Myšlenky na sobotu, 1. 2. 2020

† Křesťan musí ovládat umění osobní modlitby. Každá duše je chrámem. Kdy vstupujeme do tohoto chrámu, abychom se klaněli Bohu, který je tam přítomen?
† Místo, abys bezmyšlenkovitě následoval dav, hledej Boží vůli pro svůj život a rozhodni se ji konat.
† Nebál se prorok Nátan, když bez obalu říkal pravdu? Někdy se kompromisy zřejmě nehodí. Dovedu se ozvat, když je potřeba?

(Komentář: 2 Sam 12,1-7a.10-17)

Myšlenky na neděli, 2. 2. 2020

† Co je nemožné pro člověka, jenž věří? A co je těžkého pro toho, kdo miluje?
† Radost z Hospodina je silou, proto je jednou z prvních věcí, na kterou satan útočí. On totiž ví, že radost je duchovním a emocionálním palivem, na které jedeš.
† Když se narodí děťátko, mnozí se nad ním rozplývají radostí. Je krásné a něžné. Často se však rodiče v duchu ptají: Co z něj bude? Bude dobrým člověkem? Stejně tomu bylo i u Ježíše. Ten je označen jako světlo národů. Jde o nadsázku? Zdá se však, že toto slovo je proroctvím s plnou vahou tohoto slova! Naše zapálené svíce jako by jen dokumentovaly Simeonova slova: Kristus je Světlem pro všechny bez rozdílu. I dnes, ba právě dnes! Je světlem i pro nás, naši rodinu, naši zemi.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 3. 2. 2020

† Láska, velkodušnost a radost z toho, že otevíráme dveře svého domu bližním, vždycky zvětšují prostor našeho srdce.
† Ježíš řekl: „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“ (Jan 15:11). Všimni si slov „aby byla ve vás“. Nehledě na to, co se stane, zůstaň radostný!
† V posedlém se zlý duch pevně zabydlel. Bál se uzdravení. Chci si vzít příklad z našeho Pána v jeho boji se zlem a poslat je tam, kam patří!

(Komentář: Mk 5,1-20)

Myšlenky na úterý, 4. 2. 2020

† Kříž je středem světa, srdcem lidství a kotevním bodem naší stability. V tomto světe je kříž ve skutečnosti jediný pevný bod, který člověku zajišťuje rovnováhu a stálost.
† Pokud nemáš dostatek víry, abys pohnul svými ústy, otevřel je a začal vyznávat Boží slovo, pak nebudeš mít ani dostatek víry, abys pohnul horou!
† Možná, že Ježíš chce podobně uzdravovat celou společnost. Možná chce použít právě mé ochoty, abych jako on nabídl pomocnou ruku.

(Komentář: Mk 5,21-43)

Myšlenky na středu, 5. 2. 2020

† Člověk je velký jen tehdy, když klečí před Bohem.
† Když vyznáváš Boží slovo, vnímají ho tvé uši, proniká do tvé mysli, zaměření tvých myšlenek se mění a narůstá v tobě to, na co Bůh reaguje – víra.
† Podobnou zkušenost máme i dnes. V případě, že nebudeme přijati, je třeba nerezignovat, ale jít dál…

(Komentář: Mk 6,1-6)

Myšlenky na čtvrtek, 6. 2. 2020

† V modlitbě nejsou důležitá slova, ale umění zmlknout a nechat mluvit Ducha svatého, zaslechnout, jak se za nás přimlouvá.
† Když ve víře vytrváš, nepohneš se a budeš stále vyznávat Boží slovo, hora ve tvém životě se začne hýbat. Dokud budeš stále vyznávat jen to, co si myslíš a cítíš ve své přirozené mysli, hora se nepohne a zůstane stát.
† Ježíš nic nedbá na odmítnutí a vysílá své apoštoly, a to po dvou, aby mimo jiné dávali vzor snášenlivosti, kamkoli přijdou.

