† † †




Sebrané myšlenky dne - červen 2017



Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na červen:

    Úmysl všeobecný: Za představitele národů, aby se dohodli na rozhodnutích ukončujících obchod se zbraněmi, které jsou příčinou mnoha nevinných obětí.

    Úmysl národní : Za naše biskupy, aby vždy podporovali misijní společenství a usilovali tak o ideál prvních křesťanských společenství, ve kterých věřící měli jedno srdce a jednu duši.


Myšlenky na čtvrtek, 1. 6. 2017

 Bůh nám dává dny, jeden po druhém, abychom je vyplnili svatostí.
 Konfrontace je příležitost pomoci tomu člověku v rozvoji, avšak pod podmínkou, že to uděláš s úctou a že máš na srdci to, co je v jeho nejlepším zájmu.
 Zde prosí Ježíš vroucně i za mě. Vždyť i já uvěřil skrze hlásání těch, které poslal. Kdopak asi uvěří pro moje svědectví?

(Komentář: Jan 17,20-26)

Myšlenky na pátek, 2. 6. 2017

 Pánu sloužíme pokaždé, když se snažíme příkladně plnit své povinnosti.
 Pavel napsal: „… žije ve mně Kristus“ (Galatským 2:20). S takovým tvrzením nepřichází žádné jiné náboženství. Žádné jiné hnutí není spojeno s živou přítomností svého zakladatele v jeho následovnících. Proto o tom Pavel mluví jako o „tajemství“.
 Jen ten, kdo totálně miluje, by měl v církvi vést druhé. I s vědomím rizika, že bude muset nastavit ruce a bude sám odveden, kam nechce.

(Komentář: Jan 21,15-19)

Myšlenky na sobotu, 3. 6. 2017

 Prosme Nejsvětější Trojici, aby nám udělila milost prožívat okamžiky každého dne se srdcem plným lásky, jako by to byl poslední den našeho pozemského života.
 Jan napsal: „Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu“ (1. Janova 4:15)
 Písemné svědectví evangelia nechává tímto prostor pro tušení „mnoha jiných věcí, které Ježíš vykonal“. Očekávaný Duch pravdy ať vede svou církev, která o něm svědčí!

(Komentář: Jan 21,20-25)

Myšlenky na neděli, 4. 6. 2017

 Solí země budeme tehdy, pokud budeme denně živit vztah s Pánem, pokud budeme se stále větší vírou a láskou přistupovat ke svátosti eucharistie.
 Podobně jako tobě patří dům, v němž žiješ, ty patříš Kristu, který žije v tobě. Když máš vlastní domov, uspořádáš si ho tak, jak chceš. Stejně tak se Ježíš pohybuje uvnitř tebe a přivlastňuje si tvé ruce a nohy, zabírá tvou mysl a tvůj jazyk. Cítíš, že se ve tvém životě něco mění? To je „Kristus v tobě“!
 Slavnost Letnic je první plod Ježíšova vzkříšení, je to dar odpuštění spojený s darem Ducha pokoje, Ducha svatého! Tento pokoj Boží je více než jen klid od ruchu světa. Je to hluboký vnitřní stav srdce. Duch svatý je tedy velmi reálný v projevech, ale nelze ho vidět jen jako nějaké stvoření či věc. Církev o Ducha Božího stále znovu prosí, protože není samozřejmostí!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 5. 6. 2017

 Z tohoto světa si každý odnese pouze zásluhy za dobré skutky a dluhy za hříchy.
 Ježíš tě proměňuje, když si udělá bydliště ve tvém srdci. Má pro tvůj život plán a dá ti také moc, abys ho naplnil. A jaká je tvá role? Odevzdat se mu a naplno s ním spolupracovat.
 Právě o slavnosti letnic, když byla připravena hostina, vysílá Tobiáš svého syna, aby pozval ke stolu chudé. Také mě mohou letnice novozákonní inspirovat k „vyjití ze sebe“. Situace, která se vyvine úplně jinak, dá však směr jeho další odvážné službě…

