† † †




Sebrané myšlenky dne - únor 2019




Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na únor 2019:

    Všeobecný úmysl: Obchod s lidmi - za velkodušné přijetí obětí nezákonného obchodování s lidmi, nucené prostituce a násilí.
    Národní úmysl: Ať je naše víra pro hledající pravdivým svědectvím živého vztahu s Bohem.


Myšlenky na pátek, 1. 2. 2019

 Bůh mi dal klid, abych mohl přijmout to, co nemohu změnit, odvahu změnit to, co mohu a moudrost, abych poznal rozdíl.
 Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk.
 Boží království roste, ani nevíme jak. Nezávisle na snaze růst zastavit, zbrzdit, ale i urychlit. Přerůstá naše nejodvážnější představy! V jeho stínu najdou mnozí oddech…

(Komentář: Mk 4,26-34)

Myšlenky na sobotu, 2. 2. 2019

 Včerejšek je neplatný šek, zítřek je dlužní úpis, dnešek je jediná hotovost, kterou máte - utraťte ji proto moudře.
 Musíme jenom umřít.
 Simeon a prorokyně Anna se dočkali! Nemělo by z mé tváře – a vlastně z celé církve – vyzařovat jejich nadšení?

(Komentář: Lk 2,22-40)

Myšlenky na neděli, 3. 2. 2019

 Ticho přichází jako obklad, aby zhojilo rány po rámusu.
 Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy svých vlastních mokasín.
 Ježíš v synagoze čte proroka Izaiáše: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst…“ (Lk 4,18 srov. Iz 61,1-2). A pak řekne neuvěřitelnou věc: „Dnes se toto Písmo naplnilo.“ To posluchače muselo překvapit. Jenže pak přišla otázka: „Vždyť ho známe, jak by mohl něco takového říci zrovna on?“ Není snadné obstát v očích druhých. Mnozí lidé zápasí celý život o ocenění druhými. Trefně říká svatý Pavel v 1 Kor 13, že důvodem našeho vztahu k druhým není jejich výkon, znalosti či postavení. Oni jsou Bohem milováni. Jestliže je miluje Bůh, jak zareagujeme my?

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 4. 2. 2019

 Sdílíte-li s někým lásku, všimněte si míru, který přichází k vám i k němu.
 V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš.
 Vítězství skze víru, ale též utrpení právě pro víru. Na našem Pánu se obojí spojí. A život učedníka provází utrpení, zkoušky, ale i vítězství s Ježíšem! Naše tázání po smyslu utrpení zde může číst naznačenou odpověď…

(Komentář: Žid 11,32-40)

Myšlenky na úterý, 5. 2. 2019

 Když nemůžeme najít spokojenost v sobě, je zbytečné ji hledat jinde.
 Když máš co říct, vstaň, aby tě bylo vidět.
 Platí to zvláště dnes: co lidí nás pozoruje! Pro mnohé jsme jediným evangeliem, které čtou. A vidí. Reprezentujeme dobře Ježíše – toho, na kterého máme upřené oči?

(Komentář: Žid 12,1-4)

Myšlenky na středu, 6. 2. 2019

 Včerejšek je pryč. Zítřek možná nikdy nepřijde. Existuje jen zázrak tohoto okamžiku. Vychutnávejte je. Je to dar.
 Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem.
 Úvodní větu úryvku chci mít před očima vždy, když jsem v pokušení a na kraji svých sil. Péče o člověka jde směrem od vedení jednotlivce k mnoha lidem v okolí. To je Boží pedagogika, doprovázení!

(Komentář: Žid 12,4-7.11-15)

Myšlenky na čtvrtek, 7. 2. 2019

 Dokud nejste smíření s tím, kdo jste, nebudete nikdy spokojeni s tím, co máte.
 Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky.
 Mohu přemýšlet, jaký je rozdíl mezi strachem a posvátnou bázní… Křtem jsem napojen na Ježíše. On léčí svou krví naše vztahy k Otci i k lidem.

(Komentář: Žid 12,18-19.21-24)

Myšlenky na pátek, 8. 2. 2019

 Každý den přináší vlastní dary.
 S proudem dokáže plout i leklá ryba.
 Vyvrcholením tohoto listu je povzbuzení k životu pro druhé. Není jiné náboženství, které by bylo podobně praktické!

(Komentář: Žid 13,1-8)

Myšlenky na sobotu, 9. 2. 2019

 Když se budete strachovat, co zítra, tak si zkazíte i přítomnost.
 Život plyne zvnitřku ven. Drž se té myšlenky a budeš skutečným člověkem.
 Pochopení pro druhé… jak je to někdy těžké! A přece právě to je jedna z „obětí, které se Bohu líbí“.

