† † †




Sebrané myšlenky dne - květen 2017



Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na květen:

    Evangelizační: Za křesťany v Africe, aby vydávali prorocké svědectví smíření, spravedlnosti a pokoje, a tím napodobovali Ježíšovo milosrdenství.

    Národní úmysl: Za křesťany, aby jejich život byl skrze konání dobra odpovědí na Boží lásku a neztratil tak svěžest a vůni evangelia.


Myšlenky na pondělí, 1. 5. 2017

 Svátost eucharistie je svátostným tělem Kristovým. A toto tělo je církev. Bez eucharistie církev nelze pochopit.
 Asi jsi slyšel vtip o ženě, která se modlila: „Pane, dej mi trpělivost; a chci ji teď hned!“ Není to ale tak legrační, pokud to odráží, jak žiješ. Jestliže se rozzlobíš pokaždé, když musíš na něco čekat, pak ti tvá netrpělivost může ublížit.
 Málo zřejmě zdůrazňujeme, že náš Pán se živil do svých třiceti let vlastní prací. „Syn tesařův“ kéž bdí nad stavbou svého domu, své církve!

(Komentář: Gn 1,26 – 2,3; Mt 13,54-58)

Myšlenky na úterý, 2. 5. 2017

 Kristus zaslíbil, že ti, kdo přijímají jeho tělo a krev, budou žít navěky, a pro nás z tohoto zaslíbení plyne nesmírná útěcha.
 Jediná osoba, která má moc ovlivnit, aby se věci děly tak, jak ty chceš, je Bůh. Bůh je laskavý a respektuje naši vůli, ale čeká na nás, až se sjednotíme s jeho vůlí. Protože my nejsme Bůh, musíme si uvědomit, jak je hloupé zlobit se na pokladní v obchodě, na úředníka v bance nebo na pomalého řidiče.
 Ano, Kristus je chléb, který dává život. Přijetí Krista mi má dávat energii pro něj pracovat!

(Komentář: Jan 6,30-35)

Myšlenky na středu, 3. 5. 2017

 Smyslem svatého přijímání je připodobnit svůj život Kristovu životu, proměnit se a přetvořit v toho, který je láska sama.
 Ježíš řekl: „Když vytrváte, získáte své životy“ a slovo „životy“ se zde vztahuje na naše emoce. Ježíš tedy jinými slovy říká: „Převezmi kontrolu nad svými emocemi a projevuj křesťanský postoj.“
 Cesta, pravda a život. Kolikrát jsem to již slyšel? Neplatí však i o mně: tak dlouho jsem s vámi a neznáš mě? Kéž mi k plnějšímu přátelství s Ježíšem pomůže i tato denní tichá chvíle!

(Komentář: Jan 14,6-14)

Myšlenky na čtvrtek, 4. 5. 2017

 Bůh nám jako první dává dar a my, takto obdarováni, se stáváme jeho vlastnictvím - stvoření se navrací ke Stvořiteli.
 Tvá schopnost zvládat zpoždění, zklamání a objížďky bude určovat míru tvé radosti a tvého pokoje. Když zjistíš, že nemůžeš mít kontrolu nad tím, co se kolem tebe děje, rozhodni se kontrolovat to, co se děje v tobě.
 I dnes je Kristův chléb živý. Právě pro energii, která z něj pramení. Nemohu si ji přece nechat pro sebe! To bych ji umrtvoval…

(Komentář: Jan 6,44-51)

Myšlenky na pátek, 5. 5. 2017

 Společenství s Pánem je vždy také společenstvím se sestrami a bratry.
 Vítězství nad vlastní netrpělivostí předpokládá přiznat si, že máš problém. Pokud netrpělivost logicky odůvodňuješ a ospravedlňuješ svůj postoj, neporosteš.
 Kdykoli přijímám, opakuje se ve mně svým způsobem vtělení Krista. Napadlo mě, že jsem podobný jeho matce Marii, když přijala Krista do svého života?

(Komentář: Jan 6,52-59)

Myšlenky na sobotu, 6. 5. 2017

 Pojďme naproti Pánu, který je sice neviditelný, ale přesto mocný a který nám pomáhá dobře žít.
 Povol Duchu svatému, aby v tobě formoval trpělivost. Trpělivost nepřichází jako důsledek novoročního předsevzetí nebo počítání do deseti; je to ovoce Ducha svatého a roste pouze ve spolupráci s tebou.
 V dnešní době, která nabízí tolik cest a možností, chci souznít s Petrovým odhodláním. Během dne si několikrát Petrovu odpověď zopakuji; jako vyznání a modlitbu!