(Komentář: Tob 1,3; 2,1a-8)

Myšlenky na úterý, 6. 6. 2017

 Láska k Bohu se projevuje důvtipem, činorodostí, snahou ve všem nacházet příležitost projevit lásku Bohu a sloužit druhým.
 Když Bůh řekl: „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ezechiel 36:26), dalo by se to nazvat „duchovní transplantací srdce“.
 Pokud budu mít Tobiášovu čistotu svědomí a poctivost, i mně budou blízcí předhazovat a vyčítat dobré skutky. Chci být na to připraven. V jednotě s mým dobrým Bohem.

(Komentář: Tob 2,9-14)

Myšlenky na středu, 7. 6. 2017

 Musíme stát nohama na zemi. Žijme uprostřed světa, jak si žádá křesťanské povolání,ale nezapomínejme, že jsme poutníci se zrakem upřeným na Krista a jeho království.
 Když Bůh slyší tvé srdce, slyší stále tlukoucí srdce svého Syna. Když Pavel řekl: „… nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“, tak cítil, že v něm nepřebývá jen filozofie, ideály a Kristův vliv, ale i Kristus osobně. Kristus si v něm nalezl příbytek a dělá to dodnes.
 Tobiášova krásná modlitba začíná kajícím vyznáním. Podobně volá ve svém zoufalství Sára. A místo smrti se zrodí zasnoubení!

(Komentář: Tob 3,1-11a.16-17a)

Myšlenky na čtvrtek, 8. 6. 2017

 Abychom mohli sloužit, musíme být odborníky ve své profesi, v práci, kterou vykonáváme.
 Soudíš druhé podle toho, co dělají, a sebe podle svých úmyslů? Pamatuj, že jakým soudem soudíme, takovým budeme souzeni.
 I naši kněží mají s Ježíšovou osamoceností své zkušenosti. Dokážu jim podat pomocnou ruku, povzbudit je třeba jen slovem?

(Komentář: Mt 26, 36-42)

Myšlenky na pátek, 9. 6. 2017

 Na Kristovu výzvu "následuj mě" nelze odpovídat průměrností, on nechce jen "napůl odevzdané" učedníky kladoucí si podmínky.
 Když něčí chování neodpovídá tomu, jak by ses rozhodl ty, neukvapuješ se se svými komentáři? Pamatuj, že jakým soudem soudíme, takovým budeme souzeni.
 Radost z uzdravení ze slepoty, radost z patření na štěstí svého syna. Mohu prosit o uzdravení rodinných vztahů a o schopnost přát štěstí jiným.

(Komentář: Tob 11,5-17)

Myšlenky na sobotu, 10. 6. 2017

 Kdo je věrný Kristu, tomu je navždy přislíbeno nebe. Do věčnosti půjdeme v doprovodu Ježíše.
 Když s tebou lidé nedrží krok nebo dělají něco jinak, než bys ty chtěl, označíš je za líné nebo zbytečné? Pamatuj, že jakým soudem soudíme, takovým budeme souzeni.
 Rafaelova slova opravdu uzdravují a představují návrat ke šťastnému prožívání víry v životě. Jak potřebné pro mě, trávícího čas v přesycené, zhýčkané společnosti…

(Komentář: Tob 12,1.5-15.20)

Myšlenky na neděli, 11. 6. 2017

 Každý náš den je bílý list papíru, který můžeme popsat úžasnými věcmi nebo jej znehodnotit chybami a skvrnami.
 Když o někom slyšíš něco negativního, říkáš to dál, aniž by sis ověřil, zda je to pravda? Pamatuj, že jakým soudem soudíme, takovým budeme souzeni.
 Bůh ve svém nejvnitřnějším světě žije vztahem Otce k Synu a Syna k Otci. Tento intenzivní vztah „vydechuje“ Ducha svatého, třetí božskou osobu. Bůh Otec miluje, proto dává impulz ke vzniku světa, k životu každého člověka! Ale všechno, co můžeme vidět při stvoření, vykoupení či oslavení je darem celého Boha, který své dílo miluje a nikoli nenávidí!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 12. 6. 2017

