† † †




Sebrané myšlenky dne - říjen 2020




Úmysly apoštolátu modlitby sv. Otce Františka na říjen 2020:

    Evangelizační úmysl: Za misijní poslání laiků v církvi - modleme se, aby laici, zejména ženy, v síle svého křtu měli větší podíl na odpovědnosti v církevních institucích.
    Národní úmysl: Za misie - ať je na přímluvu sv. Jana Nepomuka Neumanna s nadšením podporujeme, šíříme radost evangelia a pomáháme potřebným.


Myšlenky na čtvrtek, 1. 10. 2020

 Existují zvláštní místa, kde vane Duch. Ale také existuje Duch, který vane na všech místech.
 Touhy, které Bůh vložil do tvého ducha, a cíle, které stanovil ve svém Slově, se nenaplní automaticky, máš je ale na dosah, když jim postavíš pevný základ tím, že budeš stavět na Božím slově.
 Pokoj, který šířím kolem sebe, se v případě odmítnutí druhými neztratí: vrátí se tajemným způsobem ke mně, do mého nitra.

(Komentář: Lk 10,1-12)

Myšlenky na pátek, 2. 10. 2020

 Nechybí nám nic podstatného, protože kdyby chybělo, Bůh by nám to jistě býval dal.
 Touhy, které Bůh vložil do tvého ducha, a cíle, které stanovil ve svém Slově, máš na dosah, když budeš kro za krokem „chodit ve stopách víry“. Výsledky se nedostaví přes noc, ale přijdou a ty uvidíš odměnu své vytrvalosti.
 Příslib, který mi může dodat odvahu: vždy mám za zády někoho, kdo to se mnou myslí dobře!

(Komentář: Ex 23,20-23a)

Myšlenky na sobotu, 3. 10. 2020

 Samota neznamená nepřítomnost světa, ale přítomnost Boží.
 Miř vysoko, očekávej od Boha to nejlepší ale ty sám buď ochotný mu to nejlepší dát. Vynalož všechnu snahu na to, abys ke své víře připojil ctnost poznání, zdrženlivosti, trpělivosti, zbožnosti, bratrskou náklonnost a lásku.
 Radostný návrat dvaasedmdesáti učedníků budí obdiv a trochu závisti… Není naše působení občas bez radosti proto, že jsme opustili jadrnost Ježíšovy zvěsti?

(Komentář: Lk 10,17-24)

Myšlenky na neděli, 4. 10. 2020

 Každá minuta našeho dne, ať ji prožíváme kdekoliv a při jakékoliv činnosti, umožňuje Kristu žít v nás mezi lidmi.
 Představ si, že někdo převezme všechny tvé dluhy a zároveň převede na tvůj účet takovou „hojnost“, že už nikdy nebudeš muset pracovat. A právě to se stalo na kříži, když Bůh „připsal“ všechny tvé hříchy na Kristův účet a na tvůj účet „připsal“ veškerou jeho spravedlnost. Neptej se, zda jsi hoden takové milosti, ale „přidávej“ ke Kristovu dokonalému dílu své dobré skutky.
 Dnešní evangelium se dá číst několikerým pohledem. Jistě v první řadě ho čteme jako běžní lidé s všedními starostmi. Tak nám slova Pána mohou přijít tvrdá a možná netolerantní. Jenže on na tomto místě nemluví k obyčejným lidem, ale k těm, kteří nesou odpovědnost za víru, stát, národ… Slova „Vám bude království odňato a dáno jiným…“ musíme slyšet jako ti, kdo odpovídají za budoucnost své rodiny, obce, církve… Skutečně hrozí, že ten, kdo všechno nové odsuzuje, odmítá a na všechno nadává, ztratí směr a nepozná Boží hlas, a tak nedojde do cíle. Kde je hranice mezi moudrou kritičností a odvahou posouvat náš svět víry, rodiny, práce a také církve k plnosti života? Kritériem není jen okamžitý užitek („…dědictví bude naše“), ale spravedlnost a pravdivost. Copak vinaři nedomysleli, že jednou přijde sám Pán vinice?