(Komentář: Jan 6,60-69)

Myšlenky na neděli, 7. 5. 2017

 Eucharistie je tajemstvím smrti a slávy tak jako kříž, který není zakopnutím na cestě, ale přechodem, po němž Kristus vstoupil do své slávy a tak smířil celé lidstvo, když překonal veškeré nepřátelství.
 Rozhodni se žít v tomto okamžiku a nebuď posedlý tím, co bude dál.
 Možná se nám na první pohled nezdá, že příměr k pastýři a ovcím dnes ztrácí srozumitelnost. Nejednou se objevuje kritická připomínka, že si nechceme připadat jen jako hloupé ovce či být jen stádo… Ježíš vycházel z běžných znalostí tehdejších posluchačů! Všimněme si, že nezůstal jen u srovnání s pastýřem, ale využije přirovnání ke dveřím a další obrazy. Důležitý je ovšem cíl těchto paralel. Bůh je bezpečným průvodcem, a to nejen po cestách života. Bůh nás díky Kristovu vykoupení umí vyvést i z bludiště hříchu a v důsledku toho i z pasti smrti.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 8. 5. 2017

 Potřebujeme Boha blízkého, Boha, který se vydává do našich rukou a který nás miluje. V eucharistii je Kristus skutečně přítomen mezi námi.
 Jestliže máš věci dobře zorganizované, správně zacházíš s časem, jsi cílevědomý a bereš věci do svých rukou, možná býváš rozzlobený kvůli neschopnosti a malé výkonnosti druhých a můžeš skončit tak, že začneš říkat slova, která je zraňují.
 Nebýt Petrova vidění a jeho odhodlání vyvodit z něj důsledky, nerozšířilo by se Kristovo evangelium mimo židovský národ. I dnes chce být Pán hlásán, kam se nám nechce jít…

(Komentář: Sk 11,1-18)

Myšlenky na úterý, 9. 5. 2017

 Kristus nás k sobě táhne, umožňuje nám vykročit ze sebe, abychom všichni společně s ním tvořili jediné tělo.
 Šalomoun popisuje v knize Přísloví moudrou ženu: „Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení“. Jednou z klíčových zásad této ženy bylo mluvit laskavě s druhými a o druhých. Když se nad tím zamyslíš, pro tvrdost nebo nelaskavost v komunikaci nikdy neexistuje ospravedlnění. A už vůbec ne, pokud jsi křesťan! Nebyl snad Bůh vůči tobě milostivý? Tak buď stejně milostivý i ty vůči druhým.
 Barnabášovi se podařilo získat Šavla pro spolupráci. Pokouším se i já někoho zapojit do Kristova díla? Neodrazuji?

(Komentář: Sk 11,19-26)

Myšlenky na středu, 10. 5. 2017

 Ježíš je přítomný v eucharistii. Nevidíme jej, ale existuje tolik věcí, které nevidíme, a které přesto existují a jsou zásadní. Ty nejhlubší skutečnosti, týkající se života a světa, nevidíme, ale můžeme vidět a vnímat jejich účinky.
 Staré přísloví, které říká: „Hole a kameny mohou polámat mé kosti, slova mi ale nikdy neublíží,“ není pravdivé. Tvrdá slova mohou mít dopad na celý život člověka. Mnoho takzvaných „sociálních vyvrženců“ bylo někdy v životě obětí slovního napadání. Trpěli rukou a slovy rodičů, učitelů, nesebejistých partnerů a dalších, kteří bojovali s vlastními emocionálními problémy.
 Když vidím, jak se Boží slovo šířilo, musím si uvědomit: nechci mít na křesťanství „monopol“ a tak zvěst podle svých představ omezovat.

