† † †




Sebrané myšlenky dne - srpen 2017



Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na srpen:

    Všeobecný: Za současné umělce, aby skrze dílo daru svého talentu pomáhali i druhým poznávat krásu stvoření.

    Národní úmysl: Abychom neztratili radost z evangelizace, která je odpovědí na Boží lásku (EG, č. 81).


Myšlenky na úterý, 1. 8. 2017

 Bůh je skrytý v tom, co je malé, v tom, co roste, i když to nejsme schopni zahlédnout.
 Pokud zůstaneš poddajný a vnímavý vůči Bohu, on tě nikdy „nezahodí“. Vytvaruje z tebe něco, co bude moci použít stejně, jako to dělá hrnčíř s nepovedenou nádobou.
 Vyjití mimo tábor, k místu setkání s Hospodinem! Ano, i pro mě to může být užitečný návod pro chvilky letní samoty.

(Komentář: Ex 33,7-11; 34,5b-9.28)

Myšlenky na středu, 2. 8. 2017

 Moudré rozlišování umožňuje najít ty nejvhodnější prostředky, které nejsou vždycky totožné s tím, co se jeví jako velké nebo mocné.
 Když tě druzí stlačí, Bůh tě pozvedne. David řekl: „Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet…“ (Žalm 40:3).
 Odkrytí závoje před Hospodinem může být pro můj vztah k Bohu inspirující: nic nepředstírat, odhalit před Ním svá nejtajnější místa.

(Komentář: Ex 34,29-35)

Myšlenky na čtvrtek, 3. 8. 2017

 Bůh je ten, kdo nás předchází - hledáš ho, ale on tě nalézá jako první. Chceš ho potkat, ale on ti jako první vychází vstříc.
 Hle, jsi v Hospodinových rukou jako hlína v rukou hrnčířových. Všimni si, čí noha ovládá hrnčířský kruh. Kdyby satan mohl, už by tě dávno z kruhu shodil. On to ale udělat nemůže. Podívej se pod stůl a všimni si, čí noha hrnčířským kruhem točí – hrnčířova! Nic tě nemůže oddělit od Boží lásky (viz Římanům 8:39).
 Hospodinova velebnost přesahuje veškeré pomyšlení. Její odlesk však nesu v sobě již od křtu. Novozákonní příbytek Boží je tak svým způsobem přítomen v každém bližním.

(Komentář: Ex 40,16-21.34-38)

Myšlenky na pátek, 4. 8. 2017

 Snažme se být církví, která nalézá nové cesty, umí vycházet ze sebe a jít i k těm, kdo se k ní nehlásí, kdo odešli nebo jsou lhostejní.
 Pokud si chceš udržet pokojnou mysl, udělej to nejlepší, co můžeš, a v tom zbývajícím důvěřuj Bohu.
 Po sklizni následuje shromáždění a odpočinek. Není naše ztráta schopnosti (cokoli) spolu slavit počátkem ztráty víry v Boha?

(Komentář: Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37)

Myšlenky na sobotu, 5. 8. 2017

 Je třeba se pustit do dobrodružství, které tkví v tomto: hledat setkání, nechat se hledat a dovolit Bohu, aby nás potkal.
 Jsme formováni myšlenkou, že když už nic jiného nemůžeme dělat, můžeme si dělat alespoň starosti a cítit se mizerně. Ale Satan je bezradný, když tě nemůže přimět, abys byl nešťastný; bereš mu tím z rukou silnou zbraň. Pokud zcela důvěřuješ Bohu, už nejsi vydán na milost a nemilost okolnostem, druhým lidem nebo svým vlastním emocím a omezením. Otázkou není, zda přijdou problémy, ale to, jak jimi projdeš. Když se ti něco nepodaří, nedovol, aby tě to srazilo. Nech se vést Bohem, stůj na jeho slovu v Bibli, spočívej v něm a věř, že on bude jednat ve tvém jménu.
 Provokativní pro dravou tržní společnost, ale inspirativní pro řešení zadluženosti chudých států! Sociální učení Církve (tak málo známé!) dává svým doporučením ke skromnosti podobný návod.

