† † †




Sebrané myšlenky dne - prosinec 2020




Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na prosinec 2020:

    Evangelizační úmysl: Za život modlitby - modleme se, aby náš osobní vztah s Ježíšem Kristem byl živen slovem Božím a životem modlitby.
    Národní úmysl: Za nenarozené, nechtěné a zneužívané děti - ať na přímluvu sv. Ludmily každého přijímáme s vděčností a úctou k Bohu za dar života.


Myšlenky na úterý, 1. 12. 2020

 Pán Bůh je činný, ale musíme být činní i my a nejenom pasivně spoléhat na prozřetelnost.
 Kdo nikomu nezávidí, nesrovnává se a přeje druhým všechno dobré, ten bude žít uprostřed lidí s pokojem v srdci.
 Duch Hospodinův způsobí, že všechno je oproti našemu očekávání jinak. Mírumilovné, pokojné, přitažlivé tak, že i „pohané“ ho budou hledat. Taková je evangelizace – možná na rozdíl od našeho hlásání…

(Komentář: Iz 11,1-10)

Myšlenky na středu, 2. 12. 2020

 Dělejte, jakoby všecko záleželo na vás samých, ale modlete se, jakoby všecko záleželo jen na Bohu.
 Tisíce let chodíme po zemi, o níž víme tak málo. Ale horší by bylo nevědět, proč tu vůbec jsme.
 Bůh, který zve k hostině, otírá slzy a povzbuzuje. Je však možné po něm toužit, když jsem obklopený nadbytkem?

(Komentář: Iz 25,6-10a)

Myšlenky na čtvrtek, 3. 12. 2020

 Maria zůstala u paty kříže. Poznala svého Syna, byť byl sebevíc zohaven plivanci a ranami. Tyto zohavující rány ho dělaly v očích jeho Matky jen více hodného lásky a klanění.
 Nebojme se náročné cesty, ta široká a pohodlná totiž nevede k cíli.
 Právě ti chudí a ubozí dle Izaiáše jednou pokoří nepřístupné město. A takovým má patřit církev, nechce-li být sama pokořena!

(Komentář: Iz 26,1-6)

Myšlenky na pátek, 4. 12. 2020

 Po zážitcích opuštěnosti se dostavují okamžiky radostného zjištění, že je Boží pomoc opravdu s námi. Lepší pocit životní bezpečnosti si nemůžeme přát.
 Vpřed nás pohání schopnost stále hledat, zatímco přehnaná očekávání bývají spíše brzdou.
 Bloudící dostanou rozum… Kdy? Proč k tomu ještě nedošlo? I tímto směrem se může ubírat mé adventní těšení a touha.

(Komentář: Iz 29,17-24)

Myšlenky na sobotu, 5. 12. 2020

 Nejdokonalejší cesta ke svatosti je podvolení se Božímu ustanovení, jak ve vnějším plnění povinnosti, tak ve vnitřním postoji.
 Je bláhové se domnívat, že právě my jsme ti moudří a právě my vidíme všechno ve správném světle.
 Hospodin provází, léčí, učí. Není však v představách mnohých jako utiskovatel, mravokárce a omezující síla? Nepotřebuji i já změnit falešné představy o Bohu?

(Komentář: Iz 30,19-21.23-26)

Myšlenky na neděli, 6. 12. 2020

 Důvěra v Boha se upevní v různých zkouškách a nesnázích, v nejistotě o tom, co bude zítra.
 Bez trpělivosti a lásky svých bližních se člověk nikdy nerozvine do podoby a krásy, kterou pro něj Bůh zamýšlel.
  Přichází! Nevíme přesně kdy, kam, jak. Jen víme, že nový král přichází a přináší vysvobození. Kolikrát lidé čekali na nového krále (ředitele, předsedu, prezidenta…) s nadějí, že právě on je zachrání. Mnohdy přišlo zklamání, protože lidé jsou limitovaní svými schopnostmi, mnozí dokonce poškodili svěřené hodnoty. Tak možná vyhlížíme příchod Ježíše skepticky, bez očekávání. A přeci víme, že pro nás zemřel, vydal úplně všechno! Dnes se můžeme s důvěrou opřít o Boží moc a očekávat skutečného zachránce, Krále přinášejícího život do našeho, do mého světa.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 7. 12. 2020

