† Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi, synu Amítajovu: Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého ... (Jonáš 1:1-2)
† Bůh v nitru člověka působí jako motiv, který ho tlačí, ať jde do světa. Bůh se totiž chce skrze člověka dotknout světa.
† Předsudky a falešné představy jsou i dnes překážkou víry. Pronásledování a nepochopení, které náš Pán zažil sám na sobě, přetrvává totiž i dnes…

(Komentář: Jan 7,1-2.10.25-30)

Myšlenky na sobotu, 2. 4. 2022

† Boží řeč chce být slyšena z úst proroka, stejně jako se Bůh chce dotýkat dítěte skrze náruč maminky, objímat mě skrze paže partnera a usmívat se na mě úsměvem přítele. Přesně k tomu je člověk stvořen. Naše nitro umí zaslechnout hlas Boží a vycítit Boží touhu a naše vnější já je přesně tak uzpůsobeno, abychom mohli vstupovat do vztahu se světem kolem nás a mohli jej měnit. ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Když bojuješ s pocitem odmítnutí, můžeš se stát perfekcionistou. To však nefunguje, protože potřeby a očekávání druhých lidí jsou natolik rozdílné, že je nemožné, abys vyhověl všem.
† Znalci Písem zkoumali, odkud mesiáš přijde, ale přes tolik znamení nebyli ochotni uvěřit. Dnes máme mnoho vědomostí, ale srdce můžeme mít podobně uzavřené.

(Komentář: Jan 7,40-53)

Myšlenky na neděli, 3. 4. 2022

† Sami vidíme jen tak daleko, kam teoreticky můžeme dojít. Máme jen tak velké ruce, abychom mohli uchopit to, co teoreticky můžeme zvednout. Nevidíme menší předměty než ty, se kterými umíme manipulovat. Ve spektru barev vidíme jen to, s čím můžeme komunikovat. Slyšíme jen tolik, co potřebujeme slyšet ke komunikaci s bytostmi, se kterými máme komunikovat. A pokud si své schopnosti rozšiřujeme přístroji - mikroskopy, dalekohledy, robotickými pažemi - tak se nám rozšiřuje i svět, který se nám otevírá k akci. Jsme bytostně stvořeni nechat se vyzvat Bohem k akci. ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Když bojuješ s pocitem odmítnutí, můžeš se stát, že se spokojíš s málem. Snášíš přehlížení a zneužívání, protože máš za to, že si je zasloužíš, nebo se bojíš, že je to jediný způsob, jak si můžeš zachovat „přízeň lidí“.
† Dnes již nevíme, zda bylo reálné v době Ježíšově skutečně odsoudit cizoložnou ženu ke kamenování a zabít ji. Ale Zákon to opravdu říká. Farizeové ani tolik nechtěli usvědčit ženu jako Ježíše. Chtěli ho „doběhnout“ v situaci, kdy by měl buď podpořit plnění Božího zákona, anebo ho popřít. Tím by dokázal, že není od Boha, vždyť Boží Zákon přeci nelze popřít! Ježíš mlčí. S některými lidmi nelze vést diskuse, lze je pouze usvědčit z pokrytectví. Bohu nejde o smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil. Ježíšovi jde nejen o ženu, ale i o žalobce, kteří potřebují pochopit, že jednají podle tvrdého srdce.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 4. 4. 2022

† Výzva, která leží před Jonášem, není vůbec jednoduchá. Nutí ho jít daleko za to, co spadá do jeho komfortní zóny. Velké město. Svět lidí se před Jonášem rozkládá jako město v lepším či horším stavu rozbitosti a chaosu. Čím je zlo, byrokracie, korupce, násilí větší, tím hlasitěji křičí a tím dále je jeho hlas slyšet. Když přesáhne určitou míru, začne zasahovat Hospodin. "To už se nedá poslouchat", říká, podobně jako rodič, když děti překonají určitou míru decibelů křiku v pokojíčku. Příběh nám asociuje stav měst Sodomy a Gomory. Chaos a zlo se v nich rozrostlo natolik, že už to nedá vydržet. Viděli jsme v dějinách opakované pády a rozpady společností, civilizací a měst, a možná se někteří z nás bojí, že se v jednom takovém pádu právě nacházíme. ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Když bojuješ s pocitem odmítnutí, můžeš se stát, že se Staneš agresivním. Pocit odmítnutí může způsobovat, že za vším vidíš osobní útok, ačkoli tomu tak není. A tak si nasadíš boxerské rukavice a jdeš do ringu.
† Moudrost Danielova (jehož jméno znamená „Bůh zjednává právo“!) zachránila nevinnou ženu. Bože, zjednej právo i dnes! Možná skrze mne…

