Myšlenky na neděli, 1. 10. 2017
† Abychom nalezli trvalý a snadno dosažitelný pocit vyrovnanosti, musíme se obracet do svého nitra, využít v nejvyšší míře své vlastní zdroje a vyjít vstříc nepomíjející lásce a pomoci, která nám nabízí Bůh.
† Pokud jsi dnes neudělal něco pro někoho, kdo ti to nemůže oplatit, pak jsi dnešek neprožil dobře.
† Ježíš nezapadá do představ a plánů vládnoucí, ale i náboženské elity. Zde vzniká hlavní otázka dnešní neděle: Nejsou naše představy o Bohu příliš spoutané s tím, co bychom sami chtěli? Bůh trpící za naprosté bezbožníky? Bůh, který pokorně kráčí potupený a ztýraný? Nikde ani stopa po moci a exkluzivitě? To se mnoha lidem opravdu příčí. Ale Bůh dobře rozumí, proč volí právě tuto cestu záchrany každého člověka, tedy nejen náboženské elity, ale i posledního špinavého otrhance a hříšníka. I pro něj umírá. A tímto skutkem otevírá nebe každému člověku. Je konec vládě elit, pýchy a výlučnosti.
(Nedělní čtení)
Myšlenky na pondělí, 2. 10. 2017
† Nenech se ničím připravit o svůj vnitřní pokoj, ani kdyby se zdálo, že kolem tebe běsní celý svět.
† Když ti dá Bůh vizi pro tvůj život, zapiš si ji, měj ji neustále na paměti a žij v souladu s ní. Možná vůbec nevidíš způsob, jak by se mohla naplnit. V Bibli ale stojí: „Vidění už ukazuje k určitému času … vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá“ (Abakuk 2:3).
† Příslib, který mi může dodat odvahu, kdykoli váhám, zda udělat něco dobrého, i když sám „na to nemám“. Nejsem sám!
(Komentář: Ex 23,20-23a)
Myšlenky na úterý, 3. 10. 2017
† Jen máloco má větší cenu než pokoj v duši.
† Každá zkušenost, kterou jsi od narození až dodnes udělal, se podílela na formování toho, kým jsi. Vše, co jsi prožil, dobré i zlé, zásadně ovlivňuje, jak budeš jednat a reagovat po celý zbytek svého života.
† Nesvolávat oheň, nehubit! To není náš úkol ani dnes. Však už tenkrát Pán „horlivce“ přísně pokáral!
(Komentář: Lk 9,51-56)
Myšlenky na středu, 4. 10. 2017
† Musíme přestat mluvit o tom, co všechno není možné udělat, vzdát se toho, abychom bědovali sami nad sebou, a místo toho začít přemýšlet, co všechno možné je a proč bychom to či ono mohli udělat.
† Láska je autentičtější a pronikavější, když se žije uprostřed společenství.
† Výzva k ponechání mrtvých mrtvým se nevztahuje na „poslední rozloučení“ (počet pohřbů bez obřadu povážlivě roste), ale spíš k tomu: mít odvahu opustit přežilou formu křesťanství a zříci se toho, co není nosné…
(Komentář: Lk 9,57-62)
Myšlenky na čtvrtek, 5. 10. 2017
† Z vědomí Boží přítomnosti a lásky se rodí vnitřní moudrost, která umožňuje, abyste ve svém srdci pocítili mír.
† Zapomínej na to, co je za tebou a upři se k tomu, co je před tebou, běž k cíli, abys získal nebeskou cenu, k němuž tě povolal Ježíš Kristus
† Pokoj, který šířím kolem sebe, se v případě nepřijetí druhými neztratí; vrátí se tajemným způsobem ke mně, do mého nitra!
(Komentář: Lk 10,1-12)
Myšlenky na pátek, 6. 10. 2017
† Pokud dokážeme přijmout sami sebe, opustit minulost a uvěřit v příslib Boží lásky a odpuštění, budeme také schopni uznat, kdo je Bůh.
