† † †




Sebrané myšlenky dne - březen 2017


Přímluvy na měsíc únor:

Pane Ježíši, smiluj se a vyslyš naše prosby.

     Za představitele církve, aby byli věrnými svědky evangelia.
     O ochranu Evropy před rostoucími útoky teroristů a jakoukoli formou totalitní či nacionalistické nadvlády.
     O odvahu nezůstat lhostejní k bídě a utrpení druhých lidí..
     Za za lidi, kteří zradili vlastní zemi či své přátele za cenu bohatství, požitku, nebo moci..
     O nalezení správné cesty k zastavení jaderného programu v Koreji..
     Za záchranu Ukrajiny vyčerpané pod tlakem války na východě a vnitřní nestabilitou země.
     O Tvé světlo Pane, aby prozářilo nás i celý svět a lidé v něm aby našli pokoj a radost.

    Amen.

Myšlenky na středu, 1. 3. 2017

 Setkat se s Bohem znamená setkat se s pravou, nekonečnou a bezpodmínečnou láskou, která uzdravuje, utěšuje, obnovuje, dává smysl tvému životu.
 Plnit Boží vůli někdy znamená vstupovat do špinavých situací a zvířených vod. Ale jestliže posloucháš Boha a děláš, co říká, nebudeš se muset obhajovat ani bojovat sám za sebe. Nebudeš namáhavě hledat správnou odpověď ani tápat v tom, zda je něco pro tebe správné. Bůh tě uschopní a dá ti vše potřebné, protože jsi tam, kde tě chce mít, a děláš to, co chce, abys dělal.
 Čím je ve společnosti méně naděje, tím je doba pro svědectví příhodnější. Tím víc vynikne touha po „dni spásy“, po záchraně. A ukazovat směr, odkud záchrana přijde, ať je mým úkolem v nastávající době postní.

(Komentář: 2 Kor 5,20 – 6,2)

Myšlenky na čtvrtek, 2. 3. 2017

 Když vstoupíš do láskyplného vztahu s Bohem, když objevíš, že on tě miluje a odpouští ti, když žiješ v tomto nekonečném vztahu, jedním z mnoha důsledků je, že touto novou láskou miluješ i rodiče.
 Jestliže máš problém, modli se. Když tě někdo zraňuje, modli se. Jsi-li nemocný, modli se. Když bys to nejraději vzdal, modli se. Když trpí někdo, koho máš rád, modli se. Když ztrácíš odvahu, modli se. Když nevíš, co dál, modli se. Ježíš, který se modlíval brzy ráno i pozdě v noci, řekl: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“.
 Možná budu odmítán se svým svědectvím. Provázení Ježíše a sdílení s ním i jeho nepochopení může být velmi cenným impulzem k lásce a ztotožnění se s Ním!

(Komentář: Lk 9,22-25)

Myšlenky na pátek, 3. 3. 2017

 Rodiče nejsou a nebyli dokonalí. Ale to není důležité; podstatné je, abychom je milovali za všech okolností.
 Největší síly ve vesmíru není vidět. Letní déšť vykoná víc dobra než hurikán a svět trvá díky věrnosti, oddanosti, tvořivosti a nasazení těch, jejichž jména nikdo nectí a neopěvuje.
 Zdánlivou nepřítomnost Pána a pocit odloučení od něj zná asi každý. Ale trpělivé snášení může být tím pravým postem.

(Komentář: Mt 9,14-15)

Myšlenky na sobotu, 4. 3. 2017

 Minulost může být uzdravena a každá vzpomínka proměněna, pokud se s Pánovou pomocí rozhodneš odpouštět.
 Osobní kouzlo není velikost, potlesk není sláva a věhlas není důležitost. Ten, kdo vydrží sotva hodinu, nepřetrvá věky. Kámen se může lesknout, ale nemusí to být diamant. Lidé mohou mít peníze, ale to neznamená, že jsou úspěšní. Právě zdánlivě nevýznamní lidé rozhodují o běhu historie.
 Nekritizuji i já Církev a její představitele, když se víc věnují lidem na okraji, než „zbožným a věrným“?