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 5. 10. 2020

 Ticho někdy znamená mlčení, ale vždycky znamená naslouchání.
 Bůh „učinil“, že Ježíš, který nikdy nezhřešil, „se stal“ hříchem a tebe, který jsi nikdy nebyl dostatečně spravedlivý, „učinil“ spravedlivým ve svých očích. Je ti divné, proč cítíš takovou vinu, když zhřešíš. Je to správné?
 Představitelé chrámového kultu v tomto podobenství neobstáli. Dokážu si přiznat, že ti, u kterých bych to neočekával, mohou být v následování Krista dokonalejší?

(Komentář: Lk 10,25-37)

Myšlenky na úterý, 6. 10. 2020

 Ticho není únik, ale naše usebrání se v Božím srdci. Ticho je jako orel, který na silných křídlech překonává vítr a vznáší se nad hlukem země i lidí.
 Když z tebe Kristus sňal veškerý tvůj hřích, odstranil i veškerou tvou vinu. To, co cítíš, když zhřešíš, je vnitřní konflikt! Tvůj obnovený duch ti říká, že si nemůžeš dopřávat hříchu, protože už nejsi tím, kým jsi býval!
 Do protikladu Ježíš nestaví službu a modlitbu, ale zdůrazňuje krásu přebývání s ním, která je možná v těch nejobyčejnějších úkonech…

(Komentář: Lk 10,38-42)

Myšlenky na středu, 7. 10. 2020

 Člověk mlčí, když může, aby uměl mluvit, když musí. Opravdové ticho nikdy neničí lásku.
 Proč to Bůh zařídil tak, že Kristus z tebe sňal veškerý tvůj hřích? Protože jakákoli spravedlnost, které bys byl schopen dosáhnout sám o sobě, by ani zdaleka nedosáhla kvality, kterou požaduje on. Bůh tě proto vidí oblečeného do Kristovy spravedlnosti, proto tě vždy miluje a přijímá. A to je důvod k radosti:
 Touha učedníků došla naplnění: i my máme podíl na důvěrném vztahu k Ježíšovu „tatínkovi“. Budu se snažit tyto prosby nepřednášet bezmyšlenkovitě!

(Komentář: Lk 11,1-4)

Myšlenky na čtvrtek, 8. 10. 2020

 Nejsme chudáci, s nimiž nikdo nepočítá, ale šťastně povolaní. Jsme těmi, kteří jsou pro Boha nepostradatelní.
 „Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.“ (Přísloví 11:3)
 Po Ježíšově povzbuzení si musím uvědomit rozdíl mezi modlitbou nevyplněnou a nevyslyšenou. Často dostáváme od Boha v jeho velkorysosti věci jiné a někdy i v jiný čas…

(Komentář: Lk 11,5-13)

Myšlenky na pátek, 9. 10. 2020

 Přijmout do svého života evangelijní poselství znamená dovolit, ab se náš život stal v širokém slova smyslu zbožným. Aby se stal životem, který se obrací a vztahuje k Bohu.
 „Zdá se, že vzdělání bez morálních hodnot, ať je jakkoli užitečné, dělá z člověka jen chytřejšího ďábla.“ (C. S. Lewis)
 Svoji prázdnotu mám poskytnout Ježíšovi, aby ji vyplnil. Pokud ne, uhnízdí se tam všelicos… Platí to zvláště dnes, v době zahlcené „komunikačními technologiemi“. Často mohu zaplnit srdce odpadem.

(Komentář: Lk 11,15-26)

Myšlenky na sobotu, 10. 10. 2020

 Vytryskne-li v nás Boží přítomnost, která nabývá na síle v tichu a samotě, zachová nás zároveň ve spojení se všemi lidmi.
 Než si vytyčíš cíle, nastav si své morální hodnoty. Jsou jako svodidla na dálnici – brání ti, abys sjel z vozovky do příkopu. Určují, jak daleko zajdeš v rozporuplných případech. Ukazují, na čem ti opravdu záleží a čeho si vážíš, jsou klíčem ke smysluplnému a účelnému životu.
 Pokaždé, když slyšíme Boží slovo a snažíme se jej zachovávat, jsme zvláštním způsobem spojeni příbuzenstvím s Marií, Matkou Ježíšovou.