 Nemůžeme čekat na zvláštní okolnosti, abychom se posvěcovali. Bůh k nám přichází a hledá dobré skutky ve chvílích nemoci, při běžné práci, když máme povinností nad hlavu i tehdy, když vše probíhá tak, jak má.
 Benjamin Franklin řekl: „Rozhodl jsem se, že o nikom nebudu mluvit špatně … dokonce ani tehdy, když to bude pravda. Raději omlouvám to, z čeho je druzí obviňují, a při vhodné příležitosti říkám o každém všechno dobré, co o něm vím.“
 Jistě i ty toužíš po vztahu. Zde se nabízí návod ke šťastnému prožívání společenství s Bohem. Pokud se zalekneš a nabídkou pohrdneš, těžko se s ním sjednotíš.

(Komentář: Mt 5,1-12)

Myšlenky na úterý, 13. 6. 2017

 Bůh neodpírá pomoc tomu, kdo dělá, co může.
 Pokud máš opravdový zájem o někoho, kdo jde nesprávným směrem a zasloužil si, aby s ním o tom někdo mluvil, udělej to v duchu lásky. A pamatuj, že to právo máš jenom díky tomu, že důsledně projevuješ lásku a pečuješ o něho. Pamatuj, že jakým soudem soudíme, takovým budeme souzeni.
 Možná je dnes ve společnosti snaha vše dobré skrývat a vystavovat na světlo to zlé. Okolí se pak nechá okouzlit přitažlivostí zla. Chci mít odvahu učinit tomu přítrž!

(Komentář: Mt 5,13-16)

Myšlenky na středu, 14. 6. 2017

 Aby mohla láska růst a vůbec přežít, musí se projevovat skutky.
 Když reptáš, Bůh to bere osobně, jelikož je to nedůvěra v jeho slovo, které říká: „všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.
 Ježíš je most mezi Zákonem a proroky a naším zdůrazňovaným milosrdenstvím. Jen on dokáže naplnit mou touhu po opravdovosti, touhu po správném utvoření obrazu Boha.

(Komentář: Mt 5,17-19)

Myšlenky na čtvrtek, 15. 6. 2017

 Snaha ve všem hledat Boží slávu nám dává zvláštní sílu v těžkostech a souženích.
 Když reptáš, Bůh to bere osobně, jelikož je to nedůvěra v jeho moc. Bůh má nade vším nadhled od začátku až do konce, a proto tě někdy vede oklikou! Jednou to pochopíš a přestaneš reptat.
 Dělení a lámání může být i bolestný proces. I v tom jsme spojeni s Kristem. A sjednoceni navzájem jsme právě v tom, že nás takto trpí víc…

(Komentář: 1 Kor 10,16-17)

Myšlenky na pátek, 16. 6. 2017

 Kristův příklad nás všechny vede k pracovitosti, srdečnosti, radosti, optimismu, ochotě při plnění povinností.
 Podstatou celého křesťanství je předpoklad, že Ježíš přišel proto, aby se stal ‚pánem‘ našeho života a my mohli být v jeho náručí skryti. Když si křesťané stěžují, je to vlastně výčitka proti Bohu. V podstatě tím dávají najevo, že mu nedůvěřují.
 V poslední větě úryvku nám Pán staví před oči zodpovědnost za druhého. Nový rozměr: uvědomuji si, že nedostatkem lásky mohu druhého uvést do hříchu?