(Komentář: Sk 12,24 – 13,5a)

Myšlenky na čtvrtek, 11. 5. 2017

 Víra v Ježíše je prostředkem, díky němuž můžeme vždy znovu uchopit Ježíšovu ruku a díky němuž bere za ruku i on nás, aby nás vedl.
 Bible říká: „Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města“. Proto, když zjistíš, že máš sklon mluvit s lidmi tvrdě, pros o Boží pomoc. Ať to stojí cokoliv, včetně pomoci od pastora nebo poradce, vypořádej se s tím. Rozhodni se „vládnout svému duchu“ a učiň laskavost charakteristickým znakem a vedoucím principem svého života.
 Pavel před zraky posluchačů odhaluje historii spásy. I já si chci uvědomit svůj vlastní příběh; to, jak mě Bůh provázel v mém životě.

(Komentář: Sk 13,13-25)

Myšlenky na pátek, 12. 5. 2017

 Ježíš nás sytí eucharistií, sjednocuje nás se sebou, s Otcem, s Duchem svatým i nás navzájem. Tato síť jednoty, která zahrnuje celý svět, předjímá v naší době svět budoucí.
 Když někdo nedělá věci stejně jako ty, neznamená to, že je dělá špatně. Prostě jsme jiní. K tomu, abychom vycházeli s někým, kdo je jiný, je ale zapotřebí zralosti.
 Dějiny spásy vrcholí ve vzkříšení! Dokázal bych podobně jako Pavel přiblížit radostnou zvěst těm hledajícím, kteří o ni dnes stojí?

(Komentář: Sk 13,26-33)

Myšlenky na sobotu, 13. 5. 2017

 Krista nelze mít výhradně pro sebe, mohu mu náležet jedině ve spojení s těmi, kdo mu patří.
 Nezačít hádku nebo se neurazit, vyžaduje trpělivost. Bez ohledu na to, jak je někdo úžasný, pokud jsi s ním delší dobu, budeš mít totiž příležitost se urazit.
 Pohané se „radovali a velebili slovo Páně“. Naproti tomu ti, kterým bylo hlásání v první řadě určeno, žárlili a poštvali zbožné ženy. Není nám to povědomé?

(Komentář: Sk 13,44-52)

Myšlenky na neděli, 14. 5. 2017

 Jdeme-li s Ježíšem, jdeme správným směrem a život se stává dobrým.
 Pavel řekl: „Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám“. Potřebuješ pokoru, aby sis nechal své poznámky pro sebe a odolal pokušení udílet svým dospělým dětem nevyžádané rady.
 Pán nepotřebuje, aby se učedníci uzavřeli do bezpečného ghetta obehnaného vysokými zdmi a chráněného zamčenými dveřmi. Potřebuje, aby poznali Otce! Stále totiž ještě nechápou, jak úzká vazba je mezi Ježíšem a Otcem. Čím více poznávají Ježíše, tím více pronikají do poznání vnitřního života Boha. K plnosti života s Pánem bude zásadní přijmout plody Ježíšovy oběti. On je cesta nejen v oblasti poznání, ale je třeba se k němu pevně přitisknout. Avšak bude také důležitá osobní praxe víry, která se upevňuje v osobní modlitbě. K opření se o Boha bude třeba krok víry. Bez něj žádný z apoštolů nemůže skutečně evangelium hlásat ani být křesťanem!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 15. 5. 2017

 Eucharistie je pramenem jednoty, který má základ ve smíření a pokoji.
 Modlitba tchýně: „Pane, pomoz mi se radovat, že můj syn si našel partnerku. I kdyby si přivedl domů dívku s dvěma hlavami, pomoz mi je milovat obě stejně. Když řekne: ‚Mami, chci se oženit,‘ chraň mě, abych vyhrkla: ‚Ve kterém je měsíci?‘ Pomoz mi zvládnout přípravy na svatbu, aniž bych se hádala ‚s druhou stranou‘. Zbav mně myšlenky, že kdyby moje dítě počkalo, bylo by to možná lepší. Až se stanu babičkou, připomeň mi, že moje děti nestojí o rady s výchovou dětí o nic víc, než jsem o ně stála já. Když mi s těmito věcmi pomůžeš, možná moje děti budou se mnou rády a já si nebudu muset stěžovat, jak mě zanedbávají.“
 Všimnu si, jak jedna osoba v Trojici mluví o druhé? Láska a poukazování na „toho druhého“ ať je vzorem i pro naši komunikaci.