† Jediné místo, v němž můžeš žít minulost, jsou tvé vzpomínky. A jediná moc, kterou nad tebou může mít, je ta, kterou jí dáš. Proto se začni dívat dopředu.
† Na některé lidi možná shlížím svrchu. Ale kdyby se jim dostalo tolik milostí jako mně, tolik mší svatých, promluv, svátostí, nebyli by dokonalejší, nebyli by přede mnou?
(Komentář: Lk 10,13-16)
Myšlenky na sobotu, 7. 10. 2017
† Schopnost pravidelně se ztišit a být o samotě je tím nejdůležitějším krokem vedoucím k vnitřnímu pokoji a vyrovnanosti.
† Když přicházíš k Bohu, musíš to dělat ve víře, jen tak dostáváš jeho radost a pokoj. Tyto dvě věci jsou součástí Boží vůle pro tebe a byly pro tebe koupeny a zaplaceny na kříži. Kristovo dílo je dokončeno a jediná věc, kterou ti zbývá dělat, je věřit. Když to uděláš, Bůh zareaguje a bude ti stále žehnat!
† Radostný návrat dvaaosmdesáti učedníků budí obdiv a trochu závisti. Není naše působení občas bez radosti proto, že jsme opustili jadrnost Ježíšovy zvěsti?
(Komentář: Lk 10,17-24)
Myšlenky na neděli, 8. 10. 2017
† Představa, že vás Ježíš a jeho Svatý Duch doprovázejí a jsou vám nablízku, vás za všech okolností povede a povzbudí vás a bude podpírat. A s tímto vědomím možná snadněji přijmete to, že v životě nic takového jako dokonalost neexistuje, a že je docela dobré mít se docela dobře.
† Někdy nemáš jinou možnost, než vstoupit s někým do konfrontace. Pokud se konfrontacím vyhýbáme, pak naše vztahy trpí a problémy zůstávají nevyřešené. Prvním krokem ke konfrontaci je správné stanovení jejího cíle a to dosažení lepších vztahů.
† V evangeliu Pán promlouvá k vládnoucí elitě. Oni nesou odpovědnost za Izrael, jeho budoucnost a rádi to také zdůrazňují. Jenže nejsou majiteli ani Izraele, ani světa, ani lidí, kteří je obklopují. Jsou pouze služebníky. Často se nám stává, že věci, které máme k životu, začneme považovat za samozřejmé. Tak se v našem vnímání z našich dětí, partnerů, práce či světa okolo nás stává náš majetek. Problém je v tom, že to naše není! Pouze jsme dostali vzácnou možnost s tímto člověkem či v těchto podmínkách žít. Zkreslené vnímání může mít strašlivé důsledky. Nejednou v historii se lidé domnívali, že oni rozhodnou o osudu svých blízkých či světa. A následky byly hrozivé. Jak je to naším vnímáním? A nezapomeňme domyslet, že na tom záleží, co s námi bude v budoucích desetiletích… tedy na věčnosti!
(Nedělní čtení)
Myšlenky na pondělí, 9. 10. 2017
† Jestliže vám nechybí nadšení, můžete se pustit do čehokoliv. Nadšení dodává jiskru vašim očím, ráz vašemu kroku, pevný stisk vaší ruce.
† „Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk“. Někdy totiž musíš lidi na čas ztratit, abys je později získal.
† Jonášova tvrdohlavost a odpor proti Božímu záměru nikam nevede. Svou modlitbou ve skrytosti „velké ryby“ se však Jonáš otevírá znovu víc a víc Boží milosti.
(Komentář: Jon 1,1 – 2,1.11)
Myšlenky na úterý, 10. 10. 2017
† Bůh hovoří v tichu a jedině ti, kdo se ztiší, mohou zaslechnout, co říká.