(Komentář: Lv 25,1.8-17)

Myšlenky na neděli, 6. 8. 2017

 Křesťan nemůže žít ani v panice, ani spoléhat na zaběhané jistoty.
 Nenech se vodit svým zraněným egem, ale nech se vést Božím slovem, nejsou-li tvá obdarování uznávána a přijímána. Přinášíš-li svůj dar a tvůj bratr má něco proti tobě, smiř se nejprve svým bratrem a potom teprve přijď a přines svůj dar.
 Evangelia popisují, jak učedníci nejsou schopni porozumět Ježíšovu záměru. Proces, během něhož jejich víra roste, není jen otázkou seznámení se s jednotlivými články víry, ale zkušeností s živým Bohem. Ježíš potřebuje této skupince pomoci pochopit, že ani smrt či utrpení nejsou vítězi nad mocí Boží. Ježíš nás ani dnes do světa neposlal, abychom si „užili“ krásných chvil. Svět je především místem zápasu o víru a místem osobního rozhodnutí se pro Boha, ale také prostorem, kde se učíme bratrské lásce. Druhým významným podnětem je víra v nebe, tedy v místo, kde přebývá Bůh a který dalekosáhle předčí naše sny a představy. Tři učedníci zakouší nebe a tento zážitek utvrdí nejen jejich víru, ale také slouží jako důležitý opěrný bod pro další generaci křesťanů. Nabízí se otázka, jaké jsou naše opěrné body víry?

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 7. 8. 2017

 Bůh je vždycky větší.
 „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jakub 5:16). „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20:23).
 „Ať lidé neodcházejí, vy jim dejte jíst“, říká Ježíš i dnes své Církvi. Chci mu předložit i to směšně málo, co mám, neboť věřím, že zase projeví svou moc!

(Komentář: Mt 14,13-21)

Myšlenky na úterý, 8. 8. 2017

 Rozlišování je duchovní proces, prostřednictvím něhož člověk odlišuje ty duchovní popudy, které ho vedou k Bohu, od těch, které ho od Boha vzdalují.
 Pokud ponecháme dítě napospas sobě samému, zůstane ve stavu, v němž se narodilo, tedy ve stavu „hlouposti“. Proto musí být vyučováno, jak respektovat autoritu a řídit se pravidly; musí se naučit, že po každé akci vždycky následuje rovnocenná reakce opačného směru. Určitě bys to měl svému dítěti vysvětlit.
 Důležitá zkušenost, kterou Petr udělal: v silném větru dostal strach a měl pocit, že se topí. Dobře, že Pána zavolal…

(Komentář: Mt 14,22-36)

Myšlenky na středu, 9. 8. 2017

 Velký plán se realizuje drobným skutkem, malým krokem.
 Mnozí rodiče dělají tu chybu, že dítěti vždycky řeknou, že něco udělalo špatně, ale neudělají si čas, aby mu také řekli, jak to může napravit a udržet v pořádku. Když dítě jenom kontroluješ a nikdy si s ním nehraješ, neudržuješ rovnováhu.
 Nevěsta, pocházející z izraelského lidu, zasnoubená Kristu. Spolupatronka Evropy. Tato část světa však svého Snoubence nepoznává. Probudí se, až přijde?

(Komentář: Mt 25,1-13)

Myšlenky na čtvrtek, 10. 8. 2017

 Sv. Ignác nás vede k tomu, abychom měli před sebou Krista vždy většího, jenž nás neustále vyvádí ven z nás samých a vede nás k tomu, abychom vykročili ze své vlastní lásky, ze své vůle i svých zájmů.
 Vždycky pamatuj, že káznění je jako dvojsečný meč; nemá děti jenom napravovat, když dělají něco špatně, má je také nasměrovat na správnou cestu. Když budeš používat pozitivní motivaci, budeš mít lepší výsledky než při motivaci negativní.
 Tento jáhen ve své službě položil život. Kéž nezapomeneme, že právě chudí jsou největším pokladem Církve! Nepromarněme toto dědictví!

(Komentář: Jan 12,24-26)

Myšlenky na pátek, 11. 8. 2017

 Bůh se každému z nás zjevuje prostřednictvím vnitřních hnutí - pohne vůlí a přitáhne ji k sobě.
 Tvým úkolem není jen učinit dítě šťastným; tvým úkolem je vychovat ho ke zralosti. Pouze tak mu zaručíš štěstí! Nesnaž se u dítěte vyhrát „soutěž popularity“ a nepřestávej mu poskytovat správnou směs péče a kázně. A až vyroste, založí rodinu a bude mít děti, bude mít vzor a plán vedoucí k úspěchu.
 Ztráta vlastních jistot a falešných představ ať je pozváním k tomu, aby mě Ježíš naplnil. Chci mu k tomu dát prostor?

