Myšlenky na pátek, 1. 1. 2016

† Člověk je to, co chce. Chtějte být svatí.
† Posláním církveU je uzdravovat, pozvedat, osvobozovat, vyhánět zlé duchy, ale přitom se střízlivě pokládat za pouhého dělníka království.
† Naše synovství a dědictví není podmíněno žádnou naší aktivitou. Ale pramení prostě z toho, že Bůh mě má rád. Na tento vztah mohu hledět stále s údivem, jako pastýři. V přítomnosti Jeho Matky ať je mi dobře…

(Komentář: Gal 4,4-7)

Myšlenky na sobotu, 2. 1. 2016

† Někdy i vnější nezdar bývá posilou vnitřních hodnot, kterým patří nejpřednější místo.
† Evangelium musí být hlásáno v chudobě, neboť spása není teologie prosperity.
† V úryvku si všimnu vztahu mezi Otcem, Synem a svatým Duchem, kterého jsme přijali. Důraz na vztahovost ať mě v tomto roce provází ve všedních dnech!

(Komentář: 1 Jan 2,22-28)

Myšlenky na neděli, 3. 1. 2016

† Služme Pánu s radostí. Víte, že vědomí plnění vůle Boží nejen sílí, ale naplňuje klidem, ba radostí.
† Radostná zvěst osvobození je určena všem utlačovaným.
† Křesťané neprožívají něco jiného než druzí lidé, ale prožívají to jinak (nebo se o to alespoň snaží!). Vzorovou křesťanskou rodinou je Svatá rodina. Maria, Josef a Ježíš žili ve své vesnici úplně obyčejně jako kterákoliv jiná řemeslnická rodina. Nedělali nic mimořádného, ale všechno dělali s mimořádnou láskou: s láskou, která nebyla pouze lidská, s láskou nadpřirozenou, která je ve všem spojovala s Otcem. Tato nadpřirozená láska všechno mění. Křesťanskou rodinu nelze redukovat na její vertikální rozměr, ale tento rozměr je prvořadý.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 4. 1. 2016

† Ať všichni pocítí přitažlivou sílu křesťanské dobroty.
† Bůh je dobrý a odpouští všechno, Bůh je otec, plný něhy, který nás bez přestání očekává.
† Ten den zůstali u něho (evangelista si pamatuje přesně hodinu). V Jeho společnosti se cítili přijati. Je druhým se mnou dobře?

(Komentář: Jan 1,35-42)

Myšlenky na úterý, 5. 1. 2016

† Svatost musí něco stát. Nakolik vás svatost bude něco stát, natolik jí dosáhnete. Všude, vším, každýmokamžikem.
† Ježíš vzal učedníky stranou, aby si odpočinuli. „...neříká jim však: »Jste skvělí«, říká - až učiníte vše, co jste měli učinit, řekněte: »jsme služebníci neužiteční«,
† Když si uvědomím, že „Bůh ví všechno lépe a dokonaleji, než naše svědomí“, bude nejmoudřejší se mu přece odevzdat! Svatý Bernard říká: kdo se řídí jen sám sebou, má za duchovního vůdce toho největšího hlupáka (ostřeji)!

(Komentář: 1 Jan 3,11-21)

Myšlenky na středu, 6. 1. 2016

† Důvod k radosti máme vždy, protože i to, co je záporné - bolest – i to člověka prohlubuje a obohacuje pro život.
† Nejkrásnější pochvalou apoštola je být dělníkem království. To je ta největší pochvala.
† Nežárlím, když se dozvím, že „stejná dědická práva“ mají ti, kdo mi nejsou zrovna sympatičtí? Zjevení Páně, jeho odhalení je právě svátkem rozdávající se Lásky. Kéž se jí nestavím do cesty…

(Komentář: Ef 3,2-3a.5-6)

Myšlenky na čtvrtek, 7. 1. 2016

† Modlete se, abyste nikdy nepromarnili čas, který Bůh ve své lásce dává svým. Vždyť lidská slabost dovede poskvrnit všecko.
† Kdo má dobrou vůli, tomu se vždycky pravda ukáže.
† V dnešní době plné světel je mnohdy těžké Ježíšovo Světlo zaznamenat. I dnes jej mnohdy předchází příběh uvězněných, jeho svědků, sdílejících osud Jana Křtitele.