(Komentář: Mk 6,7-13)

Myšlenky na pátek, 7. 2. 2020

† Na mši svaté jsme přítomni především kvůli Bohu. Jestliže svůj pohled neobrátíme radikálně k Němu, naše víra začne být vlažná, nestálá a nejistá.
† Když dáš na Boží zaslíbení a prohlásíš: „Možná nevím jak a kdy, ale vím, že ve jménu Ježíš ustoupíš,“ tvá hora se pohne!
† Z Janových úst jasně zaznělo: Není dovoleno! Kéž dokáže církev říci jasné slovo tam, kde je to potřeba. Když totiž na tuto povinnost rezignuje, hrozí jí, že ztratí hlavu.

(Komentář: Mk 6,14-29)

Myšlenky na sobotu, 8. 2. 2020

† Boží mlčení by nás mělo naučit, kdy máme mluvit a kdy je třeba mlčet. Ticho, které nám dává vstoupit do skutečné liturgie, je chvíle, kdy chválíme Boha, vyznáváme ho před lidmi a hlásáme jeho slávu.
† Jsi nádobou pro Božího Ducha. Když jeho Duch žije v tobě, ovlivňuje každou oblast tvého života.
† Výzva ke zklidnění s Ježíšem: i odpočinek může být užitečnou prací. Pro mě to může být velmi povzbuzující!.

(Komentář: Mk 6,30-34)

Myšlenky na neděli, 9. 2. 2020

† Kříž není záležitost na jeden den nebo jeden týden, ale na celý život.
† Pomazání Božím Duchem, které v tobě „zůstává“, je přenositelné na druhé. Když k někomu mluvíš Boží slovo laskavosti a povzbuzení, působí taková slova ještě dlouho poté, co jsi odešel, protože byla prostoupena Boží přítomností.
† Jste sůl, jste světlo světa! Asi jsou posluchači, kteří se nadmou pýchou, když si představí, že právě oni jsou světlo světa, středobod vesmíru. A jistě se najdou tací, kteří si nepřipadají ani jako lidé světla, natož jako lidé plní jedinečné chuti. Ale Pán nemluví o našich schopnostech, pocitech a depresích. On mluví o moci Boží, kterou jsou naplněni ti, kdo Boží království přijmou a zakomponují do svého života. Je to život naplněný Bohem. To on prozáří svět.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 10. 2. 2020

† Boží slovo je jako světlo, které Církev přijala a nese ho světu, aby vyšel z temnoty a začal oslavovat Boha.
† Boží Duch může spočívat na tvých dětech i vnoučatech. Proto pokaždé, když ráno vstaneš, modli se: „Pane, dej mi dnes nové pomazání.“ Potom vyjdi a dotýkej se tímto pomazáním druhých!
† Teprve po příchodu Božího Syna se naplnilo dokonalé přebývání Boha mezi lidmi. V tiché chvíli si uvědomím, že jsme zahaleni oblakem jeho přítomnosti. Kéž před jeho slávou neutíkáme…

(Komentář: 1 Král 8,1-7.9-13)

Myšlenky na úterý, 11. 2. 2020

† Hodiny modlitby a adorace jsou vždy velkými chvílemi života. Utvářejí bytí, formují naši skutečnou identitu.
† Většinu fyzických ran zahojí čas, ale emocionální jizvy mohou přetrvávat po celý život. Mohou tě držet v bolestné minulosti, a ty přicházíš o cenné vztahy. I lidé, kteří tě milují, už mohou být unavení a zoufalí z toho, že se věci nelepší, ani přes jejich snahu ti pomáhat.
† Živá modlitba Šalomounova ať je vzorem pro mé tiché chvíle, tedy pro setkání s Ním v chrámu mé duše. Opravdu – Bůh chce bydlet se svým lidem na této zemi!