† Spontánní konfrontace uprostřed emocionálního vypětí může mít katastrofální následky. Nejdříve se vypořádej s emocemi, jako je hněv nebo vztek. I když ti mohou připadat ospravedlnitelné, pokud se jich nezbavíš, stanou se překážkou k dosažení shody. Musíš také odmítnout strach z řešení problému, protože ten by ti bránil vstoupit do konfrontace.
† Tentokrát se Jonáš poučil a jde, kam má. Obyvatelé pohanského Ninive se obracejí. V naději na Hospodinovo milosrdenství je povzbuzuje sám král. Jonáš, pověřený zvěstováním naděje, možná sám Božímu milosrdenství tolik nevěří. Podobnost s naším zvěstováním?
(Komentář: Jon 3,1-10)
Myšlenky na středu, 11. 10. 2017
† Před každým z nás je cesta, po níž se má vydat. Přitom nesmíme ztrácet ze zřetele svůj cíl ani se nechat odradit tím, jak velké překážky nám v cestě stojí.
† Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.
† Jonášův dialog s Hospodinem může být inspirací pro nás, kdykoli vidíme nenávratně poničené životní prostředí, často naší vinou. Ano, máme větší cenu…
(Komentář: Jon 4,1-11)
Myšlenky na čtvrtek, 12. 10. 2017
† Každý den si hned po probuzení řekněte: Dnes mám štěstí, že jsem se probudil a jsem naživu, dostal jsem cenný lidský život a nehodlám ho promarnit.
† V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas“ (Galatským 6:9)
† Po Ježíšově povzbuzení si musím uvědomit rozdíl mezi modlitbou nevyplněnou a nevyslyšenou. Bůh totiž často dává ve své velkorysosti věci jiné a někdy i na jiná místa…
(Komentář: Lk 11,5-13)
Myšlenky na pátek, 13. 10. 2017
† Ve chvílích tichého rozjímání vidíme sami sebe zřetelněji.
† Jestli se tvým dospívajícím dětem nelíbí, když jim říkáš, co mají dělat, uklidni se – je to normální. A začíná to mnohem dřív. Když se jedna čtyřletá holčička vztekala, matka jí řekla: „Já jsem tvůj šéf. Jsem zodpovědná za to, abych tě vedla, a budu to dělat!“ Holčička chvíli přemýšlela a potom se zeptala: „Jak dlouho to tak bude muset být?“ Už ve čtyřech letech se těšila na den, kdy jí nikdo nebude moci říkat, co má dělat.
† Ano, prázdné nitro mám poskytnout Ježíšovi, aby jej vyplnil. Pokud ne, uhnízdí se tam všelicos… Platné zvlášť dnes, v době zahlcení komunikačními technologiemi – často přinášejícími do srdce odpad.
(Komentář: Lk 11,15-26)
Myšlenky na sobotu, 14. 10. 2017
† Nenechte se pohltit všedními starostmi a obavami natolik, že byste zapomínali vzhlédnout a vidět věci v širších souvislostech.
† Náboženství bez osobního vztahu s Bohem tě neuspokojí ani nenaplní. Je to jako pít slanou vodou – čím více ji piješ, tím větší máš žízeň.
† Pokaždé, když „slyšíme Boží slovo a zachováváme ho“ , jsme zvláštním způsobem spojeni příbuzenstvím se samotnou Marií, matkou Ježíšovou!
(Komentář: Lk 11,27-28)
Myšlenky na neděli, 15. 10. 2017
† Nikdo nedosáhne své plné velikosti, pokud si neuvědomí hlubokou a trvalou potřebu duchovních hodnot pro svůj život.
† Jednou zemřeme všichni a naše poslední slova budou často považována za jedny z nejdůležitějších. Otázkou je, zda jsi uplatnil svůj nejvyšší potenciál a naplnil Boží záměr pro svůj život.