(Komentář: Mt 4,12-17.23-25)

Myšlenky na pátek, 8. 1. 2016

† Nás křesťany nesmí bolest vést k zatrpklosti, ale povznášet, činit lepšími, učit chápat jiné a hlavně omlouvat.
† Naděje je křesťanská ctnost, která je velkým darem od Pána a umožňuje nám dohlédnout daleko, za naše problémy, bolesti, těžkosti a hříchy. Ukazuje nám Boží krásu.
† Jeho láska spočívá v Jeho absolutní vydanosti. V našich lidských vztazích se jí blíží snad jenom láska rodičů, kteří se bezvýhradně vydávají dětem. I proto tak lpíme na posvátnosti rodiny!

(Komentář: 1 Jan 4,7-10)

Myšlenky na sobotu, 9. 1. 2016

† Každý den našeho života je velkým darem Božím a bylo by škoda, abychom jej nechali vyznít naprázdno.
† Lidé bez naděje nemají horizonty. Jsou uzavření ve svých kalkulacích a jsou otroky své nekompromisnosti. Lidské kalkulace zamykají srdce, skoncují se svobodou, zatímco naděje nás uvolňuje.“
† Kéž tajemství Jeho lásky neznehodnocuji strachem! I dítě, pokud žije v trvalém strachu z rodičů, má k nim značně pokřivený vztah. Snažím se svůj vztah k Bohu dovést k vrcholu, k těšení na setkání s Ním?

(Komentář: 1 Jan 4,11-18)

Myšlenky na neděli, 10. 1. 2016

† Člověk poznává stále, kolik neumí, kolik se ještě musí učit, jak je třeba dát do služby všechny smysly, aby ovoce bylo plné a ryzí.
† V tomto Roce milosrdenství jsou dvě cesty. Jednak toho, kdo má naději v Boží milosrdenství a ví, že Bůh je Otec, protože odpouští vždy a vše. Za pouští je Otcovo objetí a odpuštění. A potom také těch, kdo se utíkají do svého otroctví, do vlastní nekompromisnosti a nevědí nic o Božím milosrdenství. Jako oni znalci Zákona, kteří byli studovaní, ale jejich věda je nespasila.
† Byl i Ježíš hříšný jako jiní lidé, když musel přijmout křest? Jan Křtitel si jasně uvědomuje rozdíl. Ježíš křtem symbolicky bere na sebe hříchy, které zde jiní zanechali, a nese je na „oltář kříže“. Význam celé události budou učedníci schopni pochopit teprve po Velikonocích. Avšak to neklade žádné překážky Pánu, který již nyní zahájil cestu záchrany každého člověka, tedy i nás. Není to jen Ježíš, který by zachránil svět. Celá Nejsvětější Trojice se podílí na záchraně. Je to Otcova vůle a je to Duch svatý, který provází Ježíše při jeho hlásání. Právě v této slavnosti můžeme tedy objevit velikost lásky Nebeského Otce k člověku.

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 11. 1. 2016

† Plnění Boží vůle naplňuje klidem a dává duši spokojenost a štěstí.
† Bůh odpouští všechno, jenom čeká, až se k Němu přiblížíš.
† Pochybnosti Anny, budoucí Samuelovy matky, a šikanování, které snáší od své sokyně, jsou zmírněny projevem lásky jejího muže. Dokážu své nejbližší potěšit, povzbudit?

(Komentář: 1 Sam 1,1-8)

Myšlenky na úterý, 12. 1. 2016

† Pevná vůle všecko zmůže.
† Bůh odpustí všechno, protože kdyby Bůh neodpouštěl všechno, neexistoval by svět.
† Anna vylévá své srdce před Hospodinem. Hloubka modlitby pramení z jejího ponížení, utrpení, hořkosti. Vzpomenu si na podobné okamžiky ve svém životě, kdy jsem byl Bohu nejblíž?