(Komentář: Lk 5,27-32)

Myšlenky na neděli, 5. 3. 2017

 Láska, úcta a odpuštění mým rodičům mi nejenom napomohou, abych se sám se sebou a s druhými cítil dobře, ale pomohou mi, abych nezraňoval své děti (pokud se stanu rodičem).
 Když se ti zdá, že jsi příliš malý na to, abys dělal velké věci, zkus dělat malé věci s velkým srdcem plným lásky.
 Je nemyslitelné, aby byl Ježíš je pokoušen? Vždyť je Bůh! Ale Kristus je pokoušen jako člověk. První pokušení útočí na nedostatek, druhé na pýchu a lidskou sebejistotu. Poslední je pravou zkouškou věrnosti Bohu. Je to pokušení moci za cenu zřeknutí se Boha. Zajímavé je, jak se Pán brání. Vždy totiž odmítne dialog se zlem a cituje slovo Boží. V posledním rozhovoru Ježíš Zlu nařizuje: „Odejdi“ či „Jdi mi z cesty“, tedy odmítne se dále návrhy démonů zabývat. Rozkazovat Zlu není taková maličkost. Ale po vzoru našeho Pána v případě, že útočí na nás samotné, to možné je. Právě toto radikální odmítnutí zla je zásadní. I my máme odmítat návrhy zla a se zlem nekomunikovat. To je základní předpoklad pro setkání s Bohem. A je to také první úkol, který je třeba si do postního období předsevzít.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 6. 3. 2017

 Odpuštění je terapeutické: noří tě do lásky a láska uzdravuje i nejbolestnější vzpomínky.
 Satan se bude snažit tě přesvědčit, že v Božím království mnoho neznamenáš, protože nemáš nápadný dar jako kázání, vyučování nebo veřejné vystupování. Nic nemůže být dále od pravdy - Bůh vidí, jak nenápadně každý den pracuješ a staráš se o stárnoucí blízké, vychováváš děti, povzbuzuješ druhé a pomáháš, kde můžeš. „
 Když mám někoho rád, podvědomě se ho snažím napodobovat. Snaha být alespoň trochu tak dobrý jako Hospodin, kéž pramení z lásky k Němu.

(Komentář: Lv 19,1-2.11-18)

Myšlenky na úterý, 7. 3. 2017

 Vše, čeho se dotýká Ježíšova láska, je potom uzdraveno a stává se Pánovým nástrojem k uzdravení druhých.
 Nemůžeme být všichni hrdinové. Někdo musí sedět na chodníku a tleskat, když procházejí kolem.
 Kéž si tuto sílu Božího slova uvědomím vždy, když je při bohoslužbě zvěstováno! Moje odpověď na jeho výzvu bude opravdovým díkem za to, že se „nevrátí bez účinku“.

(Komentář: Iz 55,10-11)

Myšlenky na středu, 8. 3. 2017

 Pokud milujeme bez očekávání, život je skutečně obnoven.
 Současně s tím, jak chodíš s Bohem, bude on prohlubovat tvoji víru zkouškami v situacích, které vyžadují jen malou víru. A postupně tě bude vystavovat okolnostem, které vyžadují více víry. Pokaždé, když se projeví vyšší úroveň tvé ochoty mu důvěřovat, zjeví ti toho více o sobě a svěří ti větší míru požehnání. Tak to chodí. Každý malý krok víry vede k hlubšímu, bohatšímu a přínosnějšímu vztahu s ním.
 Ninivští obyvatelé inpirovali svého krále. Kajícnost začala jaksi odspodu. Výzva i pro mě, abych pouze nereptal na představitele, ale začal u sebe!