(Komentář: Mt 5,27-32)

Myšlenky na sobotu, 17. 6. 2017

 Pokud budeme věrně plnit Boží vůli v drobnostech, zvykneme si ve všem vidět působení Boží prozřetelnosti.
 Bible staví věčné nespokojence a reptáky do jedné řady s hříšníky „… kvůli všem tvrdým slovům, která ti bezbožní hříšníci proti němu mluvili. To jsou ti reptáci a nespokojenci vedení vlastními choutkami…“ (Juda 15–16). Místo stěžování zkus být plný víry a vděčnosti Bohu za jeho požehnání a nepřestávej mu důvěřovat.
 Přísahat, tedy brát si samotného Boha za svědka, je zde chápáno jako vzdání se vlastní odpovědnosti. Nejsou náhodou mé představy Boha pokřivené mou vlastní nespolehlivostí a schováváním se za jeho vůli?

(Komentář: Mt 5,33-37)

Myšlenky na neděli, 18. 6. 2017

 Mše svatá je středem křesťanského života. A právě ve mši svaté vždy nalezneme zdroj štěstí, nevyčerpatelné radosti a pokoje.
 Nevzpomínejte na zlou minulost, odmítni se jí zabývat, vytěsni zlé vzpomínky a zkus je nahradit těmi dobrými. Jestliže umíš vyvolat vzpomínky na své trable, jistě umíš stejně tak vyvolat vzpomínky na svá požehnání.
 Možná se zdá, že mezi učedníkem a apoštolem není rozdíl. Učedníkem je každý, kdo se rozhodne Pána následovat a naslouchat mu. Apoštol je odvozen od řeckého „apostolos“, což znamená poslaný. Je to člověk mající úkol! Ježíš ho vybírá mezi ostatními a posílá ho. Toto vyslání znamená, že dostal svěřenou určitou duchovní pravomoc, která ho v tomto případě zmocňuje dokonce vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné. Týká se to jen církevních profesionálů? Ježíš povolává laiky, ty vybavuje svým Duchem ke službě. Takové poslání se netýká jen kněží. Jistě se odehrává vždy pod autoritou církve, ale vztahuje se na každého.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 19. 6. 2017

 Radost, která naplnila Pannu Marii o velikonoční neděli, prosytí také nás, pokud dokážeme stavět Pána doprostřed svého života.
 Nevzpomínej na věci minulé, zapomínej na to, co je za tebu a upři k tomu, co je před tebou. Přenech všechny své špatné vzpomínky Bohu a dovol mu, aby je uzdravil.
 Okolní svět křesťanům málokdy rozumí. Naše ambice vetřít se do přízně většinové společnosti jsou často zbytečné.

Komentář: 2 Kor 6,1-10()

Myšlenky na úterý, 20. 6. 2017

 Nejsme Kristovými učedníky jen v určitou dobu nebo v určité dny. Skutečnost, že jsme Kristovi učedníci, v našem životě ovlivňuje naprosto všechno.
 Bůh může vytvořit i z popela krásu a z chaosu řád – ale nestane se to přes noc. Budeš muset projít cestou zrání a odpouštění. Někdy budeš muset odpouštět druhým, jindy sám sobě.
 Pavel posílá Tita, aby pokračoval v díle Boží lásky. Dokážu se i já podělit o své kompetence, o své úkoly, nebo si myslím, že vše stojí a padá se mnou?

(Komentář: 2 Kor 8,1-9)

Myšlenky na středu, 21. 6. 2017

 Přestat milovat Boha znamená dát se cestou, kde jeden ústupek má za následek druhý, neboť kdo se proviňuje vůči Pánu, nezůstane u jednoho hříchu, ale je naopak nucen souhlasit s hříchy dalšími.
 Bojuj se špatnými vzpomínkami a při pohledu zpět si vždy řeni: „Snad se okolnosti jevily jako zlo, Bůh však zamýšlel dobro…“.
 Pavel se přimlouvá za chudou komunitu v Jeruzalémě. Uvědomuji si já, který své křesťanství prožívám v nadbytku, že jsou mí spoluvěřící vystavováni pronásledování, mučednictví, nouzi? K čemu mě to zavazuje?