(Komentář: Lk 11,27-28)

Myšlenky na neděli, 11. 10. 2020

 Bůh po nás nechce, abychom milovali naším způsobem, ale tím jeho.
 Pro většinu z nás není problém nastavit si morální hodnoty, problémem je žít s nimi v souladu. Všichni si ceníme poctivosti, bezúhonnosti a odpuštění. Když se však ocitneme pod tlakem, opravdu se jich držíme, zejména pokud nás to něco stojí?
 Mnozí křesťané se u dnešního úryvku evangelia zarazí nad žebrákem, který byl vyhnán. Copak takový chudák mohl mít svatební šaty? Díky tomu přeskočí, že se mluví o svatbě, o radosti, o pozvání obrovského množství lidí, kteří by se za běžné situace na takovou hostinu vůbec nedostali. Ale Pán je pozval, jsou tam, mohou se radovat. Pozval do svého království všechny, bez rozdílu jejich stavu, národnosti, bohatství či schopností. Tento úryvek představuje ovšem dvě volně spojená podobenství. Ve druhém Ježíš připomíná, že spočinout v Boží blízkosti není legrace, i když byl člověk pozván. Kdo tu obstojí? Každý, kdo pochopí, že vstupuje do blízkosti Pána pánů, na královskou svatbu. Šat není dán možnostmi hosta, ale stavem srdce. Nečisté, prázdné, marné srdce nemůže obstát.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 12. 10. 2020

 Každý den má svůj vlastní řád. Je třeba prožít dnešní den, nenechat ho jen plynout. Prožít ho všemi svými silami, celým srdcem, myslí, aniž bychom Boha šidili.
 Dodržování správných životních hodnot vždycky něco stojí. Na oplátku ale dostaneme možnost ve dne chodit s hlavou vztyčenou a v noci dobře spát, v klidu spočinout a zůstat sami sebou.
 Víra, která se projevuje láskou, není žádnou ideologií. Neklademe dnes podobné podmínky – „obřezán / neobřezán“ – a nepůsobíme rozdělení?

(Komentář: Gal 5,1-6)

Myšlenky na úterý, 13. 10. 2020

 Cestou na naše pouště narazíme na překážku, kterou je třeba překonat, a tou je naše vlastní netrpělivost. Jsme už tak uzpůsobeni, že musíme trochu bojovat, máme-li se rozhodnout pro Boha.
 Mentální daň z podvádění, lhaní a kradení je vysilující. Když se snažíš vzpomenout si na lži, které jsi někomu řekl minulý týden, abys na ně mohl dnešní lží navázat, může tě to doslova vyčerpat. Když žiješ bezúhonným životem, nemusíš se takovými věcmi vůbec zabývat!
 Víra, která se projevuje láskou, není žádnou ideologií. Neklademe dnes

(Komentář: Gal 5,1-6)

Myšlenky na středu, 14. 10. 2020

 Jen ten, kdo bere do rukou knihu evangelií přesvědčen, že nemá jinou naději, může odhalit a přijmout její poselství.
 Ježíš označil Ducha svatého za „pomocníka“. Jak se mu budeš postupně vydávat, pomůže ti v životě správným způsobem reagovat na obtížné lidi.
 Pomalu si přečtu devět vlastností ovoce Ducha svatého. Mohu se radovat z toho, že toto ovoce získávám a rozdávám dál!

(Komentář: Gal 5,18-25)

Myšlenky na čtvrtek, 15. 10. 2020

 Dát Bohu vše v podstatě znamená svobodným srdcem přijmout místo, které nám on určil ve svém velkém světě.
 Nezarmucuj Ducha svatého, neignoruj ho ani mu nebraň, aby ve tvém životě působil. "Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost…“ (Efezským 4:31). A ty buď dovolíš, aby tvé reakce řídil tento hrozný seznam, nebo dovolíš Duchu svatému, aby je zkrotil. Volba je na tobě.
 Na začátku listu je jeden z nejkrásnějších křesťanských hymnů, užívaných při bohoslužbě. Kdykoli se zaposlouchám nebo jej čtu v breviáři, chci mít radost ze své víry a z přináležitosti k Pánově církvi!

