednou ze zásadních zákonitostí lidské zralosti.
     "Mnoho Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, celý svět by neměl dost místa pro knihy o tom napsané" (Jan 21:25). Jak Ježíš dokázal vydržet vysoké tempo a nevyhořet? Znal tajemství duchovního odpočinku a obnovy.
     Stále podléháme potřebě vidět svět zjednodušeně, černobíle. Proto mnohdy chceme říci, že nemoc či smrt jsou trestem za hříšný život a ti, kdo žijí správně, mají život požehnaný. Jenže v mnoha situacích se ukazuje, že to neodpovídá skutečnosti. Dnešní příběhy prvního čtení a evangelia ukazují jiné řešení. Do světa zraněného zlem, bolestí a smrtí Bůh vstupuje a proměňuje životy těm, kteří se k němu obracejí. Bůh respektuje volbu prvního člověka, která svět uvrhla do nešťastné situace. Svět se ocitl pod vládou zla a smrti. Ale to Bohu naprosto nebrání nabídnout řešení. Každý, kdo se k němu obrací, nalézá směr. Možná nespočívá v tom, že se mu nic nestane. Bůh ho však vysvobozuje a nabízí mu cestu.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 6. 6. 20136

     Když nás Ježíš vybízí, abychom "našim viníkům" odpouštěli sedmasedmdesátkrát, dává nám k tomu zároveň i svou milost, abychom dokázali uvádět jeho učení účinně do života.
     Ježíš se pravidelně stahoval před davy do ústraní, aby se modlil, zvažoval své plány, priority a načerpal energii.
     Eliáš prorokuje zničující sucho. Protože sám stojí ve službě „toho, který je“, nalézá u potoka čerstvou vodu a o jeho život je postaráno. Jeho odvaha jít proti proudu jej vlastně zachraňuje.

(Komentář: 1 Král 17,1-6)

Myšlenky na úterý, 7. 6. 2016

     Kde se rozmohla křivda, tam se ještě hojněji rozlévá milost odpuštění a smíření.
     Aby tvá služba druhým byla účinná, musíš se naučit být v dostatečné míře sám se sebou.
     Vdova ze Sarepty – pohanka – poslechla a dala k dispozici to málo, co měla. Možná i dnes jsou někteří vyznavači jiných náboženství k Bohu otevřenější, než někteří sytí a zabydlení křesťané…

(Komentář: 1 Král 17,7-16)

Myšlenky na středu, 8. 6. 2016

     Projevem radosti z odpuštění je schopnost přijímat druhé takové, jací jsou, naslouchat jim, chápat je a nabízet jim pomoc.
     Jediná věc, která člověka drží, je energie; a co jiného je energie, než mít rád život?
     Dvanáct kamenů, ze kterých Eliáš postavil oltář Hospodinu, může být předobrazem dvanácti apoštolů. I dnes se ozývá běsnění a třeštění těch, kdo vzývají falešné bůžky. Ale právě dnes máme mnohem víc důvodů volat: Hospodin je pravý Bůh!

(Komentář: 1 Král 18,20-39)

Myšlenky na čtvrtek, 9. 6. 2016

     Ježíš nejlépe zná naši bezradnost vůči ublížení, a proto nás vybízí, abychom mu ji svěřili.
     Pokud si dokážeš vybojovat chvíle na to, co ti dodává energii, získáš rezervy, z nichž budeš moci čerpat, až nastane čas dávat jiným.
     Malý mráček jako dlaň je předzvěstí a nadějí, že z nebe přijde životodárná vláha. Prostá dívka, Maria, se stane nástrojem záchrany lidstva. Svou vnímavostí a poslušností.

(Komentář: 1 Král 18,41-46)

Myšlenky na pátek, 10. 6. 2016

     Láska je tím nejsilnějším argumentem při hledání odpovědi na otázku, proč trpět a odpouštět, proč podat ruku jako první a smiřovat se.
     Když pomáháš lidem bez ohledu na to, kým jsi, děláš lepším život jejich i svůj.
     Opuštění smlouvy, zboření oltářů, likvidace proroků – to vše působí u Eliáše „horlivost pro Hospodina“. Kéž podobně reaguji na špatné zprávy a doléhající beznaděj!

(Komentář: 1 Král 19,9a.11-16)

Myšlenky na sobotu, 11. 6. 2016

     Ježíš nám dává sílu modlit se spolu s ním za ty, kteří nám ublížili: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí" a darovat jim tak své odpuštění.
     Nemůžeš dosáhnout toho, aby si druhý ve tvé přítomnosti připadal důležitý, pokud ho v duchu považuješ za nulu.
     Byl to Barnabáš, který přivedl Šavla do Antiochie. V syrské Antiochii se tedy zrodil výraz křesťané – Kristovci. Dík spolupráci Barnabáše, který byl ochoten podělit se o pravomoc, o úspěch.