 Když člověk vykoná svůj díl, Bůh vykoná to ostatní.
 Způsob života, nám utváří duši a její stav se zrcadlí v naši tváři.
 Nechybí nám vynalézavost a ochota rozebrat třeba i střechu, která nám zakrývá Ježíšovu uzdravující moc?

(Komentář: Lk 5,17-26)

Myšlenky na úterý, 8. 12. 2020

 Maria se Boží vůlí řídila ve všem. Ať byla její zaměstnání všední nebo neobyčejná, v jejích očích to bylo nenápadné. Všechno živě prožívala a vše uměla použít k Boží chvále.
 Skutečná láska je vynalézavá a všechny překážky jsou pro ni jen výzvou.
 Maria učinila konec tomuto nepřátelství. Už ve chvíli, kdy byla počata, začalo „svítat“ na lepší časy. Budu o tom rozjímat při pohledu na adventní červánky.

(Komentář: Gn 3,9-15.20)

Myšlenky na středu, 9. 12. 2020

 Nemůžeme se snadněji, ani účinněji, ani trvaleji posvětit, než prostým používáním všeho toho, co nám Bůh dává každou chvíli konat nebo snášet.
 Jestliže člověk hledá jenom své štěstí a svůj klid, sklidí nakonec nudu a rozmrzelost.
 Jho a břemeno mého pastýře netlačí a netíží. To my sami si občas „nakládáme“ – i svými hříchy…

(Komentář: Mt 11,28-30)

Myšlenky na čtvrtek, 10. 12. 2020

 Dokonalost nespočívá v ničem jiném, než v tom, že duše spolupracuje na Božím díle.
 Stejně jako stromy, které se ohýbají ve větru, odolní lidé nabývají sílu z protivenství.
 Jan Křtitel uzavírá starý věk a otevírá nový. Sám náš Pán jeho dějinnou úlohu oceňuje. Nesnažím se já o „zakonzervování“ toho, co vyhovuje mně, ale druhé neoslovuje?

(Komentář: Mt 11,11-15)

Myšlenky na pátek, 11. 12. 2020

 Boží působení zaplavuje celý svět. Proniká všemi tvory a zahaluje je. Kdekoli jsou, tam je přítomno. Stačí, když se dáme unášet jeho vlnami.
 Šalomoun řekl: „Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti“
 Syn člověka, dokonalý člověk, dokonalý Bůh – ať je naším měřítkem. My totiž dokážeme kritizovat a hodnotit představitele církve tak, že málokdo obstojí…

(Komentář: Mt 11,16-19)

Myšlenky na sobotu, 12. 12. 2020

 Boží ustanovení a jeho vůle posvěcují naši duši. Přijme-li prostě duše Boží ustanovení a jeho božskou vůli, napomáhá jí to k dokonalosti, aniž o tom ví.
 K dobrému vztahu patří darovat důvěru a snažit se darovanou důvěru nezklamat.
 Umlčování nepohodlných hlasatelů pravdy pokračuje do našich dnů. Vzpomenu na tábory nucených prací, na vězněné pro Jeho jméno. S vděčností a úctou se zamyslím nad jejich nekonečným adventem.