(Komentář: 1 Král 8,22-23.27-30 )

Myšlenky na středu, 12. 2. 2020

† Nejhlubší bídou je, když schází Bůh.
† Modlete se za ty, kteří nám činí příkoří, i Ježíš se na kříži modlil: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“. Tato slova však z útočníka vinu nesejmou, dokud se on sám neobrátí k Bohu a nepoprosí o odpuštění, nenajde pokoj.
† Královna ze Sáby, ač pohanka, byla Šalomounovou zbožností a vládou okouzlena. Kéž dokážu i já a církev, ke které náležím, zapůsobit na ty, kdo o Bohu nic nevědí.

(Komentář: 1 Král 10,1-10)

Myšlenky na čtvrtek, 13. 2. 2020

† Modlitba je především dílo Ducha svatého, který se modlí v nás, vnitřně nás přetváří a umožňuje nám ponořit se do důvěrného spojení s Trojjediným Bohem.
† Vždy, i když když tě někdo zraní, nebo ti jinak ublíží, můžeš mít svůj pokoj. Když se rozhodneš mu odpustit a modlit se za něho, tvá síla se ti vrátí a život obnoví.
† Náboženský rozklad na Šalomounově dvoře měl za následek politický rozpad jeho říše. Pokud jsme víru v Boha vykázali jen do soukromé sféry, následky se i dnes dostavují…

(Komentář: 1 Král 11,4-13)

† Církev dává Boží lásku všem lidem. Proto křesťan nemůže projevovat milosrdnou lásku jen svým bratřím v Kristu, ale všem lidem bez rozlišování.
† Pokud toužíš po uznání a chvále od druhých lidí a nedostaneš je, ztratíš radost. A to je špatně, protože tvou silou je Hospodinova radost, radost, vycházející z poznání, že Hospodin se nad tebou radostně usmívá.
† Celistvost pláště, dvanáct kusů, dvanáct kmenů… Kéž dovedu víc chápat symboliku bohoslužby!

(Komentář: 1 Král 11,29-32; 12,19)

Myšlenky na sobotu, 15. 2. 2020

† Vnitřní ticho nám umožňuje naslouchat modlitbě Ducha svatého, která se stává modlitbou naší.
† Všechno je věc načasování - zvláště pokud jde o důležité životní lekce, které se máme naučit. Tak si je nenechej ujít!
† Také dnes platí: kdo chce získat politickou moc, zaútočí na to, co mu v tom překáží. Křesťanství je dnes vystaveno genocidě. Důkaz jeho pravosti!

(Komentář: 1 Král 12,26-32; 13,33-34)

Myšlenky na neděli, 16. 2. 2020

† Bez Boha člověk neví, kam má jít, a nedokáže ani porozumět, kým je.
† Bible říká, že čím je větší provinění, tím větší je potřeba odpustit pachateli, abys mohl dál žít.
† Jak vzácné by bylo dnes potkat Ježíše někde, třeba na nádraží či u pumpy. Co by asi říkal? Se zástupem zůstal na louce a komentuje Desatero. Spolu s nimi se zastavme nad slovy tohoto zákona. Pán vidí, kam přikázání směřují. A to nám předkládá: Zkusme rozvinout Ježíšova slova do pozitivní interpretace: nehněvat se, ale odpouštět; netupit, ale povzbudit k dobru; neproklínat, ale žehnat. Nejen nepodlehnout žádostivosti, ale nevést s ní vůbec žádný dialog. Nekřivit pravdu, ale vůbec ji neohýbat. Rovný člověk je Bohem očekávaný partner pro dialog.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 17. 2. 2020

† Církev je jako měsíc. Nevydává vlastní světlo, ale odráží světlo Kristovo. Je stvořena k tomu, aby chválila Boha a klaněla se Mu: bez Boha není ničím.
† Pamatuješ si, jak ti rodiče říkali, když jsi byl malý, abys zavíral dveře? To proto, že v zimě unikalo teplo a v létě naopak vnikalo. Odpuštění zavírá dveře tvé minulosti!
† Pravá víra, pramenící z lásky, přece nepotřebuje důkazy! Nepídím se i já po rozličných „zjeveních“ a úkazech? Nepovzdechl by si Ježíš nad mou senzacechtivostí?

