† † †




Sebrané myšlenky dne - říjen 2016

Modlitba měsíce říjen:

    MARIA

      Tvé jméno je klíč, jenž nebe otevírá, tvé jméno píseň z hlubin jásotu,
      tvé jméno květná dlaň, jež slzy stírá, tvé jméno chléb, jenž sytí samotu.

      Tvé jméno je víno a když je bez únavy, sborová fuga je sem tam přenáší
      přes propast radosti a muk a slávy, z níž vábí, volá jméno nejdražší.

      Tys přikývla a tělem učiněno, tys oděla ses v rubáš pěti ran,
      ty vládneš spolu s ním, ó Ženo, ty, stále ty, všech souvislostí plán.

      Královno posvátného růžence roduj za nás !

    Amen.

Myšlenky na sobotu, 1. 10. 2016

     Dobrý Bůh naši modlitbu nepotřebuje. Jestli nás vede k modlitbě, je to proto, že chce naše štěstí, a takto jej můžeme nalézt.
     Můj Pán zná cestu pouští, a jediné, co musím udělat, je, jít za ním
     Jobovi se dostává za trpělivost odměny: je popsáno starozákonní pojetí pozemského štěstí. Jaká by byla odměna v pojetí Nového zákona? Pochopení Boží velikosti ze skutků Ježíše a vědomí Jeho přítomnosti…

(Komentář: Job 42,1-3.5-6.12-16)

Myšlenky na neděli, 2. 10. 2016

     Lenost je jednou z nejzávažnějších neřestí. To proto, že je schopna sama o sobě zablokovat člověka ve vývoji a dokáže zmařit všechen potenciál Božího obdarování, který v sobě nese každý člověk.
     Aby Bůh dostal svůj lid z Egypta do Kanaánu, vedl ho pouští. Z duchovního hlediska musíš pouští projít i ty!
     Jak dosáhnout víry velké alespoň jako zrnko? Vždyť dobře víme, jak těžké je věřit v těžkých situacích. A co teprve, když jsme věřili v dobrý konec a on nenastal (např. u vážně nemocného blízkého)? Znamenalo to, že jsme stále ještě měli málo víry? Ježíšovo slovo o nehodných služebnících jasně vymezuje, jaký je vztah člověka a Boha. Nikdo z lidí nestojí na roveň Bohu a nemůže mu diktovat, co má dělat. Jsme jen jeho stvoření. Avšak ten, kdo s pokorou přijal velikost a vznešenost Boží, záhy objeví, jak úzce k ní patří i veliká láska Pána k člověku. Bůh se k nám sklání jako otec k dětem. Ani dítě nerozumí všemu, co otec dělá. Ale žije v trvalé naději, že tatínek má situaci pevně pod kontrolou. V lidských příbězích to nemusí být vždy pravda, ale u Boha?

(Nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 3. 10. 20136

     Bůh se dává každému cele - a ani jinak nemůže, protože je láska. My jsme povoláni k plnosti života s Ním.
     Zkušenost pouště můžeš prožít kdekoliv: u hrobu, na onkologickém oddělení, u rozvodového soudu, ve frontě na úřadu práce, nebo když přijdeš o dům. Poušť ale může být také místem zázraků.
     Kněz i levita se postiženému vyhnuli. Měli zajisté „vznešenější“ úkoly. Až Samařan, opovrhovaný, se zachová podle Ježíše správně… Nemám pro „zbožnost“ málo času na své blízké?

(Komentář: Lk 10,25-37)

Myšlenky na úterý, 4. 10. 2016

     Čím více vyhovujeme svým špatným sklonům, tím více nás ovládají.
     První, co musíš mít na poušti abys obstál, je směr! Bez něj budeš jen bloudit v kruhu.
     Sedět u nohou Ježíše neznamená, že zanedbám své denní povinnosti. A při plnění všedních povinností nemusím zanedbávat vztah k Ježíši. Mezi sestrami Martou a Marií přece nemusí být protiklad!

(Komentář: Lk 10,38-42)

Myšlenky na středu, 5. 10. 2016

     Spíše se polepší velký hříšník než člověk duchovně líný.
     „Světlem pro mé nohy je Slovo Boží, osvěcuje moji stezku.“
     Tolikrát a často bezmyšlenkovitě nám tato slova splývala ze rtů. Prosba o Boží sestoupení k nám a o jeho sjednocení s námi. Chci to zkusit nově, evangelijně!