† Citovaný úryvek evangelia působí mnohé nejasnosti. Mohl někdo na cestách mít s sebou svatební šaty? Existuje nějaký seznam vyvolených, který je dopředu dán? Podobenství má ale zaujmout jako srovnání, tedy neslouží jako vybroušená definice. Podstatné jsou zde dva kroky: Předně nechat se pozvat. Připustit si, že Boží slovo chceme vzít vážně. Druhou věcí je skutek. Nestačí být pozvaný, ale je třeba vstoupit jako plnohodnotný účastník. Nejen takříkajíc nakouknout. Jenže právě tak vypadá často víra křesťanů. Jakoby stáli opodál, aniž by chtěli, aby se jich svatební hostina jejich Pána a spasitele vůbec týkala. Takový svatební host nemá na svatbě co dělat.
(Nedělní čtení)
Myšlenky na pondělí, 16. 10. 2017
† Dovolíme-li Bohu, aby v nás působil, a svěříme-li svůj život do jeho rukou, pak naše srdce ve ztišení a zklidnění nalezne vyrovnanost.
† Ti, kdo říkají ano na Boží volání, ani zdaleka nejsou dokonalí. Protože však navzdory svým chybám řekli ano, učí se a rostou. Ostatně, jejich chyby se často stanou součástí jejich schopnosti posloužit druhým.
† Pavel představuje nejprve sebe, pak své poslání. Obrací se nejen na křesťanskou obec v Římě. I my bychom měli umět s podobnou pokorou a přesvědčivostí zvěstovat Krista.
(Komentář: Řím 1,1-7)
Myšlenky na úterý, 17. 10. 2017
† Dokážete-li zapomenout na sebe, přestanete-li se soustředit na své potřeby a přání, naleznete nakonec své pravé a vnitřní já, které vás spojuje s božstvím.
† Bůh tě k něčemu volá. Možná to má spojitost s tvým zaměstnáním, tvými vztahy či penězi, nebo s tvým největším strachem. Boží volání bude směřovat k jádru toho, kým jsi a jak jednáš. Říci mu ano, je nejlepším rozhodnutím, které kdy uděláš.
† Odmítnutí pravého Boha má za následek tvorbu zotročujících bůžků i dnes. Nám však chybí odvaha pojmenovat „bláznovstvím“ mnohé z toho, mezi čím musíme žít…
(Komentář: Řím 1,16-25)
Myšlenky na středu, 18. 10. 2017
† Pravý přítel je ten, kdo o vás ví všechno a přesto vás má rád.
† Touha po změně je klíčem k růstu v jakékoliv oblasti života. Většina z nás po zlepšení touží, ale zároveň se brání změně. Jedno bez druhého ale mít nemůžeš! Změna je možná pouze v případě, pokud ji nechceš jen na oko. „Jsi tím, kým jsi, protože jím chceš být. Pokud bys opravdu chtěl být kýmkoliv jiným, byl bys právě teď v procesu změny.“
† Jediný Lukáš, „milý lékař“, je v těžké chvíli s Pavlem. Ať je nám vzorem ve stálosti a spolupráci v Církvi. Jeho evangeliu vděčíme mj. za vyobrazení Mariiny osobnosti a za zprávy o Ježíšově dětství.
(Komentář: 2 Tim 4,9-17b)
Myšlenky na čtvrtek, 19. 10. 2017
† Narodili jsme se proto, abychom zjevovali Boží slávu, která je v nás.
† Stěžováním si se obvykle všechno zhorší. Je to spirála. Máš problém, proto si stěžuješ a zasekneš se. Cítíš se zle, takže si stěžuješ ještě víc. A nakonec jsi ve stresu, ale řešení nikde.
† Ospravedlnění, plynoucí z víry v jediného Boha, je i dnes aktuální si uvědomit: Jeho velkorysost, která zahrnuje všechny, kdo uctívají ne snad „mou představu Boha“, mě má naplnit radostí z Jeho velikosti.
(Komentář: Řím 3,21-30a)
Myšlenky na pátek, 20. 10. 2017
† Nepřemýšlejte nad tím, co může vaše země udělat pro vás, ale co vy můžete udělat pro svou zemi.