(Komentář: Mk 8,11-13)

Myšlenky na úterý, 18. 2. 2020

† Při liturgii nám Pán Ježíš dává své Tělo a Krev, aby nás připodobnil sobě a spojil nás v jedno. Stává se z nás jedna rodina: rodina Boží.
† Jedině když se uvolníš ze sevření minulosti, můžeš uchopit svou budoucnost. Zapomínání je rozhodnutí, které někdy musíš dělat denně, a někdy dokonce i každou hodinu. Sečteno a podtrženo – musíš odpustit pokaždé, když problém, který ti ublížil, vystrčí růžky
† Kvas farizejský a kvas herodovský dokáže zničit celou mísu pečlivě připravených surovin k přípravě těsta. Před jakým kvasem by nás asi Ježíš varoval dnes?

(Komentář: Mk 8,14-21)

Myšlenky na středu, 19. 2. 2020

† Nesmíme se přizpůsobovat tomuto světu, ale musíme se dát proměnit a obnovit svůj způsob myšlení, abychom dokázali rozlišovat Boží vůli.
† Když tě někdo hluboce zraní, musíš ze srdce usilovat o to, abys mu odpustil, dokud se z jeho vlivu nevymaníš. Bez ohledu na to, o co tě připravily zneužívání, odmítnutí, zrada, manipulace nebo podvod, hořkost ti vezme více!
† I dnes probíhá uzdravování postup¬ně. Může se tak stát zkouškou naší trpělivosti. Kéž po příkladu našeho Pána dotahuji do konce úkoly, které mi svěřil!

(Komentář: Mk 8,22-26)

Myšlenky na čtvrtek, 20. 2. 2020

† Křest je nutno jistým způsobem každodenně obnovovat. Duchovní boj je především zápasem proti zlu v nás samých.
† Neodpustit je, jako bys osobě, která ti ublížila, dával bič na svá vlastní záda. Odpuštění je jediná cesta ke svobodě!
† Nejsem i já v pokušení občas Pánu radit, čeho by se měl vyvyrovat, jak by měl věci řídit „po lidsku“ úspěšněji? Jeho námitka „Jdi mi z očí, odpůrče!“ by jistě zabolela i mě…

(Komentář: Mk 8,27-33)

† Upevnění víry prochází nejprve srdcem, přes osobní setkání a zkušenost s Pánem Ježíšem.
† Takže dokud nedokážeš odpustit, problém se nevyřeší. Pak se budeš muset každý den modlit: „Pane, s plným vědomím své vůle, odpouštím ………… a prosím tě, abys mu požehnal. Dávám ho do tvých rukou a jdu dál.“
† Je přirozené, že každý má snahu život zachránit. Ale pokud jej ztratím ve službě pro Krista, mám vyhráno. Kéž mě to naplní horlivostí! A kéž nelpím za každou cenu na životě podle mých představ.

(Komentář: Mk 8,34 – 9,1)

Myšlenky na sobotu, 22. 2. 2020

† Evangelium do nás vkládá život a Boží milost. Svátosti jsou trvalými prostředky uzdravení, proměny a obnovy.
† Nespravedlivý hněv je hloupý.
† Petrovo vyznání povzbudilo Pána k předání klíčů. Jejich užívání musí provázet láska a odvaha jít občas proti zaběhaným zvyklostem. Dnes chci zvlášť pamatovat na římského biskupa…

(Komentář: Mt 16,13-19)

Myšlenky na neděli, 23. 2. 2020

† Největší potřebou současného světa je modlitba, která zůstává nástrojem, jak svět reformovat.
† Unáhlený člověk dělá hlouposti, lstivý člověk bývá v nenávisti. Cokoli začíná hněvem, končí v hanbě.
† Konec první části Horského kázání směřuje náš pohled k základní evangelijní filosofii. Je radikální a odráží v sobě sílu Boží moci, která ve vztazích sahá daleko za lidskou pomstu. Příkaz ‘Miluj svého bližního’ posouvá k radikálnějšímu ‘Milujte své nepřátele‘. Je to vůbec reálné? Zvláště tam, kde se nepřátelé dopouští strašlivých činů? Zastavit filosofii odplaty, modlit se za ně, dát víc, neodvracet se, ale milovat… To shrnuje Kristovo: „Buďte dokonalí.“ Jak miluje Bůh, pokud je sám takto radikální ve své lásce? Napodobit ho lze asi jen z části, přesto je to cesta křesťanského smýšlení.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 24. 2. 2020