(Komentář: Lk 11,1-4)

Myšlenky na čtvrtek, 6. 10. 2016

     Z každého hříchu zle konat pokání a v síle milosti z něho povstat.
     Při každé nepředvídatelné události, za každých okolností a podmínek tě povede Boží Slovo, bude tě chránit a udrží tě v bezpečí. Tak se přestaň strachovat a začni jej číst každý den.
     Zkusím se v klidu zamyslet nad pořadím slov v Kristově návodu: prosit, hledat, zaklepat na dveře. Pro svůj vnitřní život objevím klid a přesvědčení: On mi opravdu naslouchá.

(Komentář: Lk 11,5-13)

Myšlenky na pátek, 7. 10. 2016

     Velikost Božího záměru s člověkem převyšuje všechny lidské představy o štěstí. Hřích znamená vzdálení se od tohoto záměru, od plnosti života.
     Na poušti poznáš Boha tak, jak jsi ho nikdy neznal.
     Ano, Boží království už k nám přišlo. Ne v jeho plnosti. Přesto – nebo právě proto – musíme vzdorovat útokům, mnohdy vpravdě sedminásobným.

(Komentář: Lk 11,15-26)

Myšlenky na sobotu, 8. 10. 2016

     Pokud člověk vůči Bohu se svou láskou troškaří, nebude rovněž schopen pojmout Boží lásku, která se mu dává.
     Co víc ještě Izraelci mohli potřebovat, aby na poušti přežili? Jídlo!
     Úžasné příbuzenství s Ježíšovou matkou Marií! Všech, kdo slyší Boží slovo a zachovávají jej… Ta, která jej nosila a kojila, ať nyní nese a živí jeho církev!

(Komentář: Lk 11,27-28)

Myšlenky na neděli, 9. 10. 2016

     Jestli nevíš, co chceš, vždycky se najde dostatek takových, kteří vědí, co chtějí a naplánují ti život podle svých potřeb.
     Po čtyřicet let Bůh dával Izraelitům manu, dokonalé jídlo, až ke vchodu do jejich stanů. Každá rodina dostala přesně tolik, kolik potřebovala, a Bůh nikdy nevynechal jediný den.
     Pán říká: „…tvá víra tě zachránila“ pouze tomu uzdravenému, který se vrátil a vzdal chválu Bohu. Víra není jen otázkou vnitřní jistoty, skálopevného přesvědčení, že Bůh nás nenechá v nouzi. Skutečná víra se odráží ve vztahu, který s Bohem žijeme. V čem se odráží náš vztah s Bohem? Ve strachu, nejistotě, či lhostejnosti? Bůh často čeká na naši odpověď. A teprve po té, co zareagujeme, činí další kroky svého jednání. Takto postavená zralá víra uzdravuje srdce, působí radost a dává sílu k životu.

(Nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 10. 10. 20136

     Kdybychom jen pochopili Boží matematiku! Za jeden náš krůček směrem k Bohu on jich k nám udělá tisíc (a k tomu vždycky začíná první).
     Bůh ti nemusí dát všechno, co chceš, ale dá ti všechno, co potřebuješ.
     Kristus osvobozuje z otroctví. I na nás se plní zaslíbení daná Abrahámovi, otci víry. Mohu se radovat, že Kristových následovníků je víc, než hvězd na nebi.

(Komentář: Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1)

Myšlenky na úterý, 11. 10. 2016

     Byl jsem stvořen, abych vykonal něco a byl něčím, pro co nebyl stvořen žádný jiný člověk.
     Žalmista napsal: „Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb“
     Pokud z obřízky vyplývala povinnost plnit Zákon, ze křtu vyplývá povinnost následovat Krista; jeho zákon lásky mnohé nahrazuje…

(Komentář: Gal 5,1-6)

Myšlenky na středu, 12. 10. 2016

     Jedině Bůh může obrátit naše srdce, ale při vší všemohoucnosti to nemůže udělat bez nás.
     Bez jídla vydržíme asi čtyřicet dní, ale bez vody bychom umřeli mnohem dříve. V duchovní oblasti je to stejné.
     Podle vyjmenovávaných vlastností Ducha (láska, radost, pokoj…) poznám, nakolik jsem já a kdokoli, kdo se hlásí ke křesťanství, opravdový.

(Komentář: Gal 5,18-25)

Myšlenky na čtvrtek, 13. 10. 2016

     Nepromluvit, když je potřeba se někoho zastat nebo i napomenout, znamená "nevykonat, co jsem měl vykonat", jak vyznáváme při úkonu kajícnosti.
     „Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl … z domu otroctví.
     Jeden z nejkrásnějších a nejhlubších hymnů prvních křesťanů: ještě před stvořením kosmu nás vyvolil za své děti!