(Komentář: Sk 11,21b-26; 13,1-3)

Myšlenky na neděli, 12. 6. 2016

     Člověk, který nezpracuje prožité utrpení, riskuje, že se nevědomky změní v toho, kdo bude druhým sám ubližovat.
     Jestli existuje něco zákeřnějšího než vztek, frustrace a další negativní věci, které vycházejí z našeho nitra a ničí naše vztahy, pak je to vnitřní zdroj, z něhož vyvěrají.
     Hřích ve svém životě stále potkáváme. Nevyhneme se tomu. Ale pojem hříchu není celá skutečnost. Bůh nabízí vyléčení jeho důsledků odpuštěním! Jestliže nelze hřích vykořenit zcela, lze hledat kořeny a odstraňovat nebo léčit je postupně. Zlý čin není neřešitelný, ale nejprve potřebuje strhnout masku, lež, za kterou se schoval! Tento okamžik je zprvu zahanbující, ale v důsledku ozdravující. Teprve nyní je schopen skutečného obrácení. Evangelijní příběh není ani tolik otázkou jednání ženy hříšnice, jako farizeje, který je přesvědčen o dokonalosti svého života. Neučinil žádný hřích a přeci je daleko od Boha… Samotný viditelný skutek ještě nemusí popisovat dostatečně přesně skutečnost, jak ji vidí Bůh. Hříšná žena z evangelia je nakonec Bohem chválena za své pokání, nikoli „spravedlivý“ farizeus. Zbývá otázka: Kde v tomto pohledu stojíme my? Anebo pozitivně řečeno se sv. Pavlem, platí také pro náš život: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“?

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 13. 6. 20136

     Bůh nám dává celý život na to, abychom mohli pronikat do jeho tajemství a jeho nekonečné lásky.
     Jedním z nejdůležitějších kroků k uzdravení je, ze srdce odpustit a vyznat, co tě zranilo a rozhněvalo, a pak to nechat být.
     Ne, nemusím ze sebe dělat „fackovacího panáka“. Ale čím víc zla vidím kolem sebe, tím víc mě má nabádat k dobru. A povzbuzovat, přímo provokovat k lásce.

(Komentář: Mt 5,38-42)

Myšlenky na úterý, 14. 6. 2016

     Jestliže si neuvědomujeme Boží lásku, nepochopíme ani smysl jeho přikázání.
     Bůh nebude obvazovat infikovanou ránu; on chce, aby se problém vyřešil. Musíme pochopit, že on je schopen v našich životech opravit rozbitá místa. Jediné, co od nás vyžaduje, je, abychom mu odhalili, kde taková místa máme.
     Mučedníci v době totality měli osvědčenou zásadu, že nesmí své věznitele nenávidět. Někde jsme to i my slyšeli: „nebýt jako oni.“ Dokázali jsme si to osvojit?

(Komentář: Mt 5,43-48)

Myšlenky na středu, 15. 6. 2016

     Lidská bytost zůstává tajemstvím i v prožívání křivdy, odpuštění a smíření, a k tomuto tajemství bychom měli přistupovat s maximálním respektem.
     Bez odpuštění neexistuje žádná svoboda nebo uzdravení. Jestliže neodpustíš, hořkost tě sežere zaživa a způsobí to katastrofu ve tvých současných vztazích.
     Skutky, modliba i půst. Vycházejí-li tyto projevy z lásky k Otci, který sám je ve skrytosti, pak i já najdu ve skrytosti zalíbení!

(Komentář: Mt 6,1-6.16-18)

Myšlenky na čtvrtek, 16. 6. 2016

     Ten, kdo opravdu miluje, touží po stále hlubším poutu jednoty a sdílení s milovaným.
     Bůh ti dá milost odpustit a jít dál. Ty sám se ale musíš rozhodnout odpustit viníkovi, aby ses očistil od křivdy. Jiná cesta k pokoji a svobodě neexistuje.
     První osobou množného čísla je dáno, že myslíme v modlitbě na druhé. Ve vztahu k Trojjedinému Bohu není místo pro sebestřednost!

(Komentář: Mt 6,7-15)

Myšlenky na pátek, 17. 6. 2016

     Člověk nemůže konat ve svém životě velká a důležitá díla, dokud napřed sám nedocení život a nezačne se z něj skutečně radovat.
     Neohlížej se toužebně za svou starou hříšnou vášní a žádostivostí.
     Co může být oním pokladem v nebi? Vztah k Bohu a k bližním. Nejen že nepodléhá zkáze, ale bohatě se zúročí. Již zde, na zemi!