(Komentář: Jan 14,21-26)

Myšlenky na úterý, 16. 5. 2017

 V eucharistii nelze Krista a bližního oddělovat. A tak se stáváme všichni jediným chlebem, jediným tělem.
 Mnozí z nás se domníváme se, že když bude dělat víc toho, co nefunguje, nakonec to fungovat bude! Ježíš nám nabízí jediný skutečný lék na prázdnotu, sebe: „Kdo by se napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky“.
 Věrnost úřadu, loajalita k představeným. I dnes může vést ke smrti. Možná jen k odumření mého vlastního „já“. Ale právě v této porážce je vítězství!

(Komentář: Řím 8,31b-39)

Myšlenky na středu, 17. 5. 2017

 Eucharistie, která se konkrétně neprojevuje láskou, je sama v sobě neúplná.
 Ať už hledáš naplnění kdekoliv – v drogách, alkoholu, sexu, pornografii, vedlejších vztazích, penězích nebo popularitě – to je všechno voda, která nikdy nemůže uhasit žízeň. Zaměř svůj život na Ježíše, trav s ním čas, mluv s ním, „pij“ denně z Bible a tvoje vnitřní prázdnota bude zcela naplněna.
 Ořezávání a čištění! Jak bolestný proces. Snažím se však sám, abych nesl slušné ovoce?

(Komentář: Jan 15,1-8)

Myšlenky na čtvrtek, 18. 5. 2017

 Eucharistie je naším nejkrásnějším pokladem. Uvádí nás do života věčného a obsahuje všechna tajemství naší spásy.
 Ve chvíli kdy se dostaneme nejníž na dno své bídy a své slabosti, nám Vzkříšený Kristus dává sílu znovu vstát.
 Zůstávání v jeho lásce je především radost. Vyzařuje tato radost ze mě?

(Komentář: Jan 15,9-11)

Myšlenky na pátek, 19. 5. 2017

 Růst v křesťanském životě vyžaduje, abychom se živili Kristovým tělem a krví.
 Toto je fakt: zemřel, byl pohřben, vstal z mrtvých a ukázal se, to znamená, že Ježíš je živý! To je jádro křesťanského poselství.
 Chci si víc uvědomovat, že mě Ježíš volá k přátelství a spolupráci. Pak se mi bude snadněji plnit to, co mi „ukládá“.

(Komentář: Jan 15,12-17)

Myšlenky na sobotu, 20. 5. 2017

 Jak moc má dnešní lidstvo zapotřebí znovu objevit ve svátosti eucharistie pramen, z něhož mu prýští naděje.
 Pane, uzdrav naše životy, abychom svět spíše chránili, než ho ničili, abychom rozsévali krásu spíše než znečištění a ničení.
 Spojení s Kristem i v době pronásledování je skutečnost, která oživuje naši víru. Chci dnes proto myslet na spolubratry ve víře, kteří na zemi trpí pro víru, a děkovat, že mohu (zatím) svědčit jiným způsobem!

(Komentář: Jan 15,18-21)

Myšlenky na neděli, 21. 5. 2017

 Bůh má tvář. Bůh má jméno. V Kristu se Bůh stal tělem a daruje se nám v tajemství nejsvětější eucharistie.
 Boží milosrdenství je věčné, nikdy nekončí, nikdy se nevysílí, nikdy se nevzdává když se setkává se zavřenými dveřmi a nikdy se neunaví.
 Bůh po událostech Velikonoc a po nanebevstoupení Ježíše sešle lidem Ducha svatého, jehož Pán ho nazývá Přímluvcem. Řecké slovo „paraklétos“ má však širší význam: rádce, přímluvce, utěšitel, obhájce. Mezi darem tohoto Ducha, zachováváním přikázání a láskou k Bohu existuje souvislost. Bůh nabídl člověku smlouvu: on bude chránit svůj lid, ale ten musí žít podle Boží představy, to však člověk nedokázal. Nyní je mu ale dána síla Ducha svatého. Kristu neleží na srdci prázdné plnění nějakých předpisů. Ve své podstatě nejde o normy, ale o způsob života. Člověk žije z lásky k Bohu tak, jak to Bůh po něm požaduje a to mu zase otevírá oči pro poznání Boha.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 22. 5. 2017

 Poslední večeře je okamžikem, kdy se rodí církev. V eucharistii se stále obnovuje Kristova oběť.
 Bůh stejně jako včera hledá spojence, hledá muže a ženy schopné věřit, pamatovat, cítit a spolupracovat s kreativou Ducha svatého. Bůh nadále prochází našimi čtvrtěmi, našimi ulicemi a kamkoli se vydává hledat srdce, která jsou s to slyšet Jeho pozvání a ztělesnit je tady a teď.
 Lydie zve Pavla a jeho doprovod do svého domu. Kéž je nám tato srdečnost a pohostinnost vzorem. Mohu dnes prosit za úzký vztah představitelů církve k rodinám.