(Komentář: Mt 6,1-6.16-18)

Myšlenky na čtvrtek, 22. 6. 2017

 Láska k Bohu a opravdová láska k bližnímu mají svůj zdroj v modlitbě, ve svátostech a v ustavičném boji o odstranění našich nedostatků.
 Snaze o spolupráci navzdory všem našim vzájemným rozdílům Bůh mocně žehná a satan to dobře ví. Proto je jeho strategií „rozděl a panuj“ a udělá vše pro to, aby nás rozdělil. Za každou "nesvorností" hledej ďábla.
 Pravá láska, která nečeká na opětování, může být nazvána nerozumem. Pavel se vydává do nebezpečí takového vztahu. Podobně jako jeho Pán…

(Komentář: 2 Kor 11,1-11)

Myšlenky na pátek, 23. 6. 2017

 Nestačí, aby určitá činnost byla dobrá (práce, modlitba…), ale musí být také dobře dokončena.
 Pán nenávidí vyvolávat mezi bratry sváry. Nemůžeme si dovolit podceňovat satanovu taktiku, jejímž záměrem je udržet nás v rozepři. Co jiného je, když se hned urazíš pro neškodnou poznámku, nebo si falešně vysvětlíš, co někdo pronesl, nebo když za něčím chováním hned vidíš nekalé úmysly, či dokonce dáváš prostor pomluvám? Když se budeš modlit a hledat odpověď u Boha, zjeví ti vše v pravém světle a On tě povede ke smírnému řešení všech problémů.
 Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

(Komentář: Mt 11,25-30)

Myšlenky na sobotu, 24. 6. 2017

 Aby bylo něco ctností, je třeba dát si pozor na dvě věci: na to, co se dělá a na způsob, jakým se to dělá.
 Zůstaň svůj a nesnaž se srovnávat. Někdy máme pocit, že nemáme co nabídnout. Ale právě tímto pocitem můžeš zklamat ty, kteří právě tvoji jedinečnost potřebují.
 Hospodin připravuje svůj lid opravdu dramaticky! Předchůdce samotného Pána: narozený z dlouho neplodné matky, jehož otec samým údivem oněmí. Pro dnešní hlásání Kristovy církve toto představuje povzbuzení…

(Komentář: Lk 1,57-66.80)

Myšlenky na neděli, 25. 6. 2017

 Abychom mohli důstojně sloužit druhým, je nutné umět ovládat sami sebe.
 Všichni jsme se narodili „pod vládou hříchu“. Důvodem, proč se takto chováme, není to, že si nemůžeme pomoci, protože to „máme vrozené“, ale to, že naše hříšná přirozenost je silnější, než naše touha zalíbit se Bohu. Dokonce, i když se občas snažíme zapojit vůli, svůj zápas prohráváme! S porušenou povahou Adama ses narodil, ale skrze znovuzrození dostáváš Kristův spravedlivý charakter, který vítězí nad hříchem a mění životy!
 Nebojte se! Všimněme si, že Ježíš ví o obavě učedníků a snaží se jí předcházet. Ač se cítí být oproti světu malými, ztracenými, neznalými, není to pro Boha problém. Mnohem podstatnější je poznat, že jsou v Božích očích vzácní! Bůh o nich ví a počítá s nimi. A přeci Pán požaduje, aby sami vynaložili úsilí pro obhajobu a hlásání víry. Uprostřed těchto zkoušek víry se náš vztah s Bohem prověřuje a také prohlubuje. Bez osobní zkušenosti s Boží záchranou je těžké postavit svůj život na Hospodinu a hlásání evangelia už vůbec není věrohodné. Každý dospělý křesťan by tak měl umět sestavit vlastní žalm či vyznání, v němž by děkoval Bohu za situace, kdy ho Pán zachránil.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 26. 6. 2017