(Komentář: Jon 3,1-10)

Myšlenky na čtvrtek, 9. 3. 2017

 Objevíme-li nekonečnou lásku Boha a neustálé a bezpodmínečné odpouštění, pak můžeme milovat všechny.
 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
 Ester, královna na perském dvoře, nezapomíná na „knihy předků“ a jediného Boha, který vysvobozuje věrné. Kéž je její modlitba vzorem pro dny, kdy se zdá, že je Hospodin daleko…

(Komentář: Est 4,17)

Myšlenky na pátek, 10. 3. 2017

 Určité vzpomínky nás traumatizují a jsou stále živé, protože jsme neodpustili. Jakmile za pomoci Pána a prostřednictvím modlitby začneme žehnat a odpouštět, náš život se změní.
 Když se reflektory na jevišti světa přesouvají od tebe k mladší generaci, nemusí tě to odrazovat. Služ věrně ve stínu s vědomím, že jednoho dne tě Bůh veřejně odmění za všechno, co jsi vykonal.
 Obrácení není jen „odvrácení se“ od špatnosti, ale změna vztahu k Bohu. On je ze své podstaty dobrý, není žádným „hlídačem“, ale chce mou lásku! Právě ta má být impulzem pro mé jednání.

(Komentář: Ez 18,21-28)

Myšlenky na sobotu, 11. 3. 2017

 Jsme křehká, nedokonalá a nemocná stvoření - pouze Boží láska je může uzdravit a proměnit.
 Dej Bohu ze sebe všechno, aby ve tvém životě mohl dokázat, co chce. Nezáleží na tom, nakolik jsi snad úspěšný, pořád jsi nevyužil všeho, co Bůh chce udělat v tobě a skrze tebe.
 Být „zvláštním“, vyvoleným lidem, znamená úzký vztah, přátelství! On si i mě vyvolil jako první. Tato skutečnost ať předznamenává můj vztah k němu.

(Komentář: Dt 26,16-19)

Myšlenky na neděli, 12. 3. 2017

 Svátost smíření nám ukazuje, jak nám Pán přes všechno odpouští a dává nový život. Neexistuje hřích, který by jeho nekonečné milosrdenství neprominulo.
 Jsou ale situace, kdy mlčení není „zlato“, ale nese smrt - například, když má za následek nesprávné rozhodnutí. Je pravda, že mlčení může naznačovat souhlas. Modlitba zmizela z veřejných škol ve Spojených státech proto, že většina mlčela, místo aby se ozvala. Proto měj odvahu stát za svým přesvědčením a mluv!
 V 16. - 17. kapitole Matoušova evangelia je Petr pochválen, následně pokárán, opět se ujímá slova, ale opět neporozuměl. Možná tiše litujeme Petra v jeho nechápavosti, či Ježíše v jeho pedagogických neúspěších. Ježíš však apoštoly, přes všechno jejich váhání, uvádí stále hlouběji do podstaty evangelia. I my si někdy připadáme zmateni ve vlastní snaze žít dobře evangelium. Ale to vůbec neznamená, že nás Bůh nevede! Ježíš je skvělý pedagog, který zná cíl své činnosti a ví, kam své svěřené učedníky touží dovést. A to platí také o nás!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 13. 3. 2017

 Když přijímáš Krista, žiješ pro něj, zůstáváš v něm, on ti dává schopnost milovat, přijmout Otcovu lásku, tu, která se projevila v jeho Synovi, který za nás zemřel a vstal z mrtvých
 Písmo říká: Je čas mlčet i čas mluvit…“ Mlčení nese smrt, když nebráníš někoho proti neoprávněné kritice nebo zlé pomluvě. Nepřipusť, aby tě strach z odmítnutí nebo z odcizení nechal mlčet, když druzí někoho pomlouvají, a aby jim zničení něčí pověsti prošlo bez postihu, zvlášť když víš, že pravda je jiná, než oni říkají.
 Ve všem ať se snažím být Jeho obrazem! Na tuto Boží vlastnost nás upozornil v loňském roce zážitek milosrdenství. Pozor, ono trvá a probíhá stále!