(Komentář: Mt 16,24-28)

Myšlenky na sobotu, 12. 8. 2017

 Srdce spojuje ideu se skutečností.
 Bůh může způsobit, že se budeš cítit pohodlně na některých nejvíce nepohodlných místech svého života. Může tě provést situacemi, o nichž si myslíš, že je nemůžeš přežít, nebo máš pocit, že jsi v nich uvízl navždy. Může ti dát pokoj, i když jsi pod tlakem.
 Ježíšovo vybídnutí k větší víře je návodem pro přímluvnou modlitbu: i za ty, kdo trpí rozpolceností světa, ohněm i vodou…

(Komentář: Mt 17,14-20)

Myšlenky na neděli, 13. 8. 2017

 Nikdo se nespasí sám, jako izolovaný jedinec, ale Bůh nás přitahuje v rámci komplikovaného tkaniva osobních vztahů, které se v lidském společenství utváří. Bůh vstupuje do této dynamiky lidu.
 Po celý svůj život budeš zažívat ztráty. Ale ztráta některých věcí ti pomůže vážit si toho, co máš a je to právě chuť neúspěchu, co činí úspěch tak sladkým.
 Všechna čtení popisují situace, v nichž byl někdo z věřících podroben zkoušce víry. Odehrává se tu něco, s čím lidé nepočítali a neodpovídá to jejich představě o jednání Boha s lidmi. Bůh ale nedává laciné odpovědi. Není vždy snadné pochopit, proč se příběh našeho života odehrává právě takto a proč je v něm tolik klikatých odboček. Proč nejel Ježíš s apoštoly na lodi a vyděsí je uprostřed noci? Proč židé nepřijali víru, když se setkali s Kristem tváří v tvář? Proč nastal holokaust, když se Bůh tak mocně dotkl Abrahámových potomků… Velmi často je odpověď jediná: Bůh pracuje s naší vírou velmi komplexně. Jde mu o osvědčení každého člověka. Cílem je, aby i ze slabých a křehkých lidí povstali muži a ženy, kteří dospěli ve svém vztahu k Bohu až ke zralé víře, k ochotě dát se Pánu zcela, celým svým životem.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 14. 8. 2017

 To, co církev dnes nejvíce potřebuje, je schopnost ošetřovat zranění a rozehřívat srdce věřících, projevovat vlídnost a blízkost.
 Tvá budoucnost není v rukou tvého šéfa, bankéře, partnera nebo kohokoliv jiného. Tvá budoucnost není ani ve tvých vlastních rukou, nemáš nad ní kontrolu a nikdy nebudeš vědět, co se stane zítra, ale budeš vědět, že všechny tvé zítřky jsou v Božích rukou.
 „On je tvá chlouba,“ připomíná Mojžíš. Nepramení ztráta naší živé víry z nízkého sebevědomí?

(Komentář: Dt 10,12-22)

Myšlenky na úterý, 15. 8. 2017

 Služebníci církve musí být především služebníky milosrdenství.
 Jestli zrovna nechápeš cestu, po které jdeš, ještě to neznamená, že tě Bůh nevede. On slibuje: „Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním ve světlo, pahorkatiny na rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím“ (Izajáš 42:16)
 Motiv na ikonách znázorňující smrt Panny Marie ukazuje Mariino zesnutí jako zároveň přivinutí její čisté duše v náručí jejího Syna. Kéž je obrazem i našeho odchodu z tohoto světa… na její přímluvu!

(Komentář: 1 Kor 15,20-27a)

Myšlenky na středu, 16. 8. 2017

 Bůh je větší než hřích.
 Bůh tu bude pro tebe, když tě všichni ostatní zklamou, bude tu pro tebe na temných místech. Ať bude noc jakkoliv dlouhá, vždy přijde ráno, s ním Boží radost a ty si uvědomíš, že Boží milost tě chránila, Pán že o tebe pečoval, uklidňoval tě, těšil tě a provedl těžkostmi. Časy a roční období se mění, ale Pán ne. „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky“ (Židům 13:8).
 Mohu vnímat Mojžíše jako patrona těch, kdo o něco usilují, ale nedočkají se výsledku. Svým způsobem je to úděl každého z nás. Nemá být ale vytouženou zemí život v Pánově domě – v Církvi?