(Komentář: 1 Sam 1,9-20)

Myšlenky na středu, 13. 1. 2016

† Duše má cestu rozletu vždy možnou, volnou, jen kdyby to vždy uměla a chtěla, kdyby se sama nezastavovala a nezatěžovala.
† Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe… bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá.
† I já bych se měl dokázat v modlitbě ztišit a spíš naslouchat. Není moje mnohomluvnost (a podněty v duchovním životě vůbec) zástěrkou, abych nemusel slyšet možná nepříjemné věci?

(Komentář: 1 Sam 3,1-10.19-20)

Myšlenky na čtvrtek, 14. 1. 2016

† My křesťané máme vždy důvod, abychom se stále radovali.
† Milosrdná láska je nepřekvapivější vlastnost Boha.
† Tragédie porážky způsobená jistotou, že Bůh je uprostřed nich a že prostě „musí pomoci“! Dovedu se vyrovnat s podobnými útoky na mou víru?

(Komentář: 1 Sam 4,1-11)

Myšlenky na pátek, 15. 1. 2016

† Velké hodnoty se vykupují jen velkými oběťmi a hlavně: člověk musí umět zapomínat na sebe.
† Bůh nás má tolik rád, že plesá a raduje se s námi. Miluje nás nezištně, bezmezně a aniž by čekal něco na oplátku.
† Hospodin jako by se nebránil, když je „odsunut na druhou kolej“. Ano, dává i nám svobodu rozhodování, i když ji obrátíme proti Němu.

(Komentář: 1 Sam 8,4-7.10-22a)

Myšlenky na sobotu, 16. 1. 2016

† Jak často večer člověku ukáže, že málo toho dokázal, kolik neuměl, kde to selhalo pro nedostatek síly vůle.
† Bohu se nelíbí člověk přesvědčený, že má dostatečně svobodnou vůli, aby se sám zasloužil o vlastní spásu.
† Pomazání Saula, který bude panovat a vysvobodí lid, je předobrazem Ježíše (Chréstos = pomazaný). Teprve on bude pravým knížetem a osvoboditelem!

(Komentář: 1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a)

Myšlenky na neděli, 17. 1. 2016

† Člověk dovede tak lehkomyslně utrácet a šlapat chvíle dne, a přece – jak velká je svatost okamžiku.
† Milosrdenství“ – misericordia - se skládá ze dvou slov: bídy (miseria) a srdce (cor). Srdce označuje schopnost milovat; milosrdenství je láska objímající lidskou bídu. Láska, která „vnímá“ naši nouzi jako svoji, s cílem osvobodit nás od ní.
† Zázrak proměnění vody ve víno je v mnoha ohledech opravdu zásadním znamením. Nejde jen o svatebčany či nedostatek. To se dalo řešit i jinak. Svatba je znamením konce věků, kdy Bůh bude slavit se všemi národy svatební hostinu. Jako by Ježíš chtěl sdělit: „Právě dnes začíná.“ To je zjevení jeho slávy. Bůh má moc proměnit naši „vodu“ v úžasné „víno“ Boží milosti. Pojďte s námi a sledujme Janovo evangelium až do konce. A budeme svědky toho, jaké věci Bůh připravil těm, kteří ho přijali. Sám jim setře každou slzu z očí (Zj 21, 4)!

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 18. 1. 2016

† V čem nemohu jiným pomoc dáti, rač Ty, Kriste, pomáhati.
† Pokora neoznačuje ochablou a malátnou osobu, která klopí oči. Nikoli, to není pokora, nýbrž divadlo!
† Novost Ježíšova učení dokáže opravdu rozervat starý obal. Nelpím příliš na starých, osvědčených, dobře do ruky padnoucích nádobách, které se s jeho vínem nesnesou?

(Komentář: Mk 2,18-22)

Myšlenky na úterý, 19. 1. 2016

† O kolik vnitřní síly máme proti jiným my – křesťané!?
† Prvním krokem pokory je přiznání, že jsem hříšník. Nejsi-li schopný říci sám sobě, že jsi hříšník a že druzí jsou lepší než ty, nejsi pokorný.
† Ježíš boří představy mnohých. Připomíná skutek, který bychom i my považovali za „znesvěcení“. Opravdu Syn Davidův!