(Komentář: Lk 6,36-38)

Myšlenky na úterý, 14. 3. 2017

 Jakákoliv urážka, fyzické nebo psychické násilí nemá na mě žádný negativní dopad, pokud své srdce neotevřu hněvu, zlobě a nenávisti.
 Nekritizuj a nevynášej soud. Jsou ale situace, kdy mlčení není „zlato“, kdy naopak nese smrt - například když je používáš jako pasivní, odvetný prostředek k vyjádření svého hněvu nebo nevole, tedy k „emocionální manipulaci“. Ježíš doporučuje velmi asertivní chování, když nám přikazuje, abychom se chopili iniciativy a sami oslovili „přestupníka“, abychom přímo zašli za tím, kdo nám ublížil, a mluvili s ním o tom. Když o tom nebudeš mluvit, ten druhý si třeba neuvědomí, co udělal, a je pravděpodobné, že to příště zopakuje.
 Chci vnímat, že Ježíš nevyzývá k jejich svržení, odstranění, ani k revoluci. Ale ke změně chování „odspoda“. Kéž i mě doba postní inspiruje k opravdovosti!

(Komentář: Mt 23,1-12)

Myšlenky na středu, 15. 3. 2017

 Bůh nám ukazuje, že řešení problémů není v zášti či zlobě nebo v obviňování, ale v odpuštění, v projevování lásky za všech okolností.
 Nedovol, aby tě starosti sžíraly. Když ti na ruku sedne komár, neřekneš: „Za chvilku to vyřeším,“ ale zabiješ ho dřív, než tě stačí bodnout. Stejně rozhodný buď i se svými starostmi. Vypořádej se s nimi, jakmile vyvstanou. Buď člověkem, který jedná, ne který se jen strachuje.
 Hodná maminka synů Zebedeových vystihla myšlení mnohých v církvi. U Pána ale platí obrácené pořadí. Dokážeme se s touto Ježíšovou lekcí smířit?

(Komentář: Mt 20,17-28)

Myšlenky na čtvrtek, 16. 3. 2017

 Pouze Pán umí vnášet světlo do příčin našich současných problémů, umí také zasáhnout a každé trauma uzdravit. Díky němu nám odpuštění vrací pokoj.
 Jestliže usiluješ o bohatství, budeš se strachovat o každou korunu. Jestliže usiluješ o zdraví, budeš se strachovat o každou skvrnku a hrbolek na svém těle. Jestliže usiluješ o popularitu, bude tě zneklidňovat každý konflikt. Jestliže usiluješ o bezpečí, budeš se lekat při každém zapraskání větvičky. Jestliže se však budeš každý den zaměřovat na Boží království, „on ti dá všechno, co potřebuješ“.
 Bůh i dnes „jen“ napovídá. Nepřesvědčuje, neláme, nedokazuje. Ostatně dnes víme, že ani Ježíšovo zmrtvýchvstání není pro mnohé přesvědčivé…

(Komentář: Lk 16,19-31)

Myšlenky na pátek, 17. 3. 2017

 Když milujeme, rosteme, zlepšujeme se.
 Bůh slíbil: „Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky…“
 Kdo se chce zmocnit Boží vinice pro sebe, není dobrý správce, spíš uchvatitel. Mohu vnímat i nebezpečí, kdykoli si zakládáme na vlastní věrnosti. Zde se rodí také podhoubí nacionalizmu.

