† † †




Sebrané myšlenky dne - květen 2020




Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na květen 2020:

    Všeobecný úmysl: Za jáhny - modleme se, aby jáhni, věrní službě Slova a chudým, byli pro celou církev živým znamením.
    Národní úmysl: Za kněze, řeholníky a řeholnice - ať na přímluvu sv. Radima je dostatek Božích služebníků i dalších lidí, kteří rádi nasazují svůj život pro Krista a službu druhým.



Myšlenky na pátek, 1. 5. 2020

 Jakmile naše motivace nevychází z Boží lásky, základ, na nichž stavíme svůj život, začnou praskat, až se celá stavba nakonec zřítí.
 Půst není něco mystického a tajemného, jde o soustředění se! Říkáš tím: „Pane, mohu se obejít bez jídla i jiných věcí, ale bez tebe ten problém nedokážu vyřešit. Takže místo jídla budu hledat tvou tvář, dokud nebudu mít odpověď.“
 Když přijímám, opakuje se ve mně svým způsobem Vtělení Krista. Napadlo mě, že jsem v tom podobný jeho matce Marii?

(Komentář k liturgii)

Myšlenky na sobotu, 2. 5. 2020

 Nikdy jste nebyli a nikdy nejste sami. Nejste nějaká nešťastná náhoda. To Bůh Otec vás stvořil a vymodeloval. Byl s vámi v okamžiku, kdy jste přicházeli na svět, a byl připraven vás přivinout do náruče.
 Když se budeš za svůj problém postit a modlit dostatečně vážně, Bůh ti ukáže řešení.
 V dnešní době, která nabízí tolik cest a možností, chci souznít s Petrovým odhodláním. Opakování Petrovy odpovědi se může stát mojí oblíbenou modlitbou.

(Komentář k liturgii)

Myšlenky na neděli, 3. 5. 2020

 My všichni jsme byli Bohem stvořeni, abychom přijímali a dávali lásku.
 Když se staneme křesťany, toužíme v počátečním nadšení dobýt svět pro Ježíše a chceme vlastními silami zavést jeho království zde na zemi. Ale neuvědomujeme si, s čím je to spojeno. Poté, co jsme tvrdě pracovali ve vlastní síle, nastane realita a my se nakonec po čtyřech nešťastní plazíme zpátky, protože si myslíme, že jsme zklamali Boha. Ten nás ale ujišťuje: „Nezklamal jsi mne, protože jsi mne nenesl.“ Pravda je, že my neneseme Boha – on nese nás!
 Farizeové vyčítají Ježíši, že porušuje předpisy otců o sobotě… Ale Pán jasně ukazuje, že není revolucionář, který potřebuje vše zbořit a pošlapat. Příběh z Jan 9 ukázal, že Kristu jde o slepce a jeho uzdravení. Člověk nepotřebuje spoutat předpisy, ale potřebuje naplno rozvinout život pod vládou Boží, jak krásně naznačuje obraz pastýře a ovcí, které chrání a vede na místa plná života. Druhý obraz již nikoli pastýře, ale dveří, skrze které je třeba vstoupit, abychom měli život, je stejně silný a názorný. Rozhodnutí se pro Krista je vstupem do těchto dveří!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 4. 5. 2020

 To, co zaplní prázdnotu ve vašem životě, nejsou vaše úspěchy, ale Boží láska.
 Pravda je, že my neneseme Boha – on nese nás!
 Nebýt Petrova vidění a jeho odhodlání vyvodit z něj důsledky, nerozšířilo by se Kristovo evangelium mimo židovský národ. Také dnes chce být Pán hlásán tam, kam se nám nechce jít…

(Komentář: Sk 11,1-18;)

Myšlenky na úterý, 5. 5. 2020

 Bůh zapomíná na mou nepravost a už mi můj hřích nepřipomíná. Bůh všechny mé hříchy zašlapal.
 Nauč se ve víře relaxovat. Veškerý boj totiž není náš, ale Boží a mnozí z nás se vyčerpávají, když se snaží bojovat Boží bitvy ve vlastní síle.
 Barnabášovi se podařilo získat Šavla pro spolupráci. Pokouším se i já někoho zapojit do Kristova díla? Nebo snad dokonce odrazuji?