 Pán zvláštním způsobem uděluje své milosrdenství skrze svátost smíření, kde nás očišťuje od hříchů, bere do náručí, uzdravuje nás, omývá nám rány, ulevuje od bolesti, dává nám nový život.
 Před určitými lidmi se někdy cítíme „malí“, protože jim dělá dobře „mít navrch“. Opravdu moudří a zralí lidé to ale nikdy nedělají. Pokud jsi někdy takové „válcování“ zažil, už více nedovol, aby ses tak cítil.
 Vyjdi i ty; ne ze své země, ale ze svých zvyků a představ. K přijetí Božího požehnání je třeba i dnes mnohé opustit.

(Komentář: Gn 12,1-9)

Myšlenky na úterý, 27. 6. 2017

 Abychom mohli pomáhat lidem, se kterými se setkáváme, nestačí jen povrchní znalost cesty. Je třeba po ní jít, znát překážky, je nutné denně se osobně setkávat s Ježíšem.
 Dokud se nepostavíš před metr, nevíš, jak jsi vysoký, nemůžeš sledovat, jak rosteš. Důležitou součástí tvého zrání je proto rozhodnutí obklopit se lidmi, kteří jsou v něčem před tebou a nepředstírat, že víš, když nevíš. Je lepší mluvit pravdivě a poctivě a nebát se také zeptat. Není špatné něco nevědět; špatné je nechtít se učit.
 Abrám řeší velkoryse konflikt: nechává Lota, aby si sám vybral, třeba i úrodnější krajinu. Když i já ustoupím druhému, Bůh mi dá víc…

(Komentář: Gn 13,2.5-18)

Myšlenky na středu, 28. 6. 2017

 Vlažnost rezignuje před sebemenší těžkostí, dělá z komára velblouda, zatímco láska k Bohu dělá z hory zrnko písku, proměňuje duši a dodává netušené schopnosti.
 Pamatuj, že hlavním záměrem Božím je dovést tě do věčnosti, ne pomoci ti přežít tento týden.“
 Bůh dává Abramovi tři věci: potomstvo, území, požehnání. Provokativní otázka: pokud se náš kontinent zříká potomstva, neztrácí dvě zbylá zaslíbení?

(Komentář: Gn 15,1-12.17-18)

Myšlenky na čtvrtek, 29. 6. 2017

 Všichni potřebujeme Krista jako vzor, učitele, lékaře, spasitele a dárce života. Bez něj nezmůžeme nic, zato s ním jsme schopni všeho.
 Věřit Bohu, že je s tebou a že je stále při díle, je podstatou víry. Co bys dělal, kdybys jisto jistě věděl, že jsi na konci své Bohem vyměřené pouti a zbývaly by ti pouhé sekundy. I tehdy bys věřil, že Bůh prostřednictvím tvých životních okolností pracuje?
 Pán předává klíče teprve po Petrově odvážném vyznání. Používání těchto klíčů je spojeno s odpovědností, odvahou a láskou. Budu víc myslet na Petrova nástupce.

(Komentář: Mt 16,13-19)

Myšlenky na pátek, 30. 6. 2017

 Člověk své srdce mnohdy začíná chránit tím, že hlídá zrak.
 My můžeme být často zaskočeni neočekávaným vývojem událostí, ale Boha nepřekvapí ani katastrofální zvraty. Když ale poznáš, že právě díky oněm kritickým okamžikům ti Bůh pomáhá, abys naplnil jeho záměr, tvůj pohled na život se dramaticky změní.
 I já jsem „dítě Abrahamovo“, pokud Bohu věřím i tehdy, když se věci zdají málo pravděpodobné. Změna jména, nové oslovení platí pak i pro mě!

(Komentář: Gn 17,1.5.9-10.15-22)