(Komentář: Dan 13,1-62)

Myšlenky na úterý, 5. 4. 2022

† Jonáš má svůj život zorientovat tak, že přijme zodpovědnost za službu hříšnému, nepřátelskému, padlému, krutému, hlavnímu městu nepřátelského státu. Přivlastní si jako úkol něco, co není jeho. To je jedna z nejradikálnějších zodpovědností, které člověk může přijmout. ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Když bojuješ s pocitem odmítnutí, můžeš se stát, že se snažíš vše dělat sám. Říkáš si: „To zvládnu sám. K čemu vůbec potřebuji další lidi?“ V důsledku toho se uzavíráš před druhými. Tvé fyzické, duchovní a emocionální potřeby zůstávají nenaplněny a ty se cítíš osamocený.
† Reptání na cestě ke svobodě je nám velmi, velmi povědomé. My můžeme „reptajícímu lidu“ ukázat již přímo na Kristův kříž.

(Komentář: Nm 21,4-9)

Myšlenky na středu, 6. 4. 2022

† Jako lidé se postupně učíme přijímat zodpovědnost, nejprve sami za sebe. Rodiče se postupně své odpovědnosti za péči o nás vzdávají a předávají nám ji - dlouhých osmnáct let a někdy i déle. A teprve když mám zodpovědnost za sebe a za své věci, mohu přijmout zodpovědnost za druhé lidi - za partnera, za děti, za starší rodiče, za přátele, za sousedy. Ne celou, ale omezenou tím, co mohu já udělat pro druhého. To všechno je přirozené, ale přijmout zodpovědnost za to jít do konfrontace s cizím městem? To je ta nejzazší výzva. Není nic většího. ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Když bojuješ s pocitem odmítnutí, můžeš se stát, že se zapřísaháš, že už k sobě nikdy nikoho nepustíš tak blízko, aby tě mohl zranit. To zní sice dobře, ale uzavírání se před lidmi způsobí, že trpí všechny tvé vztahy.
† Čtvrtý muž v peci, podobný Božímu synu, trpí se třemi mladíky. Náš Pán též provází ty, kteří jsou dnes pro svou víru nenávistně vrháni do plamenů.

(Komentář: Dan 3,14-20.91-92.95)

Myšlenky na čtvrtek, 7. 3. 2022

† Vyzývající Bůh vyzývá člověka Jonáše, aby přijal zodpovědnost za službu cizímu zlu. To je hodně za hranou. Ovšem Bůh po člověku nechce, aby udělal něco, co by nebyl ochoten sám udělat. Vždyť v Ježíši udělal to stejné. Vyzývající Bůh vyzývá svého syna, aby byl člověkem a přijal zodpovědnost za cizí hřích. Jonáš znamená holubice. V Bibli je Holubice symbolem Božího ducha. Před Jonášem tak leží výzva, aby naplnil své poslání, byl tím, kým má být, dělal čest svému jménu, byl hlasem Božího ducha zlému světu. ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Když bojuješ s pocitem odmítnutí, můžeš se stát, že přitahuješ špatnou společnost. Dokud budeš žít s pocitem odmítnutí a méněcennosti, budeš k sobě přitahovat špatné lidi.
† Změna jména, úplně nová existence, byla přislíbena i mně ve křtu. Každodenním dobrodružstvím s vírou patřím i já k potomkům Abrahámovým!