(Komentář: Ef 1,1-10)

Myšlenky na pátek, 16. 10. 2020

 Život je velkou slavností. Každý malý skutek se stává ohromnou událostí, kdy je nám darován ráj a kdy i my sami můžeme darovat ráj.
 Když oplácíš hněv hněvem, dáváš ve svém životě prostor ďáblu; dáváš mu platformu, ze které na tebe může zaútočit i v jiných oblastech. Když se to stane, budeš řešit nejenom ublížení od člověka, který tě zranil, ale přidají se i zranění, která pocházejí z toho, že ďábel dostal ve tvém životě prostor. Proto „Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu“ (Efezským 4:26-27).
 Závazný, ale i úlevný pocit, když si uvědomím, že jsem Božím majetkem! Pravě proto, že mu patřím, mohu mu sloužit, jak to ode mne očekává.

(Komentář: Ef 1,11-14)

Myšlenky na sobotu, 17. 10. 2020

 Pracovat znamená vždy udělat někde někomu radost. Práce je jednou z největších tvůrčích sil na světě, protože je zároveň láskou.
 Pamatujte na lásku, trpělivost a milost, které každému z vás Bůh prokázal a i vy buďte k sobě laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32).
 Na základě daru moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat chci mít zodpovědnost za Pánovu církev. Ona je přeci jeho tělem a plností!

(Komentář: Ef 1,15-23)

https://www.vira.cz/29-nedele-v-mezidobi-cyklus-a.html Myšlenky na neděli, 18. 10. 2020

 Opravdu milovat znamená dávat sebe sama druhému, aby se on mohl stát více sám sebou.
 Čím je člověk starší, tím je trpělivější, i když má před sebou méně času. To proto, že máme jinou perspektivu! Naše problémy se nezměnily, ale náš pohled ano.
 V textech 21.–25. kapitoly Matoušova evangelia jde o všechno. Farizeové a znalci zákona nepřijímají Ježíšovo poselství, neuvěřili. Ale již nezbývá žádný čas na vysvětlování. Ježíš tedy tyto „vzorné“ věřící, kteří jím pohrdají a napadají ho, jako by byl falešný prorok, velmi ostře usvědčuje z jejich pokrytectví. Sami se považují za čisté před Bohem. A právě na těchto lidech se před zástupem ukazuje, že jejich vzorné plnění Tóry je pochybné hned v prvním a největším přikázání. Vždyť žádný Izraelita nesměl mít u sebe obraz člověka ani zvířete, protože to bylo považováno za modloslužbu. Proto si Ježíš vyžádá denár od nich a nikoli od někoho z učedníků ani ho nevytáhne z vlastní kapsy. Pán tak přesně vystihne, oč v této situaci jde: slepé plnění Tóry nevede ke spáse. Podstatné je, proč a pro koho úkony naší víry děláme!

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 19. 10. 2020

 V síle lásky je modlitba prací pro Boha a jakákoliv práce je i modlitbou.
 Bůh chce, aby ses stal trpělivějším. Proto místo stěžování si, které problémy jen zhoršuje a okrádá nás o radost, se ohlédněte zpátky na zkušenosti, o nichž jsme si mysleli, že jimi nikdy neprojdeme, a jako Josef prohlašte: „Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro…“ (1. Mojžíšova 50:20).
 Není snad naše civilizace postavena na spekulaci s majetkem? Chamtivost a shromažďování jsou i dnes nebezpečné pro vztah k Bohu i druhým.

(Komentář: Lk 12,13-21)

Myšlenky na úterý, 20. 10. 2020

 V každém svobodném úkonu poslušnosti se nám Bůh plně daruje, ale zároveň my Boha plně dáváme ostatním.
 Trpělivost je jedním z devíti druhů ovoce Ducha svatého. A je to ale velmi pomalu zrající ovoce, kterému se nejlépe daří v půdě problémů a zkoušek.
 Dovedu si představit Boha, který „obchází a slouží“? Asi bych měl své představy zkorigovat: zdaleka nezáleží jen na mé aktivitě, ale na tom, jaký ponechám prostor Jeho působení…

(Komentář: Lk 12,35-38)

Myšlenky na středu, 21. 10. 2020

 Nehleď na své bratry proto, abys je soudil, ale proto, aby ses za ně modlil.
 Někteří z nás jsou jako dáma, která se modlila: „Pane, dej mi trpělivost, teď hned!“
 Když si uvědomím, co vše od Pána mám, musí to vést k povzbuzení ve službě. Rozhodně ne pro strach z ran holí, ale právě kvůli všemu tomu, co mi dává!