† Stěžování si může vést k onemocnění ze stresu. „Mírné srdce je tělu k životu…“. Řekni upřímně – kolik znáš klidných a vyrovnaných „stěžovatelů“? Místo aby sis stěžoval, začni počítat svá požehnání.
† Ne naše zásluhy, ale víra v Jeho dobrotu a vědomí naší závislosti na Bohu je to, co právě Jemu dělá radost. Mé skutky zbožnosti i modlitby ať jsou prodchnuté tímto vědomím!
(Komentář: Řím 4,1-8)
Myšlenky na sobotu, 21. 10. 2017
† Neproste o snadný život, ale o to, ať jste silnějšími lidmi. Neproste o úkoly přiměřené svým silám, ale o síly přiměřené svým úkolům.
† Tvým největším odkazem mohou být lidé, kteří získali věčný život, protože jsi jim zvěstoval Krista.
† Abrahám, otec víry, který se odhodlal dát Bohu to nejcennější, kéž je i mým průvodcem v situacích, kdy nemohu pochopit Boží vůli… Tak budu i já Abrahámovým „dítětem“.
(Komentář: Řím 4,13.16-18)
Myšlenky na neděli, 22. 10. 2017
† Skutečný cíl vyrůstá z duše. Věnujte čas ztišení a zamyšlení nad tím, co je takovým cílem pro vás, a pak nechejte působit Boha.
† Otevření Pandořiny skříňky rozpoutá spoustu pohrom. Poslední část této báje ale vyústí zábleskem světla. Po všeco z oné skříňky vzešlo, zůstal na jejím dně jako hráz proti všem zlům, jeden malý dar a Pandora jej objeví až naposled. Řekové jej nazývali elpis, což znamená naděje.
† V textech 21.–25. kapitoly Matoušova evangelia jde o všechno. Farizeové a znalci zákona nepřijímají Ježíšovo poselství, neuvěřili. Ale již nezbývá žádný čas na vysvětlování. Ježíš tedy velmi ostře usvědčuje tyto „vzorné“ věřící, kteří jím pohrdají a napadají ho, jako by byl falešný prorok, z jejich pokrytectví. Sami se považují za čisté před Bohem. A právě tito lidé ukazují před zástupem, že jejich vzorné plnění Tóry je pochybné hned v prvním a největším přikázání. Vždyť žádný Izraelita nesměl mít u sebe obraz člověka ani zvířete, protože to bylo považováno za modloslužbu. Proto si Ježíš vyžádá denár od nich a nikoli od někoho z učedníků ani ho nevytáhne z vlastní kapsy. Pán tak přesně vystihne, oč v této situaci jde: slepé plnění Tóry nevede ke spáse. Podstatné je, proč a pro koho úkony naší víry děláme!
(Nedělní čtení)
Myšlenky na pondělí, 23. 10. 2017
† Nechejte ve svém srdci růst dobrotu a víru a usilovně pracujte na tom, aby tento svět byl lepší, bezpečnější a prostoupenější láskou.
† Naděje nese život, chrání jej, opatruje a umožňuje jeho růst. Kdyby lidé nepěstovali naději a neměli v této ctnosti oporu, nikdy by nevyšli z jeskyní a nezanechali by v dějinách světa stopy. Je tím nejvíce božským, co v lidském srdci existuje.
† Není celá naše západní civilizace postavena na spekulaci s majetkem? Chamtivost a shromažďování je i dnes nebezpečné pro vztah k Bohu i k druhým.
(Komentář: Lk 12,13-21)
Myšlenky na úterý, 24. 10. 2017
† Skutečně šťastní budou z vás jen ti, kdo hledali a nalezli způsob, jak sloužit.
† Bůh nežasne ani tak nad vírou lidských bytostí, ba ani nad jejich dobročinnou láskou. Úžas a pohnutí v Něm vzbuzuje jejich naděje.