(Komentář: Dt 34,1-12)

Myšlenky na čtvrtek, 17. 8. 2017

 Musíme kráčet společně uprostřed různorodosti. K sjednocení nevede žádná jiná cesta. Toto je cesta Ježíšova.
 Jestli necháš ve své mysli prostor špatné myšlence, může tam zakořenit a narůst.
 Archa je symbolem Boží přítomnosti uprostřed jeho lidu. I dnes je Bůh před námi. Nechám se jím předcházet a doprovázet?

(Komentář: Joz 3,7-10a.11.13-17)

Myšlenky na pátek, 18. 8. 2017

 Bůh nám přináší spásu skrze něhu, nabízí nám spásu v pohlazeních, přináší nám spásu skrze svůj život za nás.
 Pamatuj, že člověk jde tam, kam jej vede jeho mysl! Všichni v životě čelíme výzvám a těžkostem. Pokud tě myšlení připravuje na porážku ještě předtím, než nastane problém, pak prohraješ.
 Příběh, ve kterém se Hospodin projevoval jako ochránce, má oslovit i nás. Uvědomuji si, jak Bůh vedl statečné lidi v době nesvobody a pronásledování. Kéž se jejich odkazu nezpronevěříme!

(Komentář: Joz 24,1-13)

Myšlenky na sobotu, 19. 8. 2017

 Nechám se Bohem překvapit, jak to učinila Maria, anebo se uzavírám ve svých jistotách, jistotách svých vlastních plánů?
 Měl by sis říkat: „Jestliže na mě satan tak tvrdě útočí, musí pro mě Bůh mít něco úžasného!“ Staň se tak člověkem, který je duchovně, emocionálně a duševně připraven na jakýkoliv problém, který se vyskytne, a nenech se snadno odradit nebo porazit. Obnovuj svou mysl“ Božím slovem.
 Volba svobodného rozhodnutí je určena i mně, ponesu však i důsledky. V době starozákonní se lid rozhodl pro Hospodina, protože toužil přežít. V době novozákonní se mám rozhodnout z lásky…

(Komentář: Joz 24,14-29)

Myšlenky na neděli, 20. 8. 2017

 Svatost je běžná svatost, která je projevem velké trpělivosti a vytrvalosti v každodenním putování.
 Bůh vždycky reaguje laskavě na pokorné srdce, zatímco pyšné odmítá.
 Při čtení dnešního se evangelia lidé mnohdy pozastavují nad přístupem Ježíše, protože jedná jako člověk tvrdého srdce. A skutečně tak naoko jedná! Proč? Protože o chvíli dříve slyšeli apoštolové argumentaci farizejů a tvrdé odsouzení nedodržování Zákona (Tóry). Nikde nebyla ani stopa po milosrdenství, pochopení… Tak černobílý Boží zákon není! Na vyprávění o pokorné cizince je to zřejmé. Příběh je velmi aktuální i dnes, protože se v naší zemi a v Evropě setkáváme s cizinci, které snadno odsuzujeme. Ježíš nechválí lhostejnost či hloupost! Ale poukazuje na tvrdé srdce, které se neumí slitovat. Žádný předpis o morálce či liturgii nesmí pomíjet smysl normy a chápání širokého kontextu, pro který norma vznikla.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 21. 8. 2017

 Všichni se potřebujeme naučit obejmout člověka v nouzi, jak to činil svatý František.
 Pád je sám o sobě zlá věc, ale padnout a nevolat Boha o pomoc nebo odmítnout činit pokání ze svého hříchu je horší než pád samotný.
 Po opuštění pravého Boha následuje zpravidla příklon k menším, ale nebezpečným bůžkům. Bývá to tragické. Povzbudivá je ovšem možnost návratu k čekajícímu Bohu.