(Komentář: Gn 17,3-9)

Myšlenky na pátek, 8. 4. 2022

† Rozhlédněte se kolem sebe na svět, ve kterém žijete, od vašeho pokoje, přes rodinu, sbor, město, stát až po globální svět. To vše se před Vašima očima otevírá jako výzva. Naslouchejte Bohu, k čemu Vás vnitřně pudí a vede? Je nějaká oblast, ve které vidíte sebe jako toho, kdo slyší a vtěluje Boží hlas do světa? Jak do široka jsou roztažená křídla Vaší náruče a jak velké je Vaše srdce? Zahrnuje i cizího? ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Pravdou je, že když vlastní hodnotu zakládáš na jakémkoli jiném názoru než na Božím, budeš vždy náchylný k odmítnutí. Kritika tě oslabí a neúspěch ti zabrání zkusit to znovu. A co je horší, nikdy v sobě neobjevíš jedinečnou a úžasnou osobnost, jakou tě Bůh stvořil. Co tedy s tím? Jan nám říká: „Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme!“ (1. Janova 3:1, B21).
† Když i „přátelé“ číhají na můj pád, bude můj vztah k Hospodinu nejtěsnější. Kéž si to uvědomím a statečně s Ním nesu část jeho bolesti…

(Komentář: Jer 20,10-13)

Myšlenky na sobotu, 9. 4. 2022

† Modlitba: Máme před očima tebe, Ježíši Kriste. Náš hřích, naše nezralosti a neschopnosti nejsou Tvou zodpovědností, padají jen a jen na naši hlavu. Rozpad rodiny, společnosti a státu je naší zodpovědností a ne Tvojí. A přesto sestupuješ ze slávy a přijímáš výzvu. Jsi hrdinou, zahrnul jsi nás pod svá křídla. Za to jsme ti,Kriste, dnes vděční. S tváří upřenou na Tebe se chceme proměňovat a vidět svět Tvýma očima, vidět ho jako výzvu, do které máme ve Tvém jménu zasahovat. ... (ad.Jonáš 1:1-2)
† Překonání pocitu odmítnutí začíná pochopením a přijetím toho, jak moc nás Bůh miluje a váží si nás.
† Mnohé modly a bůžci jsou i dnes na překážku sjednocení – člověka s Bohem, ale i na překážku sjednocení církví. Dokážu rozlišit a odložit to nepodstatné? Chceme být opravdu Jeho lidem?

(Komentář: Ez 37,21-28)

Myšlenky na neděli, 10. 4. 2022

† Jonáš vstal, aby utekl pryč od Hospodina do Taršíše. Přišel do Jafy a našel loď plující do Taršíše. Zaplatil jízdné a nastoupil na ni, aby se s nimi plavil do Taršíše pryč od Hospodina. ... (ad. Jonáš 1:3)
† Odborník na neurovědu, doktor Andrew Newberg, který studuje vztahy mezi duchovními jevy a mozkem, prokázal, že jsme byli fyzicky i duševně stvořeni pro interakci s Bohem a na empatii k druhým lidem. Věří, že praktikování osobní víry je nejsilnějším způsobem, jak si udržet zdravý mozek.
† Vstupujeme do týdne událostí, které změnily dějiny člověka. Zkusme je nejen sledovat, ale buďme i jejich aktéry. Sami na sobě můžeme zakusit jejich plody.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 11. 4. 2022

† Příběh dvakrát zmíní Jonášův útěk od Boha. Jak může utéct, když je Bůh všude? To nedává smysl. Jonáš však nereaguje rozumně, ale nezrale. Je jako malé dítě, které nedosáhne na kliku, aby uteklo z domu. A tak utíká před rodičem v bytě, křičí, zacpe si uši a schová se pod stůl. Jeho útěk není absolutní, je symbolickým vyjádřením emočního rozpoložení vzpoury a hněvu. Nechci s tebou nic mít. Chci být daleko, i když to nejde. Říkáte si, že jsem k Jonášovi tvrdý, když jeho chování připodobňuji k chování dítěte? Možná, ale kolik z nás se umí v určité chvíle chovat neskutečně dětinsky? ... (ad. Jonáš 1:3)
† Doktor Newberg prokázal, že v čelním laloku mozku je centrum soustředění pozornosti, racionálního myšlení a rozhodování a že toto centrum reaguje na modlitbu a rozjímání tak, že pomáhá snižovat stres, posiluje náš imunitní systém a paměť a zvyšuje naši schopnost soucitu. To nám pomáhá zpomalit degeneraci mozku související s věkem a déle žít!
† Láska prostě nehledí na peníze. Projevení citů a opravdovost této ženy ať je nám v církvi (alespoň občas!) vzorem.