(Komentář: k liturgii)

Myšlenky na středu, 6. 5. 2020

 Touha a prázdnota ve vašem srdci nemohou být naplněny ničím a nikým jiným než vztahem s nebeským Otcem, který je vybudován na lásce, nikoliv na povinnostech a skutcích.
 Křesťanem ses nestal tím, že jsi usiloval o dokonalost a konal dobré skutky. Dobré skutky s tím neměly nic společného! Spasení je dar, je zdarma.
 Když vidím, jak se Boží slovo šířilo, mohu si zvlášť v tomto Roce Písma uvědomit, že nemohu mít na šíření křesťanství „monopol“, a tak jej omezovat.

(Komentář: k liturgii)

Myšlenky na čtvrtek, 7. 5. 2020

 Skutečné pokání zahrnuje jak proměnu srdce, tak proměnu skutků.
 Bůh nepotřebuje, abychom věci zvládali do detailů. Sám má vše pod kontrolou a po nás chce, abychom se uvolnili a nechali jej žít skrze nás. Vítězství v životě je dar od Boha!
 Pavel před zraky posluchačů odhaluje historii spásy. I já si chci uvědomit svůj vlastní příběh; to, jak mě Bůh provázel v mém dosavadním životě!

(Komentář: k liturgii)

Myšlenky na pátek, 8. 5. 2020

 Jestliže nežijeme v pokoji, nespočíváme v lásce svého Otce. Jestliže však obrátíme své srdce k Otcovu domu, Otec nám vyběhne naproti a přivítá nás s otevřenou náručí.
 Utíkat z obtížné situace nikdy není Boží vůle. Když to budu dělat, docílím jen toho, že situace mě bude pronásledovat a dohoní mne o něco dál.
 Dějiny spásy vrcholí ve vzkříšení! Dokážeme podobně jako Pavel přiblížit radostnou zvěst těm, kdo o ni dnes stojí?

(Komentář: k liturgii)

Myšlenky na sobotu, 9. 5. 2020

 Otcovo srdce vždycky odpovídá na volání těch, kdo se k němu skutečně obracejí.
 „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá“ (Matouš 7:13-14).
 Pohané se „zaradovali a velebili slovo Páně“. Naproti tomu ti, kterým bylo hlásání v první řadě určeno, žárlili. Není nám to povědomé?

(Komentář: k liturgii)

Myšlenky na neděli, 10. 5. 2020

 Důvěrné vztahy s druhými mohou budovat pouze jedinci, kteří prožívají jistotu Boží lásky, protože základem takových vztahů je láska, důvěra a oddanost.
 Jaký je rozdíl mezi „mnozí“ a „málokdo“? Ti první si vybírají snadnou cestu, kdežto druzí vědomě zůstávají na cestě „nepohodlí“, protože pochopili, že i když je úzká, formuje v nás Kristův charakter.
 Atmosféra večeřadla připomíná velmi osobní setkání. O to více nás překvapuje, že učedníci mnoha slovům svého Mistra nerozumí. Ptají se skoro naivně. Tuší, že atmosféra událostí je velmi napjatá a mnozí lidé usilují Ježíšovi o život. On však mluví nejasně. Učedníci nechtějí, aby Pán odešel. S ním je jim dobře, s ním se cítí v bezpečí… Ale Kristus se dívá výš, nejen k aktuálnímu rozpoložení svých následovníků. On ví, že má v rukou jedinečnou možnost tyto obyčejné lidi přivést k Otci. Být s Kristem znamená především přebývat s jeho Otcem.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 11. 5. 2020

 Jestliže se více zajímáme o to, co si o nás myslí druzí, nikoliv o to, co si myslí Bůh, začínáme se vzdalovat z důvěrného vztahu s ním.
 Ať tě Bůh požádá o cokoli, dá ti i schopnost to uskutečnit. Ty se ale musíš snažit tuto schopnost rozvíjet.
 Všimnu si, jak jedna „osoba“ v Trojici mluví o druhé. Láska a poukazování na toho druhého ať je vzorem i pro naši komunikaci.

(Komentář k liturgii)

Myšlenky na úterý, 12. 5. 2020

 Sluhové mohou druhé lidi pouze přivádět k pánovi. Synové jsou ti, kdo mohou druhé ukázat svému Otci.
 Někdy na tvou modlitbu Bůh odpoví okamžitě a dá ti, oč žádáš. Jindy nechá na tobě, abys břemeno jeho zaslíbení nesl sám, a to vyžaduje oddanost, trpělivost a vytrvalost.
 Kristův pokoj je opravdu jiný, než poskytuje svět. Je tvůrčí, provokující k následování a šíření dál… Proto není (oproti našemu očekávání) klidem, zabydleností ani pohodou.