(Komentář: Ef 1,1-10)

Myšlenky na pátek, 14. 10. 2016

     Lenoch si dlouho zjednodušuje život, až si ho tím zkomplikuje.
     Vodil tě velikou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři … vyvedl ti vodu z křemene skály, krmil tě na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali, aby tě pokořil a vyzkoušel a aby ti nakonec prokázal dobro“
     Skrze Krista jsme se stali Božím majetkem. Chci být opravdu jeho? Neutíkám od něj, jako malé, rozběhnuté děcko? (Občas ošklivě upadne!)

(Komentář: Ef 1,11-14)

Myšlenky na sobotu, 15. 10. 2016

     Modlitba je rozhodně jedním z nejmocnějších prostředků, které nám Bůh dal, a jímž lze lásku v srdci rozdmýchávat.
     Navzdory všemu, čím dnes procházíš, má pro tebe Bůh připravené velké požehnání. Abys s ním ale uměl dobře zacházet, musíš se naučit pokoře, musíš mít vděčné srdce a nikdy nezapomenout na to, že on sám je zdrojem všeho dobrého, co kdy budeš mít.
     Naděje, poklady slávy, které jsou dědictvím pro křesťany. Pavel radostnou zvěst neprezentuje jako soubor příkazů, jak jsme možná zvyklí. Ne stále jen: musíte, nesmíte… Nový důraz při zvěstování evangelia!

(Komentář: Ef 1,15-23)

Myšlenky na neděli, 16. 10. 2016

     Blahoslavení, kdo mají velké sny a jsou ochotni zaplatit náklady za jejich realizaci.
     „Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, zapomeneš … docela vyhynete“ (5. Mojžíšova 8:19). Tak vážně to myslí, když si chce být jistý, že na něm budeš každý den závislý.
     Co znamená vytrvalost v modlitbě? Znamená to modlit se denně Otčenáš? Nebo dokonce každou hodinu? Nebo snad mnohahodinové adorace každý den? Ježíš takto odpověď neformuluje. Spíše poukazuje na to, aby člověk, který nedosáhl výsledku hned při prvním formulování prosby, nezaložil ruce. Někdy výsledek naší modlitby nemusí být na první pohled zjevný. Ne vždy jsme v situaci Mojžíše stojícího nad údolím, kde probíhá bitva. A přeci právě tento obraz je dodnes silný. Jeho pozdvižené ruce ovlivňují situaci, ač dole mnozí napínají veškeré síly! To platí stále po celé dějiny, i když jsme na nemocničním lůžku a modlíme se, i když naši blízcí zažívají své problémy za oceánem. Bůh bere naše modlitby velice vážně a odpovídá na ně.

(Nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 17. 10. 20136

     Bůh mě zná a volá mě jménem. V jistém smyslu jsem na svém místě zrovna tak nezbytný, jako je archanděl na svém.
     Izraelci se na poušti těšili Božímu zdraví. Přemýšlej, jaké zdravotní problémy bys očekával mezi dvěma miliony lidí, putujícími nekonečnou pouští, kde lékař nebo nemocnice jsou v nedohlednu. Ale od nejmladších po nejstarší: „… v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!“
     Spotřební kultura, která vede k chamtivosti se svými „nadnormativními“ zásobami je v protikladu k péči o duši. Dokážu se postavit proti a být tak pro druhé znamením?

(Komentář: Lk 12,13-21)

Myšlenky na úterý, 18. 10. 2016

     Naše padání nebrání Bohu, aby nás miloval.
     Jestliže jsou ve tvé rodině zdravotní problémy nebo je tvá finanční situace taková, že si nemůžeš dovolit mít kvalitní stravu, Bůh tomu rozumí, a ty k němu můžeš s důvěrou přijít a věřit tomu, že: „Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne…“
     Pán posílá své učedníky po dvou. Opora v druhém, příklad snášenlivosti a schopnost spolupráce má též působit jako příklad! Uvědomuji si tento rozměr při zvěstování evangelia?

(Komentář: Lk 10,1-9)

Myšlenky na středu, 19. 10. 2016

     Nespokojte se s něčím malým, Bůh očekává velké věci.
     kolika z nás se nepodaří být „obdařen plností let“ jen proto, že odmítáme být ukáznění v jídle!
     Čím víc mi Pán svěřil, tím víc bude žádat. Oprávněně! Tím, že se budu víc snažit, zhodnotím svůj život!