(Komentář: Mt 17,10-13)

Myšlenky na neděli, 13. 12. 2020

 Boží vůle je jádro, šťáva i síla všech věcí. Boží vůle utváří spásu, pohodu a život těla i duše.
 Skutečná láska nikdy nedělá, ani nedává jenom to, co musí.
 Prorok Jan Křtitel strhával zřejmě pozornost mnoha lidí. Mohl zneužít situace a vyvolat revoluci, postavit se do čela hnutí odporu… Ale on ukazuje na Krista, protože to byl jeho úkol od Boha. A Ježíš, mocný Boží Syn, pokorně stojí někde uprostřed lidu, lidé ho nevidí, protože ho ještě neznají. Právě tak i dnes Pán stojí pokorně uprostřed nás. Čas naší záchrany se však blíží!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 14. 12. 2020

 Boží přítomnost, jež posvěcuje naši duši, spočívá v tom, že v ní přebývá Nejsvětější Trojice.
 Mládí i stáří má své těžkosti a svá zvláštní obdarování. Proto se moudrý člověk neohlíží zpět, ani nepohlíží vpřed, ale naplno žije své tady a teď.
 Vidím jej, ale nikoli nyní. Zřím jej, ale nikoli zblízka. V těchto slovech je rozprostřen život každého křesťana, který očekává Pána.

(Komentář: Nm 24,2-7.15-17a)

Myšlenky na úterý, 15. 12. 2020

 Plná síla toho, co je svaté, spočívá v Božím ustanovení. Proto je nikdy neodmítej; nehledej nic, kromě něho, přijímej od něho všechno a bez něho nepřijímej nic.
 Každý z nás potřebuje nějaké místo spočinutí, prostor, kde se cítí svobodně a v bezpečí.
 Až z velké dálky přinesou dary. Není žádné omezení pro ty, kdo chtějí Pána poznat a následovat.

(Komentář: Sof 3,1-2.9-13)

Myšlenky na středu, 16. 12. 2020

 Nespokojí-li se duše s Boží plností přítomného okamžiku, pak bude právem potrestána tím, že ji nedokáže uspokojit žádná věc.
 Nestaň se otrokem všech příležitostí a lákadel, bývá jich více, než jich lze pojmout. Nauč se mezi nimi volit.
 Rosa, déšť, otevření země. Kéž si dokážeme vážit krás přírody a být vnímaví k tomu, co nám skrze ni Bůh říká. Kéž dokážeme prolomit bariéry své sebestřednosti.

(Komentář: Iz 45,6b-8.18.21b-25)

Myšlenky na čtvrtek, 17. 12. 2020

 Pane, kéž bych se mohl stávat umělcem tvé svaté vůle. Není nic snazšího, všednějšího, a nám více vkládáno do rukou než svatost.
 Nedovol, aby ti touhy po všech možných lákadlech tohoto světa skryly ty nejdůležitější touhy, ukryté v tvém srdci a ve tvé duši.
 Co trápení by si lidstvo ušetřilo, kdyby platilo: „národy ho budou poslouchat“. Jak jsem na tom já s mým vztahem k přicházejícímu Vládci?

(Komentář: Gn 49,1a.2.8-10)

Myšlenky na pátek, 18. 12. 2020

 To, co posvěcuje, je přítomnost Kristova pohledu, která získává věčnou blaženost. Dobrý lotr Kristův pohled přijal.
 Nezapomeň, že tou nejčistší a nejskutečnější krásou je pokora.
 Tím, že Josef přijal svou ženu v požehnaném stavu k sobě, riskoval svou pověst a byl připraven na řeči z okolí. I náš Pán vstupuje do naší společnosti mnohdy „neregulérně“. Snad tím nejsem překvapen.

(Komentář: Mt 1,18-24)

Myšlenky na sobotu, 19. 12. 2020

 Dělejte, co děláte, snášejte, co trpíte. V tom spočívá svatost. Svatost skutečně spočívá v prostém postoji vůle, v prostém Staň se.
 Každým, sebemenším rozhodnutím se stáváš více člověkem - nebo naopak.
 S příchodem dítěte ukazuje Hospodin svou sílu a moc. Může nás zarazit, že počet dětí ve „vyspělých zemích“ klesá… Boží přítomnost se nesnáší s lidským sobectvím!