(Komentář: Lk 12,39-48)

Myšlenky na čtvrtek, 22. 10. 2020

 Není naším úkolem zbavit svět kříže, ale skrze kříž mu přinášet spásu.
 „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků“ (Jakub 1:2-4).
 Oheň, rozdělení. Různost a neporozumění mezi lidmi – právě jen kvůli postojům k Ježíšovi – jsou zde jím samotným ospravedlněné. K Ježíšovu následování zřejmě nepatří „pohoda“ za každou cenu.

(Komentář: Lk 12,49-53)

Myšlenky na pátek, 23. 10. 2020

 Svět, ve kterém mě Bůh ponechává, aby tu mohl být se mnou, mi nemůže zabránit, abych já byl s Bohem - všechno se může stát setkáním s Ním.
 Netrpělivost je jednou z dominantních vlastností dětí. Jde o duchovní nezralost. Takže buď trpělivý!
 Ježíšova výtka „Jak to, že nedovedete posoudit tuto dobu?“ bude určena i mně, pokud se nezměním a ustrnu ve svém zakonzervovaném pojetí víry. Náš Pán i zde nabádá k pochopení procesu dějinnosti, k inkulturaci evangelia.

(Komentář: Lk 12,54-59)

Myšlenky na sobotu, 24. 10. 2020

 Pamatuj si, že modlitba je tu proto, aby tě učinila dobrým, ne proto, aby ti v tom bránila.
 Když se ohlédneš zpátky na některé věci, po kterých jsi tak velmi toužil a do kterých ses chtěl vrhnout, zjistíš, že Bůh přitáhl otěže, a tím tě zadržel před pádem do velkých zmatků.
 Ježíš zde rozbourává povrchní představy o bezprostředně trestajícím Bohu. Záchrana záleží totiž na nás. Dopřává nám k tomu dost času.

(Komentář: Lk 13,1-9)

Myšlenky na neděli, 25. 10. 2020

 Konat povinnosti svého stavu znamená přijmout to místo, kde jsem, a věrně setrvávat, aby království Boží mohlo přijít a šířit se právě tam, kde se nacházím.
 Ježíš nikdy neřekl, že následovat ho bude snadné. A I ty, když se snažíš dělat pro Boha velké věci, počítej s potížemi a se zdržením. Když probíhají práce na silnici, často vidíš upozornění „POČÍTEJTE SE ZDRŽENÍM“. Cesta víry je plná podobných značek. Abraham a Sára čekali dvacet pět let, než se jim narodil Izák, tak proč si myslíš, že ty bys měl dostat odpověď okamžitě?
 Křesťanství má pomyslné dva kodexy. Prvním je shrnutí vyznání víry, které vyjadřuje obsah toho, v co věříme. Souhrn vyznání víry najdeme například v katechismu… Vedle toho má svůj kodex lidské jednání, tedy to, co by člověk měl či neměl dělat, chce-li žít v souladu s Bohem. Díváme-li se na to očima Bible, pak oba kodexy rostly postupně, jak lidé více a více poznávali Boží jednání. Křesťané vyznávají, že toto zjevování Božích pravd o víře a vztahu člověka s Bohem vyvrcholilo v Kristu. Dnešní evangelium představuje Ježíšovo shrnutí této staletí rostoucí tradice kodexu jednání. Neobsahuje pouze vztah k člověku! První je vztah k Bohu. Začíná slovy o lásce: „Miluj!“ A to je výzva, tedy nikoli všeobecné konstatování, co by se mělo, ale pokyn předpokládající skutky.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 26. 10. 2020

 Teprve, když si uvědomíme, že jsme ztraceni, pocítíme touhu po spáse.
 Čekání pro nás není příjemnou záležitostí, jsme zvyklí mít všechno „podle potřeby ihned“.Ale pokud jde o vytrvalost, tak žádná zkratka neexistuje. Víra někdy bolí, protože Bůh napíná a posiluje tvou schopnost přijímat. Takže se protlač bolestí – na druhé straně tě čeká zisk!
 Ježíš boří konvence: mluví se ženou, dotýká se jí. Představený synagogy to těžce nese. Jak reaguji já na Boží znamení, která se neshodují s mými představami? Nežárlím?