(Komentář: Jan 12,1-11)

Myšlenky na úterý, 12. 4. 2022

† Od jakého Boha Jonáš utíká? Utíká od Boha, který po něm něco chce. Od Boha výzev. Dokud byl Bůh v jeho životě pasivní, nic po něm nechtěl a dokud mohl mít svou konzumní zbožnost, tak mu Bůh nevadil. Možná mu už dříve Bůh dával výzvy, ale byly to výzvy v souladu s touhou Jonášova srdce; přirozené výzvy, kde nemusel radikálně překročit hranice svého já. Dost možná mu tak s Bohem bylo i dobře. Ale nyní mu Bůh radikální výzvou ukázal tvář, která se Jonášovi nelíbila, a tak svou nelibost dává najevo útěkem. Absurdní, copak si já svými emocemi mohu vybírat, kterou tvář Boha přijímám a kterou ne? To bych pak byl já tvůrce Boha. Neskutečné, a přitom tak časté. ... (ad. Jonáš 1:3)
† Newbergův výzkum naznačuje, že dvanáctiminutová modlitba denně zpomaluje degeneraci mozku související s věkem. Modlitba a čtení Písma také deaktivují oblasti v mozku spojené s hněvem, vinou, úzkostí, depresí, strachem, záští a pesimismem.
† Obdivuji Ježíšův takt při označení zrádce. I to, jak náš Pán dokázal citlivě zchladit Petrovo nadšení. Kéž projevuji podobný takt, když musím napomínat.

(Komentář: Jan 13,21-33.36-38)

Myšlenky na středu, 13. 4. 2022

† Jonáš podle Božího příkazu vstal a vyrazil, ovšem opačným směrem. Místo cesty na východ se dal na západ. Cestuje do Taršíše - třikrát je to jméno použito - má před sebou jasný cíl, ke kterému se upřeně dívá. Taršíš, Taršíš, Taršíš, nic jiného nevidím a nechci vidět. ... (ad. Jonáš 1:3)
† Zdá se, že se věda 21. století konečně spojila se starověkým Písmem a přišla na to, co už dávno řekl žalmista: „Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom“ (Žalm 139:14). Napadá tě lepší zakončení než verš: „Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství…“ (Koloským 3:16)?
† Ježíšova poslední večeře je poznamenána zradou. Chci s Pánem stolovat a slavit eucharistii ve věrnosti a s láskou, která nahradí zrady a nelásku mnohých…

(Komentář: Mt 26,14-25)

Myšlenky na čtvrtek, 14. 3. 2022

† Dlouho jsem si myslel, že nejsem člověk, který by měl problém s prokrastinací: utíkat od práce do zábavy nebo zbytečné činnosti. Pak jsem však v knize o prokrastinaci narazil na projevy prokrastinace u pracujících lidí. Ti se místo práce, která je potřeba a které se vyhýbají, zavrtají do práce, která tak důležitá není. A to mě usvědčilo. Místo odborného článku raději napíšu deset kázání. Místo jednoho nepříjemného setkání raději udělám deset jiných pracovních schůzek. Útěk od Boha není jen tak, vyžaduje jasné zaměření na něco jiného. Jaké jsou vaše Taršíše? Práce, práce, práce. Hra, hra, hra. Výkon, výkon, výkon. Četba, četba, četba. Chlast, chlast, chlast… jídlo, jídlo, jídlo. Máme nepřeberné množství cílů, na které se upneme. ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Když ztratíš někoho blízkého, uvědomíš si, že vztahy jsou mnohem důležitější než majetek. Ve snaze drápat se na vrchol máme tendenci na to zapomínat. Uvědomění si, že život je krátký, ti radikálně změní úhel pohledu. Díky němu budeš chtít naplnit každý drahocenný okamžik důležitými slovy, která jsi ještě nevyslovil, a důležitými věcmi, které jsi zanedbával. Nedovol, aby ti sebestřednost, která se tváří jako ambice nebo náboženská horlivost, zabránila vyjádřit lásku lidem, kteří to potřebují slyšet.
† Chci svým životem docenit dar Kristova těla tak, abych se proměňoval v to, co jím a piji?