(Komentář: Mk 2,23-28)

Myšlenky na středu, 20. 1. 2016

† Pro křesťana je vždy cesta pevné naděje, a to i v nejtěžších chvílích života.
† Pokud někdo z nás má ve zvyku hledět na vady druhých a klábosit o nich, není pokorný, myslí si, že je soudcem druhých.
† „Kontrolorům“ nezáleželo na člověku s ochrnutou rukou, ale na přesnosti dodržování nařízení. Na počátku stála zatvrzelost jejich srdce, která Ježíše tak zarmoutila. Mohu jej já opačným přístupem rozradostnit?

(Komentář: Mk 3,1-6)

Myšlenky na čtvrtek, 21. 1. 2016

† Člověk někdy více roste nezdary než velkými úspěchy.
† Chudoba, která je prvním blahoslavenstvím, je chudoba v duchu. A být chudý v duchu znamená lpět pouze na bohatství Božím. (Papež František)
† Ježíš chce loďku, aby se na něj všichni netlačili. On je víc než léčitel. Respektujeme jeho přání při našem zvěstování evangelia?

(Komentář: Mk 3,7-12)

Myšlenky na pátek, 22. 1. 2016

† Síla charakteru se neukazuje na vysvědčení, ve chvilkovém úspěchu, vnějším lesku a časném zhodnocení. Až praktický život ukazuje, zda a jak jsme načerpali poznání nauky, jak hluboce jsme pochopili pravou moudrost.
† Chudí jsou bohatstvím církve.
† Budu dnes prosit za ty, které k sobě Pán zavolal. Aby k němu také opravdu přišli…

(Komentář: Mk 3,13-19)

Myšlenky na sobotu, 23. 1. 2016

† My nikdy nic neztrácíme, ale získáváme. Nechápeme-li to, ochuzujeme se.
† Máš-li svoji banku, jsi-li vlastníkem banky ale tvoje srdce je chudé, tedy nelpíš na penězích, pak je to služba. Chudobou je tento odstup za účelem služby potřebným, služby druhým.
† Obvinění, které vznesli snad dokonce i jeho příbuzní, se pro mnoho Ježíšových následovníků stane určujícím. Snad proto je s takto označenými solidární.

(Komentář: Mk 3,20-21)

Myšlenky na neděli, 24. 1. 2016

† Snaž se denně vnášet do svého prostředí kousek světla, i když se tobě bude zdát, že jsi ve tmě.
† Pokorný je ten, kdo cítí svoji hříšnost; chudý ten, žkdo je srdcem připoután k Božímu bohatství a pokud má majetek, je jeho správcem; spoléhá na Pána, neboť si je vědom, že pouze Pán může zaručit to, co prospívá.
† Ježíšův začátek se na první pohled jeví jako idylický. Lidé mu naslouchají, jsou nadšení… Ale víme, že po strhujícím kázání v Nazaretě nepřijde jen potlesk. Někdy máme pocit, že je třeba stále znovu začínat, protože tak jsme osvobozeni od selhání, chyb, zátěží a komplikací. Avšak ve skutečnosti se každá událost stává součástí našeho příběhu a z ní také roste budoucnost naše i lidí okolo nás. I když začínáme nějak nanovo, vlastně navazujeme na předchozí zkušenost, práci, události. Spolehněme se, že nás Bůh provází, proměňuje a používá i to těžké, ale hlavně nás vede k cíli!

(Komentář nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 25. 1. 2016

† S překážkami se musí vždy počítat a umíme-li z nich těžit, je to ohromný přínos a podpora velkých hodnot.
† Prosme o milost cítit, že potřebujeme Boží pomoc.
† Pavel výzvu poslechl a šel s radostnou zvěstí až na tehdejší „konec světa“. Oč je pro mě dnes těžší být Jeho svědkem v bezprostředním okolí!