(Komentář k liturgii)

Myšlenky na středu, 13. 5. 2020

 Bůh vás znal ještě předtím, než jste byli v matčině lůně počati. Miloval vás už tehdy a miluje vás teď. Nebylo jediného okamžiku, kdy by se k vám nenatahoval a netoužil po tom, abyste zakusili jeho něžnou lásku.
 Napadlo tě někdy, že možná čekáš, až ti Bůh něco dá, a přitom on čeká, až si pro to sám přijdeš? On nereaguje na naše přání, ani na naše prosby. Reaguje na tvou víru v akci!
 Ořezávání a čištění je zajisté bolestný proces. Snažím se sám, abych nesl dobré ovoce? Jde to jen ve spojení s kmenem!

(Komentář k liturgii)

Myšlenky na čtvrtek, 14. 5. 2020

 Když se rozhodneme, že by bylo lepší nějak Bohu pomoci, aby druhé srovnal, zcela jistě potřebujeme, aby Bůh pomohl nám.
 Máme-li nějaké handicapy, třeba i duchovní, používáme je jako výmluvu, proč už Boha nenásledujeme tak intenzivně, jak bychom měli? Rozmělňujeme jimi naši lásku k němu? Nebo s Boží pomocí hledáme sílu, abychom svá omezení překonali a zažívali ničím nezkalenou radost z jeho přítomnosti a naplnili povolání, které nám do života dal?
 Svědectví o zmrtvýchvstání bylo tím hlavním úkolem apoštola. Apostolos = poslaný. Podobně jsem ale poslán i já…

(Komentář k liturgii)

Myšlenky na pátek, 15. 5. 2020

 Když volíte určité jednání, volíte i jeho důsledky.
 Občas můžeme tápat ve tmě, klopýtat a padat. Můžeme však důvěřovat tomu, kdo našim okamžikům slepoty rozumí. Můžeme otevřít svá srdce pro jeho lásku a vracet mu ji zpět – i nevidoucím zrakem!
 Chci si víc uvědomit, že mě Ježíš volá k přátelství a spolupráci. Z tohoto vztahu musí vyvěrat plnění toho, co mi ukládá.

(Komentář k liturgii)

Myšlenky na sobotu, 16. 5. 2020

 Prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, a můžete si z nich učinit své přátele.
 Když bojuješ s nějakým úporným zlozvykem nebo závislostí, může ti pomoci správná podpůrná skupina. Pokud potřebuješ pomoc, nestyď se po ní sáhnout – buď ale opatrný, před kým své hříchy vyznáváš!
 Věrnost úřadu, loajalita k představeným. I dnes může vést ke smrti. Možná jen k odumření vlastního „já“. Ale právě v této porážce je vítězství!

(Komentář: Řím 8,31b-39)

Myšlenky na neděli, 17. 5. 2020

 Modlete se za ty, kdo s vámi jednají špatně a začnete je vidět milujícíma očima Boha Otce.
 Nikdy nemluv o tom, co bys chtěl, aby druzí zapomněli. Tvá slova oživují myšlenky.
 Pozornost liturgie se přesouvá k tématu Ducha svatého. Ježíš zaslibuje dar tohoto Přímluvce. Je dobré postřehnout, že v krátkém úryvku evangelia Pán zmiňuje všechny osoby Trojice a naznačuje vazby mezi nimi, jako například ve výroku: „Já jsem v Otci.“ Narážíme také na poněkud mlhavou vazbu „má přikázání“. Nejde zde zřejmě o příkaz milovat Boha a bližního, ale především uvěřit v Ježíše, v jeho moc a v jeho vykoupení. Příkaz tu nelze vnímat jako nařízení, předpis či normativ, ale jako nabídku, kterou nám Dárce života předkládá, abychom našli život. Dokážeme přes naše všední starosti postřehnout velikost takové nabídky?

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 18. 5. 2020

 Zákon lásky je vyšší než láska k zákonu. Dokážete nepříjemné lidi, které Bůh postavil do vašeho života, přijímat jako nástroje požehnání?
 Slova dávají život a dlouhověkost všemu, co bylo vyřčeno. Nebýt slov, hádky a konflikty by dávno utichly. Slova vdechují život všemu.
 Lydie zve Pavla a jeho doprovod do svého domu. Kéž je nám tato srdečnost a pohostinnost vzorem! Chci dnes zvlášť prosit za úzký vztah představitelů církve s rodinami…

(Komentář: Sk 16,11-15)

Myšlenky na úterý, 19. 5. 2020

 Chci spočinout u Boha a žít v radosti život, jehož součástí je odpuštění a jehož plodem je mírnost a jemnost ducha?
 V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
 V době pronásledování státem docházelo k podobným situacím i u nás. Nebýt věznění, mnozí by se o Kristu nic nedozvěděli.