† Nepříčí se mi v mém aktivismu představa Boha, který „obchází a slouží“? Asi bych měl své představy o Něm zkorigovat. Moje služba se tím také změní…
(Komentář: Lk 12,35-38)
Myšlenky na středu, 25. 10. 2017
† Rozhodne-li se kdo milovat a říkat to svým životem, nevyhnutelně se bude ptát, jak zmírňovat nablízku i v dálce lidské bolesti a trápení.
† Naděje je pobídkou v srdci těch, kdo opouštějí svůj domov, zemi, někdy i rodinu a příbuzné, aby hledali lepší a důstojnější život pro sebe a své drahé. Ale je také pobídkou v srdci těch, kdo je přijímají s přáním setkat se, poznat a vést dialog.
† Když si uvědomím, co vše od Pána mám, musí to vést k povzbuzení ve službě. Rozhodně ne pro strach z ran holí, ale právě kvůli tomu, co vše mi ON dává!
(Komentář: Lk 12,39-48)
Myšlenky na čtvrtek, 26. 10. 2017
† Nikdo neuvěří, jak mocná je modlitba a co všechno dokáže způsobit, dokud to člověk nezjistí z vlastní zkušenosti.
† Naděje není ctnost pro lidi s plným žaludkem. To je také důvod, proč chudí jsou primárními nositeli naděje. A v tomto smyslu můžeme říci, že chudí - i žebráci - jsou protagonisté Dějin. Bůh je potřeboval, aby mohl přijít na svět. Potřeboval Josefa a Marii, betlémské pastevce. O první Vánoční noci svět spal, uveleben ve spoustě jistot, kterých dosáhl. Pokorní však ve skrytu připravovali revoluci dobroty. Trpěli nouzí ve všem, někteří na hranici přežití, ale oplývali tím nejcennějším dobrem, které na světě existuje, tedy vůlí ke změně.
† Oheň, rozdělení. Různost a neporozumění mezi lidmi – ovšem právě jen kvůli postojům k Ježíšovi – jsou zde jím samým ospravedlněné. K Ježíšovu následování nepatří „pohoda“ za každou cenu.
(Komentář: Lk 12,49-53)
Myšlenky na pátek, 27. 10. 2017
† Když si budeme víc všímat toho, jak dát, a ne toho, jak mít, budeme šťastnější.
† Někdy je neštěstím mít v životě všecko. Pomyslete na mladíka, kterému nebyla vštípena ctnost očekávání a trpělivosti a který se nemusel kvůli ničemu namáhat, udělal zázračnou kariéru a ve dvaceti letech už „ví, jak to ve světě chodí“; nad takovým byl vynesen ten nejhorší rozsudek, totiž netoužit po ničem. Toto je ten nejhorší rozsudek: zavřít dveře touhám a snům. Vypadá mladě, ale na jeho srdce se snesl podzim. Je to podzimní mládež.
† Ježíšova výtka: „jak to, že nedovedete posoudit tuto dobu“ bude určena i mně, pokud se nezměním a ustrnu ve svém zakonzervovaném pojetí víry. Náš Pán i zde nabádá k pochopení procesu dějinnosti a inkulturace evangelia.
(Komentář: Lk 12,54-59)
Myšlenky na sobotu, 28. 10. 2017
† Neustále pročišťujte chrám svého života a otevírejte okna a dveře svého podkroví - když totiž dovnitř vpustíte světlo Ducha svatého, budete dělat to, co je dobré.
† Prázdnota v duši je nejhorší překážkou naděje. Je to riziko, o kterém nikdo nemůže říci, že se jej netýká, protože pokušení proti naději, může dolehnout i na ty, kdo se ubírají cestou křesťanského života. Starověcí mniši poukázali na tohoto nejhoršího nepřítele horlivosti. Říkali mu „polední démon“, který opotřebovává životní nadšení právě tehdy, kdy je slunce nejvýše. Toto pokušení nás zaskakuje tehdy, kdy jej nejméně očekáváme, dny se stanou monotónními a nudnými a zdá se, že žádná hodnota si nezaslouží námahu. Tento postoj se nazývá omrzelost, která nahlodává život zevnitř a nakonec z něho ponechá jen prázdnou skořápku.