(Komentář: Žid 13,15-17.20-21)

Myšlenky na neděli, 10. 2. 2019

 Spokojenost s tím, co máme, je největší a věčné bohatství.
 Dobře řečené slovo je účinnější než obratně hozený tomahavk.
 Asi bylo strhující poslouchat Ježíšovo učení. Celé zástupy mu naslouchají. Zřejmě je ale rozdíl mezi posloucháním učení, třeba při kázání či při osobní četbě, a mezi zážitkem s Bohem, kdy se nám stalo něco zcela konkrétního. Kdo není rybář, ani neporozumí, co vlastně Petra tak udivilo, že padá před Ježíšem na kolena. Ale on sám dobře věděl, že jde o zázrak. Dalo by se očekávat, že Petr, obyčejný, hříšný člověk, se nesmí ani přiblížit k Pánu. Ale Ježíš ho naopak zve, aby s ním zůstal! A doprovázel ho. Toto pozvání platí i dnes pro nás. Jsme pozváni vydat se na cestu s Kristem.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 11. 2. 2019

 Ten, kdo se místo toho, aby zuřil, směje, je vždy silnější.
 Mluv s dětmi, když jedí, a řečené zůstane, i když ty odejdeš.
 Jsou změny a uzdravování, které nejsou na první pohled patrné. Ježíš působí totiž i dnes. Někdy si ale myslíme, že jej nepotřebujeme…

(Komentář: Mk 6,53-56)

Myšlenky na úterý, 12. 2. 2019

 Rozvíjejte samotu, ticho a mějte pár upřímných přátel spíše než spoustu veselí, rámusu a tisíce přikyvujících známých.
 Člověk si má sám dělat své šípy.
 Přednost před plněním Zákona má praktická láska k Bohu i k lidem. Nepatřím k těm, kdo srdečné jednání nahrazují povrchními rituály?

(Komentář: Mk 7,1-13)

Myšlenky na středu, 13. 2. 2019

 Spočiňte v klidu, a porozumíte, jak bláhově jste spěchali. Naučte se být potichu, a všimnete si, jak mnoho jste mluvili.
 Kůň přivázaný ke sloupu jen těžko získá na rychlosti.
 Kéž si dávám větší pozor na to, co vychází z mého srdce! Chci si uvědomit, že odříkání pokrmů není samoúčelné, ale má vést právě k větší citlivosti.

(Komentář: Mk 7,14-23)

Myšlenky na čtvrtek, 14. 2. 2019

 Jedno uklidňující slovo je lepší než tisíc slov zbytečných.
 Všechno na Zemi má svůj cíl, na každou nemoc je lék a každý člověk má své předurčení.
 Ježíš působí i mimo Izrael, v „nečisté zemi“. Dokonce mluví se ženou, a ještě k tomu s pohankou! Odvážně prolamuje tehdejší tradice. Příklad pro nás, aby zvěstování nebylo zaměřené pouze „dovnitř“ církve.

(Komentář: Mk 7,24-30)

Myšlenky na pátek, 15. 2. 2019

 Když budete příliš spěchat, neminete pouze to, co je kolem vás, uteče vám také smysl toho, kam směřujete a proč.
 Žába si nevypije rybník, ve kterém žije.
 Pane, nauč nás odvaze přiznat si vlastní nedostatečnost. Nepotřebuji snad i já otevřít uši a rozvázat jazyk?

(Komentář: Mk 7,31-37)

Myšlenky na sobotu, 16. 2. 2019

 Nekonečno zázraku vás může zastihnout jen v tichu.
 Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a nesvedu si pamatovat, dovol mi se zúčastnit a pochopím.
 Nasycení pozemským chlebem nechává Pán na nás. Dnes však Ježíš sytí nespočetné zástupy eucharistií. Je třeba si však připustit, že po něm hladovíme.

(Komentář: Mk 8,1-10)

Myšlenky na neděli, 17. 2. 2019

 Nejlepším dnem je…dnešek.
 Miluj zem. Nezdědils ji po rodičích, ale dlužíš ji svým dětem.
 V úvodu k blahoslavenstvím vypravěč říká: „…pozdvihl oči ke svým učedníkům…“ Jako by všechna následující slova směřovala především k následovníkům Krista. Řecké citoslovce „ouai“ znamená „běda, hrůza“ a je opakem řeckého „makários“, což znamená „šťastný, blahoslavený, blažený“. Právě tato slova jsou adresována nám. Copak následovníci Krista nesmí být nasycení a šťastní? Jistě že smějí. Podstatné ale je, zda ve středu našeho zájmu leží nasycení, bohatství či zábava, nebo ochota vidět i jiné lidi, jejich bolest, jejich trápení a odvaha podat jim pomocnou ruku. Že to nebude asi populární? Ano, nebude. Ale Ježíš říká: jásejte, doslova skákejte radostí v ten den, protože to je nejlepší vstupenka do blízkosti Boží.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 18. 2. 2019

 Štěstí neznamená dostatek, ale to, že jsme spokojeni s málem.
 Žij svůj život tak, aby se strach ze smrti nikdy nevkradl do tvého srdce.
 Nechci i já občas, aby moje víra byla pouze přesvědčením o správnosti mé cesty? Chci si uvědomit, že víra je vztah, ke kterému patří i nejistoty a hledání.