(Komentář: Sd 13,2-7.24-25a)

Myšlenky na neděli, 20. 12. 2020

 Všichni tvorové žijí v Božích rukou. Všechno, co se odehrává v nás, kolem nás a co se děje skrze nás, obsahuje a zahaluje božské působení.
 Největší přínos lidstvu často nedává ten, kdo nejvíc vyčnívá a koho je nejvíce slyšet.
 Narození Ježíše je samozřejmě spojeno s jeho matkou. V textu evangelia jde o postoj Marie, která přijímá Boží plán se všemi důsledky. Žasneme nad bezprostředností a pokorou této dívenky (mohlo jí být patnáct let). Ale klíčová je jiná věc! Anděl jí říká: „Milosti plná!“ Bůh Marii zahrnuje zvláštní milostí. Bez ní by Maria nemohla svůj úkol naplnit. Ukazuje se zde typický „Boží mechanismus“ povolání. On nás zve do svého plánu. Pokud ho přijmeme, dává nám svoji milost, abychom ho mohli uskutečnit, i když se můžeme cítit nedostatečně zdatnými. Je to především Boží dílo, do kterého zahrnuje své služebníky. Proto je zvěstování Panně Marii vzorem naší odpovědi na Boží povolání.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 21. 12. 2020

 Jak by byly šťastné duše, kdyby věděly o zásluze, jež je v tom, co jim ukládá každý okamžik dne, totiž v každodenních povinnostech a pracích jejich stavu.
 Pouze v tichu zjistíš, jak malicherný a sebestředný je náš běžný hluk a shon.
 Setkání a jásot nad dětmi, dosud nenarozenými. Radostné vítání klíčícího života. Máme právo slavit advent tam, kde je dítě bráno jako přítěž?

(Komentář: Lk 1,39-45)

Myšlenky na úterý, 22. 12. 2020

 Kdo pozná v nějakém člověku v přestrojení krále, chová se vůči němu jinak. Tak také duše, která rozpoznává Boží vůli v nejmenších věcech, přijímá všechno s radostí, jásotem a úctou.
 Trpělivosti se nenaučíme jinak, než snášením sebe sama i druhých i všeho, co se děje s námi a okolo nás s láskou, pokorou a radostí v srdci.
 Mariina služba u Alžběty předznamenává přípravu Jana Křtitele na příchod Ježíše mezi lid. Skutečná „preevangelizace“ službou!

(Komentář: Lk 1,46-56)

Myšlenky na středu, 23. 12. 2020

 Jako blázni často běžíme do pasti, místo, abychom zvedli své oči a vrátili se ke zdroji, k prameni, k počátku věcí, kde všechno tvoří odlesk Kristovy plnosti.
 Jsme s druhými lidmi v dobrém i zlém propojeni daleko víc, než se nám zdá.
 Zachariášovi se navrátila řeč, jakmile dal jméno svému dítěti. Když nevěříme v Boží zaslíbení, můžeme mluvit v církvi sebevíc, ale druzí nám neporozumí.

(Komentář: Lk 1,57-66)

Myšlenky na čtvrtek, 24. 12. 2020

 Život víry tkví ve stálém hledání Boha ve všem, co ho zahaluje, znetvořuje, ba takřka ničí. To se nachází v Mariině životě. Od betlémské stáje až na Kalvárii se Maria pevně držela Boha.
 Největší a zároveň nejkrásnější výzvou člověka je rozhodnout se žít nejenom pro sebe, ale pro někoho druhého.
 Krásný Zachariášův chvalozpěv se zrodil z mlčení. Pochopím o vánočních svátcích význam ticha?

(Komentář: Lk 1,67-79)

Myšlenky na pátek, 25. 12. 2020

 Bůh i v malém koná zcela veliké věci. Bůh se zjevuje malým v těch nejmenších věcech.
 Není to tak, že "nás život naučí", je potřeba taky rozvažovat ve svém srdci.
 Bůh se sděluje člověku tím nejsrozumitelnějším způsobem. Slovo, Moudrost, bere na sebe naši přirozenost! Mnozí jej ani dnes nepřijímají – a právě to chci svou láskou vynahradit.