(Komentář: 1 Kor 11,23-26)

Myšlenky na pátek, 15. 4. 2022

† Co Jonáše útěk od Boha stojí? Dvakrát za sebou sestupuje z kopce dolů, je to jednodušší cesta, ale zároveň směr, kterým člověk upadá na dno. Cesta k Bohu je cestou vzhůru, cestou, která stojí mnoho energie. Cesta k Božím výzvám je těžká a namáhavá, cesta od Boha je lehčí, přirozenější, pomáhá nám síla gravitace. První cenou útěku od Boha je celkové zhoršení života, rozpad osobnosti. Dostáváme se na šikmou plochu. Hlouběji a hlouběji. ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Ježíš ani jednou nepoužil nadpřirozenou moc pro vlastní pohodlí. Pouhým slovem by mohl proměnit tvrdou zem v měkkou postel, obrátit plivance svých žalobců zpět do jejich tváří a paralyzovat ruce vojáků, kteří splétali trní. On to ale neudělal. Místo toho čteme: ‚… smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž!‘ (Koloským 2:14, B21).
† Pro Jeho poslušnost jsem zachráněn, spasen. Nevzpouzím se mu však? Opravdu nechci jeho „slzy vroucí modlitby“ zmařit svou neposlušností, lhostejností.

(Komentář: Žid 4,14-16; 5,7-9)

Myšlenky na sobotu, 16. 4. 2022

† Útěk od Boha stojí Jonáše i peníze. Jak poznat svůj vlastní útěk? Jonáš si zaplatil cestu. Podívejte se na výpis z účtu. Kam jdou vaše extra peníze? Co jsou dlouhodobé věci, do kterých investujete? Dělá vám radost nakupování oblečení? Utrácíte tisíce v restauracích za jídlo nebo za alkohol? Kam obětujete své peníze? ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Trnová koruna, kterou nesl Ježíš, reprezentuje všechny naše hříchy. Byli jsme lapeni do trnitého křoví závisti, hněvu, studu, zastrašování, viny, hořkosti a neodpuštění. Proto Ježíš, který nepoznal hřích, přišel jako ‚oběť smíření za naše hříchy‘ (1Jan 4:10)
† Víme, že bez vody není života! Ponoření do vody, která umývá, je příslibem života nového. Mohu začít nově žít už od této chvíle. Sjednocen s Jeho osudem.

(Komentář: Epištola Řím 6,3-11)

Myšlenky na neděli, 17. 4. 2022

† Jonáš není Holubicí Božího ducha, naopak toho v sobě potlačuje. Utíká před hlasem výzvy a zodpovědnosti, ležící před ním. Stává se Holubicí z knihy Ozeáš: Holubice nezkušená a zvábená a bez rozumu volající po cizích končinách. Utíká z kopce dolů od představy Boha, který po něm něco chce. Ani pro něj, ani pro nás není jednoduché přijmout Boží výzvu, zvláště když nás k ní ještě netlačí okolnosti. ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Bez ohromujícího vzkříšení je všechno prach a popel. Ono je podmínkou naší víry. Apoštol Pavel říká jasně, že nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra. Bez něho nejsme nic - jen sirotky, uvrženými do prázdného vesmíru.
† Ráno po sobotě je pro křesťanství ten nejzásadnější moment. Pán, který zemřel na kříži, není v hrobě. Cosi v řádu světa je jinak. Důvodem není další zločin, ale Bůh – Ježíš, náš Pán, který do dějin vstoupil nikoli, aby se nechal pohltit zlem, ale aby zlomil moc zla. My jsme zvyklí na tep světa, zlo, které tak často vyhrává, smutek prohry, když dobro opět nemělo navrch. Ale počítáme i s Bohem, který do dějin vstupuje a tajemně se dotýká křížů a hrobů, na nichž láme moc zla a dává povstat k životu?