(Komentář: Lk 12,39-48)

Myšlenky na čtvrtek, 20. 10. 2016

     Kdo utíká před modlitbou, utíká před vším dobrým.
     Příliš nám záleží na tom, co si druzí myslí, takže se po každém svém kroku ohlédneme, abychom se podívali, jestli se usmívají nebo mračí. Když budeš neustále hledat souhlas lidí, nebudeš se dívat, kam jdeš, nakonec narazíš do zdi nebo klopýtneš o vlastní nohy.
     Kdo bere Krista vážně, jistě se setkal s podobným rozdělením a nemožností kompromisu. Zvlášť bolestné je to pro klidné, smířlivé povahy. Ale projdu-li „ohněm na zemi“, získám klid a spojení s Kristem.

(Komentář: Lk 12,49-53)

Myšlenky na pátek, 21. 10. 2016

     Jen Bůh sám má moc dotknout se našeho srdce tak, že v něm vzbudí člověka, tj. lásku.
     Boha je třeba víc poslouchat než lidi“. Co myslíš, že se stane, když promluvíš a budeš stát na svém? Pravda je taková, že lidé, kteří nerespektují tvá práva nebo přání, nestojí za tvůj čas nebo úsilí. Ani nemá cenu s nimi zdlouhavě diskutovat. Řekni jim jen nashledanou
     Kolik znamení jsem sám v životě přehlédl! Často to bylo proto, že jsem nechtěl změnit své jednání, své představy. Ještě, že mi Pán dopřává dosud čas! Jak dlouho ještě?

(Komentář: Lk 12,54-59)

Myšlenky na sobotu, 22. 10. 2016

     Mentalitu výkonu si člověk přenáší i do duchovního života: domnívá se, že má cenu v Božích očích a Pán Bůh ho má rád, pokud splňuje normy.
     Abraham řekl „Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo“ (1. Mojžíšova 13:9). Jak skončil jejich příběh? Lot si vybral nejlepší pastviny blízko Sodomy, ale nakonec všechno, na čem pracoval, lehlo popelem. Ale Abrahamovi, který se vždycky snažil zalíbit Bohu, Hospodin požehnal.
     V Roce milosrdenství jsem i já vyzýván, abych byl trpělivým vinařem, který dopřeje druhým čas ke sklizni. Tato trpělivost je těžká. Ale jedním ze skutků duchovního milosrdenství je „snášet trpělivě obtížné osoby“.

(Komentář: Lk 13,1-9)

Myšlenky na neděli, 23. 10. 2016

     Bohem povoláni jsou všichni lidé pod sluncem a Boží povolání v sobě zahrnuje jak sám dar života, tak i dar Božího synovství.
     Vždycky bude existovat lepší způsob, jak něco udělat, to ale neznamená, že se nemůžeš radovat ze života takového, jaký je právě teď.
     Tato neděle nemilosrdně strhuje roušku přetvářky našeho srdce a klade před nás pomyslné zrcadlo odhalující naši samospravedlnost. Není totiž výjimkou, že Bohu vyčítáme některé události či nevyslyšené modlitby. Stavíme se do role soudců, kteří soudí Pána vesmíru… Je pravdou, že Boží cesty jsou často spletité, plné překážek. Často ovšem nevidíme skutečnou příčinu událostí, jakými je často lidské selhání, lhostejnost, touha či nenávist. Zlobíme se na Pána, protože nezvolil tak snadné řešení, které se nám na první pohled jeví jako ideální. A my jsme z toho rozpačití, někteří Bohu nemohou odpustit, proč jednal či nechal jednat lidi tak podivně. Pokora neoznačuje hloupost či naivitu, ale pravdivost, která je spravedlivá k nám samotným i k druhým. Pokorná modlitba je přímá, pravdivá, otevřená. Nenechává na tváři žádnou z masek, ale s „nahým“ srdcem stojí před Bohem. To je modlitba, kterou Bůh slyší, i když ji vyslovuje hříšník. Ba právě proto. Vždyť nikdo není bez hříchu!

(Nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 24. 10. 20136

     Člověk žijící z milosti nestaví do centra pozornosti sebe, ale ukazuje na Krista.
     Čekání nás nutí přijmout skutečnost, že nemáme vše pod kontrolou. Pokořuje nás způsobem, jakým potřebujeme být pokořeni.
     Kdopak by chtěl být dítětem temnoty! Pravda, leccos by nebylo vidět. Ale bloudil bych. Dítětem Světla jsem vždy, když žiji v lásce a vydanosti druhým. I když si to neuvědomuji.