† Láska a víra dávají lidskému životu nový směr, hloubku i šířku. Člověk opouští temnotu svého dosavadního života. Jeho život osvěcuje světlo, jímž je Kristus.
† Hněv rozděluje. Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.
† Autor listu přesně popisuje příčiny nespravedlnosti a nepokoje ve společnosti. Chci si počínat tak, abych nefalšoval pravdu, abych nebyl sobecký?

(Komentář: Jak 3,13-18;)

Myšlenky na úterý, 25. 2. 2020

† Rodina je prostor, kde se člověk učí být užitečný společnosti. Tvoří-li pouto rodiny Kristus, nic ji nezničí.
† Občas máme dobrý důvod se rozzlobit. Ve většině případů je to ale proto, že jsme sobečtí, netrpěliví, podráždění nebo zranění jednáním druhých.
† Chci se vzepřít zlu a prosit v Pánově duchu; Bůh se staví proti pyšným – nechci k nim patřit! Pak se dostaví pravá radost…

(Komentář: Jak 4,1-10;)

Myšlenky na středu, 26. 2. 2020

† Kalvárie je nevyšším bodem světa; z ní můžeme vidět všechno jinýma očima, očima víry, lásky a mučednictví: očima Krista.
† Humorista Will Rogers jednou řekl: „Lidé, kteří vylétnou vzteky, zřídkakdy dobře přistanou.“ Hněv problém jenom zhorší, místo aby ho vyřešil.
† Čím je ve společnosti méně naděje, tím víc je zapotřebí našeho svědectví. Vynikne touha po „dni spásy“, po záchraně! Ukazovat směr, odkud záchrana přijde, ať je mým úkolem v nastávající době postní.

(Komentář: 2 Kor 5,20 – 6,2)

Myšlenky na čtvrtek, 27. 2. 2020

† Když chceme poznat Boha, musíme poznat člověka. Kdo chce milovat Boha, musí milovat člověka.
† Hněv je destruktivní. „Vztekloun zasluhuje potrestání; ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc“ (Přísloví).
† Možná budu odmítán se svým svědectvím. Sdílení nepochopení spolu s Ježíšem může být velmi silným impulsem k lásce…

(Komentář: Lk 9,22-25)

† Je povinností pokřtěných věřit nejen srdcem, ale i rozumem. Víra a rozum jsou dvě světla, která se navzájem potřebují.
† Když ztrácíš nad sebou kontrolu, prohráváš. Ztrácíš přátele, lásku a úctu své rodiny, své obchodní partnery, a můžeš dokonce ztratit i zdraví. Tak popros Boha, aby ti pomohl ovládat hněv.
† Zdánlivou nepřítomnost Pána a pocit odloučení od něj zná asi každý. Ale trpělivé snášení může být tím pravým postem.

(Komentář: Mt 9,14-15)

Myšlenky na sobotu, 29. 2. 2020

† Křesťan je povolán k tomu, aby do každého prostředí přinášel osvobozující zvěst, že Bůh je větší než náš hřích.
† John Hunter, psycholog, který měl těžkou srdeční vadu, řekl: „Můj život je vydán na milost a nemilost tomu, kdo mě dokáže rozzlobit. První darebák, který mě rozzlobí, mě může zabít!“ A tím darebákem můžeš být ty sám.
† Nekritizuji i já církev a její představitele, když se víc věnují lidem na okraji než „zbožným a věrným“? Nezazlívám právě toto současnému papeži?

(Komentář: Lk 5,27-32)