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 18. 4. 2022

† Od čeho utíkáte? Máte i vy nějakou Boží vlastnost, která je pro Vás těžká přijmout? Část Boha, před kterou se vyhýbáte? Kam unikáte před zodpovědností a kolik vás to stojí? ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Kdo si připomíná zázraky Lásky, které zakusil v minulosti, ten se sám stává eucharistií, tedy díkůčiněním a díkůvzdáním.
† Běžícím ženám, plným strachu a radosti, jde naproti sám Ježíš. On jde i dnes vstříc všem, kdo se pravdu o něm snaží zvěstovat druhým.

(Komentář: Komentář: Mt 28,8-15)

Myšlenky na úterý, 19. 4. 2022

† Modlitba: Pane Bože, naše srdce pod tlakem stresu, frustrace, napětí utíká k modlám. Odpusť nám naše úniky i peníze, které jsme za ně promarnili. Ale potom se znovu obracíme k Tobě, spolu s Tvým synem Ježíšem pokorně říkáme: „ne má vůle, ale tvá vůle se staň.“Děkuji ti za vše, čím jsi. Nech mě vidět tě, zažít tě a přijmout tě takového jaký jsi. Ty jsi Bůh a já ne. Ty určuješ, kdo jsi a ne já. Přijímám tě, takového, jaký jsi. Proměň mou představu Tebe a proměň mě skrze pohled na Tebe. ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Boží láska je výzvou. Nepočítá podle lidských měřítek, pouze hledá příležitost k tomu, aby rozlila vodu z přehrady do pouště, aby mohla rozkvést.
† Pláč Marie Magdaleny se mění v radost. I dnes platí: čím víc kdo prožívá s Ježíšem úzkosti, tím víc se pak raduje z jeho oslavení.

(Komentář: Jan 20,11-18)

Myšlenky na středu, 20. 4. 2022

† Když vyzývající Bůh vyzývá člověka (Jonáše), aby přijal zodpovědnost za svět, který se před ním rozkládá, člověk (Jonáš) utíká před Bohem, nechce ho přijmout takového, jaký je. Zaměří se na svůj vlastní cíl a zaplatí za to pádem a penězi. Co na to Bůh? ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Žít začínáme doopravdy teprve tehdy, když díky zkušenosti se smrtí nějaké blízké osoby učiníme rozhodnut, že smrt budeme vnímat jakou součást života, což nám pak dovolí naplno milovat svůj vlastní život.
† Ježíš odhaluje Písmo tak, že jim hoří srdce. Pane, zůstávej se svou církví, když se připozdívá – abychom dovedli odpovídat na palčivé otázky naší doby!

(Komentář: Lk 24,13-35)

Myšlenky na čtvrtek, 21. 3. 2022

† Jonáš nechce slyšet Boha v nitru; Boha, který chce vyladit jeho srdce se svým; Boha, který k němu hovoří skrze myšlenky. Místo toho Jonáš před myšlenkami utíká a popírá je. Své srdce zatvrzuje a směřuje k jinému cíli. Tak se Bůh projeví hmatatelněji. V bouři, která se přímo dotýká Jonášova těla. Bouře je jasnějším Božím slovem. ... (ad Jonáš 1:4)
† Čím víc člověk chybuje, tím více ho Bůh zahrnuje svým milosrdenstvím.
† V Kristově příslibu „moci z výsosti“ se zjevuje komunikace, společenství Trojice. Všimnu si: každá „osoba“ odkazuje v lásce na druhou…

(Komentář: Lk 24,35-48)