(Komentář: Mt 21,33-43.45-46)

Myšlenky na sobotu, 18. 3. 2017

 Odpuštění hojí rány a dovoluje nám, abychom ani pro utržené rány netrpěli, ani neobviňovali toho,kdo nám utrpení způsobil.
 Pokud chceme mít dobré vztahy, nesmíme zkoušet nikoho emocionálně vydírat, obviňovat, pokořovat, ovolávat se na nemoce, nebo zemřelé příbuzné, ani na Boha. Nesmíme zkoušet žádnou manipulaci, když chceme druhé přimět k tomu, aby udělali, co chceme my. Manipulace je hra, kterou může hrát kdokoli – a to i u nás doma, ale ti, kdo ji používají, platí vysokou cenu v konfliktu, nepřátelství nebo odmítnutí. Proto "milujte se navzájem bratrskou láskou a v úctě dávejte přednost jeden druhému."
 Odvážně a nově se zamyslím nad tímto příběhem: nevystupuji někdy jako poslušný, věrný syn církve, který je pohoršen dobrotou Otce, která nezná hranic?

(Komentář: Lk 15,1-3.11-32)

Myšlenky na neděli, 19. 3. 2017

 Žít v Ježíšově lásce znamená vstupovat do věčné lásky a v něm, Ježíši, vnímat Otce, který vyslovuje jméno: "Synu."
 Chcete-li být ve vzájemném vztahu šťastní, musíte dávat jeden druhému dostatek prostoru. Pokud máš něco rád, dej tomu svobodu. Když neustále prahneš po něčích citech a snažíš se na nich lpět, pak svým přeháněním ho odháníš. Pokud se milující snaží udržet toho, kdo se pokouší od něho vymanit, pak ten se tím zoufaleji snaží dostat pryč.
 V souvislosti se křtem nám vystoupí před oči několik témat. Především vyjití z otroctví Egypta i žízeň, kterou neuhasí nic než Boží pramen. I když je to Mojžíš, který uhodí do skály, jeho dárcem není člověk. Klíčovou roli však ve křtu hraje víra. V příběhu je to Mojžíš, kdo svojí vírou zastaví návrat do otroctví. Bůh Izraelity postupně vychovává k dospělosti, ve které oni sami uvěří. Velmi podobně pak sledujeme příběh u studny v evangeliu. Každé slovo dialogu rozehrává určité křestní téma. Ať jde o hledání ženy, její život v hříchu či Ježíšovo slovo pravdy, které usvědčuje, ale i osvobozuje.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 20. 3. 2017

 Naplněni Duchem svatým se můžeme stát "pramenem života".
 Pokud důvěřuješ druhým nebo sobě v tom, v čem bys měl důvěřovat pouze Bohu, pak se ti nebude dařit. On tě nepustí dál! Aby se ti cokoli podařilo, musíš v tom mít jistotu, a to jistotu, která se opírá o Boha. Musíš věřit, že On chce, aby se ti dařilo. Na své cestě k úspěchu můžeš selhat, ale pokud důvěřuješ Bohu, on vezme tvé chyby a způsobí, aby se obrátily v dobro
 I Josef a Marie hledali s bolestí Ježíše. Kéž doprovázejí svou blízkostí všechny, kdo prožívají bolest nad svými dětmi i úzkosti z hledání Boha…

(Komentář: Lk 2,41-51a)

Myšlenky na úterý, 21. 3. 2017

 Zrodili jsme se z Boží lásky a z ní jsme byli vykoupeni a posvěceni. Nikdo není vyloučen z tohoto láskyplného záměru.
 Nikdo na smrtelné posteli ještě neřekl: "Kdybych tak byl věnoval víc času práci v kanceláři." Rozdělujte moudře svůj profesní a rodinný život. Pokud budete obdařeni dětmi, vaše děti vyrostou rychle a odejdou, ani se nenadáte. Pouze Bůh nám dopřává příležitosti číst dětem příběhy, chodit s nimi na ryby, honit se a společně se modlit. Snažte se ji nepromarnit.
 Zastavím se nad úryvkem a spočítám, kolikrát se v Azariášově modlitbě vyskytuje slovo: milosrdenství. Pouze s vědomím kontrastu s mojí „mizérií“ jsem schopen přijmout Boží odpověď na moje volání.