(Komentář: Lk 13,10-17)

Myšlenky na úterý, 27. 10. 2020

 Evangelium je trvalým a mocně působícím Božím darem, protože má schopnost člověka osvítit a proměnit.
  Izák dvakrát vykopal studnu a Pelištejci si ji dvakrát přisvojili. Když však vykopal třetí, konflikt skončil. Izák nepřestal kopat, dokud nenastal v situaci obrat. Pak prohlásil: „Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit“ (1. Mojžíšova 26:22). Lekce, kterou se Izák naučil, je stálou součástí našeho Božího vzdělávacího programu víry. Když věci nejdou tak rychle, jak sis představoval, je třeba se posilnit ve víře a nepřestávat se modlit.
 Stačí nepatrné množství a Boží království se šíří. Nemám malou víru v Pánovo slovo, když zaznamenávám klesající počet jeho následovníků v mé zemi?

(Komentář: Lk 13,18-21)

Myšlenky na středu, 28. 10. 2020

 Pět minut večerní modlitby je nezbytnou podmínkou k tomu, abychom dobře prožili příští den. Tato modlitba, která se stane toužebným očekáváním nového dne, pro něj připraví naše srdce.
 Britský evangelista z 19. století George Müller se pravidelně modlil nad seznamem pěti mužů a upřímně toužil vidět, jak v nich zvítězí Kristus. První muž vydal život Kristu po pěti letech, druhý a třetí po deseti a čtvrtý po pětadvaceti letech. Ale za obrácení pátého muže se modlil neuvěřitelných padesát dva let a tento muž vyznal víru v Krista až několik měsíců po Müllerově pohřbu.
 Náš Pán vyvolil svých Dvanáct po noci, kterou strávil v modlitbě. Dokážu s Ježíšem bdít a modlit se za nástupce apoštolů ustanovené v mé vlasti?

(Komentář: Lk 6,12-19)

Myšlenky na čtvrtek, 29. 10. 2020

 Když dojdeš na kraj světa, najdeš Boží stopu, když dojdeš na dno sebe sama, najdeš samého Boha.
 Bůh si přeje upevňovat víru svých dětí. Místo abychom chtěli vítězit bez zkoušek a být trpěliví bez tréninku, měli bychom zkoušky a trénink trpělivosti brát jako lekce z Božích rukou. Zkoušky, překážky, obtíže a někdy i porážky jsou základní výživou pro naši víru. "George Müller"
 „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně.“ se i dnes objevuje tam, kde bychom jej nečekali. Ztotožněný s uprchlíky, týranými dětmi. I dnes jej nechceme přijmout v této podobě.

(Komentář: Lk 13,31-35)

Myšlenky na pátek, 30. 10. 2020

 Modlit se neznamená být před Bohem inteligentní, ale přítomný.
 Pokud ve svém srdci dáš průchod zatrpklosti, budeš s přibývajícím věkem stále méně vnímavý(á) ke kráse okolo sebe.
 Z Ježíšovy přítomnosti neměli radost, ale „dávali si na něho pozor“. Kéž takový nikdy nejsem! Ani ve vztahu k církvi…

(Komentář: Lk 14,1-6)

Myšlenky na sobotu, 31. 10. 2020

 Naučme se, že Pán k nám přichází po cestě, která vede k druhým. Naučme se, že v pravdě přijmout Pána znamená předávat ho dál.
 Překážky na cestě nás sice unavují, mnohdy i rozčilují, ale zároveň nám pomáhají lidsky dozrát
 Láska k Pánu ať spočívá v radosti z jeho přítomnosti. Ani nemusím lpět na nejbližším místě u něj. Model pro uspokojivé vztahy v církvi!

(Komentář: Lk 14,1.7-11)