Myšlenky na pátek, 22. 4. 2022

† Co symbolizuje bouře? Bouře je místo omezeného výhledu, je to životní situace, kdy nevidím dopředu, těžko plánuji, nevím, co bude za pár týdnů. Nutí mě žít tady a teď, nemyslet na budoucnost. Bouře je místo zvratů, jednou nahoru, podruhé dolů, žádná emoční stabilita, nevím, co se se mnou děje. Bouře je místem ztráty orientace, nemám žádný cíl, nevidím horizont, jen teď přežívám, nevím kam, jedu, ale to je jedno. Bouře je místem ohrožení, emoce jako strach a úzkost jsou vybičovány na maximum. Bouře je destruktivní, ničí to, co je, rozbíjí, neptá se, zdánlivě chaoticky naráží realita na realitu a slabší povolí. Bouře je místem radikální bezmoci, tváří v tvář bouři se nejlepší lidská snaha jeví jako nic, jako když stojíte u postele umírajícího člověka, jako když před sebou vidíte v horečce, jako když Vám velká voda odnáší věci ze sklepa, bezmoc. Boží grandiózně destruktivní bouře. Opět se nám tu zjevuje Boží tvář, která se nám nelíbí, nerozumíme jí. Nechceme Boha radikálních výzev a už vůbec nechceme Boha bouří. Ale, kdo jsme my, abychom určovali Boží charakter. Bůh je Bůh a my ne. ... (ad Jonáš 1:4)
† Být spravedlivý obnáší jednat s lidmi podle toho, co si zasluhují, a podle toho, co kdo učinil. Milovat naproti tomu znamená zahrnovat osobu dobrem, které ji vykupuje a vede ji k životu.
† Setkání s Ježíšem onoho jitra bylo plné překvapení. Noci, které následovaly po Poslední večeři, vyústily ve snídani na břehu jezera. Pane, kéž se s Tebou probudíme z našich nejistot!

(Komentář: Jan 21,1-14)

Myšlenky na sobotu, 23. 4. 2022

† Izraelci v průběhu dějin měli jednu podivnou vlastnost. Všechno negativní, co se dělo - všechny bouře společnosti, války, pohromy, sucha - přijímali jako důsledek svého chování (my jsme zodpovědní, byla to naše vina, vina našich otců, zhřešili jsme). Umožnilo jim to se z každé situace poučit, posunout se dál. Nezůstávali v pozici obětí, které jsou bezmocně zmítány větrem. Vždyť větrem je tu Boží duch, který má nějaký záměr. Takové myšlení má i svou odvrácenou stranu vyjádřenou v knize Jób, kdy přichází bouře a Jób odmítá přijmout osobní zodpovědnost za hřích, kterým by si ji přivodil. Přesto, že Bůh dá Jóbovi za pravdu, finální scény ukazují, že Jóbovi nakonec chyběla pokora před Bohem. Potkáte řadu lidí, kteří si bludně spojují negativní jevy ve společnosti s vlastními a jejími vinami . ... (ad Jonáš 1:4)
† Ve zpovědnici se obnovuje tajemství Kristovy smrti a jeho vzkříšení, což je pro kajícníka pravý zdroj života, neboť není souzen a zavrhován, nýbrž je zahrnut milostivou láskou našeho Vykupitele.
† Pokárání za nevěru vyústí v poslání. Poslání do celého světa a výzvu k hlásání všemu tvorstvu. Při plnění tohoto úkolu se moje i tvoje víra posílí.

(Komentář: Mk 16,9-15)

Myšlenky na neděli, 24. 4. 2022

† Jsou všechny bouře Božími bouřemi? Těžko říci, minimálně je to však jedna z věcí, kterou zvažujeme jako hypotézu. Nejdřív se snažíme v životní bouři přežít, potom se ptáme, co mohu změnit. ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Je velmi pravděpodobné, že většinu utrpení si působíme my sami, protože nedokážeme odpustit, nejsme s to smířit se se svou vlastní minulostí, s pamětí, s afektivitou, s tělem a se smrtí.
† Učedníci se se vzkříšeným Ježíšem potkali později než jiní lidé. Klíčová otázka pro ně i pro další a další následovníky bude stejná. Jak uvěřit, že to všechno se opravdu stalo? Že nejde o iluzi, projekci, lež, fake news… Učedníci sami jsou vyděšení, nejistí. Víra je tedy něčím velmi křehkým. Ale Kristus je nenechává v této bezradnosti. Sám k nim přichází. Nikoli s výčitkou, ale s pokojem a největším plodem vzkříšení: odpuštěním. To je královský dar našeho Pána! Nekončící milosrdenství našeho Boha.

(Nedělní čtení)

Myšlenky na pondělí, 25. 4. 2022

† Jak vypadaly naše životní bouře? Vzpomínáte si na ně? Omezený výhled, prudké zvraty emocí, ztráty orientace, ohrožení, destrukce a bezmoc. Věříte v Boha bouří? ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Právě tehdy, když se konfrontujeme s nesmírnou silou Božího milosrdenství, vystupuje na povrch stále více velikost našeho hříchu a nedbalosti a opomíjení.
† Vyslání učedníků je zde líčeno s jadrností vlastní Markovi – žáku svatého Petra. Naše působení má být inspirováno směřováním k této prostotě.