(Komentář: Mt 6,19-23)

Myšlenky na sobotu, 18. 6. 2016

     Zlo, kterého se lidé často na sobě dopouštějí, člověk nedokáže snášet sám. Kromě lidské lásky může být zásadním motivem odpuštění zkušenost lásky nebeského Otce.
     Neohlížej se sebelítostivě za chybami, které jsi udělal.
     Není naše rozpolcenost právě v tom, že se snažíme sloužit dvěma pánům? Kéž jsou moje přirozené potřeby v souladu s Boží vůlí.

(Komentář: Mt 6,24-34)

Myšlenky na neděli, 19. 6. 2016

     Stvořitelovu lásku poznáváme postupně. Cestou k ní je četba Písma svatého, osobní rozjímání, modlitba, svátostný život, duchovní vedení, rodinný život a lidské přátelství.
     Nelituj se pro svou minulost. Nezabývej se zraněními, kterými ti ublížili. Přestaň se dívat do zpětného zrcátka a sleduj cestu před sebou. Bůh pro tebe připravil velké věci, to je, oč ve tvém životním zápase jde!
     Asi každý člověk si nese nějaké obtíže… Ale takový pohled je velmi zúžený! Ježíš nejprve potřebuje posluchačům vyvrátit lacinou představu, že držet se Boha znamená zajistit si pohodlný bezproblémový život. To rozhodně neplatí. Přijmout (doslova „obléci“) Krista znamená být jeho dítětem, patřit k Bohu a jeho království. Spolu s Pánem pak procházíme těžkými zkouškami, ale nemusíme při tom zradit dobro, lásku, pravdu či spravedlnost. Nezískáváme nadstandartní výhody pro pohodlný život, ale poklad Boží přízně. Bůh nám nabídl, že nám bude blízkým. Patříme k Bohu a jeho světu. Nejsme ztraceni v nepřehledném světě. S vědomím této skutečnosti a s Boží milostí nyní můžeme vzít obtíže svého života a zjistíme, že je lze nést, i když jsou těžké!

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 20. 6. 20136

     Přesouvá-li člověk utrpení na druhého, pouze tím zvětšuje ránu, kterou sám prožívá. Jedinou moudrou cestu je vytrpět svou míru bolesti a prosit o lidskou a Boží pomoc.
     Ježíš nazval satana zlodějem. Už ti ukradl příliš mnoho? Tak ho nenechej krást dál. Odevzdej život Kristu a sleduj, jak ti začíná žehnat!
     Ctili cizí „bohy“, jednali podle obyčejů pohanů… Ano, byli varováni skrze proroky. Marně. Následuje odvlečení, ztráta území, smísení s pronárody. (Nebojte se, jsme v 8. století před Kristem.)

(Komentář: 2 Král 17,5-8.13-15a.18)

Myšlenky na úterý, 21. 6. 2016

     Ze všech částí lidského těla je zapotřebí nejvíce hlídat ukazováček, protože ten rád vytýká viny.
     Staneš se tím, co z tebe udělají tvé myšlenky. Nejsou to okolnosti, jsou to tvé myšlenky o okolnostech, které tvoří tvé emoce.
     Úpěnlivé volání k Hospodinu. On zachraňuje skrze hrstku svých věrných. I dnes!

(Komentář: 2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36)

Myšlenky na středu, 22. 6. 2016

     Sami sebe se ptejme, komu a za co připisujeme vinu, proč to děláme a zda nesvalujeme odpovědnost za své neštěstí na bližní.
     Tvoje myšlenky spouští biochemické procesy, které určují tvé pocity, jejich trvání a intenzitu. Když začneš přemýšlet jinak, budeš se cítit jinak.
     Nalezení knihy Zákona způsobilo společenský otřes. Jaký kontrast s dnešní lhostejností a přesycením informacemi! Nejsou mně a mým blízkým lhostejné texty Písma?

(Komentář: 2 Král 22,8-13; 23,1-3)

Myšlenky na čtvrtek, 23. 6. 2016

     Někoho nepřijmout znamená do jisté míry ho emocionálně zabít, nepřiznat mu právo na život, které mu přísluší.
     Tvé myšlenky jsou plodné, „rostou“ ve tvém nitru. Náhodné myšlenky mohou být dočasně zneklidňující, ale nevytvářejí trvalé obavy nebo depresi.
     Po vyplenění chrámu následuje vyhnanství a likvidace elity. Ztráta smyslu pro posvátno má i dnes za následek konec národní identity.

(Komentář: 2 Král 24,8-17)

Myšlenky na pátek, 24. 6. 2016

     Boží otcovská láska zjevená v Ježíši nás varuje, napomíná, vybízí k duchovnímu úsilí, ale nikdy nás nezatracuje.
     Trvalé obavy nebo deprese jsou dílem přetrvávajících myšlenkových vzorců – negativních myšlenek, které narůstají a opakují se v tobě.
     Radost, že Bůh k povolání dává potřebné dary: nabroušený meč a zaostřený šíp je třeba dát do Jeho služby. Nesmí sloužit k mému sebeprosazení!