(Komentář: Sk 16,22-34)

Myšlenky na středu, 20. 5. 2020

 Nic není tak snadné jako klamat sám sebe.
 Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, sestupují do nejzazších útrob. (Přísloví 18:8)
 Filosoficky zaměření a vzdělaní posluchači Pavlova slova nepřijímají. Nejsem jim podobný? Jaký kontrast oproti prostému žalářníkovi ze včerejšího příběhu!

(Komentář: Sk 17,15.22 – 18,1)

Myšlenky na čtvrtek, 21. 5. 2020

 K tomu, abychom mohli spočinout v Otcově náručí, potřebujeme pokoru, uznat své chyby a slabosti jak před Bohem, tak před druhými a prosit za jejich odpuštění.
 Bůh pro nás nikdy nezamýšlel „sólovou jízdu“. Proto „běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.“ (Kazatel 4:10)
 Úkolem vyslání začíná přítomnost Krista ve světě úplně novým způsobem. Z mého křtu vyplývá, že své působení ve světě nechává Pán i na mně.

(Komentář: Mt 28,16-20)

Myšlenky na pátek, 22. 5. 2020

 Stojí za to dovolit Ježíši, aby vás svou krví očistil od všeho hříchu.
 Bez ohledu na to, jak daleko od Boha tvůj milovaný je, Boží milost a slitování jej stále mohou zasáhnout. Proto se za něj nepřestaň modlit a prosit Boha, aby mu poslal do cesty někoho, kdo mu ukáže cestu spasení.
 Z Pánových slov je zřejmé ztotožnění se s křesťany; patřím ve svém městě, ve své obci k „jeho lidem“? A může se o mě Kristus opravdu opřít?

(Komentář: Sk 18,9-18)

Myšlenky na sobotu, 23. 5. 2020

 Otec na vás čeká s otevřenou náručí a touží vás s láskou obejmout. Potřebujete-li nový začátek vztahu s Bohem, modlete se a přijměte jeho láskyplné odpuštění a milost.
 Jediní lidé, kterým Bůh nemůže pomoci, jsou ti, kteří si myslí, že jeho pomoc nepotřebují.
 Priscila a Akvila vykládají Boží nauku dokonaleji. Věnuji já čas svému zdokonalení ve víře? Přijímám druhého bez předsudků?

(Komentář: Sk 18,23-28)

Myšlenky na neděli, 24. 5. 2020

 Světlo odkrývá, tma schovává. Kdykoliv děláme nebo říkáme něco, abychom tím zakryli, kdo jsme nebo co jsme udělali, je to temnota. Jednou z největších překážek důvěrnosti je, když do svého života vpustíme temnotu tím, že nedovolíme Bohu, aby nás skutečně poznal.
 Modlitby, které se modlíme bez víry, popírají jak Boží zaslíbení z jeho Slova, tak tiché ‚ano‘, které vložil do našich srdcí. Takové modlitby jsou jen výrazem neklidu našeho vlastního srdce, a neklid znamená nevíru. ‚Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili…‘ (Židům 4:3).
 V evangeliu zazněla tzv. Velekněžská modlitba Krista za učedníky. Takto Pán prosí za nás. Vyprošuje nám poznání Boha. A pak přichází neuvěřitelné konstatování: „V nich jsem oslaven.“ Opravdu může být Boží syn oslaven v člověku, dokonce právě v nás? Takový paradox, vždyť jsme hříšní, slabí, selhávající lidé! Oslavení ale není v síle naší dokonalosti, ale v tom, že přes všechny slabosti patříme Bohu a přijali jsme ho do svého života. Neseme velikou důstojnost, i když jsme jen zcela obyčejní lidé. Jsme Boží slávou, když žijeme v souladu s Bohem. To je konkrétní projev Ducha svatého v našem životě.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 25. 5. 2020

 Když den co den spočíváme v Boží přítomnosti, vyhání jeho láska naše nejistoty a strachy.
 Neexistuje nic, co by tak upevnilo víru v jisté vyslyšení, jako když předem Bohu poděkuješ.
 Ježíš vyčítavě předpovídá svou opuštěnost. Nechci ho v tomto týdnu přípravy na seslání Ducha svatého ponechat bez své lásky! Můj vztah k Němu mi dává jistotu, že spolu s ním mohu přemoci lhostejný „svět“.