(Komentář: Sd 2,11-19)

Myšlenky na úterý, 22. 8. 2017

 Chceme-li zatlouci na dveře srdce, je nezbytné mít holé ruce.
 Možná se stydíš a nechceš, aby někdo věděl, že jsi padl. Je ale pro tebe názor veřejnosti natolik důležitý, že raději zůstaneš v zoufalém stavu? Jsi natolik oklamaný, že odmítneš uznat, že potřebuješ Boha? Přestaň být tak namyšlený!
 Povolání Gedeona je provázeno jeho nejistotou. Ano, povolání samotným Bohem je tak velká věc, že bych se i já rád ujistil o jeho pravosti. Mám však právo nahradit víru jistotou?

(Komentář: Sd 6,11-24a)

Myšlenky na středu, 23. 8. 2017

 Bůh se účastní našich běd, stará se o ně, přibližuje se našim ranám, vlastníma rukama je uzdravuje a k tomu, aby měl ruce, se stal člověkem.
 Nebyla to snad právě pýcha, co způsobilo tvůj pád? To pýcha tě vede ke zbytečnému trápení v pocitu bezmoci po celé dny, a někdy i celé roky. Pravdou je, že kdybys požádal o pomoc dřív, mohl jsi dřív vstát a dřív pokračovat v cestě.
 Neužitečný bodlák že má vládnout nad stromy? Ale neověnčí jednou jeho pichlavé roští tvář Božího Syna?

()Komentář: Sd 9,6-15

Myšlenky na čtvrtek, 24. 8. 2017

 Musíme nechávat prostor Hospodinu, ne našim jistotám.
 Nikdy není příliš pozdě činit pokání a přiznat před Bohem, že ho potřebuješ.
 Co může z Nazareta vzejít dobrého, ptají se i dnes mnozí s pohledem na instituci církve. Kdybychom byli přímí a nebylo v nás lsti, svět by byl také překvapen!

(Komentář: Jan 1,45-51)

Myšlenky na pátek, 25. 8. 2017

 Církev neexistuje proto, aby mluvila o sobě a k sobě, ale proto, aby zvěstovala Boha Ježíše Krista, aby o něm mluvila světu a se světem.
 Žijeme ve společnosti, která je orientovaná na výkony. Jsme odměňováni za své výsledky ve škole, ve sportu i v práci. Bůh ale takto neuvažuje. Jeho myšlení a cesty převyšují ty naše, prázdné rituály na něj nedělají dojem. Pro něj je důležitější, abys jej poslouchal.
 Pohanka Rút vstoupí do izraelské země a do rodokmenu Davida a později i našeho Pána. Hospodinova záchrana překračuje všechny tehdejší i současné hranice…

(Komentář: Rt 1,1.3-6.14b-16.22)

Myšlenky na sobotu, 26. 8. 2017

 Pravda se nám dává vždycky a pouze jako cesta a život.
 Pocity a emoce mají velkou moc, ale málokdy jsou objektivní. Pokud jako křesťan svou hodnotu postavíš na svém výkonu, ačkoliv jsi chybující člověk, dáváš nepříteli skvělou příležitost.
 Rút zdobí pokora a skromnost. Vlastnosti, které zapadají do plánu Božího. Proto známe jméno její i jejího dítěte.

(Komentář: Rt 2,1-3.8-11; 4,13-17)

Myšlenky na neděli, 27. 8. 2017

 Existuje pokušení hledat Boha buď v minulosti, anebo v budoucnosti. Ale konkrétní Bůh je dnes. Proto nám nářky nikdy nepomohou nalézt Boha.
 Satan je nazýván „žalobcem bratří“. Chce, aby sis vedl seznam svých selhání a omylů. Může tě pak trápit a připomínat ti každou chvíli, kdy ses rozzlobil, kritizoval, neřekl to, co je správné, nebo jsi dopustil, aby lidé o tobě měli falešný názor jen proto, abys vypadal lépe. I ten nejukázněnější věřící má oblasti, v nichž zápasí a selhává. Proto potřebujeme Boží milost a odpuštění každý den v týdnu po celých čtyřiadvacet hodin. „On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach“, proto není nikdy překvapen, když navzdory svým nejlepším záměrům někdy něco nezvládneme.
 Petr vyznává Ježíše jako dlouho očekávaného zachránce, neb Izraelité čekají na nového krále, pomazaného, či mesiáše od roku 586 př. Kr. a na příchod takové významné osoby se připravovali. Ale dnes možná mnozí mesiáše už vůbec neočekávají. Jiní pošilhávají po všech možných nabídkách dnešního světa. Kdo je zachráncem pro nás osobně? Vyznejme dnes spolu s Petrem: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Tedy, není nikoho jiného, kdo by nás mohl zachránit a přivést ho k Bohu. Ty jsi naše naděje, radost, cesta… Ježíš přikázal apoštolům mlčet, protože ještě neprožili Velikonoce. Ale po nich budou učedníci vybaveni Duchem, aby šli a tuto radost zvěstovali. To platí i pro nás.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 28. 8. 2017