(Komentář: Ef 4,32 – 5,8)

Myšlenky na úterý, 25. 10. 2016

     Člověk, který se o Boží vůli pro svůj život nezajímá, riskuje, že prosupí svou pozemskou pouť jako parní lokomotiva. Ta sice něco utáhne a na chvíli po sobě zanechá i jiné výrazné stopy, ale její účinnost je údajně něco kolem pěti procent.
     Z Božího pohledu tvůj život není měřen délkou, ale jeho efektivností a vlivem na Boží království.
     „Tajemství veliké“ – vztah Krista a církve je provázeno nevěrnostmi, jako mnohý vztah mezi manžely. Není jeho velikost právě v odpouštění, smiřování a návratech?

(Komentář: Ef 5,21-33)

Myšlenky na středu, 26. 10. 2016

     První obrácení je obrácení ze stavu rozptýlenosti nebo lhostejnosti do stavu milosti.
      Čekat znamená věřit Bohu, že ví, co dělá, i když ti nesdělí všechny podrobnosti.
     Pavel dává rady tehdejší společnosti, která se měla uspořádat v Kristově duchu a tak žít v pokoji. Jaké rady by asi dával v našich podmínkách?

(Komentář: Ef 6,1-9)

Myšlenky na čtvrtek, 27. 10. 2016

     Není vždycky nejlepší službou církvi a lidstvu to, co je nejvíc vidět.
     Když chceme mít věci vždy „určitým způsobem“, nemůže být život šťastný, protože věci se neustále mění.
     Plná Boží výzbroj: meč Ducha, přílba spásy, slovo Boží! A protože počet pronásledovaných křesťanů stále stoupá, bdělost a vytrvalost v modlitbě je třeba stále! V těchto dnech víc než tenkrát…

(Komentář: Ef 6,10-20)

Myšlenky na pátek, 28. 10. 2016

     Loď, která míří ke všem břehům, nedorazí k žádnému.
     Jakmile perfekcionist vyřeší jeden problém, objeví se další.
     Ježíš je nárožní, úhelný kámen. Když chceme stavět jinak, bez ohledu na něj, nějak to nevychází. Jako v mé zemi, která má dnes svátek…

(Komentář: Ef 2,19-22)

Myšlenky na sobotu, 29. 10. 2016

     Přítel je ten, kdo mne přijme takového, jaký jsem, a nesoudí mě, když vidí mé hranice, mou zranitelnost, mou křehkost, mé postižení.
     Perfekcionisté se místo toho, aby s vděčností přijali požehnání a setrvávali v něm, zaměřují se na to, co se stalo a proč je třeba to napravit.
     Když s Kristem zemřu, dobrá… pokud s ním zde mohu ještě pracovat pro druhé, taky dobře. Pavlova odevzdanost má být i pro mě vzorem.

(Komentář: Flp 1,18b-26)

Myšlenky na neděli, 30. 10. 2016

     Lidská duše žízní po kráse, protože žízní po Bohu.
     Perfekcionisté jsou neustále zaměření na nedostatky, ať na svoje vlastní, nebo na cizí, a to jim znemožňuje být vděční.
     Celník Zacheus není pouze jeden z mnoha obrácených, ale je symbolem celého evangelia. Tento všemi pohrdaný je člověkem obrácení, víry a naděje! Ježíš umí přinášet naději tam, kde se zdá zcela nemožná. Ale přináší také uzdravení do neřešitelných zranění. Není třeba stát se nejprve pokřiveným člověkem, jakým zprvu byl i zmíněný celník. Ale chceme-li Boha skutečně poznat, je třeba ho stejně jako Zacheus hledat. Neskrýt se před jeho slovem a odvážit se „vylézt“ z našich skrýší. A Bůh, Dárce života, naplní naše srdce životodárným pokojem.

(Nedělního čtení)

Myšlenky na pondělí, 31. 10. 20136

     Můj zevnějšek je výrazem toho, jaký mám vztah k sobě samému.
     Zbavme se jazyka odsuzování a osvojme si jazyk milosrdenství.
     Pokud bychom se řídili podle Kristovy výzvy a zvali ty, které jmenuje, měli bychom u Božího stolu plněji. Pochopitelně, nedovedeme to jako On, ale občas to zkusme…

(Komentář: Lk 14,12-14)