(Komentář: Dan 3,25.34-43)

Myšlenky na středu, 22. 3. 2017

 Kdo se neumí podřídit, ten neumí ani vést. V Božím záměru má autorita své místo, a kdo ji vykonává, ten ji má konat jako službu.
 Spal jsi dnes v noci osm hodin, máš práci, střechu nad hlavou a třikrát denně slušné jídlo, mohl jsi dnes ráno vstát z postele a bez bolesti projít dnešním dnem, máš požehnání v podobě zdraví? Máš odpuštěné hříchy, prožíváš pokoj s Bohem? Jistě, všichni z nás procházíme zkouškami a těžkými obdobími, ale neurážej Boha a nepodceňuj jeho požehnání řečmi, že nemáš nic, za co bys mohl být vděčný. Je na čase, aby sis začal říkat: „Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě.“
 Mohu jásat tím víc dnes, v době novozákonní. Vždyť které náboženství je tak veliké, že se Bůh stává člověkem, abychom mohli žít s ním a v něm…?

(Komentář: Dt 4,1.5-9)

Myšlenky na čtvrtek, 23. 3. 2017

 Pokaždé, když odpovím na zranění vztekem, toto zranění se nezmírní, ale prohloubí, bolí stále víc.
 Bůh ti dal poplašný systém, který se jmenuje svědomí. Můžeš je vypnout, můžeš je seřídíš na nižší citlivost, nebo se jím necháš se vést a jednáš tak, že ti Bůh žehná.
 Jeremiáš burcuje lid. Boží nabídka přátelství s člověkem je v dějinách náboženství ojedinělá. Jsem si toho vědom? Jsem i já (podobně jako Jeremiáš) smutný, když ji druzí odmítají?

(Komentář: Jer 7,23-28)

Myšlenky na pátek, 24. 3. 2017

 Nenávist ničí především toho, kdo nenávidí, je jako jed a likviduje toho, kdo ji má v srdci.
 V biblických dobách když se dva lidé zasnoubili, byli považováni za jedno. Ale manželství to ještě nejméně rok nebylo. Během té doby ženich budoval nový dům, dále se dvořil své nevěstě, poznával ji a sám se jí dával poznat. Nevěsta se připravovala, seznamovala se se vším, co by se mohlo týkat jejího budoucího manžela, aby se mu mohla po všech stránkách líbit. Nakonec ženich přivedl svou nevěstu do nového domova a začali žít jako manželé. Kristova nevěsta je církev a my bychom měli bychom toužit po době, kdy už budeme jedno a budeme se v nebi účastnit Beránkovy svatební večeře. Do té doby Ježíš koná svou práci – připravuje pro nás místo, modlí se a přimlouvá se za nás, stále nás vábí, nešetří láskou vůči nám a chce, abychom ho poznávali. A tvé zasnoubení Kristu vyžaduje, abys už nežil pro sebe, ale pro něj!
 I my máme často sklon zbožňovat „díla svých rukou“. Přitom schovat se do stínu, který poskytuje Bůh, je dnes osvěžující, podobně jako tenkrát na poušti.

(Komentář: Oz 14,2-10)

Myšlenky na sobotu, 25. 3. 2017

 Každé prožité trauma mohu uzdravit, pokud místo nenávisti odpustím.
 Bůh, který obětoval svého Syna za každého z nás, se ptá: „Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem?“ A jediná správná odpověď je: „Dnes tě přijímám za svého Pána a Spasitele.“
 Všimni si: Maria nehledá důvody „proč do toho nejít“. Její dotaz je zcela praktický – a zračí se v něm odhodlání. Matka církve, od které se můžeme mnoho učit!