(Komentář: Sk 16,11-15)

Myšlenky na úterý, 23. 5. 2017

 Eucharistie představuje vzácné dědictví. A církev jej s nesmírnou péčí ochraňuje, když ji slaví den co den při mši svaté, když se jí v kostelech a kaplích klaní, když ji nosí nemocným a jako viatikum těm, kdo se vydávají na poslední cestu.
 Bůh nadále hledá taková srdce, jakým je to Mariino, tedy srdce schopná věřit i za zcela mimořádných okolností. Pán ať v nás rozhojní tuto víru a tuto naději.
 I u nás v době pronásledování docházelo k podobným příběhům. Nebýt věznění, mnozí žalářníci by se o Kristu nedozvěděli… On chce být všude!

(Komentář: Sk 16,22-34)

Myšlenky na středu, 24. 5. 2017

 Přijímat Krista a nést jej druhým je opravdovou radostí křesťana.
 Dnes se spekuluje s životem, s prací a s rodinou, s chudými a s migranty, s mladými a jejich budoucností. Všechno se redukuje na čísla, a přitom každodenní život mnoha rodin je vystavován vratkosti a nejistotě. Na mnohé dveře klepe bolest, mezi mladými lidmi roste nespokojenost z nedostatku reálných příležitostí a všude kypí spekulace. Ale Bůh právě dnes vstupuje do našich domovů, do našich každodenních zápasů, plných úzkostí i tužeb. Jenom mu musíš otevřít srdce.
 Posluchači zaměření k přílišnému „filozofování“ Pavlovo slovo nepřijímají. Nejsem jim se svou „moudrostí“ podobný? Jaký kontrast oproti prostému žalářníkovi z včerejšího příběhu!

(Komentář: Sk 17,15.22 – 18,1)

Myšlenky na čtvrtek, 25. 5. 2017

 Následujme Marii a napodobujme tuto hluboce eucharistickou duši, a celý náš život se stane jedním chvalozpěvem Magnificat.
 Již Pavel varuje Timoteje, že bude hlásat evangelium v kontextu, kdy si lidé budou vybírat stále nové "učitele", "báje", rozličné nauky a ideologie, které budou šimrat jejich uši, že nastane karneval mondénní kuriozity a svodů. Je zajímavé, že již tehdy, před dvěma tisíci lety, se hlasatelé evangelia střetávali se scénářem, který se v naší době mnohonásobně rozvinul a globalizoval, což zapříčinily svody ubjektivistického relativismu.
 Úkolem vyslání začíná ve světě úplně nová přítomnost Krista. Z mého křtu vyplývá, že své působení odteď nechává i na mně!

(Komentář: Mt 28,16-20)

Myšlenky na pátek, 26. 5. 2017

 Eucharistie představuje velkou školu lásky.
 Tendence k hledání novot je člověku vlastní a nachází živnou původu ve společnosti určované vnějším dojmem a konzumem, která sice často recykluje něco staršího, avšak důležitě to vydává za poslední lákavou novinku.
 Z Pánových slov v nočním vidění je zřejmé ztotožnění se s křesťany. Patřím ve svém městě, ve své obci k „jeho lidem“? Může se o mě Kristus opravdu opřít?

(Komentář: Sk 18,9-18)

Myšlenky na sobotu, 27. 4. 2017

 V eucharistickém tajemství se Kristus stále znovu daruje a právě v eucharistii se učíme lásce Kristově a tedy i lásce k církvi.
 Pohybujeme se v takzvané "tekuté společnosti" bez pevných bodů, vyvrácené z veřejí a pantů, zbavené jisté a stálé opory. Žijeme v jepičí kultuře na jedno použití. A uprostřed "karnevalu" včerejška i dneška jsou dobré skutky tou "solí" a světlem", pevnou oporou uprostřed společnosti.
 Apollos, dobrý řečník, se výborně vyznal v Písmu, ačkoli znal jen křest Janův. Priscilla s Akvilou mu vykládají Boží nauku ještě dokonaleji! Věnuji trochu času, abych se sám zdokonalil ve víře? Přijímám druhé bez předsudků?