(Komentář: Jan 1,1-18)

Myšlenky na sobotu, 26. 12. 2020

 Zatímco se lidský nástroj snaží škodit, božský soustružník, v jehož rukou leží každý tvor, používá právě onu slabost, aby z duše odstranil to, co jí škodí.
 Pouze životní překážky, byť nás unavují a rozčilují, nám pomáhají lidsky dozrát.
 Nenávist, kterou Kristus předpověděl, dochází v současnosti vrcholu v počtech pronásledovaných křesťanů. Vážím si toho, že po mně nepožaduje oběť nejvyšší? Dokážu snášet tím lehčeji své obtíže?

(Komentář: Mt 10,17-22)

Myšlenky na neděli, 27. 12. 2020

 Čím více srdce miluje Boha, tím více po něm touží. A čím více po něm touží, tím více ho nalézá.
 Pokud rosteš ve znalostech a porozumění, stáváš se méně zranitelným vůči kritice, zanedbávání a přehlížení. Tvé vnímání vlastní hodnoty už není spojeno s potvrzováním od druhých lidí.
 Prvorozenectví a zvláště syna mělo zásadní význam v životě Izraelitů. Proto je vázáno zasvěcením Bohu. Ne že by Bůh chtěl dítě rodičům vzít, ale rodiče ho svěřují Bohu, aby mu byl plně k dispozici. Dítě není majetkem ani maminky, ani tatínka. Je vzácným darem, který však rodiče mají opatrovat. Na prvorozeném synu byla obvykle postavena budoucnost celé rodiny. A zde jde o rodinu celého lidstva.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 28. 12. 2020

 Svatá duše není nic jiného než duše, která se s pomocí milosti dobrovolně přivine k Boží vůli.
 Když při narazíš na dobrou myšlenku nebo se ti něco zjeví, zapiš si to, jinak o to přijdeš.
 Chlapci z Betléma nemohli ještě ani mluvit, a přesto vydali svědectví o Kristu. Chci se vyvarovat zbytečných slov. A svědčit svým životem!

(Komentář: Mt 2,13-18)

Myšlenky na úterý, 29. 12. 2020

 Svatost se nemá hledat ve velikosti nebo ve způsobu přikázaných skutků. Svatost závisí na lásce, kterou má člověk k Božímu zaslíbení. To se dá dokázat u Ježíše, Marie a Josefa.
 Hodiny strávené sledováním televize, ti otupují mozek a ochromují schopnost konverzace.
 Letošní vánoční svátky mohou být zlomem: kéž se můj vztah k Bohu promítne do vztahu k lidem v okolí.

(Komentář: 1 Jan 2,3-11)

Myšlenky na středu, 30. 12. 2020

 Ve skutečnosti je pro nás opravdu dobrá pouze ta činnost, která odpovídá Božímu ustanovení.
 Staré africké přísloví říká: „Existuje čtyřicet druhů šílenství, ale zdravý rozum je jen jeden!“
 Tento vzkaz otcům, mládeži, dětem – shrnuje vše, co jsme v uplynulém roce mohli zakusit. Může být inspirujícím poselstvím do nového roku!

(Komentář: 1 Jan 2,12-17)

Myšlenky na čtvrtek, 31. 12. 2020

 Chápeme-li každý okamžik jako projev Boží vůle, nalezneme v něm všechno, po čem touží srdce.
 Impulzivním jednáním věci obvykle spíš zhoršíš, než zlepšíš. Takže než začneš panikařit, uklidni se a pros Boha o moudrost a o pomoc. A to i v těch nejjednodušších záležitostech.
 Boží Slovo, jeho záměr, se stává tělem. Zhmotnění jeho dobroty, jeho stopu, mohu poznávat i v druhých lidech. Snažil jsem se o to v uplynulém roce?

(Komentář: Jan 1,1-18)