(Komentář: Mk 16,15-18)

Myšlenky na úterý, 26. 1. 2016

† Právě těm, kteří se lopotí a jsou obtíženi, je Boží srdce otevřeno.
† Ve společnosti nezřídka opojené konzumem a rozkošemi, hojností a přepychem, zdáním a narcismem, nás Ježíš volá, abychom jednali střídmě, tedy prostě, vyváženě, přímočaře a chápavě a abychom žili tím, co je podstatné.
† Z listu tryská velebení Trojice spolu s hluboce lidským, přátelským citem k drahému spolupracovníkovi. Úryvek by mohl být inspirací i pro naši (zejm. církevní) korespondenci…

(Komentář: 2 Tim 1,1-8)

Myšlenky na středu, 27. 1. 2016

† Nikdy nic neztrácíme, poněvadž vším, co je nám obtížné či bolestné vykupujeme si hodnoty vyšší, větší.
† Ve světě, který je příliš často tvrdý vůči hříšníkům a povolný vůči hříchu, je zapotřebí pěstovat silný smysl pro spravedlnost, hledat a plnit Boží vůli.
† Zaslíbení: „já mu budu otcem a on mi bude synem“ se naplní v Ježíšovi. Jeho dům – Církev – si postaví On sám. A z jiného „materiálu“ než z cedrů…

(Komentář: 2 Sam 7,4-17)

Myšlenky na čtvrtek, 28. 1. 2016

† V křesťanství nemusí být nikdo sám, že může být se všemi jedno srdce, jedna duše.
† V této kultuře lhostejnosti, která se nezřídka stává nelítostnou, má však náš životní styl překypovat zbožností, empatií, soucitem a milosrdenstvím čerpanými denně ze studnice modlitby.
† Svým křtem jsem se stal „spolubydlícím“ Krista v jeho církvi. To je ono „zaslíbení do daleké budoucnosti“, o kterém v úryvku mluví David.

(Komentář: 2 Sam 7,18-19.24-29)

Myšlenky na pátek, 29. 1. 2016

† V utrpení je Bůh svou láskou nejblíže.
† Dějiny hříchu jsou srozumitelné ve světle odpouštějící lásky.
† Bůh, který ponechal člověku svobodnou vůli, nezabránil úkladné vraždě. Není však tento příběh zaznamenán proto, abychom si uvědomili, že On dokáže i hřích obrátit k dobrému?

(Komentář: 2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17)

Myšlenky na sobotu, 30. 1. 2016

† To je náš hlavní cíl – poznávání nejvyššího Dobra a dávání ho dále a štědře dobrotou svého srdce.
† Pohled obrácený k budoucímu světu byl vždycky oporou pro odvahu křesťanů, těch nejchudších a nejmenších na jejich pozemské pouti. Život věčný není iluze, není to útěk ze světa; je to mocná skutečnost, která nás volá a zavazuje nás k vytrvalosti ve víře a lásce.
† Úloha proroka Nátana – vmést pravdu do očí Davidovi – byla jistě nebezpečná. Žalm, který vytryskl kajícímu Davidovi ze srdce, nám však napoví: není láska k Bohu tím vroucnější, čím víc si uvědomíme naše hříchy?

(Komentář: 2 Sam 12,1-7a.10-17)

Myšlenky na neděli, 31. 1. 2016

† Bůh vše dobře zařídí.
† Děkujme Pánu za za odvahu, která našim duším dodává ochotu se spřátelit, rozmlouvat s někým, kdo není jako my a odpustit tomu, kdo nám ublížil.
† Máme to jisté, když mluvíme o spáse? Ano i ne. Bůh skutečně učinil všechno, co bylo třeba, abychom byli zachráněni. Nic neopomenul. Jedno však zůstalo – naše rozhodnutí se pro Boha a jeho následování v konkrétních událostech života. Nikdy nelze říci, že máme spásu pojištěnou např. nějakým obřadným úkonem. Posluchači Pána jsou zcela vyosení, když jim Ježíš vysvětluje, jak zaslíbení i v minulosti míjela „vyvolené“ a směrovala k těm, kterými se běžně pohrdá. Bůh nás burcuje ze spánku, abychom se vydali na cestu a šli skutečně za ním.

(Komentář nedělního čtení)