(Komentář: Lk 1,26-38)

Myšlenky na neděli, 26. 3. 2017

 Pokud je nenávist příčinou utrpení, odpuštění je důvodem k radosti a svobodě.
 Nikdo nikdy nemiloval a nebude milovat jako Ježíš! Jeho láska je nezměřitelná, nesrovnatelná, nepochopitelná. Mohl si povolat na záchranu anděly, ale raději obětoval život, než aby se tě zřekl. A jeho smrt nám umožňuje přistoupit k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
 V dnešním úryvku evangelia se do konfrontace dostává uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Je však třeba hledat, kterou z postav v příběhu zaujímáme my. Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 27. 3. 2017

 Odpustíš-li, pak nejen uzdravuješ, ale můžeš také pomáhat druhým ve stejné situaci.
 Proč je Ježíšovo vzkříšení tak důležité? Jeho zmrtvýchvstání je zárukou tvého – a způsobí-li ti bolest smrt někoho drahého, Velikonoce jsou příslibem, že se s ním opět setkáš. Bude živý, nesmrtelný – a úplně jako Ježíš!
 Možná mnozí z nás nevidí znamení a zázraky a přesto Ježíšovi věříme. Snad není troufalé mít naději, že by nás Pán pochválil!

(Komentář: Jan 4,43-54)

Myšlenky na úterý, 28. 3. 2017

 S realitou se můžeme vyrovnat, pouze pokud ji poznáme.
 Církev je jako duchovní nemocnice: jednotliví křesťané jsou v různých fázích léčení a je jejich cílem, aby se uzdravili úplně. Proto, když se díváš na křesťany, někdy z toho budeš zklamán – na rozdíl od toho, když se díváš na Krista.
 Ježíš se dává do hovoru s tím, který ani nemá sílu přiblížit se k léčivé vodě. Kéž mě to „nakopne“ k větší ochotě. Nezazlívám však někdy představitelům církve přílišnou vstřícnost?

(Komentář: Jan 5,1-3a.5-16)

Myšlenky na středu, 29. 3. 2017

 Pro Boha není nic nemožné a všechno může ten, kdo v něho věří.
 Medaile ztrácejí lesk, rekordy se překonávají a na skvělé výkony se brzy zapomene. To neuspokojuje. Co tedy uspokojuje? Láska, kterou máš ke svým dětem a kterou ony milují tebe. Ježíš ukázal, že i když dítě sejde na scestí, rodičovská láska jej může zachránit. Nezanedbáváš svou rodinu?
 Uvědomím si: i dnes je Pán skrze Ježíšovu církev činný. I dnes se někteří zlobí, že se odváží bourat konvence a zaběhnuté zvyklosti.

(Komentář: Jan 5,17-30)

Myšlenky na čtvrtek, 30. 3. 2017

 Modlitbou a žehnáním se můžeme přiblížit našim zemřelým, odpouštět jim a můžeme se s nimi smířit, i když jsou po smrti.
 Noví věřící často zaměřují svou pozornost na Boží zákony, aby ovládli své vášně, ale to nefunguje. Když však vyzrávají, učí se zaměřovat pozornost na vedení Duchem svatým a zjišťují, že jedině on je může osvobodit od samotné touhy hřešit. Zákon vyžaduje, abychom žili silou vůle, život v milosti vyžaduje, abychom každý den čerpali sílu z Ducha svatého.
 Pozor, abychom my, křesťané, „neoslavovali sebe navzájem“. Veškerá naše hrdost musí pramenit z Boží lásky. Naše svědectví je nutno obrátit tímto směrem!

(Komentář: Jan 5,31-47)

Myšlenky na pátek, 31. 3. 2017

 Kdo trpěl, rozumí trpícím.
 Boží přítomnost nás určitým způsobem pokořuje. I David ve Starém zákoně vešel před Hospodina, posadil se tam a řekl: „Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?“
 Náš Pán se v tu dobu pohyboval nepoznán mezi těmi, kdo mu ukládali o život. I dnes se možná schovává před kritiky, kterým jen překáží jeho přímost.

(Komentář: Jan 7,1-2.10.25-30)