 Znamením toho, že jsme na dobré cesta, je hluboký pokoj, duchovní útěcha, Boží láska a schopnost vidět všechny věci v Bohu.
 Bůh nás nehodnotí podle našeho výkonu, ale podle naší lásky k Ježíši. Opravdu, v Božím království se jako výkon bere naše láska k Ježíši. Všechno ostatní je druhořadé. To, po čem náš Mistr dychtí, je naše touha být s ním, zůstávat v něm, mít s ním společenství a dělat mu radost.“ Proto odlož svou „měřicí tyč“ a raduj se, že tě Bůh nehodnotí podle tvého výkonu, ale podle výkonu Kristova.
 Vzor pro naši církev: účinná (činy plodící) víra, obětavá láska, vytrvalá naděje v Pána. Ze soluňské církevní obce jednou vyjdou i dva bratři na naše území!

(Komentář: 1 Sol 1,1-5.8b-10)

Myšlenky na úterý, 29. 8. 2017

 Život znamená jít, kráčet, dělat, hledat, vidět.
 Představa „dokonalého manželství“ nás uvádí do klamu a vede k rozčarování a k útěku, když se fantazie utká s realitou. A k tomu dojde vždy! Pouze když přijmeš pravdu o křehkých, nejistých, frustrovaných lidech (a ty sám jsi jedním z nich), můžeš najít trvalé štěstí v manželství.
 Jan je předchůdcem našeho Pána ve smrti, ale i vzorem pro všechny, kdo narážejí dnes na nenávist mocných, protože hlásají pravdu. Nemám strach jít v případě potřeby do konfliktů?

(Komentář: Mk 6,17-29)

Myšlenky na středu, 30. 8. 2017

 I když je život člověka polem plným bodláčí a plevele, vždy je v něm i prostor, na němž může vyklíčit dobré semeno. Je třeba důvěřovat Bohu.
 Myslíme si, že když jsme ve správný čas na správném místě se správným člověkem, láska „na nás spadne“ a my šťastně prožijeme celý zbytek života. Potíž je v tom, že když jsme unavení péčí o děti, zaměstnáním a splácením hypotéky, zlatá muška lásky odletí. V každodenní rutině nádobí, plen a dřiny něco utrpí, romantika vyklidí prostor a ovládne ho realita. Protože jsme zaměňovali romantiku se skutečnou láskou, mylně se domníváme, že se láska odstěhovala a my musíme jít za ní. Ve skutečnosti láska neumírá kvůli tomu, že romantika ustoupí realitě. Pokud jsou dva lidé, kteří se do sebe zamilují, ochotní stát při sobě v lásce navzdory životním problémům, může romantika znovu vykvést a být silnější a odolnější než kdy dříve. Romantika nás může svést dohromady, ale pohromadě nás udrží jen nesobecká láska.
 Vyčerpání po fyzické práci, kterou si vydělával na denní potřeby Pavel se svými druhy, připomíná situaci mnoha kněží, kteří v době pronásledování působili při svém civilním zaměstnání. V dílnách, na stavbách, v laboratořích. Nezapomeňme na tento způsob pastorace!

(Komentář: 1 Sol 2,9-13)

Myšlenky na čtvrtek, 31. 8. 2017

 Bůh ze mě činí chrám, poněvadž jsem stvořen podle podoby a obrazu jeho božské Velebnosti.
 „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá“ (1. Korintským 13:4-7).
 Vzájemná lidská láska je odrazem Ježíšova vztahu k jeho Otci. V této lásce se mám těšit na jeho příchod.

(Komentář: 1 Sol 3,7-13)