(Komentář: Iz 49,1-6)

Myšlenky na sobotu, 25. 6. 2016

     Odpovědnost za svůj život projevujeme mimo jiné i tím, že si uvědomujeme své postoje, jednání a reakce a že za ně přijímáme mravní odpovědnost.
     Úzkosti a deprese tě nemohou nadále kontrolovat, když dáš Bohu kontrolu nad svou myslí.
     Text popisuje stav společnosti, když proroci klamou a neodhalují nepravosti. Odteď si chci uvědomit svoji zodpovědnost za ty, kdo jsou mi svěřeni, za církev…

(Komentář: Pláč 2,2.10-14.18-19)

Myšlenky na neděli, 26. 6. 2016

     Boží svatost odhaluje před člověkem hřích a zároveň se projevuje jako zdroj milosrdenství, odpuštění a smíření.
     Lidé mohou ke tvým úzkostem a depresím přispívat. Mohou ti způsobit touhu žít – nebo zemřít! Mohou zmenšit nebo zvětšit tvé úzkosti a deprese. Vyhýbej se těm, kdo říkají odrazující slova a prožívej čas s těmi, kdo říkají dobré slovo, které vrací radost.
     „Já bych mu dal…“, říkáme často při sledování zpráv, když vidíme korumpující politiky nebo obyčejné sobce. A možná bychom jim opravdu „dali“, kdybychom k tomu měli příležitost. Jaký je ale Boží pohled na člověka a jeho jednání? Učedníci zažijí odmítnutí svého mistra. Jejich srdce je plné touhy po pomstě těm, kteří takovou věc udělali. Ale Ježíš vidí skutečnost mnohem hlouběji. I Samařané jsou Boží děti. On nepřišel zničit každého, kdo odmítá. On přišel nabídnout spásu každému, kdo se pro Boha rozhodne. A co ti ostatní? Bůh nechává otevřené dveře a dává prostor k obrácení. S tím se ale objevuje jiná otázka: Dokážou následovníci Krista přijmout tento Boží postoj?

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 27. 6. 20136

     Bůh nás jako nejlepší učitel a vychovatel vede k úsilí a práci na dosažení osobního štěstí a dobra pro ty, které svěřuje do naší péče a lásky.
     Čekáš, až se začne naplňovat tvá vize? Nebo čekáš, až se vyřeší problém, jemuž čelíš? Anebo čekáš, že se začne naplňovat zaslíbení, které ti Bůh dal? Jestli existuje jedno slovo, kterým je možné definovat křesťanský život, pak je to čekání.
     Prorok kritizuje zlořády v 8. století před Kristem a tím nám i dnes připomíná, že úcta k Bohu musí mít společenský rozměr, sociální spravedlnost. Pokud chybí, dostaví se následky.

(Komentář: Am 2,6-10.13-16)

Myšlenky na úterý, 28. 6. 2016

     Dokáže-li si člověk zachovat odstup od vlastních ran, vzroste tím jeho pozornost k utrpení druhých.
     Až dostaneš to, na co čekáš, začneš čekat na něco dalšího.
     I nám se může zdát, že Ježíš spí a naše problémy jsou mu vzdálené. „Malověrnost“ by byla neobrátit se na něj, nesvěřit se mu a nebudit jej.

(Komentář: Mt 8,23-27)

Myšlenky na středu, 29. 6. 2016

     Bůh odpouští hříchy a zároveň nás tím vybízí k obětavé lásce.
      Co bys měl dělat, zatímco čekáš? Pusť se do práce, kterou máš po ruce; jinak ošidíš svou vlastní budoucnost.
     Velké činy apoštolů pramenily z jejich přesvědčení o Ježíšově božství. Dovedu-li pravdivě odpovědět na otázku „…za koho mě pokládáš TY?“, zákonitě se projeví jeho jednání v mém životě.

(Komentář: Mt 16,13-19)

Myšlenky na čtvrtek, 30. 6. 2016

     Láska k Bohu i k lidem se osvědčuje v utrpení. Právě v něm se nejčastěji projevuje hloubka našeho zakotvení v Kristu i hloubka našich vztahů k bližním.
     To, co Bůh pro tebe připravil, stojí za to, abys zaplatil jakoukoliv cenu. A stojí to za to, abys čekal tak dlouho, jak bude potřeba.
     Možná jsme si odvykli vidět hřích jako ochrnutí. Ochrnutí vztahu k Bohu i k lidem. Nebezpečí, že přestaneme vnímat potřebu Ježíšova uzdravování, je velké…

(Komentář: Mt 9,1-8)