(Komentář: Mk 8,11-13)

Myšlenky na úterý, 19. 2. 2019

 Nesnažte se, aby se vše, co se děje, odehrávalo podle vašeho přání, přejte si ale, aby se vše stalo tak, jak se stát má, a váš život bude klidný.
 Když přineseš do wigwamu hořící větev, nestěžuj si na kouř.
 I my bychom potřebovali v církvi podobnou lekci, kdykoli se snažíme o plnou zajištěnost. Ježíšovo: „Ještě nechápete?“ je výčitkou i mně, když se sám moc úzkostlivě snažím zabezpečit se po hmotné stránce.

(Komentář: Mk 8,14-21)

Myšlenky na středu, 20. 2. 2019

 Štěstí není nádraží, na které přijedete, ale způsob cestování.
 Tvá mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čerstvý vzduch mohl dovnitř a odvál kouř zmatku.
 Dotknutí se očí, vkládání rukou – a vidí nejasně. Další Ježíšův dotek na oči – a byl uzdraven. Pán ani dnes nedělá znamení a mocné činy najednou, ale postupně…

(Komentář: Mk 8,22-26)

Myšlenky na čtvrtek, 21. 2. 2019

 Nejlepší myšlenky byly učiněny o samotě. Ty nejhorší ve zmatku.
 Každý, jemuž se dobře daří nebo má úspěch, musel o něčem snít
 Ta otázka je určená i mně. Promítám-li si do Ježíše pouze úspěch a nepřipouštím-li utrpení a ponížení, nechápu jej ani jeho církev.

(Komentář: Mk 8,27-33)

Myšlenky na pátek, 22. 2. 2019

 Jednoduchost, jasnost, srozumitelnost: to jsou vlastnosti, které dodávají našim životům sílu, barvitosta radost.
 Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.
 Petr Ježíšovo poselství dobře pochopil a věrně je dál tlumočí. Právě v tom je síla Petrova stolce: znamení autority, která je službou!

(Komentář: 1 Petr 5,1-4)

Myšlenky na sobotu, 23. 2. 2019

 Nic není tak silného jako jemnost, nic tak jemného, jako opravdová síla.
 „Budeš-li mít to štěstí, že na tě lidé zaživa zapomenou, můžeš najít dost klidu k tomu, abys dospěl k prahu moudrosti.“ — Otto František Babler.
 Boží Syn je partnerem pro dialog se zástupcem proroků i s Mojžíšem, který vyvedl lid z egyptského otroctví. Ježíš osvobozuje dokonale. Skrze své utrpení a vydanost.

(Komentář: Mk 9,2-13)

Myšlenky na neděli, 24. 2. 2019

 Lidé míjejí štěstí. Ne že by jej nikdy nenašli, ale nezastaví se, aby si ho užili.
 „Je třeba být si trochu podobní, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali.“ — Jean Jacques Rousseau.
 „Milujte nepřátele… Buďte milosrdní… Odpouštějte!“ Znamená to, že se máme stát naivními hlupáky? Ježíš o hlouposti nemluví. Předpokládá, že učedníci dobře vědí, s kým mluví. Dobrota učedníků nemá sloužit dalšímu zlu zlovolných lidí ani podporovat naivitu. Ale dává šanci i zlým lidem, aby se mohli probrat a okusit, že dobrota existuje a je mnohem lepší cestou než zlo či nenávist, které člověka pohltí a posléze zničí.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 25. 2. 2019

 Největší bohatství je spokojeně žít s málem, protože spokojená mysl nemá žádné touhy.
 „Víra je určitým druhem šestého smyslu, který začne působit tehdy, když selže rozum.“ (Mahátma Gándhí).
 Tento krásný úryvek mohu prožít ještě hlouběji, když si uvědomím, že Moudrost se vtělila v mém Pánu Ježíši Kristu.

(Komentář: Sir 1,1-10)

Myšlenky na úterý, 26. 2. 2019

 Štěstí je, když je v harmonii to, na co myslíte, co říkáte a co jste.
 „Umění být moudrým spočívá v umění vědět, čemu nevěnovat pozornost.“ — William James.
 Pokud se budu (alespoň snažit!) držet se těchto rad, budu opravdu vyrovnaný, šťastný. K obrazu Božímu. Pravá „psychohygiena“ je obrácená ke chvále Tvůrce.

(Komentář: Sir 2,1-13)

Myšlenky na středu, 27. 2. 2019

 Čím tišší budete, tím více uslyšíte.
 „Zuřivost a hněv vrhá rozum do záhuby.“ — Maro Publius Vergilius.
 Opravdu – ze života! Zkoušky, starch i bázeň. I zde je Moudrost přítomná „inkognito“. Nepoznaná. Když obstojím, odhalí své tajemství a dostaví se radost.

(Komentář: Sir 4,12-22)

Myšlenky na čtvrtek, 28. 2. 2019

 Skutečná krása musí vycházet a růst zevnitř.
 „Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu... Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“ — Seneca.
 Aktuální věty v době, která nechce „strašit hříchem“. Jistota odpuštění mě může svádět k tomu, že hromadím hřích na hřích.

(Komentář: Sir 5,1-10)