† Ježíš si vyvolil svých dvanáct po noci, kterou strávil v modlitbě. Dokážu s ním bdít a modlit se za nástupce apoštolů, ustanovené i v mé vlasti?
(Komentář: Lk 6,12-19)
Myšlenky na neděli, 29. 10. 2017
† Každý z nás může zakusit, jaké to je být štědrý a dávat. Třeba nejsme dvakrát bohatí, ale z toho, co máme, můžeme vždy něco darovat. A můžeme dávat i ze sebe - čas, úsilí a lásku.
† Bůh nás stvořil k radosti a štěstí a nikoli k lebedění si v melancholii. Proto je zapotřebí střežit vlastní srdce, odporovat pokušení ke sklíčenosti, které jistě nepochází od Boha. A tam, kde naše síly ochabnou, a boj proti skleslosti se stane obzvláště zavilým, můžeme se vždycky utéci k Ježíšovu jménu. Můžeme opakovat jednoduchou modlitbu: „Pane Ježíši Kriste, Synu živého Boha, smiluj se nade mnou hříšným!“. J to modlitba naděje, protože se obracím k tomu, který může otevřít dveře dokořán, vyřešit problém a umožnit mi vzhlížet k horizontu naděje.
† Lze snadno odpovědět které je nejdůležitější z přikázání? Ježíš se vyhne zdlouhavé diskusi nad jednotlivými příkazy a zákazy. Vidí s nadhledem a rozlišuje detaily od podstatného - lpění na maličkostech může totiž zcela zatemnit smysl víry a její praxe! Jde o Boha a možnost spojit s ním svůj život a to přeci známe. „Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem,“ je první a největší příkaz. Stala se tato slova i pro nás první příčkou na žebříčku hodnot?
(Nedělní čtení)
Myšlenky na pondělí, 30. 10. 2017
† Člověk se nemůže stát moudřejším, pokud nerozvíjí svůj duchovní rozměr.
† Nejsme sami, kdo bojujeme proti beznaději. Pokud Ježíš přemohl svět, je schopen přemoci v nás všechno, co odporuje dobru. Je-li Bůh s námi, nikdo nám nezcizí ctnost, kterou k životu potřebujeme absolutně. Nikdo nám neukradne naději. Jděme dál!
† Neškodí připomenout ani dnešnímu křesťanovi, že vztah k Bohu není otroctví, ale synovství. Právě vědomí společného Otce tvoří bratrské vztahy!
(Komentář: Řím 8,12-17)
Myšlenky na úterý, 31. 10. 2017
† Vědět, co je správné a neudělat to, je nejhorším projevem zbabělosti.
† Rozhodné distancování se od mocenského zápolení na globální scéně je základním, ne-li určujícím rysem pontifikátu, a to nejenom toho nynějšího. Papež František se na žádnou stranu nepřiklání, nepojmenovává je a nezmiňuje ani jejich počet. Tato zdánlivá vyhýbavost je ve skutečnosti velice radikální postoj, jehož opodstatnění je ryze křesťanské. Evangelia totiž jasně ukazují, že Ježíš se římské okupační moci nejenom podrobil, ale dokonce ji nikdy výslovně nekritizoval. Tvrdě a neúprosně kritizoval pouze představitele svého vlastního národa.
† Lidský hřích, sobectví, působí porušení: nejen lidské duše, ale i přírody, kterou člověk drancuje. Celé tvorstvo doslova úpí očekáváním. Od člověka, který dostal „první dary Ducha“ očekává Bůh rozumnější chování…
(Komentář: Řím 8,18-25)