(Komentář: Mk 16,15-20)

Myšlenky na úterý, 26. 4. 2022

† Modlitba: Ježíši Kriste, spolu s Tebou čteme příběh o Jonášovi a vzpomínáme si, že ty jsi Pánem nad všemi bouřemi světa. Dal jsi nám to spolu s učedníky zažít tehdy na lodi, stačí slovo, pohled, pozvednutá ruka a všechny bouře mohou být utišeny. Jen tvé tiché, mocné slovo. A přitom ne všechny bouře utišeny jsou. Boží bouře stále bouří, a my nevíme proč. Jsou Tvým hlasem k nám, ale my stále nedovedeme rozlišit jednotlivá slova znějící ve velkém větru a skřípajících prknech. Co mi Bože chceš říct? ... (kazatel Dalimil Staněk)
† Nebeský Otec jako lék na hřích nabízí smíření, k tomu však ještě připojuje možnost, abychom ze zla vytěžili alespoň něco dobrého.
† Společný majetek a jeho sdílení je možné jen na základě dobrovolnosti. Neosvědčily se ideologie, které se o to pokoušely násilím. Uspořádání vztahů je nejlépe proveditelné v Kristu, v jeho lásce.

(Komentář: Sk 4,32-37)

Myšlenky na středu, 27. 4. 2022

† Jakmile si křesťan uvědomí, co všechno v jeho životě působí Bůh, spontánně to v něm vyvolá touhu, aby Bohu vzdával díky a velebil ho.
† Světec dobře ví, že bez Boží milosti a lásky by byl jedním z nejhorších hříšníků. K tomuto milosrdenství se utíká vždycky, když si uvědomí, že může v každém okamžiku padnout.
† Chci myslet zvlášť na ty, kdo se kvůli Kristu a jeho evangeliu dostali do problémů, do vězení. Nehrozí ale těžkosti i mně, když budu brát evangelium opravdově? Usiluji o to vůbec?

(Komentář: Sk 5,17-26)

Myšlenky na čtvrtek, 28. 3. 2022

† Eucharistie je pokrmem naší víry, posiluje naše kroky při putování k dokonalosti, osvobozuje nás od hříchů, dává pokoj duši.
† Kristus přišel na svět nejenom proto, aby nás vysvobodil od hříchu, ale především proto, aby nás proměnil podle své podoby.
† Pronásledování a nenávist se stupňují. I dnes na mnoha místech. Ale Boží slovo ze světa sprovodit nelze…

(Komentář: Sk 5,27-33)

Myšlenky na pátek, 29. 4. 2022

† Kristus je při eucharistické hostině současně tím, kdo zve, i tím, kdo se nám nabízí jako pokrm.
† Bůh je větší než naše srdce, a využívá dokonce i našeho hříchu, aby se projevil triumf jeho milosrdenství, když člověka pozvedá z prachu, aby jej povýšil k ještě větší důstojnosti, než byla ta, kterou měl dříve, než zakusil zlo.
† Spolupatronka Evropy, žijící v bouřlivém 14. století. Dokázala nežít ve tmě, ale ve světle! Usmiřovala, obnovovala. Takové ženy dnes potřebujeme!

(Komentář: 1 Jan 1,5 – 2,2)

Myšlenky na sobotu, 30. 4. 2022

† Eucharistie je svátost Božího milosrdenství, která se ukrývá pod způsobami chleba a vína, a tak se toto milosrdenství stává naším pokrmem a snímá z nás naše hříchy.
† Jedním z nejzávažnějších a nejrozšířenějších hříchů, do něhož s různou intenzitou upadáme, je hřích opomenutí a nedbalosti o dobro, které bychom mohli a také měli vykonat.
† Církev rostla tím, že se dokázala o milost dělit, vzkládáním rukou ji předávat dál. Tak se šíří dodnes. Tehdejší schopnost vstřícnosti a přizpůsobení se potřebám společenství nám však může být příkladem.

(Komentář: Sk 6,1-7)