(Komentář: Jan 16,29-33)

Myšlenky na úterý, 26. 5. 2020

 Pokora před Bohem se nejlépe měří naší pokorou před lidmi.
 Modlitba bez víry často vychází z toho, že se soustřeďujeme spíš na obtíže než na Boží zaslíbení. Měli bychom se vyvarovat tomu, abychom se modlili bez víry.
 Ježíšova velekněžská modlitba ať mě povzbuzuje ve chvílích opuštěnosti. Ano, právě v těch chvílích jsem mu nejblíž…

(Komentář: Jan 17,1-11a)

Myšlenky na středu, 27. 5. 2020

 Začněte být stále více citlivější na malé, každodenní hříchy, které vás postupně okrádají o schopnost chodit v lásce, v radosti a v pokoji a také o vědomí Boží přítomnosti. Tak dosáhnete skutečné obnovy v sobě.
 Člověk, který doopravdy věří, ten ze zlých zpráv nemá strach, srdce má pevné, na Hospodina spoléhá.
 Být ve světě – a přitom nebýt ze světa. Musím unést toto pnutí… Chci přitom naplňovat Ježíšovu úpěnlivou prosbu za jednotu?

(Komentář: Jan 17,11b-19)

Myšlenky na čtvrtek, 28. 5. 2020

 Hledejte pokoj ve vnitřním člověku, ne ve své hlavě.
 Blaze člověku, který Hospodina ctí a jeho přikázání si velmi oblíbil! Hrdinové země budou jeho potomci, požehnáno bude pokolení poctivých. V jeho domě je vzácné bohatství, jeho spravedlnost navždy obstojí.
 Zde prosí Ježíš vroucně i za mě. Vždyť i já jsem uvěřil skrze hlásání těch, které poslal. Mohu si však klást provokující otázku: Kdo uvěří skrze moje svědectví?

(Komentář: Jan 17,20-26)

Myšlenky na pátek, 29. 5. 2020

 Duchovní člověk usiluje o Boží přítomnost, o přátelství s Bohem a o to, aby s ním v jeho životních okolnostech Bůh byl.
 Vychází ve tmách světlo poctivým - spravedlivý je, milostivý a soucitný ten, který Hospodina ctí!
 Jen ten, kdo totálně miluje, by měl v církvi vést druhé. I s vědomím rizika, že vztáhne ruce a bude sám odveden, kam nechce…

(Komentář: Jan 21,15-19)

Myšlenky na sobotu, 30. 5. 2020

 Proste Ducha svatého, aby vám odhalil nevyřešené, skryté problémy, které ovlivňují vaši schopnost budovat si vztah s nebeským Otcem a přijímat jeho vroucí lásku.
 Dobře je člověku, jenž soucitně půjčuje, své záležitosti spravedlivě spravuje. Takový nebude nikdy otřesen, spravedlivý navždy v paměti zůstane.
 Písemné svědectví evangelia nechává tímto prostor pro tušení „mnoha jiných věcí, které Ježíš vykonal“. Očekávaný Duch pravdy ať vede svou církev, která o Něm svědčí!

(Komentář: Jan 21,20-25)

Myšlenky na neděli, 31. 5. 2020

 Byli jste zrozeni z Ducha, abyste byli Duchem naplněni, abyste v Duchu chodili, abyste v Duchu mluvili, abyste byli s Duchem v důvěrném společenství.
 Člověk, jenž Boží lásce věří, má srdce statečné, nemá strach. Rozděluje štědře, chudým rozdává a jeho spravedlnost navždy zůstává.
 Janovo vyprávění událostí kolem smrti a vzkříšení Ježíše je velice strhující. Ježíš stojí mezi rozechvěnými a vystrašenými apoštoly. Pozdrav „pokoj vám“ byl běžným pozdravem mezi lidmi. Pravděpodobně se tak běžně zdravili apoštolové s Ježíšem i před jeho smrtí. O to významněji zaznívá právě na tomto místě. Pán opakuje toto přání pokoje. Nepřišel soudit a vyčítat. Přišel s darem pokoje. To je velký dar Kristova vzkříšení. Ale on nám přinesl ještě něco většího! Dává nám svého Ducha, který niterně propojuje Boha Otce a jeho Syna. V jeho moci smíme také my žít. Přijměme Ducha Kristovy lásky!

(Nedělní čtení)