(Komentář: Sk 18,23-28)

Myšlenky na neděli, 28. 5. 2017

 Ať se pro nás eucharistie stane životní školou, kde nás Ježíšova oběť na kříži naučí cele se odevzdat druhým.
 Jít za věštcem, či věštkyní, kteří čtou z karet, to je modla. Je to idol a pokud k němu přilneme, kupujeme falešnou naději, zatímco naději, která je zdarma a kterou nám přinesl Ježíš Kristus tím, že za nás dal svůj život, už pak tolik nedůvěřujeme.
 Na začátku Janova evangelia v Káně Galilejské Ježíš říká své matce: „…ještě nepřišla má hodina.“ Ale ve večeřadle říká: „Přišla ta hodina.“ Je to klíčový okamžik dějin. Ježíš se modlí: „Oslav svého Syna.“ Bůh oslavil Krista vzkříšením, tedy vítězstvím nad vládou smrti a zla. Nyní Ježíš sice odchází k Otci, ale prosí za učedníky Otce. To je vzorec, který od toho okamžiku do konce světa bude probíhat! Pán za nás prosí a Otec na základě Kristovy oddanosti až do krajnosti jedná! Dává slabým, klesajícím, hřešícím lidem moc žít z Boží lásky – z Ducha svatého.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 29. 5. 2017

 Kristus v nás chce přebývat navzdory naší slabosti a našemu hříchu.
 Vždy existuje nebezpečí, že světlo víry pohasne. Je to pokušení redukovat ji na něco minulého, na něco sice důležitého, avšak patřícího jiným dobám, jako by víra byla krásnou knihou s iluminacemi uchovávanou v muzeu. Je-li však víra chována v historických archivech, ztrácí svoji přetvářející sílu, životnou krásu a pozitivní přívětivost ke všem. Víra se totiž rodí a obrozuje z živého setkání s Ježíšem, ze zkušenosti s Jeho milosrdenstvím, které dává světlo všem životním situacím.
 Ježíš vyčítavě předpovídá svou opuštěnost. Nechci jej v tomto týdnu přípravy na seslání Ducha svatého ponechat bez své lásky. Můj vztah k Němu mi dává jistotu, že spolu s Ním mohu přemoci lhostejný „svět“.

(Komentář: Jan 16,29-33)

Myšlenky na úterý, 30. 5. 2017

 Pokaždé, když se slaví mše svatá, pokaždé když se Kristus svátostně ve své církvi zpřítomňuje, tehdy se uskutečňuje naše spása.
 Je užitečné oživovat denně živé setkání s Pánem. Prospívá nám četba Božího Slova a otevření se Boží lásce v tiché modlitbě. Prospěje nám, necháme-li zažehnout radost v srdci setkáním s Pánovou něhou; radost větší než smutek, radost, která odolává i bolesti a mění se na pokoj. To všechno obnovuje život, osvobozuje jej a činí poddajným vůči překvapením, připraveným a ochotným k Pánu a k druhým.
 Ježíšova velekněžská modlitba ať mě povzbuzuje ve chvílích opuštěnosti. Ano, právě ve chvílích opuštěnosti jsem Mu nejblíž…

(Komentář: Jan 17,1-11a)

Myšlenky na středu, 31. 5. 2017

 Prostřednictvím všech míst, kde se slaví eucharistie, se vytváří síť pokoje, která pokrývá celý svět.
 Vizitkou křesťana je konkrétní láska. Jiné způsoby prezentace mohou být scestné a dokonce marné, protože učedníky poznají všichni právě z toho, že se mají navzájem rádi. Jsme povoláni především stavět cesty společenství, neúnavně budovat mosty jednoty a překonávat bariéry separací.
 U našeho Boha dojdou radosti a naplnění: pokorní, ponížení, hladoví. Mocným, pyšným, bohatým a přesyceným se nevnucuje.

(Komentář: Lk 1,39-56)